Ekologie chovu dobytka a její dopady na životní prostředí

Aktivity související s chovem hospodářských zvířat mají významný vliv na životní prostředí. Tento dopad může být přímý, např. vypásání porostu dobytkem, nebo nepřímý, např. rozšiřování ploch pro produkci krmných plodin. Technologie chovu hospodářských zvířat jsou velmi rozmanité.

V chudých zemích převažuje nízkoefektivní chov pro vlastní potřebu, v rozvinutých zemích se jedná o vysoce komerční záležitost. Negativní dopady chovu hospodářských zvířat jsou řešeny většinou až v okamžiku, kdy dojde k havarijní situaci. Prevence dosud není rozšířená. Při vytváření budoucí koncepce chovu hospodářských zvířat je třeba brát ohled na miliony chudých zemědělců, pro něž chov dobytka představuje jediný zdroj obživy.

Poptávka stále početnější střední třídy po větším množství živočišných bílkovin v potravě rovněž nemůže být ignorována. Hospodářská zvířata jsou jedním z významných faktorů ovlivňujících naše životní prostředí. Sektor hospodářských zvířat okupuje přímo nebo nepřímo 30% pevninského povrchu Země. Hospodářská zvířata jsou hlavním zdrojem znečištění řek, jezer i pobřežních vod, produkují i značné množství plynů poškozujících ovzduší. Kvůli zvyšujícím se nárokům na krmiva se mění využití zemědělské půdy. Velmi zásadní je vliv člověka na složení atmosféry. Množství CO2 v atmosféře se za posledních 200 let zvýšilo o 40%, koncentrace metanu v ovzduší je dnes více než dvojnásobná. A právě hospodářská zvířata k tvorbě těchto plynů významně přispívají.

Dopady intenzivního chovu hospodářských zvířat na životní prostředí jsou značné. Mohou být ovšem částečně eliminovány aplikací nejmodernějších vědeckých poznatků a technologií. Otázky životního prostředí jsou zároveň otázkami sociálními - škody na životním prostředí způsobené jednou skupinou musejí nakonec řešit jiné skupiny nebo národy - často se jedná o celosvětový problém. Otázky životního prostředí jsou také často dávány do souvislosti s válkami a násilnými konflikty.

Existuje mnoho důvodů domnívat se, že s postupujícím globálním oteplováním a jeho průvodními jevy bude podobných násilných konfrontací přibývat. Kauzální vztahy nakonec působí oběma směry - válečné konflikty vedou k narušení životního prostředí a následná sucha, hladomory nebo vyčerpání přírodních zdrojů se mohou stát příčinou ozbrojených střetů. Změny klimatu dále vedou i k šíření různých nemocí do geografických pásem, kde dosud nebyly běžné (např. malárie, bilharióza).

Čtěte také: Chov dobytka a životní prostředí

Sektor chovu hospodářských zvířat prochází v poslední době bouřlivým rozvojem, který je vyvolán zejména vnějšími faktory. Přírůstek obyvatelstva, urbanizace a demografický vývoj ovlivňovaly rozvoj tohoto odvětví v posledním století. V posledním období se přidávají i ekonomické faktory, zejména postupné zvyšování příjmů, které má za následek změny stravovacích návyků v mnoha zemích.

Spotřeba živočišných bílkovin i dalších zemědělských produktů se zvyšuje. Zemědělství na to reagovalo zejména zdokonalením výrobních procesů. Urbanizace nadále postupuje rychlým tempem. V současné době žije ve městech 49% světové populace, ve vyspělých zemích a latinské Americe je to 70-80%. Lidé žijící ve městech konzumují díky svému pracovnímu vytížení a životnímu stylu mnohem více jídla „na ulici“, ve formě polotovarů, jídel určených k ohřevu apod. Podíl živočišných bílkovin v této stravě je vysoký. Významné změny stravovacích zvyklostí související s urbanizací byly zaznamenány například v Číně. V průběhu dvaceti let zde poklesla spotřeba obilnin, ale raketově se zvýšila spotřeba vajec a masa, řádově v desítkách až stovkách procent.

V posledních desetiletích je světová ekonomika na vzestupu. HDP rozvojových zemí roste rychleji, než je celosvětový průměr. Tento růst se má i nadále zvyšovat a je evidentní, že zvyšující se příjmy se významně promítají do zvýšené konzumace živočišných produktů.

Přechod z lovecko-sběračského stylu života na zemědělský umožnil vzrůst počtu pravěkého obyvatelstva, ovšem zároveň omezil rozmanitost lidské stravy. Před počátkem zemědělské revoluce měly údajně živočišné produkty v lidské stravě daleko větší podíl. Zvyšování životní úrovně a pokroky v zemědělství umožnily v období posledních 150 let významné obohacení lidské stravy. Tento proces může být charakterizován jako přechod od stavu podvýživy k vydatné a rozmanité stravě a mnohdy dokonce až k přejídání.

Oproti rozvinutým zemím nyní tyto změny v rozvojových zemích probíhají velmi rychle, často v průběhu jediné generace. Lidé se postupně odvracejí od jednotvárné stravy nízké nutriční hodnoty (obilniny, podomácku pěstovaná zelenina, atd.) a přecházejí ke stravě, která zahrnuje průmyslové polotovary, více živočišných bílkovin, a přídavky cukru a tuků. Tyto změny jsou provázeny i snížením fyzické aktivity a nadváhou. Vysoký počet obézních lidí dnes žije v rozvojových zemích, jejichž vlády musejí zavádět preventivní programy. Změna stravovacích návyků je urychlována neustálým zvyšováním příjmů a současným poklesem cen potravin. V reálných cenách jejich ceny klesají od padesátých let 20. stol. Současný trend je vysvětlitelný bohatnutím společnosti a urbanizací, ovšem i kulturní rozdíly mají lokálně významný dopad.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Odvětví hospodářských zvířat bylo technologickým vývojem ovlivněno ve třech oblastech: genetika, šlechtitelství a poznatky o krmných směsích vedly ke zvýšení váhových přírůstků zvířat, zavlažování a účinnější hnojení vedly k vyšším výnosům při pěstování kulturních plodin a aplikace moderních informačních technologií usnadnila proces zpracování a distribuce.

K největším změnám došlo zejména u chovu hospodářských zvířat, zejména u drůbeže (brojleři), vajec, vepřového masa a mléka. V oblasti chovu masného skotu byly změny prozatím méně výrazné.

Tradiční chov hospodářských zvířat v minulosti využíval pro krmení jinak dále nevyužitelné výpěstky. S tím, jak se chov zvířat rozvíjí, přestává být závislý na místních zdrojích, ale využívá se ve stále větší míře krmných koncentrátů, se kterými se také intenzivně obchoduje. V roce 2002 bylo zkrmeno 670 milionů tun obilnin, což představuje třetinu světové produkce. K tomu je třeba připočíst 350 milionů tun dalších na proteiny bohatých produktů (rybí moučka, otruby, zbytky po lisování olejnatých semen). Tento typ krmiv dokáží dobře trávit zejména zvířata s jedním žaludkem, tedy prasata a drůbež. Právě drůbežářství prošlo bouřlivým rozvojem, provázeným poklesem cen, protože živiny z krmiva dokáže drůbež nejúčinněji přeměnit ve svalovou hmotu. Důvodem pro zkrmování obilnin je zejména jejich klesající cena, což je trend, který trvá už od poloviny padesátých let 20. stol.

V oblasti genetiky a šlechtitelství urychlily celý proces využívání hybridů a umělého oplodnění. Genetické experimenty přinesly nejlepší výsledky zejména u drůbeže, která má krátký životní cyklus. Podobně je tomu u prasat. Největší důraz je při tom kladen na váhový přírůstek, na významu ale nabývají i spotřebitelské preference, např. obsah tuku.

V odvětví rostlinné výroby proběhly podobné procesy o něco dříve (60. - 70. tá leta) a vedly k poklesu cen. V blízké budoucnosti je možné očekávat zvýšení výnosů i rozvojových zemích, přičemž největší význam zde bude mít zavlažování. Hnojení a ochrana rostlin před škůdci má pochopitelně také svůj význam.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Do 80.tých let minulého století byla strava založená na denní konzumaci masa a mléka výsadou obyvatel zemí OECD a nejbohatších vrstev v ostatních zemích. Většina rozvojových zemí měla tehdy spotřebu masa nižší než 20 kg na osobu a rok. Maso, vejce nebo mléko bývalo luxusem, který si mohli lidé dopřát jen při mimořádných příležitostech. To se ovšem v poslední době mění.

Produkce a konzumace hospodářských zvířat je na vzestupu na jihu, na severu stagnuje. V rozvojových zemích vzrostla průměrná spotřeba masa na osobu a rok za posledních dvacet let na dvojnásobek - ze 14 na 28 kg. Největší změny proběhly v oblastech s nejrychlejším hospodářským růstem - např. v Číně. Tento trend by měl pokračovat minimálně dalších 20 let. S touto situací kontrastuje stav v rozvinutých zemích, kde již produkce masa roste pomalu nebo dokonce stagnuje. V rozvinutých zemích došlo za období 1980 - 2002 k růstu o pouhých 22%.

Výše popsaný vývoj byl usnadněny strukturálními změnami v odvětví např: Zvětšování velikosti průměrné výrobní jednotky, koncentrace výroby, snižování nákladů. Malí producenti jsou vytlačováni na okraj zájmu. Koncentrace výroby je efektivní zejména při chovu drůbeže, produkce mléka prozatím zůstává záležitostí rodinných hospodářství.

Výskyt hospodářských zvířat v krajině byl dříve předurčen především dostupností krmiva. S postupem urbanizace začal produkční centra v blízkosti měst. V posledním období se ovšem produkční centra začala velkým aglomeracím opět poněkud vzdalovat - příčinou je zlepšená dopravní infrastruktura i nižší cena pracovní síly na venkově.

V celém světě je patrná snaha velkých obchodních řetězců kontrolovat co největší část trhu a zároveň i celý proces vzniku potravinářského výrobku. Tento trend se projevil v rozvojových zemí již v 90. letech 20. století a v současnosti se šíří do dalších oblastí. Zákazníkům to přineslo snížení cen, ovšem producentům jsou centrálně diktovány podmínky, za kterých od nich bude zboží odebíráno.

Sektor hospodářských zvířat zažívá v současné době růst, zejména v rozvojových zemích. Nejrychlejšího růstu bylo dosaženo u chovu drůbeže. Zvyšující se poptávka je příčinou strukturálních změn v odvětví. Vývoj směřuje k posílení významu drůbeže a prasat na úkor dobytka a ke zkrmování energeticky vydatného krmiva - obilí a koncentrátů.

Konvenční vs. ekologický chov krav

Výzkumníci porovnávali v rámci studie emise skleníkových plynů konvenčního a ekologického chovu krav v Itálii. Celosvětově je zemědělství hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů. Jeho podíl se podle současných výzkumů odhaduje na 30 %. Největší podíl těchto emisí má proces trávení u tzv. V této studii autoři zkoumali produkci kravského masa v italské oblasti Umbrie, aby zjistili, jestli má menší dopad na životní prostředí konvenční, nebo ekologický chov krav.

Studie zjistila, že produkce organického kravského masa měla větší uhlíkovou stopu než konvenční produkce, a to o více než 30 % na kilogram živé krávy (24,62 vs. 18,21). Autoři studie přitom nabízejí řadu strategií, které by mohly snížit uhlíkovou stopu konvenční i ekologické produkce masa. Aby se snížil dopad trávicích procesů, mohli by zemědělci upravit složení kravské stravy nebo zvýšit její účinnost. Varují však, že před provedením těchto praktik by měla být studována nejen jejich ekonomická životaschopnost a udržitelnost, ale také dopady na dobré životní podmínky zvířat. Tato konkrétní případová studie byla provedena v Itálii a autoři varují, že jejich výsledky by neměly být aplikovány na jiné regiony bez pečlivého porozumění místním klimatickým podmínkám, postupům chovu „hospodářských“ zvířat a charakteristikám produktivity zvířat.

Mýty a fakta o chovu skotu

Producenti potravin živočišného původu, respektive chovatelé hospodářských zvířat, jsou poslední dobou neoprávněně označování za jednoho z největších viníků klimatické změny - hlavně pak chovatelé skotu. Jako řešení se zejména v Evropě udává snížení spotřeby masa, a s tím související i omezování chovu hospodářských zvířat, ať už napřímo nebo různými normami či nařízeními.

Chov skotu nicméně na životní prostředí nemá zdaleka takový vliv. Na reálný vliv chovu skotu na životní prostředí, aktuální trendy a posun směrem k ekologicky příznivějším chovům se zaměřil seminář Krávy a emise - mýty a fakta, který na MENDELU proběhl v minulém týdnu. Hlavním hostem akce byl odborník na kvalitu ovzduší v zemědělství, ustájení a chov hospodářských zvířat, profesor Frank Mitloehner z University of California.

Principiálně upozorňuje hlavně na to, že chov skotu do naší atmosféry methan produkovaný přežvýkavci nepřidává, protože ten je do 10 let v atmosféře degradovaný procesem hydroxylace na CO2, který při tomto ději vzniká. A ten je pak opět při fotosyntéze zabudován do rostlin, které jsou následně konzumovány těmito zvířaty. Oproti tomu zvyšujícím využíváním fosilních paliv, která při spotřebě pálíme, se do atmosféry dostává neustále nový a nový CO2, který má poločas rozpadu kolem 1000 let na rozdíl od methanu. Oba řečníci naopak ve svých prezentacích ukázali, že spotřeba masa celosvětově roste spolu s nárůstem počtu obyvatel na Zemi.

Winnington zmínil růst světové populace a fakt, že za příštích 30 let budeme muset vyprodukovat tolik potravin, kolik se vyprodukovalo za posledních 3000 let. Problém dokáže částečně řešit právě genetika. Když budou mít krávy vyšší produkci, budeme jich potřebovat méně, budeme pro ně potřebovat menší plochu, spotřebujeme méně vody a paliv, a zároveň i produkce methanu bude nižší.

Tedy genetika, šlechtění, zdraví, pohoda zvířat a dobrý management stáda může řešit i produkci skleníkových plynů, protože každé nemocné, neplodné či nízkoužitkové zvíře totiž produkuje tyto plyny neustále. V USA je spočítáno, že tímto zvýšením užitkovosti se uhlíková stopa na výrobu 1 galonu mléka snížila o 19,2 % mezi lety 2007 a 2017 - tedy pouhých za 10 let.

Alternativy a řešení

Naše planeta se mění k nepoznání. A jaká je specialita Čechů v zasahování do životního prostředí? Nesmyslně přetápějí, civilizovaných 18 stupňů absolutně neuznávají. A také jedí moc hovězího masa, čímž se neúměrně zvyšuje chov dobytka a s ním i jejich vypouštění metanu do ovzduší.

Velkochovy - tudíž chování velkého množství zvířat na malém kousku půdy - můžou v mnoha lidech vzbudit dojem, že se jedná vlastně o ekologicky výhodnou variantu, protože přece zabírají méně místa, a tudíž tak není potřeba velkého množství půdy. Přibližně 30 % suchozemského povrchu na Zemi je využíváno k pastvě hospodářských zvířat a asi třetina celosvětové sklizně obilí končí jako potrava pro hospodářská zvířata. Jenže aby tahle sója mohla vůbec vyrůst, je pro ni třeba udělat místo. V Jižní Americe proto dochází k intenzivnímu vypalování tropických amazonských pralesů a jiných oblastí.

V zeměpise jsme se učili, že povrch planety je tvořen z 98 % vodou. Ale věděli jste, že jen 2,5 % z tohoto objemu je čistá voda, která se nachází v jezerech, ve sněhu nebo pod zemí? A teď si představte, že celosvětově vyčerpáme zhruba 1/4 pitné vody na produkci masa a mléčných výrobků. Velkochovy a intenzivní způsob zemědělství je žíznivé odvětví. Jen na výrobu jednoho kilogramu hovězího vyčerpáme skoro 90 van vody (15 000 litrů) a na kilo kuřecího připadá asi 24 van (cca 4 300 litrů).

Největší množství vody se však spotřebuje především na produkci krmiva pro hospodářská zvířata (celých 98 %). Jedním z dalších problémů, které velkochovy a intenzivní zemědělství představují pro vodní ekosystém, je znečištění. Dobrou zprávou však je, že v současné době je Evropská unie otevřena možnosti využití tzv. Nejnebezpečnějším skleníkovým plynem produkovaným zemědělstvím je kromě oxidu uhličitého či metanu, především amoniak. Celosvětově je zemědělství zodpovědné až za 90% podíl amoniaku v ovzduší. V České republice je to 70-80 tisíc tun ročně (celosvětově 22-35 mil.

Dalším skleníkovým plynem, který se ve velkém množství uvolňuje do ovzduší při intenzivním zemědělství je metan (tvoří asi 35 % všech skleníkových plynů). Nejčastěji je to právě z důvodu velké koncentrace tzv. Věděli jste, že kdybychom v Evropské unii snížili svou spotřebu masa na polovinu, ušetřili bychom 20 % povrchové a podzemní vody?

Snaha omezovat chovy hospodářských zvířat jako cestu k omezení emisí skleníkových plynů je bohužel obecně přijímána. Podíl hospodářských zvířat na celkových emisích metanu byl přitom již v minulosti několikrát zpochybněn a v současnosti se na úrovni Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) pracuje s podílem 14,5 procenta. Z výzkumů Auckland University of Technology ale vyplývá, že například na novozélandských farmách chovajících ovce a skot dokáže dřevnatá vegetace kompenzovat 63 až 118 procent emisí z těchto farem.

I když jde přitom o zprávu z prostředí na druhém konci zeměkoule, jsou zjištění Auckland University of Technology logicky obecně platná a argumentačně využitelná i pro naši zemi. Příklad Nového Zélandu je přitom také potvrzením přínosů agrolesnických systémů, jejichž příkladem je chov zvířat v částečně zalesněné krajině a obecně v krajině s podílem nějaké vegetace. Tím, že stromy a keře pohlcují a ukládají uhlík, ostatně argumentuje i ekologická veřejnost, a i kvůli tomu i u nás vznikají projekty typu „sázíme budoucnost“, „stromy místo letáků“ nebo „zelené oázy“.

Kombinaci stromů v zemědělské krajině a chovu zvířat využívají tradičně i naši sedláci, přičemž obojí přispívá jak ke zlepšení rozmanitosti životního prostředí, tak například k lepšímu zadržování vody nebo prevenci rizik eroze. Což je mimo jiné statisticky podložená skutečnost, že je třeba posuzovat vliv chovů hospodářských zvířat na krajinu a klima komplexně, nejen pouze na základě jednoho, emotivně pojatého klimatického parametru.

V této souvislosti je ovšem také zapotřebí především jasně pojmenovat, že to, co škodí, je model koncentrované živočišné velkoprodukce provozované v posledních dekádách buď zcela bez vazby na půdu, nebo s velice úzkou krmivovou základnou. Takový způsob držení mnoha tisíc či desítek tisíc kusů zvířat na jednom místě ale prakticky nemá nic společného s pestrým chovem různých druhů zvířat na plošně rozmístěných menších farmách, kde se počty zvířat odvíjí především od úživných možností dané lokality (a již nezáleží, zda je to pastevní, nebo ustájenou formou). Na nich se zpravidla živí po celé generace rodiny, pro něž je kvalita životního prostředí, ve kterém žijí, stejně důležitá jako faremní zisk.

Zhoršující se kvalita ovzduší na planetě a globální oteplování jsou aktuálními tématy. Průměrná teplota na planetě se oproti minulému století zvýšila o 0,8 °C. Hodnoty CO2 v atmosféře jsou nejvyšší za posledních 650 000 let. Za posledních 200 let se jeho množství v atmosféře zvýšilo o 40 % , z 270 ppm na 382 ppm.

Hospodářská zvířata na celém světě vyprodukují asi 80 milionů tun metanu ročně, přičemž jedna kráva vytvoří denně kolem 500 litrů metanu.

Klimatické změny mohou hrát v budoucnu velkou roli v produkci jídla. Důsledky proměny životního prostředí můžeme vidět už nyní. Nedostatek vhodného životního prostředí může časem vést k válečným konfliktům. Ti, kdo chtějí přežít, potřebují vodu a půdu, což v budoucnu budou velmi vzácné komodity.

Řešení přesto existují, i když nám dnes ještě znějí trochu divně. Je dobré začít něčím jednoduchým. Třeba přidat vedle odpadkového koše kbelík na bioodpad, otočit kolečkem u radiátoru doprava nebo nakupovat čisticí prostředky šetrné k přírodě.

Ekologický institut Veronica se zabývá odbornou a vzdělávací činností v oblasti enviromentálních témat. Na praktických příkladech ukazují, že vztah k přírodě, místním zdrojům a tradicím spolu s ohleduplným hospodařením může chránit životní prostředí a globální klima, ekonomicky stabilizovat venkov a řešit nezaměstnanost i v poměrně odlehlých oblastech.

Druhým hříchem je vysoká spotřeba masa - zejména hovězího. Při chovu dobytka vzniká v jeho zažívacím traktu metan. Ten je vzhledem k současným obrovským stavům dobytka zodpovědný za takřka 20 % z celkového množství skleníkových plynů.

Někteří lidé sníží svou konzumaci masa z etických důvodů, někdo zase ze zdravotních a někdo z ekologických. Veganská strava ročně vyprodukuje jen asi ½ emisí CO2 oproti stravě všežravce, 1/11 fosilních paliv, 1/13 vody a 1/18 půdy.

Jedno se ale nyní nabízí, nahradit pětinu zkonzumovaného hovězího masa rostlinnou alternativou. Autoři studie navrhují hovězí maso nahradit takzvaným mykoproteinem. Ten je známý pod už zmiňovanou komerční značkou Quorn. Jde o bílkovinu, kterou vytváří mikro houba, která se latinsky jmenuje Fusarium veneratum.

Rostlinných náhražek masa je více. Patří mezi ně sója, chlebovník nebo seitan, který obsahuje pšeničnou bílkovinu. Také ale existují hmyzí proteiny.

Jako negativní jev pro životní prostředí a produkci emisí oxidu uhličitého lidé v rámci živočišné říše primárně skloňují dobytek a masný průmysl. Podle vědeckých výpočtů ale představují ekologickou zátěž i běžní domácí mazlíčci. Zejména velká plemena psů za sebou zanechávají roční ekologickou stopu tak velkou, že je srovnatelná s mazlíčky na čtyřech kolech - auty. Ekologové ale uklidňují, že udržovat k životnímu prostředí šetrnou domácnost neznamená, že by člověk musel přítomnost čtyřnohého parťáka nebo třeba i rybiček oželet.

Vědci měří ekologickou stopu domácích mazlíčků už několik let a po celém světě. Vzniklo tak už několik studií, jež disponují daty a také metrikou měření. „Hlavním měřítkem je množství krmiva, které dotyčné zvíře ročně spotřebuje. Vypočítává se, kolik energie je třeba k vypěstování a výrobě tohoto krmení, odkud se dováží, a další náklady převedené na produkci CO2. Například chov velkého psa vyprodukuje tolik emisí jako deset tisíc kilometrů ujetých ve voze typu SUV. Výsledky tým pod vedením Gregory Okina vztahoval primárně k reáliím Spojených států amerických, princip ekologické zátěže je ale světově univerzální.

tags: #ekologie #chov #dobytka #dopady #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Dopady ozonové díry na ekosystémy
• Účinnost recyklace plechovek
• Elegantní odpadkový koš KELA
• Zpracování odpadu v třídírně
• Požadavky na pozici pomocníka na sběr odpadu