Ekologie a politika: Úvaha o záchraně Země

V dnešní době se stále více hovoří o ekologii a politice v souvislosti s ochranou životního prostředí. Z ekologie (vědy o sounáležitosti) se tak stala politická ekologie a přísudek „ekologický“ se začal rozumět jako správný a k přírodě optimální. Stejně jako se z ekonomie stala politická ekonomie, kde to „politická“ dostalo větší váhu než to „ekonomie“.

Věda už pak neformuluje zajímavé hypotézy, důkazy a řešení, ale dogmata, o kterých se nepochybuje a v jejichž jménu se bojuje za politické i jiné zisky a proti těm, kdo nevěří… a to není žádná věda. Politika se opřela o vědu, přivlastnila si ji a znehodnotila, podobně jako se to stalo v minulosti.

Široký pohled na ekologii

Kytička, zvířátko, člověk, země a do toho i souvislost s obalem zeměkoule a jeho cirkulačními zvyklostmi a do toho i vztah k tomu, co je ještě nad tím zemským obalem ve vesmíru a i vztah k tomu, co je nad vesmírem! To je panečku všelijakých vztahů (jejichž výsledkem je teď zrovna náš život), které lze studovat a chápat! Z toho všeho politická ekologie už nějakou dobu vyplivuje obrazně: termíny apokalypsy a procenta kysličníku coby jediné řešení.

Člověk si podmaňuje zemi, protože dostal do vínku tvůrčí svobodu - někdy je to navrch huj a dolů fuj, ale pokud se neblbne a neškube se kormidlem moc doleva, doprava nebo dokonce i zpátky, tak to tak nějak přirozenou cestou - kroky postupnými, správnými, chybnými a opravnými - jde po vcelku schůdné cestě kupředu (aspoň v civilizacích na dobrých kořenech rostlých).

Alarm klimatické změny

Jenže dneska tímto naším domovem zvoní alarm. Děly se věci strašidelné a nic moc nezvonilo, ale teď jde do tuhého, zvoní alarm klimatické změny od člověka… Všechno špatně, znovu na stromy a pak znovu - bez tvůrčí svobody nebo pokrok a vývoj, ale prosím bezuhlíkově!

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Jako by nám Bůh v tomto pozemském ráji dovolil užívat všeho ovoce, a to i docela podivného, ale z jabloně „Klimatky“ ovoce jíst zapověděl pod trestem vyhnání z ráje.

Dva pohledy na novobiblické události

Nadhledy na tyto novobiblické události jsou možné minimálně dva:

1. „Člověče, začal jsi svým způsobem života a množstvím měnit klima k horšímu - s tím jsem nepočítal - tak to dej do pořádku, nebo bude zle a půjdeš z ráje do háje!“ To je nejběžnější dnešní pohled, mnozí ho berou jako jediný možný - zejména lidé vnímaví a úzkostliví a také prodavači strachu a know-how na ono „dej to do pořádku“. Mně… ač napravovací kroky beru jako přirozenou a nutnou součást cesty a ač se mi nezdá rozumné chovat se k propůjčené Zemi tak, jako někteří bývalí kočovníci k propůjčeným bytům a domům a spálit vše, co hoří… se ale stejně zdá, že pohled druhý více odpovídá původnímu obrazu i obrazu dnešní doby.
2. „Člověče, tak ty bys chtěl ve své pýše být jako Já a umět měnit klima? No to sis vzal velké sousto! A ty také na to (jako už tolikrát) dojedeš! Ve snaze měnit klima budeš dělat čím dál větší pitomosti, peklo na zemi si vytvoříš, klima nezměníš, zemi si zničíš a sám sebe zahubíš… Kiš kiš!“

Říká se, že když člověk plánuje, Bůh se směje. Myslím, že nejvíc je tam nahoře veselo až škodolibo, když člověk plánuje konec světa nebo z gruntu nový a lepší svět nebo něco v tom smyslu.

Klimatický byznys

Ale myšlenka, že vše ostatní mimo klima jsou prkotiny (jen úsilí vedoucí k nápravě klimatu jsou hodny pozornosti a chvály), padla na úrodnou půdu… vědci a novodobí světci a každý, kdo něco znamená, ji podporují, vždyť počasí si dělá čím dál víc co chce, nedbá pranostik a roční doby dodržuje jen tak rekreačně nebo až moc poctivě! A tak se bojuje, na viníky se ukazuje, klimabyznys bují, ale je to pořád málo, a tak mládi se ujalo praporu: Poručíme politikům, ti poručí klimatu (skrze zákazy klimaměnícího počínání jedněm a dotováním klimabyznysu druhým) a klima poručí počasí a stabilní počasí dá mladým naději a perspektivu, že znovu začnou studovat, milovat se, pracovat a život půjde dál.

Je to zjednodušené a mezi mladými je určitě mnoho moudrých a prozíravých, provozujících užitečné aktivity, ale ty nejsou tak atraktivní pro publikaci a tak mládež za své stávkování získává všelijaké odsudky. Mě ale napadá, že jsme nebyli moc lepší. Neměli jsme pokušení a možnosti dneška a také nás páni netahali na led, spíše naopak! Byla doba, že ani internet nebyl! Pokrytí signálem sice bylo, ale byl to signál rušení Svobodné Evropy. A nějak si vyskakovat, to nás nenapadlo a když napadlo, tak co si vzpomínám: za utržení tulipánu pro dívku při večerní procházce (ze záhonku u sochy Lenina) vyhazov ze školy. Za protest proti tomu, aby se v historickém centru stavělo nákupní středisko - taktéž, za petici, aby se prozkoumal vliv vodního díla Gabčíkovo na spodní vody a ekosystémy - zabavení petice a hrozba vyhazovu.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Názory a nápady jsme tedy měli podobné (byť je publikovat moc nešlo) a o generaci otců a papalášů u moci a jejich schopnostech a odpovědnosti za budoucnost a správnost jsme smýšleli také podobně - tomu všemu rozumím i u dnešních mladých, ale nerozumím tomu trucování a požadavkům na procenta… jak je to napadlo? To přece patří do politiky, byznys. Až tam chtějí zajít? Nebo už tam jsou a dělají někomu užitečné nadšence?

My jsme ve spasitelném nadšení (mimo vyučovací dobu) kosili vzácné louky, přenášeli žáby přes cestu, sbírali alobal, provozovali veselou skromnost Miroslava Nevrlého nebo mrazivé a skromné přežití Jaroslava Pavlíčka, bez větší exhibice. Četli jsme knihy Josefa Velka, milovali kreslený humor Jiránka a Renčína a knihy Jaromíra Tomečka a také jsem četl Jana Vrbu a jeho polidštěné příběhy zvířátek i stromů. Když jsem pak viděl družstevní sekačku, jak rejdí po louce: život - neživot, láska - neláska, příběh - nepříběh… rozsekaná bažantí slepička i s hnízdem…. měl jsem slzy v očích snad stejně upřímné jako Greta v OSN a smutno mi bylo z osudu matičky země - ne že se mění klima, ale že se mění vztah člověka k Zemi, že se buduje a je s tím spojena neúcta k životu, že se příroda zbytečně zasviňuje a znehodnocuje, a viděl jsem to tak černě, že jsem skládal písně, abych to zvrátil. Do Sokolova ani na Portu to ale nebylo, ale jak se tak dívám zpátky, asi působily i z šuplíku. Dokonce jsem tak trochu počítal i s koncem světa v roce 2012 podle náhrobku kdesi v Honolulu, který tam možná stojí dosud… s textem: „Na památku člověka, který kdysi žil na této zemi a zničil ji svým počínáním a svým počtem!“

Pouze ten letopočet 2012 už tam doufám není a cifry jsou snad už na magnetky - snadno vyměnitelné.

Římský klub a dnešní doba

A Římský klub když promluvil, byli jsme jeho výstupy fascinováni. U nás se spělo ke komunismu a oni volali: „Konec zdrojů se blíží - čiňte nápravu!“ A naši pohlaváři nic! Taková nezodpovědnost! Vždyť kdo jiný by to měl vědět lépe než Římský klub? Řiďme se jeho doporučením (jak asi činí země Západu) a máme vyhráno! Dneska se to převrátilo a strach jde z mnohé světaspasitelné aktivity, rezoluce a neochvějné jistoty.

Nejen láska kvete v každém věku, ale i stavy na podobné bázi, a tak i ono spasitelné zanícení (namířené proti nějakému lidskému počínání) je možné zažnout v každé době - stačí se zadívat správným pohledem a důvod se najde vždycky. Pokud jde o poškozování přírody, nezačalo to v tomto ani minulém století milé děti, ten proces, jehož výsledky se vám zdají fatální, začal postavením člověka na zadní anebo prvním rozděláním ohně… před milióny let.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Už tenkrát mladá generace mohla protestovat, že to je proti přírodě - oheň přece patří sopkám a bleskům a ne lidem! Kam to spěje? To nedopadne dobře! „Syrová strava a teplé prádlo - lesa záchrana!“ To asi měli na transparentech z mamutí kůže studenti doby kamenné!

Jaký asi bude svět za tisíc let, když se lidstvo bude řídit vašimi (většinou dobrými, ale nesnadno uskutečnitelnými) požadavky? Jaký bude, když na vás nedá a nechá působit neviditelné ruce sebezáchovy, tvořivosti, odpovědnosti, trhu, víry (nejen v Boha), naděje… - stejně jako v době mamutů?

Milá Greto (a všichni podobně nadšení)… rozumím ti jen trochu, ale moc ti přeji, aby se ti podařilo dosáhnout něčeho dobrého, a doufám, že ti jednou ta tvoje dnešní vážnost bude k smíchu (stejně jako se já dneska usmívám nad některými svými texty a názory). A také ti radím: nechoď s pány na led (byť tě lákají a mažou med okolo huby), nemyslí to s tebou dobře, to zneužití není pohlavní, ale je stejně sprosté, ten led je tenký a hladký a oni potřebují figurku, za kterou se mohou schovávat v tom svatém a někdy nerozumném nadšení a ve své nejistotě nebo mazanosti! Figurku, která se v případě potřeby proboří, zláme si nohu nebo vaz za ně!

Aby pak zaznělo, jako vždycky: „My nic! To všechno Greta! Ta určovala směr a tu přece nešlo neposlechnout, vždyť ji poslouchali všichni! A že to nedopadlo dobře? Možná jsme se měli řídit podle nějaké její kámošky, asi se holka mýlila! My ne!

Environmentalismus jako politická teorie

Environmentalismus jako politická teorie se etablovala počátkem 60. let minulého století. Jedná se o marginální politickou ideologii, jejíž program je zaměřen na ekologii, tedy ochranu životního prostředí, které je devastováno současným Západním životním trendem blahobytu a nadbytku.

V 60. letech se mnozí autoři začali věnovat problematice životního prostředí a poukazovali na nevyhnutelnost populační exploze, mezi nimi především ekolog Paul Ehrlich ve své knize The Population Bomb (1968). Někteří autoři hledají východisko v syntéze ekologie a východních náboženství (A. Naess, G. Snyder). Ekologie se tak dostává do širšího podvědomí lidí a stává se viditelným a často diskutovaným problémem.

Objevují se ekologické nátlakové skupiny, jako Greenpeace, Earth First!, Friends of the Earth a v průběhu 80. let vnikají v mnoha evropských zemích strany zelených a s nezanedbatelným úspěchem se prosazují ve vládách. Environmentalismus má stejně jako jiné ideologie mnohé nevýhody i výhody.

Výhody a nevýhody environmentalismu

Na prahu 21. století je velmi důležité si uvědomit environmentální hodnoty, protože jsme dospěli do doby, kdy je toto téma velmi aktuální. Environmentalismus se objevil doslova na poslední chvíli, tedy v době, kdy již bylo patrné nešetrné zacházení s ekosystémem a my bychom se nyní měli vyvarovat chyb předešlých generací a společně hledat východiska z již nastalé situace.

Že environmentalismus není nezanedbatelná ideologie je vidět na postkomunistických zemích, kde byla ekologie po dlouhou dobu opomíjena a ekologická krize je tam tak viditelnější. Postkomunistické země, do nichž environmentalismu pronikl mnohem později, se obvykle potýkají s daleko většími ekologickými problémy, nicméně i tam, se dokázal po roce 1989 environmentalismus rychle uchytit. Nesporně další výhodu je celkový pohled na budoucnost, snaha ošetřit přírodní zdroje pro budoucí generace.

Rychlost technického vývoje v moderní společnosti přispívá k našemu individualismu a krátkozrakosti, takže nejsme schopni nějakého dlouhodobějšího a globálnějšího vhledu na zacházení s přírodou. Environmentalismus se nám snaží ukázat, jak je důležité šetřit s neobnovitelnými zdroji energie či co nejméně znečišťovat životní prostředí. Převládající názor, že jedinec nemůže nic změnit na celkovém stavu Země je zde neopodstatněný, protože každý svým dílem přispívá na celek. Environmentalismus počítá s budoucností.

Z dlouhodobého ekonomického hlediska je environmentalismus rovněž výhodný, protože nynější investice do ochrany životního prostředí se dlouhodobě vyplatí. Hospodářský rozvoj není trvale udržitelný, proto se snaží dosáhnout zásadního obratu v dosavadním pojetí rozvoje a učinit hlavním kritériem rozvoje jeho trvalou udržitelnost, což je opět ekonomicky dlouhodobě výhodné. Na druhou stranu je ekologie krátkodobě krajně nevýhodná a to s prostého důvodu - ekologické materiály bývají obvykle těžko dostupnější a tedy také dražší než „běžné“, byť nakolik závadné materiály.

Státní politika vedená v duchu environmentalismu bývá daleko náročnější na finance, než politika vedená bez ohledu na životní prostředí, což v mnohých případech nahrává proti environmentalismu. Nevýhodou také zůstává, že se environmentalismus zatím staví na úroveň pouhé politické ideologie, přičemž by měl být součástí svědomí každého člověka, protože každý jsme součástí celku, který nazýváme ekosystém planety Země.

Životní prostředí se stává stále diskutovanějším tématem, především tím, jak je viditelné jeho znečištění a nerovnováho celého ekosystému. Environmentalismu nám nabízí cestu jeho ochrany, proto je velmi důležitý nejen pro státní politiku, ale i pro nás pro všechny.

tags: #ekologie #a #politika #úvaha

Oblíbené příspěvky:

• Dopady klimatických změn na Sýrii
• Levandule: podmínky pro výsadbu
• Využití jedů v medicíně
• Je Ferda Mravenec skutečně škůdce?
• Poplatky za odpad a invalidní důchodci