Ekologie a civilní služba v České republice

Ochrana životního prostředí, koncept, který po více než padesáti letech nepřestává být v popředí společenského zájmu, v posledních letech nabývá na stále větším významu. Proměna společnosti spolu s používanými technologiemi mohou představovat příčiny aktuálnosti této problematiky. S pomocí současných metod jsou odhalovány dříve neviděné následky činností, nové technologie však zároveň mohou způsobovat poškození, jejichž důsledky objeví až následující generace.

Není výjimkou, že v souvislosti s ochranou životního prostředí bývá často uváděn pojem ekologie či dokonce environmentalistika. I přesto, že směřování pozornosti na negativní důsledky antropogenní činnosti na životní prostředí je možné považovat za aktuální téma již od 70. let minulého století, používání patřičného pojmového aparátu obecně stále není jasně ukotveno.

Ekologie, na rozdíl od ochrany životního prostředí, představuje vědní obor, který se zabývá studiem vztahů mezi organismy navzájem a vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Za ochranu životního prostředí je pak považována činnost, která směřuje k předcházení, omezování a nápravě znečištění či poškození všeho, co tvoří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka.

Ekologie tak představuje vědní obor, jehož praktická aplikace se promítá do ochrany životního prostředí, jinými slovy je ekologie vědou o životním prostředí. Třetí pojem, environmentalistika, na druhou stranu nepředstavuje ani vědní obor ani jeho praktickou aplikaci. Je vyvozena z tzv. environmentalismu - aktivistického hnutí, jehož stoupenci se snaží prosadit opatření, která podle jejich úsudku zabraňují devastaci životního prostředí.

V oblasti ochrany životního prostředí z historického pohledu jistou výjimku představovaly ozbrojené síly. Navyšující se zájem veřejnosti začal v této souvislosti vyvíjet tlak na zavedení efektivního systému ochrany životního prostředí rovněž v českém prostředí v průběhu 80. let minulého století.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Potřeba chránit životní prostředí není záležitostí posledních několika desetiletí. Vliv člověka na přírodu a krajinu bylo zapotřebí regulovat již v průběhu 17. a 18. století, kdy byly vydávány lesní řády s platností pro jednotlivá panství. První unifikující zákon o ochraně lesa - Rakouský lesní zákon č. 250/1852 byl vydán již v polovině 19. století a o několik let později byl vydán Rakouský vodoprávní zákon č. 93/1869 - první vodní zákon na českém území.

V průběhu 20. století byl přístup k ochraně životního prostředí typický svou decentralizací v řízení a roztříštěností mezi různá právní odvětví. Státní správa ochrany přírody zřízená v roce 1918 nejprve spadala do působnosti Ministerstva školství a národní osvěty a později byla zařazena pod Ministerstvo kultury, kde zůstala až do roku 1989.

První projevy vážného znečištění a narušení ekologické rovnováhy začaly být v Československu pozorovatelné počátkem 60. let minulého století. Krušnohorské lesy začaly mizet a narůstalo znečištění vody - a to i přes skutečnost, že v platnosti byl již zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody a zákon č. 166/1960 Sb., o lesích a lesním hospodářství. Problémem těchto zákonů byl však jejich represivní přístup v podobě udělování sankcí místo uzákonění požadovaných limitů.

Potřeba zabývat se problematikou životního prostředí začala pronikat do vojenské sféry již v průběhu 70. let. Do nově vydávaných vojenských předpisů byla ochrana životního prostředí v relevantních pasážích zapracována. Z valné většiny se jednalo o předpisy z oblasti vojenské logistiky. První samostatné, tzv. ekologické orgány byly ustanoveny v roce 1987 a spadaly do působnosti vojenské ubytovací a stavební služby. Téhož roku byla zavedena funkce hlavního ekologa resortu obrany a složky Československé lidové armády (dále jen ČSLA) začaly do své administrativy zapracovávat požadovaná opatření.

Vzniklé ekologické orgány se zabývaly ochranou vod, půdy a ovzduší, údržbou pozemků a nakládáním s odpady. Na vybraných správách resortu obrany a státních podnicích byli určeni pracovníci pro řešení otázek ochrany životního prostředí a rovněž byly zřízeny ekologické komise.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Období do roku 1989 bylo z hlediska přístupu k životnímu prostředí zajímavé zejména v české vojenské sféře. Ačkoli civilní environmentální legislativa nebyla zcela dobře zpracovaná, zájem ČSLA o zapracování „ekologie“ do vojenských předpisů a vytvoření ekologických orgánů v čele s hlavním ekologem byl nanejvýš pozoruhodný. Do jaké míry však tyto předpisy byly dodržovány a jakou reálnou roli vzniklé orgány zastávaly, je věcí druhou.

Zájem široké veřejnosti o problematiku životního prostředí přišel s koncem roku 1989. I přes diametrální politickou proměnu českého státu je zajímavé, že právě stav životního prostředí společnost považovala za nejnaléhavější problém, který bylo třeba řešit. Nové společenské uspořádání spolu s přidružením České republiky k NATO a Evropské unii (EU) s sebou přineslo nové výzvy a požadavky.

Již počátkem ledna roku 1990 došlo poprvé v historii ke sjednocení péče o životní prostředí zřízením samostatného Ministerstva životního prostředí (dále jen MŽP). Schválením nových ústavních zákonů došlo k zařazení ochrany životního prostředí do ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci.

Československá federativní republika (dále jen ČSFR) rovněž přijala Ramsarskou úmluvu o mokřadech, jejíž nařízení se promítlo také do činnosti armády. Následujícího roku byl zřízen Státní fond životního prostředí České republiky a ustanovena Česká inspekce životního prostředí (dále jen ČIŽP). Téhož roku byly přijaty první zákony upravující nakládání s odpady a o rok později zákon o poplatcích za uložení odpadů. Cílem těchto zákonů bylo zejména zpřísnit činnost spojenou s pohybem odpadů a provozem nezabezpečených skládek.

Rovněž byl přijat zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami a zákon o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování. Rok 1992 se stal přelomovým díky přijetí zákona o životním prostředí. První zastřešující zákon se tak stal výsledkem dlouholetého vývoje na poli ochrany přírody a proces unifikace problematiky životního prostředí byl vedle zřízení samostatného ministerstva tímto zákonem legislativně potvrzen.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Téhož roku byl založen Český ekologický ústav, byl přijat zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a zákon o ochraně přírody a krajiny, do jehož znění byly transponovány evropské směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích, a to i přesto, že bývalé Československo v té době stále nebylo členem Evropské unie.

Ne zcela efektivní systém řízení „vojenské ekologie“ do roku 1989 bylo zapotřebí reorganizovat, čímž vznikly předpoklady pro vytvoření samostatného ekologického oddělení a spolu s transformací Československé lidové armády byla v průběhu roku 1990 zřízena ekologická služba resortu Ministerstva národní obrany (dále jen MNO). Klíčové problémy zahrnovaly budování černých skládek, likvidaci komunálních odpadů, posuzování objektů z hlediska ekologických požadavků či hodnocení radonové zátěže a znečištění ropnými produkty.

Roku 1992 byla vydána „Odborná směrnice náčelníka hlavního týlu k hospodaření s odpady materiálu týlových služeb“ a do předpisu Zákl-1 a Všeob-Ř-10 byla zapracována problematika životního prostředí, čímž bylo novelizováno znění již zastarávajícího předpisu Vševojsk-16-7 z roku 1986. Podle Zákl-1 jsou tak velitelé povinni zajistit ochranu životního prostředí, znát stav úseku ochrany životního prostředí u útvaru, dodržovat stanovená regulační opatření, spolupracovat s orgány ochrany přírody, odstraňovat zjištěné nedostatky a hodnotit rizika vojenských aktivit.

Období 90. let na úrovni NATO bylo typické pro vedení četných seminářů a studií environmentální problematiky. Studie „Národní environmentální očekávání a požadavky v zemích NATO“ zahájila tzv. Do roku 1991 byly vypracovány studie zabývající se vlivem vojenské činnosti na životní prostředí a využitím bývalých VVP.

Ve Williamsburgu roku 1992 proběhla konference řešící implementaci Montrealského protokolu v NATO a téhož roku proběhla konference CCMS, spolufinancovaná českým ministerstvem obrany (dále jen MO), o environmentálně šetrném plánování životního cyklu vojenských zařízení a výcvikových prostor v norském Dombåsu. Jednalo se o první konferenci, na které se státy „dvou bloků“ shodly na tématu jednání. K zajištění environmentálního výcviku byla ustanovena skupina ETWG (Environmental Training Working Group).

Seminářem CCMS v Bruselu roku 1992 byla ukončena první fáze studií a započala tzv. druhá fáze řešení problematiky vztahu armády k životnímu prostředí, která se překrývala se založením a rozvojem programu Partnerství pro mír (Partnership for Peace, PfP) řešící mimo jiné spolupráci aliance s nečlenskými státy v oblasti životního prostředí.

Předpokladem pro úspěšné řešení prohřešků 2. poloviny 20. století se stala unifikace environmentální politiky, kdy se tato projevila jako „první vlna“ přijímané legislativy spolu se založením MŽP. Charakter legislativy přijaté do konce roku 1992 naznačuje, že nové zákony se zaměřily na nejpalčivější oblasti, které bylo zapotřebí řešit. Mezi takovou oblast patřila zejména problematika odpadů, jež se dotkla také českého vojenského sektoru.

Příprava nových zákonů mezi léty 1993 a 1998 se ve srovnání s předchozím obdobím viditelně zpomalila. Výjimku tvořilo nakládání s odpady, a to zejména díky vstupu České republiky do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen OECD).

Se vznikem samostatné České republiky byla 1. ledna 1993 přijata Ústava České republiky. Článek 7 ústavy uzákonil povinnost státu dbát na „šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“. V souvisejícím legislativním dokumentu, Listině základních lidských práv a svobod, je problematika životního prostředí uvedena v čl. 6, odst. 1-4; čl. 11, odst. 3 a čl. 35, odst. 1-3.

Roku 1994 byl schválen zákon, který měnil a doplnil zákon o ochraně ovzduší z roku 1991. Rok 1996 byl zajímavý zejména díky provedení několika studií zabývajících se komparací české a zahraniční environmentální legislativy.

Seznam organizací zabývajících se ekologií v České republice

• Cestou spolu, z. s.
• Ekocentrum PALETA, z. s.
• Ekocentrum Skřítek z. s.
• Junák - český skaut, Pardubický kraj, z. s.
• Junák - český skaut, středisko A. Bartoše Sezemice, z. s.
• Junák - český skaut, středisko Bílá liška Červená Voda, z. s.
• Junák - český skaut, středisko Bratra Robina Letohrad, z. s.
• Junák - český skaut, středisko Chrudim, z. s.
• Junák - český skaut, středisko Javor Česká Třebová, z. s.
• Junák - český skaut, středisko Leknín Heřmanův Městec, z. s.
• Junák - český skaut, středisko Liliový kruh Litomyšl, z. s.
• Junák - český skaut, středisko Orlice Ústí nad Orlicí, z. s.
• Junák - český skaut, středisko Rikitan Brandýs nad Orlicí, z. s.
• Junák - český skaut, středisko Skály Choceň, z. s.
• Junák - český skaut, středisko Smrček Svitavy, z. s.
• Junák - český skaut, středisko Zubr a Dikobraz Lanškroun, z. s.
• Lesní klub Březinka, z. s.
• Lesní klub Palučiny, z. s.
• MAS Bohdanečsko, z. s.
• Mineralogický klub Česká Třebová, z. s.
• Mykologický klub Choceň z. s.
• Pardubická KOZA z. s.
• Pionýr, z. s.
• Pionýr, z. s. Sousedé proti hale z. s.
• Společnost pro zachování a obnovu biodiverzity, z. s.
• Unie práv zvířat z. s.
• Záchranná stanice Lipec, z. s.
• Zelený dům Chrudim, z. s.

Instituce a organizace zabývající se ochranou životního prostředí v ČR

• CENIA: Příspěvková organizace Ministerstva životního prostředí, zaměřuje se na výzkum v oblasti ekologie a podporu státní správy.
• ČIŽP (Česká inspekce životního prostředí): Odborný orgán státní správy, dohlíží na dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí.
• Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i.
• Výzkumný ústav pro krajinu, v. v. i.

Informační systémy a portály

• CRVE: Aplikace pro ukládání rozhodnutí a opatření do informačního systému veřejné správy.
• CRŽP: Významný informační systém veřejné správy, poskytuje služby a data ostatním systémům v resortu Ministerstva životního prostředí.
• POVIS: Podpora pro komunikační a koordinační činnosti při řešení povodňových situací.
• DIBAVOD: Digitální báze vodohospodářských dat, referenční geografická databáze.
• EnviHELP: Přehled informací z oblastí životního prostředí.
• Envirometr: Součást Informačního systému pro statistiku a reporting (STAR), simuluje tlak lidské společnosti na životní prostředí.
• Systémový nástroj HAMR: Hodnocení sucha a vodnosti s predikcí až na 8 týdnů.
• Informační systém EIA: Evidence posuzovaných záměrů a zveřejňování dokumentů souvisejících s procesem posuzování vlivů na životní prostředí.
• Informační systém SEA: Evidence posuzovaných koncepcí a zveřejňování dokumentů pořízených v průběhu procesu posuzování koncepcí.
• IRZ: Databáze údajů o únicích znečišťujících látek a přenosech odpadů.
• Mapový portál o kvalitě koupacích vod: Sleduje kvalitu koupacích vod a řadí je do kategorií.
• Národní geoportal INSPIRE: Shromažďuje tematická data státních institucí.
• Veřejně dostupné webové aplikace České geologické služby: Členěné dle témat (geologie, hydrologie, půdy, nerostné suroviny, poddolování a důlní díla, těžební odpady, geohazardy, inženýrská geologie, územní plánování, geofyzika, geochemie, geologická prozkoumanost apod.).
• Registr CITES: Informační služby poskytované veřejnosti a orgánům v problematice CITES.
• Informační portál nabízí detailní soubor všech vodohospodářských informací.

Periodika a média

• Internetový deník: Přináší informace o přírodě a životním prostředí.
• Internetový magazín Ekologickébydlení.eu: Pravidelné novinky k tématům ekologie, stavitelství, architektura, bytový i zahradní design.
• Časopis NIKA: Tradiční odborné periodikum zaměřené na oblast ochrany přírody a krajiny.

Odpadové hospodářství

• Plán odpadového hospodářství (POH ČR) pro období 2015-2024: Klíčový dokument pro realizaci dlouhodobé strategie nakládání s odpady.
• Informační systém odpadového hospodářství (ISOH): Informační systém sloužící pro rozhodovací, kontrolní a statistické potřeby řízení odpadového hospodářství ČR.
• Společnost EKO-KOM: Autorizovaná obalová společnost, provozuje celorepublikový systém na třídění, recyklaci a využití obalového odpadu.
• Souhrnné informace o produkci a nakládání s odpady v hl. m.

Ekologické organizace a jejich role v politice

Po pondělním jmenování motoristického ministra životního prostředí Igora Červeného rozeslal Zelený kruh - asociace zaštiťující české ekologické organizace - tiskovou zprávu, ve které „vítá“ nástup motoristického ministra Igora Červeného. Jako by ekologické organizace nevěděly, že strana, ze které „plnohodnotný“ ministr Červený pochází, už před Vánoci začala pracovat na destrukci celého ministerstva.

Ministerstvo propouští klíčové úředníky a nahrazuje je bývalými lobbisty Rosatomu. Vedle toho se náměstkem stal i popírač změn klimatu Jaromír Wasserbauer. Nové vedení ministerstva připravuje seznam lidí, které chce odvolat z vedení národních parků a dalších institucí ochrany přírody. Petr Macinka ohlásil likvidační škrty v rozpočtech napříč celým ministerstvem, které nelze vykládat jinak, než že mají za cíl celou instituci ochromit. Doslova řekl, že má téct „zelená krev“.

Destrukce klíčové instituce ochrany přírody je v zájmu sponzorů Motoristů sobě. Ministerstvo má například dohlížet na špinavý byznys uhlobarona Pavla Tykače. Za ministra Petra Hladíka aspoň bránilo tomu, aby si Tykač vzal zpět miliardu určenou na rekultivace dolů. Uhlobaron si zřejmě výhodně předplatil služby Motoristů tím, že v roce 2024 začal finančně podporovat Institut Václava Klause, z něhož přední postavy bizarní krajně pravicové strany pocházejí.

Podobně tomu je u podnikatele Františka Fabičovice. Jde o přítele Petra Macinky a sponzora Motoristů sobě, který dlouhodobě vystupuje proti existenci Chráněné krajinné oblasti Soutok. Nakonec však rozklad ministerstva hraje do karet i Andreji Babišovi.

Přes zcela zjevné kroky nepřátelství ze strany představitelů nové vlády však část ekologických organizací sama sobě i veřejnosti nalhává, že s Babišem a Motoristy lze „spolupracovat“. „Zelený kruh je připraven s novým ministrem konstruktivně spolupracovat a nabídnout odbornou expertizu svých pětadevadesáti členských organizací. Příroda a zdravé životní prostředí jsou společným zájmem všech občanů,“ píše Zelený kruh v závěru své tiskové zprávy.

Snad nejtruchlivější na poníženém postoji ekologických organizací je jejich domněnka, že o spolupráci s nimi vůbec někdo na ministerstvu stojí. Nový ministr Červený při nástupu do úřadu volal po „konci zelené ideologie“.

Ekologické organizace už na podzim absurdně apelovaly na Babiše, ať zváží přidělení ministerstva životního prostředí Motoristům a raději nominuje kandidáta hnutí ANO. Jako důvod organizace uvedly, že Babišův ministr Richard Brabec, bývalý ředitel jedné z chemiček Agrofertu, prosadil řadu opatření ochrany přírody, a vládu ANO chválily, že „stabilizovala“ ministerstvo po předchozí vládě ODS.

Nad tím je třeba položit si otázku, k čemu vlastně máme ekologické organizace, které se účastní propagandy vlády složené ze tří krajně pravicových stran. Vždyť tu lichotivě mluví o ministrovi, který se systematicky snažil křivit vyšetřování katastrofy na řece Bečvě, za pomoci České inspekce životního prostředí, kterou předtím zčásti rozvrátil, zčásti ochočil.

Ekologické organizace chtějí v hrůze z chystaných „potoků zelené krve“ zachránit alespoň některé své aktivity financované ze státního rozpočtu. Smutnou pravdou je, že řada ekologických organizací se stala na příspěvcích ze státního rozpočtu existenčně závislá. A teď přichází účet za to, že česká občanská společnost - včetně organizací působících v ekologické oblasti - udělala pramálo pro to, aby své zdroje stabilizovala a učinila je nezávislými na libovůli politiků v dobách, které pro ni byly příznivější.

Ekologická, zelená a klimatická hnutí měla - jako všechna emancipační sociální hnutí v dějinách - sílu jen tehdy, pokud hledala způsoby, jak reprezentovat co nejširší základnu lidí a byla ochotná ke konfrontaci, včetně akcí občanské neposlušnosti. To ukazuje historie ekologických demonstrací v listopadu 1989, polistopadové hnutí občanské neposlušnosti proti jaderné energetice, stejně jako příběh Fridays for Future.

V českém ekologickém hnutí se po roce 2000 prosadila zcestná teorie změny. Podle ní mají ekologické organizace nabízet expertní poznatky a ministři i korporace jim budou naslouchat a uvádět jejich expertízy do praxe. Proti každému lobbistovi ekologických organizací může fosilní byznys postavit padesát svých. A organizací, které se nechaly ochočit za sponzorské příspěvky státu či greenwashingové spropitné naoko zelených korporací, se nikdo nebojí, nikdo je nemá důvod brát vážně. A nikdo si jich nakonec nebude vážit.

Pokud si ekologické organizace budou namlouvat, že musí brát v potaz jakési abstraktní politické reálie, že se musí ony samy domněle „pragmaticky“ či snad „strategicky“ pohybovat v mezích takzvaně možného, jež si pro sebe definuje fašizující se česká stranická politika, samy tím prostor toho, co je skutečně možné, zužují. Takováto mentalita přizpůsobování se myšlení straníků na ministerstvech, podepřená zcela naivní představou, že vše se dá vylobbovat a že s mocnými se musí jít nakonec dohodnout, dnes končí v tragikomické snaze o kolaboraci s úhlavními nepřáteli přírody i ekologického hnutí.

Protože principiálně konfrontační přístup už si naše ekologické organizace ve své většině ani nedokáží představit. Všichni přitom víme, že ekologická krize má fatální parametry a soustavně se dramaticky prohlubuje. Právě z toho faktu přece musí vycházet politický realismus každé ekologické organizace, která si chce vážit sebe sama, které by si mohla vážit i veřejnost.

Ekologické organizace se domnívají, že dělají politiku. Ve skutečnosti se lísají k těm, kteří jim chtějí zakroutit krkem. Ztrapňuje je to před každým, kdo rozumí tomu, že k politice kromě ideálů nedílně patří budování moci a její následné uplatňování.

tags: #ekologie #a #civilní #služba #v #česku

Oblíbené příspěvky:

• Instalace odpadů
• Udržitelná výroba oken
• Řešení problematiky elektroodpadu
• Význam a historie symbolu ochrany přírody
• Šalvěj lékařská a její využití