Ekologie a ochrana životního prostředí: Témata bakalářských prací a průvodce studiem

18.04.2026

Ekologie a ochrana prostředí je obor, který se zabývá studiem interakcí mezi živými systémy a prostředím. Jedním z prvních vědců, který definoval pojem ekologie, byl Ernst Haeckel, který již v roce 1866 hovořil o ekologii jako o nauce o ekonomii přírody. Současné definici pak předcházela ještě řada dalších, například ekologie jako věda o historii přírody (Elton, 1927) nebo ekologie jako vědecké studium výskytu a hojnosti organismů (Andrewartha, 1961).

Ekologie se zabývá celou řadou procesů odehrávajících se ve všech skupinách organismů, v různých typech prostředí a v různém časovém a prostorovém měřítku. Využívá poznatků z téměř všech přírodovědných oborů. Můžeme jí rozdělit podle hlavního zaměření na ekologii obecnou, aplikovanou, speciální, ekologickou technologii. Podle studovaného objektu pak rozlišujeme například ekologii hub, ekologii člověka nebo synekologii (ekologie společenstev).

V současnosti je také často zmiňován pojem environmentalistika, která je také často používána jako synonymum ekologie. Jde však o obor, jenž využívá poznatků ekologie a zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystémů. Kromě jiného se věnuje také prevenci znečišťování životního prostředí a nápravou vzniklých škod. Environmentální výchova je také zařazena jako jedno z průřezových témat ve vzdělávacím programu.

Jedním ze základních pojmů ekologie je ekosystém, jde o soustavu biotických a abiotických složek prostředí, které se vzájemně ovlivňují a jsou spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací. Jako abiotický faktor je označováno například proudění větru, teplo, světlo nebo srážky. V případě biotických faktorů pak mluvíme o společenstvech rostlin, živočichů a dalších. Také v ekologii se setkáváme s několika ekologickými zákony, se kterými věda pracuje. Mezi nejdůležitější patří zákon minima a s tím související limitující faktor, nebo zákon tolerance.

Průvodce studiem oboru Ekologie a ochrana životního prostředí

Pokud je Ekologie a ochrana životního prostředí tvým vybraným oborem, následující informace ti usnadní cestu ke studiu a titulu bakaláře:

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Plánování studia: Hned v prvním semestru si sestav plán předmětů pro celé bakalářské studium. Vypsat si přesně, do kterého semestru v jakém akademickém roce si co zapíšeš. Seznam předmětů najdeš ve STAGu.
Zápis předmětů: Předměty si zapíšeš v portále STAG. Po přihlášení najdeš vše potřebné v podkolonce předzápis studia. Skoro všechny předměty v tvém programu jsou ve statusu A předmětů, tedy povinné ke splnění.
Komunikace: Komunikace napříč ročníky a obory. Není nic lepšího a jednoduššího, než se studentů ze starších ročníků zeptat na doporučení k některým předmětům - úskalí, nebo klady a zápory předmětu. Dále vám studenti starších ročníků mohou doporučit nepovinné předměty které by vás mohly zajímat, bavit a dát vám i něco navíc, nebo vám můžou dát třeba tipy na psaní bakalářky.
Exkurze a jazyky: Doporučujeme exkurze a jazyky. U exkurzí je jedno, že nestuduješ botaniku a máš botanickou exkurzi. Další informace se můžete dozvědět na některé z mnoha exkurzích, pořádaných fakultou. Na exkurze jezdí také mnoho lidí ze starších ročníků a právě ti jsou opět těmi nejlepšími informátory a mohou vám dát užitečné tipy ke studiu.
Praxe: Máš povinné 2 praxe v různých institucích, které souvisí s Ekologií a ochranou prostředí. Praxe si zařizuješ v instituci sám. Většina péčistů preferuje praxe v terénu (Národní parky, neziskovky, dobrá je i spolupráce např. Smlouvu mezi školou a institucí vyřizuješ přes studijní oddělení a zaplatíš si pojištění.

Možná témata bakalářských prací

Na odděleních se dají vypracovat bakalářské, diplomové práce na diverzifikovaná témata. Práce se zadávají po osobním pohovoru, aby byla studentovi na míru a odvíjela se od jeho zájmů a schopností. Níže jsou uvedeny okruhy a příklady již úspěšně obhájených prací:

Ekosystémové služby a biodiverzita:
- Vliv pařezení na predační tlak.
- Vliv nutriční hodnoty potravy a predačního tlaku na přežívání herbivorního hmyzu.
- Studium biodiverzity a funkčních skupin organismů v zemědělské krajině.
Akvakultura a výživa ryb:
- Využití rostlinných výtažků v krmivech pro ryby.
- Vliv krmiva z kukel bource morušového na růst ryb.
- Použití plodů rohovníku (karobu) v krmivech pro ryby.
- Využití hmyzí moučky jako zdroje proteinu v krmivech pro ryby.
Udržitelnost, produktová ekologie, LCA, MFA:
- Aplikace metody LCA pro hodnocení environmentálních dopadů technologií a různých průmyslových projektů.
- Vliv systémů odvádění a čištění odpadních vod na snížení zátěže ŽP.
- Aplikace metodiky vodní stopy podle Water Footprint Assessment Manual na vybraném příkladu obce či podniku.
- Analýza materiálových toků zejména ve vztahu k odpadovému hospodářství (nejlépe k elektroodpadům).
- Kvantifikování materiálových toků vybraného prvku látky/materiálu /výrobku s cílem rozpoznat potenciální akumulace/ztráty využitelných zdrojů.
- Metody odhadu vzniku odpadu.
- Environmentální marketing.
- Hodnocení životního cyklu produktů či technologií, tedy stanovení jejich environmentálních dopadů na životní prostředí metodou LCA.
- Předmětem posouzení mohou být například produkty z průmyslů textilního, potravinářského, obalového nebo kosmetického.
- Udržitelnosti v oblasti vodního hospodářství měst.
- Čištění odpadních vod a zpracování kalů vč. výroby energie z bioplynu.
- Čištění a recyklaci průmyslových odpadních vod a také úpravu vody na pitnou.
- Uhlíková stopa vodárenství a čistírenství.
- Energetická a uhlíková neutralita čistíren odpadních vod.
- Možností recyklace energie, vody a materiálů z odpadních vod.
- Emise skleníkových plynů při aplikaci čistírenských kalů na zemědělské půdě.
- Udržitelné odvodnění čistírenských kalů a další nakládání s nimi.
- Zaměření na nové technologické postupy pro zpracování různých odpadů (zpracování kovonosných a minerálních odpadů, separace plastů).
- Získávání cenných složek a surovin z odpadů.
- Analýza environmentálních dopadů odpadů a postupy pro jejich minimalizaci.
- Aplikace principů udržitelnosti a v průmyslové praxi.
- Využití metody LCA v oblasti udržitelnosti společností.
- Využití metody LCA při posuzovaní inovativních technologií v odpadovém hospodářství.

Příklady již zpracovaných prací

Judl, J: Posuzování životního cyklu v odpadových technologiích. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Dolejší, V.: Posouzení environmentálních dopadů mytí nádobí v automatické myčce a konvenčním způsobem pomocí metody LCA. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Bystrianský, M.: Aplikace 1,4-dichlobenzenu jako referenční látky pro ekotoxicitu odpadů. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Hnidáková, N.: Hodnocení environmentálních dopadů čistírny odpadních vod metodou Life Cycle Assessment. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Koníčková, I.: Environmentální dopady obalů spotřebního zboží. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Lukáč, D.: Ekotoxicita směsných odpadů v metodě posuzování životního cyklu.
Cabejšková, Z.: Life Cycle Assessment of Water Treatment Technology.
Mrkvičková, K.: Posuzování životního cyklu budov.
Kholomjeva, M.: Kořenové čistírny odpadních vod z pohledu udržitelnosti. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Matuštík, J.: Environmentální dopady průměrného obyvatele ČR z pohledu LCA, Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Judl, J.: Aplikace LCA v dopravních systémech. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Dolejší, V.: Posouzení environmentálních dopadů mytí nádobí v automatické myčce a konvenčním způsobem pomocí metody LCA. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Musil, K.: Posuzování životního cyklu čištění odpadních vod. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Viltová, N.: Posuzování životního cyklu nakládání s odpadem ve zdravotnictví. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.

Doporučená literatura

BRANIŠ, M., Základy ekologie a životního prostředí, 3. vyd. Praha: Informatorium, 2004.
BROŽOVÁ, K., Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989, 1. vyd. Praha: CENIA, 2008.
CUNNINGHAM, W. P., Principles of environmental science: Inquiry and applications, 5. vyd. Boston: McGraw Hill, 2009.
ČAMROVÁ, L., Ekonomie a životná prostředí - nepřátelé, či spojenci? 1. vyd. Praha: Alfa publishing, 2007.
ČERVINKA, P., Ekologie a životní prostředí, 2. vyd. Praha: Česká geografická společnost, 2012.
ĎURICA, D., Člověk jako geologický činitel, 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2008.
ELLENBERG, H., Vegetation ecology of central Europe, 4. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2009.
HALKOVOVA. L., Environment for life, Prague: Ministry of the Environment of the Czech Republic, 2011.
HAMPL, M., Vyčerpání zdrojů: skvěle prodejný mýtus, 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004.
JAKRLOVÁ, J., Ekologický slovník terminologický a výkladový, 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999.
JANČAŘÍKOVÁ, K., Ekologie čtená podruhé, 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova Pedagogická fakulta, 2013.
JORGENSEN, S., Ecosystem ecology, 1. vyd. Amsterdam: Elsevier, 2009.
KADRNOŽKA, J., Globální oteplování Země: příčiny, průběh, důsledky, řešení, 1.vyd. Brno: VUTIUM, 2008.
KOVÁŘ, P., Ekosystémy a krajinná ekologie, 1. vyd. Praha: Karlonimu, 2008.
LAPKA, M., Towards an environmental society? 1. vyd. Prague: Carolinum Press, 2012.
MALHOTRA, G., Environmental growth: a global perspective, 1. vyd. New Delphi: Macmillan, 2009.
MEZŘICKÝ, V., Environmentální politika a udržitelný rozvoj, 1. vyd. Praha: Portál, 2005.
MIKO, L., ŠTURSA, J., Národní parky a chráněné krajinné oblasti České republiky, 2. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2010.
MOLDACH, B., Podmaněná planeta, 2. vyd. Praha: Karolinum, 2015.
MOZGA, J., Sociální ekologie, 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008.
NAEEM, S., Biodiversity, ecosystem functioning, & human wellbeing, Oxford: Oxford University Press, 2009.
PELC, F., Aktualizace Státního programu ochrany přírody a krajiny České republiky, 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2010.
POLÁŠKOVÁ, A., Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí, 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011.
PURŠ, J., Historická ekologie. 1, 2.vyd.
SÁDLO, J., Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí, 3. vyd. Praha: Malá Strana, 2008.
SHERRATT, T., Big questions in ecology and evolution, New York: Oxford University Press, 2009.
SMIL, V., Global catastrophes and trends, 1.vyd.
STEJSKAL, V., Zákon o předcházení ekologické újmě a její nápravě s komentářem, související předpisy a s úvodem do problematiky ekologicko - právní odpovědnosti, 1. vyd. Praha: Leges, 2009.
SUNDSETH. K., Natura 2000 : Ochrana biodiverzity Evropy, 1.vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009.
TKADLEC, E., Populační ekologie: struktura, růst a dynamika populací, 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008.