Ekologie je věda, kterou zavedl Ernest Haeckel v roce 1866. Zabývá se vztahem organismů k jejich prostředí. Název je odvozen z řeckého slova oikos, což znamená dům nebo obydlí.
Projekt se zaměřuje na optimalizaci udržitelného hospodářského využívání ekosystémů malých vodních toků. Konkrétně se jedná o zajištění optimalizace pstruhového hospodaření ve spolupráci rybářských a ochranářských subjektů ve zvláště chráněných územích a lokalitách s výskytem zvláště chráněných druhů, což vede ke zlepšení stavu cenných společenstev.
Ekosystémy vodních toků, na nichž probíhá pstruhové hospodaření, jsou velice významnou složkou životního prostředí, a proto jejich ochrana vyžaduje vysokou pozornost. Projekt má napomoci předvídání ekologických změn ve vodních ekosystémech.
Uživateli výstupů projektu budou subjekty státní správy nebo samosprávy zabývající se ochranou přírody, rybářské organizace (i veřejnost) a odborná veřejnost se specializací zoologie (ichtyologie)/ekologie.
Lipanové pásmo je horský potok, který se díky přítokům přeměnil v menší řeku o šířce 5-6 m. Proud vody je ještě silný, dno je kamenito-písčité. Teplota vody se v létě pohybuje kolem 15° Celsia.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
Pojmenováno je podle lipana podhorního (Thymallus thymallus). Vedle lipanů můžeme narazit i na hrouzky a mřenky.
Klínatku rohatou ohrožuje především napřimování vodních toků, zpevňování břehů, stavba jezů a přehradních nádrží, těžba písku z říčních koryt.
Ochrana klínatky rohaté spočívá v důsledné ochraně jejího biotopu. Je třeba zachovat dostatečně dlouhé úseky přirozeně meandrujících řek a potoků s nezpevněnými břehy. Na evropsky významných lokalitách, ale i v přilehlých úsecích je nutné především vyloučit úpravy koryta, stavbu jezů a dalších vodních děl (včetně malých vodních elektráren).
Jako u většiny bezobratlých živočichů spočívá ochrana klínatky rohaté v důsledné ochraně jejího biotopu. Je třeba zachovat dostatečně dlouhé úseky přirozeně meandrujících řek a potoků s nezpevněnými břehy.
Na evropsky významných lokalitách, ale i v přilehlých úsecích je nutné především vyloučit úpravy koryta, stavbu jezů a dalších vodních děl (včetně malých vodních elektráren).
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
V našich podmínkách preferuje lipanové až parmové pásmo. Nejpočetnější populace vytváří v tocích o šířce od deseti do několika desítek metrů.
Klínatka rohatá se vyvíjí v čistých nebo málo znečištěných potocích, říčkách a řekách s písčitým nebo štěrkovým dnem se slabou vrstvou detritu a přírodními nebo přírodě blízkými břehy. Vyskytuje se od nížin do podhůří.
Vývoj larev je dvouletý až čtyřletý, zimují vajíčka nebo larvy. Larvy žijí na dně v pomaleji proudících úsecích, často se částečně zahrabávají. Dospělci se líhnou od třetí dekády května do poloviny července. Za teplého počasí aktivují až do druhé poloviny září, výjimečně do počátku října. Zaletují daleko od místa vývoje larev, zastihneme je i mimo vodní toky na prosluněných lesních cestách, u rybníků apod.
Klínatka rohatá je palearktický druh s centrem rozšíření ve východní Evropě. Západní hranice areálu prochází Francií, na východ tento druh zasahuje do střední Asie. Na sever proniká nejdále do Finska, kde zasahuje až k severnímu polárnímu kruhu. Jižní hranice areálu prochází severní Itálií a severní částí Balkánského poloostrova.
Ve východní Evropě je klínatka rohatá rozšířena souvisle, v západní Evropě se vyskytuje spíše ostrůvkovitě, což je způsobeno především zánikem vhodných stanovišť.
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
Klínatka rohatá je relativně hojná na vhodných úsecích řek hlavně v Čechách. Početné populace jsou známy např. z Ploučnice na Českolipsku, Smědé na Frýdlantsku, Orlice, Metuje, Chrudimky, Lužnice nebo Dračice. Na Moravě je tento druh znám především ze středního a dolního toku řeky Moravy a dolního toku Jihlavy a Dyje.
tags: #ekologie #lipanové #pásmo #charakteristika