Plastové obaly jsou v posledních letech čím dál častěji nahrazovány materiály, které jsou považovány za udržitelnější. Ale to, že něco pokládáme za udržitelné, se nemusí nutně shodovat s vědeckým hodnocením.
Plast je jedním z nejčastějších materiálů používaných k balení potravin. Je levný, lehký a odolný, ale jeho vliv na životní prostředí je zásadní.
Bioplasty, zejména biodegradabilní plasty jako PLA (polylaktid), jsou vyráběny z obnovitelných zdrojů, například kukuřičného nebo bramborového škrobu, a často se prezentují jako ekologická volba. Skutečnost je však složitější: na rozdíl od běžných plastů (PP, PET) mají biodegradabilní plasty zcela odlišnou strukturu, která znemožňuje jejich recyklaci. Přestože by měly být kompostovatelné, v praxi se nerozkládají ani v domácích podmínkách, ani ve většině průmyslových kompostáren. Navíc jejich výroba zabírá zemědělskou půdu, která by mohla být využita pro produkci potravin, což přidává další ekologickou zátěž. Vedle biodegradabilních plastů existují také bio/plant-based polymery, což jsou plasty jako PP nebo PET, ale vyrobené z rostlinných zdrojů namísto ropy.
Sklo se vyrábí kompletně z přírodních surovin - písku, vápence, sody, potaše a drcených skleněných střepů. Právě písek, získávaný z pláží a ze dna moří a řek, spotřebováváme jako řadu jiných surovin až příliš rychle, ročně se jedná o cca 50 miliard tun písku (zdroj: Business Insider). Po vzduchu a vodě je třetí nejpoužívanější přírodní surovinou na světě. Jeho těžba má negativní důsledky pro životní prostředí, jelikož tenká vrstva písku na dně oceánů je domovem mikroorganismů, které jsou základem potravního řetězce. Těžba narušuje mořský ekosystém a přímořské oblasti kvůli ní častěji trpí povodněmi a erozí půdy.
Sklářská výroba je také velice energeticky náročný proces. Sklo se taví při teplotách od 1450°C do 2000°C v závislosti na typu skla. Použití drcených skleněných střepů ve výrobě umožňuje tyto teploty snížit. Sklo je velice trvanlivé a současně křehké. Jeho velkou nevýhodou je vysoká hmotnost. Výborně se hodí v domácnosti ke skladování a uchování potravin. Je naprosto zdravotně nezávadné, neuvolňují se z něj žádné látky, naopak pomáhá uchovat přirozenou vůni a chuť skladovaných potravin.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
Pokud se rozhodnete sklo vyhodit do příslušného kontejneru, máte téměř jistotu, že z něj vznikne nový skleněný produkt, stejně kvalitní jako ten původní. V Evropě jsme velice úspěšní, v některých zemích se daří zrecyklovat více než 90 % skla. Každých 10 % skleněných odpadních střepů, kterými je nahrazen nový materiál při výrobě skla, navíc znamená úsporu 5 % emisí CO2 (zdroj: Glass Packaging Institute).
Spojené státy v tomto ohledu zaostávají, sklo se tam recykluje pouze z jedné třetiny, zbytek končí na skládkách. Na vině je tamější recyklační systém. Převažuje „single-stream“, při kterém lidé házejí do recyklačních kontejnerů společně se sklem také plechovky, plasty, noviny, kartony atd. Tímto způsobem se podaří zrecyklovat pouze 40 % vytříděného skla. Při použití „multistream“ je to více než 90 %.
Proces rozkladu skla je velice pomalý, v přírodě nebo na skládce trvá milión let.
Hlavní surovinou pro výrobu plastů jsou ropa, zemní plyn a uhlí, tj. vyčerpatelné přírodní zdroje. Emise skleníkových plynů jsou spojeny s každou fází životního cyklu plastů - těžbou a dopravou fosilních paliv; rafinací a výrobou plastů i nakládáním s plastovým odpadem. Jejich výhodou je tvárnost, mohou být vymodelovány v podstatě do jakéhokoliv tvaru, příjemného a vyhovujícího koncovému spotřebiteli. Výhodou plastů je nízká hmotnost, uhlíková stopa spojená s jejich přepravou je proto mnohonásobně nižší, než je tomu u skla.
Opakované použití v domácnosti se tolik nenabízí a často ani není žádoucí, pokud se ovšem nejedná například o opětovné plnění nádob stáčenými čisticími prostředky nebo kosmetickými přípravky. Ke skladování potravin se lépe hodí skleněné nádoby. Jednorázové plastové nádobí a lahve na nápoje nebo sportovní vybavení totiž může obsahovat bisfenol A (BPA), který byl klasifikován jako endokrinní disruptor, což znamená, že má toxický účinek na lidskou reprodukci. V roce 2011 Evropská unie zakázala používat BPA při výrobě kojeneckých láhví. Byl nahrazen bisfenolem S (BPS), který je však analogickou sloučeninou BPA a za neškodný jej budeme považovat, zřejmě jen dokud nebude prokázán opak. BPA se může do potravin uvolňovat především, pokud je plast zahříván.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Plasty se samozřejmě také recyklují, počet cyklů je však omezený. Po dvou až třech recyklačních cyklech se jedná o downcyklaci, tj. použití v produktu nižší kvality. Je alarmující, že dosud bylo zrecyklováno pouze 9 % všech vyrobených plastů. Dalších 12 % bylo spáleno a zbylých 79 % tleje na skládkách (zdroj: National Geographic). A ještě nějakou dobu tlít bude, jelikož trvá 400 let, než dojde k jeho rozkladu, respektive rozpadu na mikroplasty, které se dnes vyskytují již naprosto všude - v půdě, v jídle, ve vodě.
Recyklace plastů bohužel není tak jednoduchá a přímočará jako u skla, uhlíkovou stopu plastu však může s... Musí se sklo vymýt, jak jsou na tom kelímky od jogurtu a kam patří krabice od pizzy? I když v Česku třídí tři čtvrtiny lidí, ne vždy je to na jedničku.
Environmentání dopad přitom hodnotili globálně na základě poznatků více studií posuzování životního cyklu, tzv. LCA metody. LCA přitom nehodnotí pouze emise uhlíku, ale celou řadu dalších kategorií, jako je spotřeba vody a vznik různých druhů odpadů při těžbě a zpracování. A to ve všech fázích životního cyklu výrobku, včetně jeho zpracování jako odpadu.
V celkovém měřítku se výroba a zpracování plastů podílí z asi 3,8 % na globálních emisích skleníkových plynů. Zatímco ve výrobě automobilů jsou dlouhodobě pro osobní dopravu nastavené limity, pro obaly zatím stanoveny nebyly. Přesto u těch plastových bude podporováno využití recyklátu, který může omezit emitované skleníkové plyny o 25 - 75 % (podle charakteru aplikace) oproti použití virgin materiálu.
Jaká je uhlíková stopa a spotřeba vody u vratné PET lahve na vodu, mléko, pivo nebo sycené nealkoholické nápoje ve srovnání např. s plechovkou, kartonem nebo skleněnou lahví?
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
S emisí 663 g CO2 na litrové balení vody, je ekologicky nejméně vhodná nevratná skleněná lahev na minerálku. Uhlíková stopa spojená s její výrobou, balením, dopravou a recyklací je o 374 % vyšší než je tomu u PET lahve. Oproti tomu zálohovaná PET lahev, která během celého životního cyklu vyprodukuje téměř šestkrát méně CO2 (85 g na litrové balení), by byla z tohoto pohledu nejlepším řešením.
Také v případě obalů na mléko se jako nejekologičtější jeví lahev z recyklovaného PETu. Dáváte přednost pivu v PETu nebo nedáte dopustit na skleněné lahve či plechovky? Z hlediska uhlíkové stopy je tradiční vratné sklo pro pivo nejekologičtějším obalem, ve spotřebě vody je však úspornější PET lahev.
Nejhorším řešením by bylo stáčet tyto nápoje do nevratných skleněných lahví. Důvodem větší ekologičnosti PET lahví jsou často nižší energetické výdaje při jejich výrobě i přepravě. Plast je velmi lehký, a proto se při přepravě vypouští méně uhlíkových emisí než v případě jiných obalových materiálů. Výhodou PET je také snadná recyklace.
Pokud tedy chceme srovnat ekologickou stopu 1litrové PET lahve a skleněné lahve na minerálku, pak při výrobě PET lahve je vytvořeno 137 g CO2, zatímco u skleněné 499 g CO2. PET lahev je tedy 3x šetrnější k životnímu prostředí.
Třídění odpadu je v České republice běžnou součástí života. Pro většinu lidí už třídění není otázkou povinnosti, ale samozřejmou každodenní činností. Podobně jako si ráno dáváme kávu nebo si čistíme zuby, mnozí z nás bez přemýšlení třídí odpad.
| Materiál | Míra recyklace |
|---|---|
| Papír a lepenka | 99 % |
| Sklo | 84 % |
| Kovové obaly | 68 % |
| Železné obaly | 89 % |
| Plasty | 53 % |
V roce 2024 přibylo na trh o 4 % více obalů než v roce předchozím. Každý obyvatel ČR v loňském roce vytřídil v průměru 88,2 kg odpadu, konkrétně: 24,4 kg papíru, 18,1 kg plastů, 30,5 kg kovů, 14,8 kg skla a 0,5 kg nápojových kartonů. Na konci roku 2024 bylo po celé republice rozmístěno přes 1 061 000 barevných kontejnerů a nádob na tříděný odpad.
Díky recyklaci a energetickému využití obalových odpadů se v roce 2024 předešlo uvolnění 1 057 000 tun emisí CO₂ ekvivalentu do ovzduší. A ještě jedna konkrétní představa: tím, že nahrazujeme primární suroviny těmi druhotnými, jsme pomohli uchránit přibližně 30 km² přírody - to je jako třicet pražských Stromovek.
Plastové obaly jsou opředeny řadou mýtů, týkajících se jejich spotřeby i zátěže pro životní prostředí. Pod drobnohledem faktů ale tyto mylné předpoklady ztrácejí na síle. Plastový obal může být mnohdy ekologičtější než papír nebo sklo. V porovnání s jinými dopady na životní prostředí představují obaly jen velmi malou část. A jejich rádoby škodlivost se zmiňuje mnohem častěji než reálný užitek.
PET je tedy hodnotným materiálem. Plast, který se likviduje v zemích s fungujícím systémem nakládání s odpady, se do oceánu nedostane. 80 % odpadu ve světových oceánech pochází z pevniny, především z rozvojových zemí. Na znečištění oceánů mikroplasty se plastové obaly primárně nepodílí. Hlavními zdroji mikroplastů jsou syntetické textilie (35 %) a opotřebené pneumatiky (24 %).
Čím dál méně evropského plastového odpadu končí na skládkách. Stále častěji se naopak recykluje nebo spaluje. Při spalování plastů se využívá energie, kterou obsahují. V Česku je velmi účinný kolektivní systém zajišťující zpětný odběr obalových materiálů. Plastů se jich daří shromáždit 69 %.
Na závěr jedna zajímavost. Plastové obaly chrání zdraví lidí. Nejen jejich použitím přímo ve zdravotnictví, ale například kontaminovanou vodu lze vyčistit v průhledných PET lahvích pomocí UV záření. V PET lahvích je dokonce přítomno velmi malé množství acetaldehydu.
tags: #ekologie #srovnání #plast #sklo #papír