Emise skleníkových plynů a výroba oken: Udržitelný přístup

09.12.2025

V dnešní době, kdy se otázky životního prostředí stávají stále naléhavějšími, hledáme způsoby, jak snížit náš ekologický dopad a podpořit udržitelnější budoucnost.

Právě náš obor, tedy oblast stavebnictví, se podílí výraznou měrou na tvorbě odpadu. Nakládání s odpady je jedním z nejpalčivějších témat dnešních dnů. Téměř každodenně se v médiích objevují články, které upozorňují na fakt, že lidská stopa (ve formě odpadů), je všude a sahá hlouběji, než si většina z nás myslí. Stále častěji je toto téma ve spojitosti s plastovým odpadem.

Relevantní zdroje uvádí, že každý rok přibude na světě 300 milionů tun plastů, které nejsou recyklovány. Americký časopis Science uvádí, že rok co rok v moři skončí osm milionů tun plastů. Vědecké kruhy mají za to, že ve všech světových oceánech může být až 110 milionů tun plastového odpadu. Odhadnout, jaké množství plastů skončí na skládkách, popřípadě ve spalovnách, je značně obtížné. Přitom ve většině případů se jedná o materiál, které lze opět zpracovat, a tedy zařadit do výrobního procesu.

Zásadním dokumentem, který se detailně zabývá touto oblastí, tedy nakládání s odpady, je Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 z dne 30. května 2018. Tento dokument nahrazuje směrnici 2008/98/Es o odpadech. Nakládání s odpady v Unii je třeba zlepšit a přeměnit na udržitelné nakládání s materiály, aby bylo možné zachovat, chránit a zlepšit kvalitu životního prostředí, chránit lidské zdraví, zajistit uvážlivé, účinné a racionální využívání přírodních zdrojů, posílit zásady oběhového hospodářství, rozšířit využívání energie z obnovitelných zdrojů, zvýšit energetickou účinnost, snížit závislost Unie na dovážených zdrojích, zajistit nové hospodářské příležitosti a přispět k dlouhodobé konkurenceschopnosti.

Aby se hospodářství stalo skutečně oběhovým, je nezbytné přijmout dodatečná opatření v oblasti udržitelné výroby a spotřeby, která se zaměří na celý životní cyklus výrobků, a to způsobem, který zachová zdroje, a uzavře cyklus. Zvýšení účinnosti využívání zdrojů a zajištění toho, že odpad je hodnocen jako zdroj, mohou přispět ke snížení závislosti Unie na dovozu surovin, a usnadnit přechod na udržitelnější model nakládání s materiály a oběhové hospodářství.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Slovní spojení „emise skleníkových plynů“ se v posledních letech skloňuje stále častěji. Důvodem nejsou jen argumenty zastánců či odpůrců klimatických změn způsobených člověkem, ale i chystaná legislativa. Připravované či již přijaté zákony se v blízké budoucnosti budou tohoto tématu týkat čím dál více.

Plastová okna a ochrana životního prostředí

Plastová okna výrazně přispívají k ochraně životního prostředí, a to ve dvou úrovních:

V prvé řadě svými vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi.
Výměna původních oken za okna nová, moderní konstrukce, přináší investorovi (rodinný dům) úsporu až desítek tisíc korun na provoz nemovitosti (topení, chlazení).

Zároveň však znamená i pozitivní přínos životnímu prostředí (snížení emisí CO2 v řádech t/rok/rodinný dům). Lze tedy konstatovat, že v případě výměny „PVC“ oken staršího typu za okna nová, nehovoříme v souvislosti s demontovaným výrobkem o odpadu, nýbrž jako o surovině. Jak je všeobecně známo, PVC se vyrábí z ropy. Opětovným zařazením PVC do životního cyklu produktu šetříme zdroje nerostného bohatství. V této souvislosti je třeba zmínit fakt, že výroba primárního PVC je zatížena vysokou produkcí skleníkových plynů.

Největším přínosem „plastových“ oken je jejich příspěvek k ochraně životního prostředí, a to především v oblasti snižování energetické ztráty budov, díky nízkému koeficientu prostupu tepla otvorových výplní. Nicméně zásadní přidanou hodnotou je skutečnost, že na rozdíl od jiných stavebních materiálů, jsou tyto výrobky téměř stoprocentně recyklovatelné. Technologicky lze tzv. regenerát přidávat do profilů, aniž by se negativně ovlivnily fyzikálně mechanické vlastnosti profilů a jejich užitné hodnoty.

Při výrobě tzv. primárního PVC vzniká určité (nezanedbatelné) množství CO2. Naopak u výroby PVC recyklátu je hodnota CO2 více než patnáctinásobně nižší. Přitom z fyzikálního hlediska se jedná o naprosto rovnocenný materiál. Použití regenerátu pro výrobu nových profilů s sebou přináší značné úspory hned ve dvou oblastech - šetření zdrojů nerostných surovin na straně jedné, a snížení produkce CO2 na straně druhé.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Efektivní a zodpovědné nakládání se zdroji nerostných surovin je jednou z nich. Otvorové výplně vyrobené z PVC profilů s obsahem recyklátu splňují veškeré požadavky na kvalitu, a zároveň přispívají ke zlepšení životního prostředí.

Recyklace skla a její přínos

Ve prospěch využití skla na stavbách ve větším měřítku hovoří, že jde o plně recyklovatelný materiál, který lze až několikanásobně opět použít.

Sklo je ideální materiál z pohledu cirkulární ekonomiky. Je v podstatě plně recyklovatelné, přičemž při recyklaci prakticky neztrácí původní vlastnosti. Skleněné střepy vstupují jako součást vsázky při výrobě skleněných obalů, vláken i plochého skla používaného v oknech či na fasádách. U plochého skla vyráběného v Česku dnes běžně střepy tvoří 30 procent vstupních surovin. V Evropě se některé sklárny dostávají až na 40 či 50 procent.

Recyklované sklo šetří nejen vstupní primární suroviny pro výrobu surového skla, ale také energii, a tím snižuje emise skleníkových plynů. Použitím jedné tuny střepů lze ušetřit 1,2 tuny primární suroviny a snížit emise CO2 o 320 kilogramů. Každé procento využitých skleněných střepů při výrobě znamená úsporu energie až 0,25 procenta. Platí totiž, že čím je podíl střepů ve sklářském kmeni vyšší, tím nižší může být tavicí teplota.

V souvislosti s rostoucím důrazem na celkovou udržitelnost ve stavebnictví se stále více do popředí dostává také recyklace plochého skla použitého v budovách. Ať už jde o okna, či celé skleněné fasády. V Česku o možnosti zavedení systému zpětného odběru plochého skla hovoří státní Politika druhotných surovin.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

V Evropě každý rok vznikne jen z plochého skla na pět milionů tun střepů. Pocházejí ze tří zdrojů. Největší část, zhruba dva miliony tun, tvoří přímo zbytky z výroby plochého skla. To jsou také nejcennější zdroje pro recyklaci, do výroby plochého skla se jich vrací až 80 procent. Produkce plochého skla je velmi citlivá na jakékoliv nežádoucí příměsi ve vsázce.

Druhým často používaným zdrojem recyklovaného skla ve výrobě plochého skla jsou střepy, které vznikly při zpracování už hotového tabulového skla ve výrobních firmách. Zpět do výroby se jich vrací přibližně čtvrtina. Ty tvoří odřezky, střepy z rozbitého skla nebo zbytky vzniklé při dalších technologických úpravách.

Přibližně 1,5 milionu tun plochého skla vznikne v Evropě při likvidaci či rekonstrukcích budov. I z něj se může část uplatnit zpět ve výrobě skleněných tabulí. Většina ho ovšem spolu s dalšími střepy putuje do skláren, které se specializují na produkci obalů či skleněných vláken, které slouží jako materiál pro výrobu tepelné izolace. I ta se nakonec vrací zpět do nových budov, kde se s novým moderním zasklením stará o příjemné vnitřní klima a zároveň šetří energii potřebnou na vytápění či chlazení.

Iniciativy a technologie

Na základě Usnesení vlády České republiky ze dne 13. července 2015 (číslo 564), je ČKLOP součástí pracovní skupiny při Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), která jedná o Akčním plánu na podporu zvyšování soběstačnosti České republiky v surovinových zdrojích, substitucí primárních zdrojů druhotnými surovinami.

Cílem výše uvedených aktivit je vytvořit tzv. uzavřený cyklus tak, aby kvalitní surovina, z které jsou PVC profily otvorových výplní vyrobeny, byla opět zařazena do výrobního procesu ve formě nových PVC profilů.

Sytém REWINDOW, zavedený v České republice kolem roku 2018, představuje průkopnický krok v oblasti recyklace plastových oken. Ačkoli je to pro náš trh novinka, opírá se o bohaté zkušenosti západoevropských zemí, kde je recyklace starých oken již běžnou praxí. V Německu, Rakousku a dalších státech jsou firmy i soukromé osoby povinny stará okna recyklovat.

Tyto osvědčené postupy přinášíme do České republiky a přizpůsobuje je specifickým podmínkám našeho trhu. Celý projekt zajišťuje efektivní sběr, třídění a recyklaci starých plastových oken. Stará okna jsou rozebrána na jednotlivé součásti (PVC profily, sklo, kování), které jsou následně separovány a očištěny. Systém disponuje rozsáhlou sítí sběrných míst, která jsou připravena přijímat stará PVC okna.

V této souvislosti je třeba zmínit, že dne 27. září 2018 proběhlo jednání na MŽP, kterému byl přítomen i náměstek Kříž a ředitel SFŽP - inženýr Valdman. V úvodu jednání byli poměrně podrobně zástupci MŽP se současným stavem projektu a zodpověděli řadu dotazů. Přítomní velice ocenili profesionalitu, s jakou je projekt veden. Vyjádřili jednoznačnou podporu MŽP při přípravě a prosazování jeho legislativní části.

Nízkouhlíkové sklo

Snižování emisí oxidu uhličitého je v posledních letech velkým tématem a také častým předmětem různých regulací. Ačkoliv se však pozornost soustředí zejména na automobilový průmysl, který představuje necelých 16 % produkce uhlíkových emisí, za více než třetinou celkového množství CO2 unikajícího do ovzduší stojí výstavba a provoz budov. Pětinu z toho mají na svědomí fasády budov. Jejich dopad přitom mohou snížit nově vyvinutá speciální nízkouhlíková skla, která emise v procesu výroby, dopravy i následného provozu skla snižují o celou třetinu.

U skla je hlavním zdrojem emisí spalování, které produkuje 75-85 % emisí CO2. Zbylých 15-25 % připadá na chemické reakce. Především jde o reakce spojené se sklářskými surovinami.

Podle scénáře od společnosti British Glass by celkové emise snížila nejvíce (zhruba o polovinu) částečná elektrifikace výroby, která by zmenšila podíl jiných paliv. Částečná proto, že menší pece je sice už dnes možné stavět jako plně elektrifikované, ale kromě omezené produkce má jejich konstrukce další výrazné limity (např. v maximální dosažené teplotě). Nezanedbatelnou roli hrají i náklady na elektřinu, které by u větších provozů byly neúnosné.

V současných vysokokapacitních sklářských pecích se elektřina využívá jen v omezené míře. Teprve v budoucnu - díky novým designům hybridních pecí, které kombinují elektrifikaci a jiné palivo - by se mohl podíl elektřiny na celkové energii potřebné k tavení zvýšit na 20-80 %.

U skla bude důležitý také přechod na vodík, který nahradí zemní plyn jako palivo tam, kde elektrifikace nebude možná.

V EU se už v současnosti recykluje 76 % obalového skla. Stejně tak se už dnes při výrobě přidávají střepy ze sběrného skla, což podstatně redukuje současnou energetickou i emisní náročnost produkce. S výrazně vyšší cirkularitou se proto ve sklářství počítat nedá.

CCS se z ekonomických a technologických důvodů považuje za vhodné řešení pouze pro relativně velké pece, které navíc pracují s nižšími podíly střepů.

Nízkouhlíkové sklo je aktuálně součástí projektů na tři významné budovy ve Francii - polikliniku v Caen, kancelářskou budovu Kalifornia v Hauts-de-Seine a také pařížské historické muzeum Le Carré des Invalides.

Závěr

Český stavební trh čekají změny. Dodavatelé se musí připravit na čím dál větší podíly recyklovaných surovin ve svých výrobcích. Trh s otvorovými výplněmi z plastu není výjimkou.

Technologická oblast výroby a zpracování plastů se již nyní aktivně připravuje na dobu, kdy plasty nebudou jen jednorázovým materiálem.

Protože výroba PVC, který je mimochodem třetí nejpoužívanější umělou hmotou na světě, také přispívá k produkci emisí skleníkových plynů, je zřejmé, že ani tato oblast neunikla pozornosti. Recyklace PVC má přitom dramatický dopad na snižování emisí těchto plynů. Při prvovýrobě vznikají na jednu tunu PVC dvě tuny oxidu uhličitého.

Tabulka: Srovnání emisí CO2 při výrobě PVC