Ekologie a ochrana životního prostředí: Studijní materiály a průvodce pro studenty

Studijní program Ekologie a ochrana životního prostředí je zaměřen na životní prostředí, ale poskytuje i komplexnější vzdělání v oblasti biologie, ekologie, krajinné ekologie a fungování suchozemských i vodních ekosystémů. V rámci studia se můžete podílet na základním i aplikovaném výzkumu v uvedených oblastech. Od ostatních programů se liší větším kontaktem s praxí v oblasti ochrany životního prostředí, ať už na úrovni administrativní, nebo přímo v terénu či v provozu.

Kontakt s praxí je zprostředkován nejen externími přednášejícími, kteří se v praxi pohybují, ale i v rámci letních praxí v organizacích a firmách, které mají něco do činění s životním prostředím. Studijní program je koncipován tak, aby vyhovoval nejen vám, kteří předpokládáte po absolvování bakalářského studia nástup do zaměstnání.

Základní pojmy a koncepty oboru

Na konci tohoto kurzu bude student schopen vysvětlit základní pojmy oboru ekologie (ekologie jedinců, populací, společenstev, ekosystémů) a porozumět jim, seznámit se se základními koncepty oboru a umět je ukázat i na konkrétních příkladech z přírody.

Doporučená literatura

Pro studium oboru Ekologie a ochrana životního prostředí je doporučena následující literatura:

• BEGON, Michael, John L. HARPER a Colin R. TOWNSEND. Ekologie :jedinci, populace a společenstva. Translated by Bronislava Grygová. 1 vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1997.
• SLAVÍKOVÁ, Jiřina. Ekologie rostlin. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.
• LOSOS, Bohumil. Ekologie živočichů. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984.
• Polášková A. a kol. (2011): Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí.
• Begon M., Townsend C.R., Harper J.L. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva.
• Storch D., Mihulka S., Kubínová D. (2000): Úvod do současné ekologie.
• Borovičková H., Havelková S. (2005): Nástroje ochrany přírody a krajiny. Planeta 8/2005. MŽP, Praha.
• Primack R.B., Kindlmann P., Jersáková J. (2011): Úvod do biologie ochrany přírody.
• Daňková L., Kulich J., Toušková B. (2009): Škola pro život II. Jak na ekologickou/environmentální výchovu po zavedení Rámcových vzdělávacích programů.
• Máchal A. (2000): Průvodce praktickou ekologickou výchovou.
• Činčera J. (2007): Environmentální výchova: od cílů k prostředkům.
• MŽP (2008): Metodický pokyn MŠMT k zajištění environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO).
• Pastorová M. (ed.) (2011): Doporučené očekávané výstupy. Metodická podpora pro výuku průřezových témat v základních školách. Výzkumný ústav pedagogický.

Dále je doporučena literatura k samostudiu:

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

• BUREŠOVÁ, K. (ed.) Učíme se v zahradě. 1. vyd. Chaloupky, 2007.
• BRANIŠ, M. Základy ekologie a ochrany životního prostředí.
• ČINČERA, J, CAHA, M., KULICH, J. Hry a výchova k trvale udržitelnému rozvoji. 1. vyd. Praha : Brontosaurus Praha 7, 1996.
• ČINČERA, J. Práce s hrou : Pro profesionály. 1. vyd. Praha : Grada, 2007.
• JANČAŘÍKOVÁ, K. Ekolístky : Metodické listy Svatojánské koleje. Praha: Vyšší odborná škola pedagogická Svatý Jan pod Skalou, 2004.
• MÁCHAL, A. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno : Rezekvítek a Lipka, 2000.
• MÁCHAL, A. [ed.]. Malý ekologický a environmentální slovníček. Brno : Rezekvítek, 2006.
• ŘEHÁK, B. Vycházky do přírody. 1. vyd. Praha : SPN, 1968.

Environmentální výchova

Environmentální výchova je novou potřebou, potřebou reagovat na vzrůstající počet lidí žijících na jednom místě (a na naší planetě vůbec), a proto je tématem významným nebo dokonce životně důležitým. Teorie environmentální výchovy je ze své podstaty neodlučně propojena s etikou, praxe s mravní (morální) výchovou.

Environmentální (resp. Ekologickou krizi definoval I. Míchal jako situaci, v níž se adaptační schopnosti živého systému přibližují dosažitelným mezím. Homeostatické pole je vlivem stresového faktoru (faktorů) překročeno v takové míře, že se systém ve stadiu rezistence blíží ke stadiu vyčerpání (Míchal, 1994).

Činnost člověka je nejvýznamnějším stresovým faktorem současnosti (Míchal, 1994). Dokud bylo lidí na naší planetě méně než dnes, nebylo potřeba vztah k přírodě promýšlet, nebylo třeba hledat způsoby zacházení s odpady, ani nebylo potřeba řešit jiné environmentální problémy.

Je třeba si uvědomit, že v dovednosti, jak se vyhnout ekologické katastrofě (udržitelném životě) udělalo lidstvo velký pokrok. Ještě složitější než odhad nosné kapacity nějakého ekosystému, je odhad nosné kapacity globálního ekosystému. Proto jsou názory na nosnou kapacitu (pro lidský druh) naší planety různé.

Na něj navazující odborníci upozorňují, že počet lidí na naší planetě se blíží k hranici její nosné kapacity a že (pokud nedojde k radikálním změnám) může brzy dojít ke zhroucení globálního ekosystému.

Čtěte také: České ekologické vzdělávání

Environmentální výchovu do vzdělávacích programů mnoha zemí zařadili lidé, kteří připouští existenci environmentálních problémů, ale kteří zároveň věří, že to „má ještě smysl“, že se „ještě dá něco dělat“.

Česká environmentální výchova nese všechny znaky tzv. „dobré školy“ - má tradici, učitele, nestory, kontakty v zahraničí, historii a budoucnost (Činčera, 2007). Řešení ekologické krize environmentální výchovou by nemělo smysl, kdyby bylo realizováno pouze v jednom státě, protože se jedná o systém výchovy reagující na problémy globálního ekosystému - celé naší planety.

Studijní plán a doporučení pro studenty

Provedeme tě tím, co čekat a čeho se vyvarovat na cestě k titulu bakaláře v tomto programu studia.

Předměty si zapíšeš v portále STAG. Po přihlášení najdeš vše potřebné v podkolonce předzápis studia. Skoro všechny předměty v tvém programu jsou ve statusu A předmětů, tedy povinné ke splnění.

Příklady povinných předmětů

• 1. Ročník (1. Semestr): Tento předmět nemine téměř žádný obor na naší fakultě v prvním ročníku studia. Podmínkou ke splnění předmětu je účast na praktické části v laboratoři, vypracovaný protokol a úspěšně napsaný test.
• 1. Ročník (2. Semestr): Chemie pro ochranu životního prostředí 1 je největší strašák tvého studia vůbec! Zahrnuje přednášky, cvika, kde se naučíš počítat chemické vzorce a názvosloví chemie a praktickou část v laboratoři.
• 2. Ročník (3. Semestr): Zápočtový test z cvik (příklady+ teorie) a protokoly není žádná sranda, ale s přípravou a skvělým přístupem ke studentům to lze zvládnout. Doporučuji si přečíst knihu o metodice analytiky a účast na všech přednáškách.
• 2. Ročník (4. Semestr): Máš povinné 2 praxe v různých institucích, které souvisí s Ekologií a ochranou prostředí. Praxe si zařizuješ v instituci sám. Na letní praxe navazuje v 3. ročníku zimního semestru seminář, kde si připravíš prezentaci o činnostech a proč jsi chtěl absolvovat praxe zde - důležité je mít z praxí fotky.

Další doporučení

• Pro ty, co si nejsou jistí svou angličtinou máme následné doporučení: zapište si každý semestr alespoň jeden kurz angličtiny (pokud je to možné tak i angličtinu s rodilým mluvčím).
• Doporučujeme exkurze a jazyky. U exkurzí je jedno, že nestuduješ botaniku a máš botanickou exkurzi.
• Jako první věc bychom rádi doporučili všem péčistům, aby si hned v prvním semestru sestavili plán předmětů pro celé bakalářské studium.
• Nebojte se zapsat si hned v prvním semestru o několik předmětů navíc.

Další informace se můžete dozvědět na některé z mnoha exkurzích, pořádaných naší fakultou. Poznáte tu své vyučující i jinak než jako přednášející (hodí se potom u státnic, výběru vedoucího na bakalářskou práci), ale také prohloubíte kamarádství se svými spolužáky - protože co spojuje pevněji, než společné zážitky?!

Čtěte také: Ochrana životního prostředí v praxi

Další věc, která je pro naši fakultu zásadní je komunikace napříč ročníky a obory. Není nic lepšího a jednoduššího, než se studentů ze starších ročníků zeptat na doporučení k některým předmětům - úskalí, nebo klady a zápory předmětu. Doporučujeme tedy chodit do hospody, na Kampu, nebo alespoň na kafčo do knihovny či do bufetu a neizolovat se - mnohdy vám to pomůže a poradí lépe než vyučující, nebo studijní oddělení.

Začátkem zimního semestru se pravidelně pořádá akce na Husově třídě v Klubu malých pivovarů - tzv. Sraz péčistů. Ten je pořádaný právě kvůli prvákům, kteří se tu můžou zeptat (v příjemné atmosféře hospody) na to co je zajímá, či se jim nikde zatím nepodařilo dohledat.

Zhodnocení environmentální výchovy

Úroveň environmentální výchovy v současné české škole je různá, většinou nedostatečná. Zásady trvale udržitelného chování, resp. života jsou předávány především formálně (hovoří se o nich, ale nejsou realizovány). Učitelé nedokáží problematiku chápat a řešit komplexně (např. pod environmentální výchovou si představují spíše předávat soucit s „myšičkou“ nebo „holoubkem“ než zásadní změnu vlastního chování), často se chaoticky věnují jednotlivým tématům a prvkům v projektech (oblíbená témata jsou voda, třídění odpadu), jejichž kvalita i účinnost je sporná. Naprosto nedostatečný je systém hodnocení environmentální výchovy. Učitelé/učitelky nemají představu, jaké nástroje jsou k hodnocení environmentální výchovy vhodné.

tags: #ekologie #a #ochrana #životního #prostředí #prf

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace v hutnictví železa
• Svoz odpadu v Soběslavi: Kompletní info
• Vize Toyoty do roku 2050
• Ochrana netopýrů v Německu
• Základy matematického modelování v ekologii