Lišaj vrbkový: Elegantní krasavec české přírody

Znáte jen černé noční můry a divíte se, odkud se může brát růžová? Pak pro vás mám vysvětlení: tahle noční můra vás nenavštíví ve snu, jak by se možná dalo očekávat, zato se s ní můžete snadno setkat za teplých večerů v květnu a v červnu, vzácně až do září.

Ptáte se, co je zač? Jednoho z našich nejhezčích lišajů, který snad každého pozorovatele uchvátí svým krásným, u nočního motýla velice nezvyklým a netradičním zbarvením.

Pokud budete mít štěstí a motýl večer vlétne otevřeným oknem za světlem k vám domů, spatříte téměř výstavní exemplář. Růžový lišaj je totiž opravdový krasavec, elegantní a zároveň roztomilý při svém baculatém tělíčku.

Lišaj vrbkový (Deilephila elpenor) je nápadně zbarvený noční motýl z čeledi lišajovitých, blízký příbuzný lišaje kyprejového. Jedná se o středně velkého lišaje s dokonale aerodynamicky tvarovaným tělem. Přední křídlo dosahuje délky 25-32 mm.

Motýl má rozpětí křídel 50 - 70 mm, takže patří spíše ke středně velkým druhům. Přední křídla jsou zelenohnědá s růžovými skvrnami. Zadní křídla jsou v horní části hnědá a v dolní části růžová.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Tělo je stejně jako přední křídla zelenohnědé a středem těla vede jeden narůžovělý proužek, který na hrudi přechází v souvislejší plochu.

Základní barva obou párů křídel je svrchu i zespodu růžová, dominantní barvou je ale olivově žlutozelená, která v příčných pásech překrývá líc i rub křídel i trupu. Zhruba uprostřed lícní strany předních křídel je drobná bílá párová skvrnka. Při kořeni zadních křídel se rozkládá černá plocha, někdy zasahující i polovinu plochy křídla. Na hřbetní straně olivově zelené hrudi jsou 4 podélné růžové čáry, zadeček je seshora olivově zelený s tmavě růžovým podélným pruhem uprostřed, který se na špičce zadečku rozšiřuje. Nohy a tykadla motýlů jsou bělavé, oči jsou zelené.

V ČR žije také podobný druh, lišaj kyprejový.

Výskyt a stanoviště

Tento motýl je rozšířen po celé Evropě včetně britských ostrovů. Vyskytuje se v široké paletě biotopů od luk, pasek a okrajů vodotečí až po kulturní stepi, zahrady a parky. Zdržuje se především podél potoků, na lesních pasekách a jiných místech, kde rostou hojně vrbovky.

Na území ČR byl ještě v 90. letech 20. století hojný,[1][2] od počátku 21.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Biologie a ekologie: Tento lišaj se vyskytuje na různých biotopech, jako jsou listnaté lesy, břehové porosty řek, vřesoviště, stepi, ale i parky a zahrady.

Životní cyklus

Dospělci létají od května do července a sají nektar z některých zahradních rostlin (např. petúnie) a to zejména za soumraku. Imaga se vyskytují od května do července. Aktivní jsou od večera až zhruba do půlnoci, vyhledávají květy vrbek, vrbovek, zimolezů a hadinců, ze kterých v letu sají nektar.

Samice klade 80 - 125 vajíček, která jsou oválná, lesklá a světle zelená. Na ně klade samice vajíčka a housenky pak listy vrbovek ožírají.

Tak při pozorné prohlídce rostlin od června do konce srpna objevíte až 8 cm dlouhé housenky s "oky" na předních článcích těla.

V České republice tvoří dvě generace. První generace létá v květnu a červnu, vzácnější druhá pak v srpnu.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Housenka

Nově vylíhlá housenka má 4 - 5 mm, je světle zelená a válcovitá. Během dalších instarů se postupně zvětšuje a v posledním instaru má délku až 80 mm a mění barvu ze zelené na hnědou. Housenky se líhnou z jednotlivě kladených vajíček a lze je zastihnout od července do září.

Některé housenky jsou převážně hnědé, jiné černé a vzácně najdete i housenky zelené. Všechny tyto barevné typy housenek však náleží lišaji vrbkovému. Některé housenky však zůstávají zelené až do kuklení (dimorfismus).

Na konci posledního zadečkového článku je typický růžek. Na přední části těla má housenka čtyři černobílé skvrny, které připomínají oči.

Housenky lišaje vrbkového jsou v mládí zelené, v 5. instaru mění barvu na šedohnědou s jemným černým žilkováním. Na 4. a 5. článku jsou hnědé, bíle obroubené skvrny v podobě očí. Na konci těla je krátký, černohnědý růžek.

V případě nebezpečí housenka dokáže zatáhnout hlavu a první tři segmenty do prvních břišních segmentů, čímž zviditelní tyto skvrny. Svým tvarem a barvou housenka připomíná malého hada, což ji poměrně dobře maskuje před hmyzožravými ptáky.

Mezi krmením menší housenka spočívá na spodní straně listů, což lze počítat za další ze způsobů maskování před predátory. V pozdějších instarech ji lze vidět i na vyšších částech rostliny v okolí květů, kde ožírá mladé lístky.

Jejich živnými rostlinami jsou především vrbka úzkolistá, netýkavka nedůtklivá, různé druhy svízelů, ale také vinná réva či fuchsie. Housenka se živí vrbkou úzkolistou, vrbovkami, netýkavkami nebo svízeli, vzácně i jinými bylinami. Konzumují také netýkavku žláznatou,[5] která je v ČR invazivní.

Přes den zůstávají housenky skryté u paty rostlin. Aktivní jsou zejména v noci. Při vyrušení zatáhne hlavu a zvětší přední část těla a zvýrazní tak výstražnou kresbu ok.

Kukla

Housenka se kuklí poblíž hostitelské rostliny v poměrně silném zámotku. Kukla měří téměř 50 mm, je světle hnědá (okrová) s černými tečkami. Kukla je okrově hnědá, matně lesklá.

Ve svém zámotku přečkává zimu.

Mě tento lišaj naprosto uchvátil, když jsem ho poprvé spatřila ... jednoho květnového dne seděl na mřížoví zámecké brány v Bečově nad Teplou. Růžový lišaj vrbkový mě zkrátka okouzlil a vám z celého srdce přeji, abyste se s ním setkali také! Vždyť květen už je za dveřmi...

tags: #ekologie #lišaje #vrbkového

Oblíbené příspěvky:

• Jak fungují čističe odpadů?
• Podpora energie z obnovitelných zdrojů
• Průvodce emisivitou materiálů FLIR E50
• Průvodce výběrem pera na čištění odpadu
• Vysoké rozlišení přírody