Znečištění vody a ovzduší v Číně: Problémy a řešení

05.03.2026

Čína, země s největší populací na světě, se potýká s vážnými problémy spojenými se znečištěním vody a ovzduší. Tyto problémy mají dalekosáhlé dopady na zdraví obyvatel, životní prostředí a globální klima. Nicméně, Čína také podniká kroky ke zlepšení situace a snižování znečištění.

Zdravotní rizika a dopady znečištění ovzduší

Podle vědců z University of California zemře v Číně každý rok 1,6 milionu lidí kvůli problémům se srdcem, plícemi a mrtvici v důsledku znečištěného ovzduší. Důvodem jsou především pevné částice v ovzduší. Studie dává znečištění za vinu především emisím ze spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla. „Je to velmi vysoké číslo,“ říká Rohde.

Potvrzuje to i nedávná studie z Číny, zveřejněná odborným časopisem Nature Sustainability, která upozorňuje na vztah mezi kvalitou ovzduší a množstvím dokonaných sebevražd. Výzkum čínsko-amerického týmu zahrnoval data ze zhruba 1 400 stanic pro sledování kvality ovzduší v Číně. Jejich analýzy ukázaly, že v oblastech, kde se zhoršila kvalita vzduchu, narůstá počet sebevražd. Problém zřejmě představují hlavně pevné prachové částice nepatrné velikosti, které se mohou dostat do mozku a měnit jeho chemii k horšímu.

Nejhorší období, co se týče kvality ovzduší, je v zimě, z důvodu spalování uhlí pro vytápění a klimatické podmínky, které drží znečištěný vzduch blíže u země. Data ukazují, že výskyt sebevražd nápadně souvisí především s teplotními inverzemi, kdy se po několik hodin drží při zemi ve vrstvě chladného vzduchu velké množství znečištění.

Snahy o zlepšení kvality ovzduší

Čínský premiér Li Kche-čchiang vyhlásil "válku" znečištění v roce 2014 kvůli hrozbě, že škody na životním prostředí způsobené více než 30letým hospodářským růstem, mohou vést k sociálním nepokojům. Dílčího zlepšení se však podařilo dosáhnout především díky plnění snadněji dosažitelných cílů i zpomalování ekonomiky.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Od roku 2017, kdy Čína zahájila kampaň proti spalování uhlí a zpřísnila emisní normy u vozidel a průmyslu, snížila se koncentrace škodlivých velmi malých částic PM2,5 na průměrných 39 miligramů na metr krychlový, což je pokles o 9,3 procent. Podle vědců z Institutu pro energetickou politiku Chicagské univerzity (EPIC) se velký pokrok ve zkvalitňování ovzduší v uplynulých pěti letech do průměrné délky života promítl již nyní. "Čína vítězí v boji proti znečištění ... (Země) dosáhne výrazného zlepšení, pokud jde o zdraví lidí," řekl ředitel EPIC Michael Greenstone.

Ještě před deseti lety patřil Peking k symbolům toxického smogu, který kvůli prachu PM2,5 zkracoval život milionům lidí. Dnes má čínská metropole vzduch čistší než mnohá města v Evropě - výsledkem je jeden z nejrychlejších poklesů znečištění, jaký kdy vědci zaznamenali. Vláda pod tlakem veřejnosti i vlastních statistik reagovala nebývale razantně.

Už v roce 2013 představila takzvaný Air Pollution Prevention and Control Action Plan, někdy označovaný jako „Clean Air Action Plan“. Dokument nařizoval prudké snížení emisí oxidů síry (SO₂) a oxidů dusíku (NOₓ) a konkrétní cíle pro pokles koncentrací PM2,5 v nejznečištěnějších městských aglomeracích do roku 2017.

Čína sáhla po kombinaci nástrojů, které by v liberálnějších režimech jen těžko prošly tak rychle. V největších aglomeracích se uzavíraly zastaralé uhelné elektrárny a ocelárny, část těžkého průmyslu byla přestěhována stovky kilometrů od měst, tisíce malých kotelen a továren prostě skončily ze dne na den. Rozdíl tentokrát nebyl jen v krátkodobém „faceliftu“, ale v systematickém přenastavení energetiky a průmyslu. Podíl uhlí na výrobě elektřiny postupně klesá, roste využití plynu a obnovitelných zdrojů, včetně masivního rozvoje solárních a větrných elektráren. Výsledek je dramatický.

Data z monitoringu i satelitů ukazují, že od roku 2013 klesly emise oxidu siřičitého ve východní Asii zhruba o 75 procent, významně se snížily i koncentrace PM2,5. Atmosférická vědkyně Laura Wilcox v rozhovoru pro podcast The Conversation Weekly připomíná, že jde o „největší a nejrychlejší snížení znečištění ovzduší, jaké jsme kdy na planetě viděli“.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Dopad na globální oteplování

Znečištění ovzduší není jen zdravotní problém. Aerosoly - drobné částice a kapky v ovzduší - odrážejí část slunečního záření zpět do vesmíru nebo ovlivňují tvorbu oblaků. Když Čína a její sousedé zredukovali smog, zmizela část „ochranného slunečníku“, který dosud zakrýval, jak silně na klima tlačí emise CO₂ a dalších skleníkových plynů. Čistší vzduch nad východní Asií vede k většímu ohřevu severního Pacifiku a mění cirkulaci atmosféry.

Nárůst znečištění po koronavirové krizi

V Číně se v posledních týdnech výrazně zhoršila kvalita ovzduší poté, co země uvolnila přísná opatření zavedená v souvislosti s šířením koronaviru. Množství některých jedovatých látek ve vzduchu překročilo hodnoty ze stejného období loňského roku. K vyššímu znečištění přispěla především obnova průmyslové výroby. Větší nárůst emisí oxidu dusičitého zaznamenaly regiony, kde je soustředěno množství továren.

Podle autorů studie osmdesát jedna procent Číňanů stále žije v oblastech, které nesplňují kritéria pro kvalitu ovzduší Světové zdravotnické organizace. Mezi lety 1990 až 2017 se v Číně množství škodlivých částic ve vzduchu snížilo o devět procent. O 60 procent méně lidí mezi lety 1990 až 2017 zemřelo či onemocnělo chorobami způsobenými vzdušným znečištěním, jako je mrtvice, chronická obstrukční porucha či jiné nemoci dýchacího ústrojí. Vzdušné znečištění se v Číně za uplynulých 27 let snížilo o devět procent. V čínském ovzduší ubyly od roku 1990 hlavně prvky poškozující ozonovou vrstvu a částice pocházející ze spalování olejů a pohonných hmot.

Budoucnost a hrozby

Nejlidnatější region Číny, který zahrnuje také metropoli Peking, se může stát do konce tohoto století zčásti neobyvatelným v důsledku extrémních veder, pokud se výrazně nesníží znečištění ovzduší a nezastaví se změny klimatu. „Jestliže se výrazně nesníží emise skleníkových plynů, povedou změny klimatu k vlnám vlhka a horka, které do roku 2070 mohou omezit obyvatelnost Severočínské nížiny,“ konstatovali experti z MIT. Postižená bude oblast, kde žije 400 milionů lidí.

Studie připomíná vliv vysoké koncentrace CO2 v ovzduší na index WBT, což je údaj pro kombinaci vysoké teploty a vysoké vlhkosti vzduchu. Při hodnotě WBT nad 35 stupňů Celsia ztrácí i zdravý lidský organismus schopnost ochladit se pocením, což může mít už do šesti hodin fatální následky. V Severočínské nížině bude hodnota WBT 35 stupňů Celsia při zachování stávající hladiny emisí mezi roky 2070 a 2100 dosažena opakovaně.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

„Čína v současné době vypouští nejvíce skleníkových plynů na světě, což může mít vážné důsledky pro její vlastní populaci,“ uvedl vedoucí studie, profesor Elfatih Eltahir z Massachusettského technologického institutu.

Environmentální problémy v zahraničí

Doma zelená, v zahraničí jiná. I tak by se dalo shrnout počínání Čínské lidové republiky za jejími hranicemi. Při stavbách elektráren nebo při těžbě minerálů vzácných kovů se firmy neohlížejí na místní environmentální zákony, naopak přispívají k ničení životního prostředí. Takové případy hlásí africké i evropské země.

Většina projektů vzniká v rámci čínské iniciativy s názvem Pás a stezka, kterou komunistická vláda prezentuje jako výhru pro obě zúčastněné strany. Projekty slibovaly také ohleduplnost k životnímu prostředí. Jak však dokazuje nejen srbský případ, realita je často složitější. Většina z čínských projektů je spojena s nedodržováním místních environmentálních pravidel.

Znečištění vody v Číně

Také znečištění čínských řek a jezer je dnes tíživým problémem. Podle údajů Státního úřadu pro životní prostředí trpí vysokým stupněm vodního znečištění 90 % všech čínských měst.

Většina z 20 milionů tun odpadů ze stále rostoucích čínských měst totiž končí právě v řekách a jezerech. Odborníci odhadují, že 700 milionů Číňanů konzumuje vodu kontaminovanou lidskými a zvířecími výkaly a že zemědělci v okolí velkoměst celkem běžně užívají k zavlažování odpadní vodu z průmyslu.

Plastové znečištění v Asii

Zhruba osm miliónů tun plastového odpadu je každý rok vysypáno do světových moří. Podle zprávy americké nevládní organizace Ocean Conservancy z roku 2015 přitom pochází více než polovina těchto odpadků z pěti asijských států: z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska a Vietnamu. Tyto země patří k nejrychleji se rozvíjejícím ekonomikám Asie, kde se většina světových plastů vyrábí, spotřebovává a likviduje.

Spotřeba plastů se s rostoucími příjmy a závislostí na těchto produktech v rytmu každodenního života rychle zvyšuje. Jednou z hlavních příčin zkázy je v mnoha částech Asie zcela nedostatečný proces odvážení a likvidace odpadu. Ve zmíněné pětici zemí se s odpadem zachází řádně jen ve čtyřiceti procentech případů. Velká část plastů a dalších nebezpečných látek tak putuje do řek a moří. Zvlášť alarmující situace panuje v rychle rostoucích megapolích, která se v některých asijských zemích rozrůstají jako houby po dešti.

Organizace Ocean Conservancy předpokládá, že při současném tempu znečišťování se celkové množství plastových odpadů v oceánech do roku 2025 zdvojnásobí na 250 milionů tun. Za dalších pětadvacet let by pak mohlo ve světových mořích být více odpadu než ryb. Ochránci životního prostředí nyní apelují na Čínu, aby šla v řešení problému příkladem.

Dioxiny a chemické znečištění

Dioxiny prosluly jako zákeřné toxické látky způsobující závažná onemocnění. Společně s DDT patří k nejznámějším tzv. perzistentním organickým látkám (POPs), které díky své odolnosti vůči rozkladu v přírodě putují na velké vzdálenosti a mohou tak otrávit prostředí i tisíce kilometrů daleko od místa jejich zdroje. Hlavními zdroji dioxinů jsou spalovací procesy a chemický průmysl, kde se používá chlor (při výrobě pesticidů, bělení papíru chlorem apod.). Dalšími místy, kde mohou vznikat, jsou různé metalurgické procesy, ať už jde o výrobu železa anebo neželezných kovů.

Kontaminace potravního řetězce dioxiny představuje pro člověka největší riziko, protože právě potravinami do našeho těla přichází až 99% veškerého příjmu dioxinů a dioxinům podobných látek (například PCB). Po zjištění kontaminace dioxiny v souvislosti s výrobou a používáním pesticidů či s haváriemi v chemickém průmyslu se v sedmdesátých letech minulého století obrátil hledáček vědců také na spalovny odpadů, které se ukázaly být dalším významným zdrojem kontaminace životního prostředí dioxiny.

Problémy řeky Huang He (Žlutá řeka)

Řeka Huang He, známá také jako Žlutá řeka, pramení na Tibetské náhorní plošině a protéká severní částí Číny, přičemž zasahuje několik významných čínských provincií. Ekologická situace řeky Huang He je dlouhodobě znepokojivá. Znečištění, eroze půdy a nadměrné využívání vody výrazně zhoršily kvalitu vody a stav ekosystému řeky. V důsledku intenzivního průmyslového a zemědělského využití je řeka Huang He jednou z nejznečištěnějších řek v Číně.

Řeka Huang He je známá svým vysokým obsahem sedimentů, což způsobuje její charakteristickou žlutou barvu. Eroze půdy v horních tocích přináší velké množství sedimentů, které způsobují zanášení řečiště a přispívají k častým záplavám.

Řeka Huang He je proslulá svými pravidelnými záplavami, které v historii způsobily velké škody a ztráty na životech. Záplavy byly jedním z největších problémů, které Čína musela v minulosti řešit.

Řešení a klimatické cíle

Čína se zavazuje plnit klimatické cíle. Kvůli klimatickým změnám může země čelit vážným problémům v podobě záplav nebo sucha. Čína patří k zemím, které se rozhodly pro dekarbonizaci, tedy opouštění fosilních zdrojů a jejich nahrazení obnovitelnými. Do roku 2060 chce dosáhnout takzvané uhlíkové neutrality, což znamená, že by měla být schopná vázat stejné množství uhlíku, jako ho vypouští. Právě přístup Číny je klíčový pro to, jestli mají mít celosvětové snahy o ochranu klimatu smysl - tato velmoc totiž vypouští asi čtvrtinu všech emisí oxidu uhličitého.

Jeden z hlavních příkladů kolaborativního vládnutí, které je provázané s environmentálními otázkami, se vztahuje k metropolitní oblasti v deltě řeky Jang-c’- ťiang, kde se prolínají pravomoci tří odlišných provincií a zároveň Šanghaje jako přímo spravovaného města. Kolaborativní snahy řešit znečištění ovzduší i vody zde vznikaly „zespodu“ delší dobu jako reakce na dříve problematickou koordinaci.

Mezinárodní energetická agentura ve spolupráci s čínským výzkumným centrem Tsinghua University Building Energy Research Center vypracovala zprávu o dálkovém vytápění v Číně. Zároveň je toto vytápění významným zdrojem znečištění ovzduší v mnohých čínských městech. K dálkovému vytápění je v Číně momentálně nejvíce využíváno uhlí. Čínská vláda se snaží bojovat nejen proti znečištění ovzduší, ale na obecnější úrovni se také snaží rozvíjet méně energeticky a uhlíkově náročnou ekonomiku.

Čína má poměrně širokou škálu možností jak diverzifikovat palivový mix vytápění. Příkladem mohou být alternativní paliva, včetně využívání tepla z kombinované výroby elektřiny a tepla. Roste také využívání plynu. Je zde také prostor pro větší využívání geotermální energie a biomasy. Nyní se obnovitelné zdroje podílejí na dálkovém vytápění pouze 1 %. Pro srovnání, v EU je to 28 %.

Propojení tepelného a městského plánování je klíčové, stejně jako optimalizace efektivity již existujících systémů.