Ekologie obnovy narušených míst: Cesta k přírodě blízké krajině

Člověk svou činností poškodil nebo zničil rozsáhlá území i jednotlivé ekosystémy od tropů až po polární oblasti. To má dalekosáhlé následky na fungování ekosystémů i celých krajin: zvyšuje se eroze, snižuje dostupnost vody, nebo naopak dochází k jejímu přebytku (zvýšené riziko záplav), degradují půdy, klesá jejich produktivita, projevují se negativní vlivy na klima, klesá biodiverzita aj. Zhruba od 80. let 20. století se ve vyspělých zemích začaly objevovat větší snahy nejen tuto degradaci ekosystémů zastavit, ale pokud možno i přistoupit k jejich postupné obnově, ideálně do původního stavu, nebo alespoň do stavu, který by byl přírodě blízký. Začal se formovat obor restoration ecology, kterému česky říkáme ekologie obnovy.

Ekologie obnovy (restoration ecology) v sobě spojuje ekologickou teorii a praktické aplikace směřující k obnově člověkem narušených, nebo i zcela zničených ekosystémů. Obor formuluje teoretické podklady pro praktickou ekologickou obnovu (ecological restoration) a je součástí ekologie jakožto vědecké disciplíny, z níž vychází.

Mladý obor ekologie obnovy (restoration ecology) se stále více stává zásadním doplňkem tradičněji pojaté ochrany přírody nebo spíše šíře pojaté ochranářské biologie (conservation biology). Jedná se tedy o paralelní obory vhodně se doplňující a v mnohém se i překrývající.

Vznik a vývoj ekologie obnovy

Ekologie obnovy, jakožto samostatný dílčí obor ekologie, se začala formovat ve Spojených státech amerických ve 2. pol. 80. let. U nás byl obor poprvé představen v pol. 90. let. Za těch 20 let však ještě úplně nezapustil kořeny mezi naší odbornou veřejností, natož ve společnosti.

Zde je markantní rozdíl třeba od Spojených států, kde se veřejnost všeobecně hodně zajímá především o praktické aplikace oboru v rozmanitých projektech ekologické obnovy narušených ekosystémů třeba v okolí svého bydliště. I v nedávném, jinak velmi pěkném čísle tohoto časopisu (1/2015), které bylo věnováno hlavně obecným výhledům a vizím v ochraně přírody, je ekologie obnovy explicitně zmíněna většinou buď okrajově, nebo vůbec. Domnívám se, že by měla být propagována stejně jako vlastní ochrana přírody.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Jak se lze dočíst v příslušném čísle časopisu, právě probíhá kampaň na propagaci ochrany přírody na veřejnosti. Bylo by dobré tuto kampaň rozšířit právě o ekologii obnovy a hlavně o její praktické výstupy v podobě konkrétních projektů ekologické obnovy.

Význam ekologie obnovy v České republice

Naléhavost rozšíření povědomí o oboru mezi českou odbornou i laickou veřejností je umocněna doporučením Evropské unie, obnovit v každé členské zemi do r. K aktuálním tématům v České republice, v jejichž řešení jsou nanejvýš důležité poznatky oboru ekologie obnovy, patří především: obnova ekosystémů na orné půdě, obnova těžbou narušených míst, obnova říčních ekosystémů, obnova degradovaných luk a pastvin, obnova přirozenější skladby lesů a některá další dílčí témata.

Velmi žádoucí by byla i obnova celých krajinných celků, jako jsou průmyslové a těžební krajiny Mostecka či Ostravska nebo intenzivně zemědělsky využívané části jižní Moravy nebo Polabí.

Obnova krajiny u nás, zdevastované 40 lety komunismu a v něčem i následným obdobím, je mimořádně aktuální, pokud chceme alespoň na současné úrovni udržet produkční, vododržné, půdoochranné, rekreační a další funkce naší krajiny a její diverzitu.

V poslední době je populární mluvit o ekologických službách ekosystémů a krajiny a o jejich obnově. Zmíněné funkce můžeme takto označit.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Atraktivita a multidisciplinárnost oboru

Ekologie obnovy je atraktivním oborem díky svému širokému záběru. Vedle ekologické teorie integruje i rozmanité socio-ekonomické a dokonce i politické aspekty. Jako ekologové - přírodovědci můžeme někdy docela přesně říci, co a jak by se mělo obnovovat. K atraktivitě může přispět i to, že se obor týká krajiny, ekosystémů, společenstev i jednotlivých populací druhů (hlavně těch ohrožených). V tom si nezadá s vlastní ochranou přírody.

Zásady ekologické obnovy

Zásadní při jakékoliv obnově je otázka: obnova čeho? Obnovovat můžeme strukturu krajiny, funkce ekosystému, složení společenstev, velikost a kvalitu populací. Na začátku úvah o obnově konkrétního místa je nutné si ujasnit, jak má vypadat (alespoň rámcově) cílový ekosystém nebo společenstvo. Cílová společenstva jsou pochopitelně složena z cílových druhů, tj. druhů, které bychom na daném místě rádi viděli a zároveň na něm mohou žít.

Pro správné vymezení cílového ekosystému či společenstva je dobré mít k dispozici referenční ekosystém čili nějaký nedegradovaný ekosystém, nejlépe v blízkém okolí. Ten se nutně nemusí stát cílovým, často to ani možné není (např. z praktických důvodů - finanční náročnost obnovy by byla příliš vysoká). Ukazuje nám však směr, kterým bychom měli vyvíjet naše obnovovací úsilí.

Přístupy k obnově

V mnoha případech se můžeme spolehnout na spontánní (přirozenou) obnovu i v případě hodně degradovaných stanovišť, jako jsou například ta po těžbě. Neplatí to pro tak extrémní stanoviště, jakými jsou silně kyselé či jinak toxické nebo velmi suché substráty (to spíše v jiných klimatických oblastech), nebo někdy naopak pro eutrofizovaná, tj. živinami příliš bohatá stanoviště. Na eutrofizovaných stanovištích je žádoucí obnova často blokována nějakou konkurenčně silnou dominantou, někdy i cizího původu. Na extrémních stanovištích mohou být výhodná některá technická opatření, která urychlí obnovu vegetačního krytu (pohnojení, povápnění, postřik vodou v době klíčení semen apod.), včetně výsadeb už vzrostlých jedinců.

Úspěšná spontánní obnova je pravděpodobnější v krajinách méně ovlivněných lidskou činností, kde se v okolí vyskytuje dostatečné množství cílových druhů, které mohou samy narušené místo kolonizovat. Bylo ukázáno na více příkladech od nás (lomy, pískovny), že až 98 % cílových druhů rostlo do sta metrů od okraje těžebny. Čím je krajina pozměněnější, tím více se v ní nachází plevelných, rumištních, nebo i invazních druhů a přirozená obnova ve smyslu uchycení žádoucích (cílových) druhů je obecně méně účinná.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Někdy nám ale nezbývá nic jiného, než se smířit se vznikem i zcela nových ekosystémů (novel ecosystems), které nemají své přirozené analogie a jsou tvořeny neobvyklými kombinacemi druhů, někdy i druhů nepůvodních. Svou roli v rychlosti a směru obnovy hraje i velikost narušeného místa.

Přes svůj veliký potenciál je spontánní obnova u nás alespoň dodatečně uznána jako dobrá cesta obnovy ekosystémů jen v méně než asi 0,05 % rozlohy těžbou narušených stanovišť. Potenciál pro spontánní obnovu má však téměř 100 % těchto stanovišť. Alespoň 20 % by mohlo být přijatelným kompromisem.

Důležité je také připomenout, že v některých případech je žádoucí sukcesi blokovat nebo ji vracet zpět např. odstraňováním náletů dřevin. To platí především pro louky a pastviny, kde by ponechání zcela spontánnímu vývoji vedlo ve většině případů k jejich degradaci až zániku, většina by zarostla náletovým lesem.

V případě stávajících lesních porostů by bylo velmi žádoucí se více spoléhat na přirozenou obnovu. Spontánní sukcesí např. Důležitým cílem ochrany přírody v naší celkově eutrofizované krajině by mělo být udržení a obnova živinami chudých (oligotrofních) stanovišť, kompaktně nezarostlých konkurenčně silnými ubikvistními (tj. v širokém spektru stanovišť rostoucími) druhy.

Rozumně prováděné těžební či stavební aktivity mohou pomoci takováto místa znovu vytvořit, pokud ovšem nejsou následně technicky rekultivována, a tím zvýšit stanovištní nabídku pro mnoho druhů.

Z přírodovědného hlediska je většinou žádoucí otevřený charakter porostů s mozaikou dřevin, travnatých úseků a mokřadů. To mají rádi nejen botanici, ale i ornitologové, entomologové aj., a taková mozaika je většinou pozitivně vnímána i běžnou veřejností. Strukturní diverzita vegetace silně podporuje diverzitu jiných skupin organismů.

Pro udržení nebo i vytvoření mozaikovitosti vegetace je někdy žádoucí vrátit sukcesi zpět směrem k mladším sukcesním stadiím (tzv. rejuvenace) cestou řízených technických zásahů a tím zvýšit stanovištní heterogenitu. Bylo by dobré s tímto počítat v budoucích projektech obnovy tak, jak se už dnes v chráněných územích děje formou ochranářského managementu.

Doporučení pro ekologickou obnovu území narušených těžbou

1. Před zahájením těžby je nezbytný kvalifikovaný biologický průzkum nejen v těžebním prostoru, ale i v jeho okolí. Vlastní těžbu by bylo žádoucí usměrňovat pokud možno tak, aby bylo v bezprostředním okolí těžebny či deponie zachováno (případně i udržováno a rozšířeno) co nejvíce (polo)přirozených stanovišť.
2. Podklady pro správní řízení a procesy posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), biologická hodnocení a rekultivační plány, které se týkají obnovy těžbou narušených území a deponií, by měli připravovat odborníci, kteří jsou obeznámeni s aktuálním stavem poznání v oboru ekologie obnovy, ale i reálnými možnostmi a limity těžebních technologií.
3. Základní schéma ekologické obnovy by mělo být známo již při stanovení dobývacího prostoru (u výhradních ložisek), respektive při vydání územního rozhodnutí, kterým se určuje území pro těžbu (u nevýhradních ložisek), a mělo by respektovat potenciální možnosti území.
4. Již v průběhu těžby a i po jejím ukončení je nezbytný další průběžný průzkum lokality, který může odhalit výskyt vzácných a ohrožených druhů a společenstev stejně jako významných geologických či geomorfologických fenoménů. S ohledem na tento průzkum může být nutné plán obnovy upravit.
5. Před těžbou, během ní i po jejím ukončení je žádoucí provádět monitoring invazních a expanzivních druhů v těžebně i jejím okolí.
6. Velká většina těžbou narušených území má potenciál obnovit se samovolně - spontánní sukcesí, která může být v některých případech také cíleně řízena (usměrněna, blokována či vrácena zpět). Ve větších těžebnách by mělo být ponecháno spontánní sukcesi zpravidla minimálně 20 % jejich rozlohy v biologicky nejcennějších částech.
7. V případě ohrožených a zvláště chráněných, na těžební prostory výrazně vázaných druhů nebo společenstev bude nutné zajistit odpovídající management jejich populací a biotopů.
8. Nejhodnotnější těžebny či deponie by měly být vyhlášeny jako zvláště chráněná území. Méně hodnotné těžebny a deponie ponechané přírodě blízké obnově by měly být téměř vždy alespoň registrovány jako významné krajinné prvky.
9. Obnova těžebny nebo deponie by měla především zvýšit stanovištní rozmanitost krajiny. Nejpozději po ukončení těžby (lépe však ještě během ní) je třeba zvýrazňovat nebo vytvářet nepravidelnosti na rovných liniích (okrajích těžebny, pobřežní čáře apod.) a na rovných površích.
10. Po ukončení těžby by měly být odstraněny nevhodné technické prvky a odpady, pokud je cílem začlenit těžebnu či deponii opět do přírody (někdy však rozmanité artefakty mohou např.
11. Živinami bohaté svrchní půdní horizonty je nutné z těžebny odvážet v co nejkratším termínu a na obnovované území je už nevracet.
12. V případě větších těžebních prostorů je z hlediska ochrany přírody nejvhodnější postupná těžba i obnova, nejlépe rozložená do delšího časového úseku, kdy jsou obnově postupně ponechávány opuštěné sektory těžebního prostoru.
13. Ve všech typech těžebních prostorů je žádoucí umísťovat trvalé studijní plochy pro vědecký výzkum a monitoring.

Konference o ekologické obnově

Nebývalou příležitostí pro setkání s předními představiteli oboru byla 8. evropská konference ekologie obnovy The 8thEuropean Conference on Ecological Restoration, která se uskutečnila v Českých Budějovicích v září 2012. Akce se zúčastnilo 328 špičkových odborníků ze 40 zemí a 5 kontinentů z řad vědců a odborníků z praxe.

Konferenci, která byla zaštítěna evropskou sekcí celosvětově působící Společnosti pro ekologickou obnovu (Society for Ecological Restoration), uspořádala pracovní skupina pro ekologii obnovy, která působí při katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, ve spolupráci s Botanickým ústavem AV ČR, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Evropskou komisí. Během 5 dnů zde zaznělo 179 ústních příspěvků, bylo představeno 89 plákatových sdělení a proběhlo nepočítaně diskusí nad šálky kávy i půllitry českého piva.

Hlavním tématem konference se stala přírodě blízká obnova (Near-natural restoration) jako alternativní přístup ke stále rozšířeným technickým rekultivacím, které bývají nepřiměřeně drahé a často nepřinášejí, nebo dokonce snižují ekologickou hodnotu vznikajících ekosystémů.

Souvislosti s teorií globálního oteplování

Revitalizace rozmanitých krajinných ekosystémů jsou nezbytnou součástí adaptačních opatření na změnu klimatu. Obnova krajinotvorných prvků zlepšuje mikroklima, posiluje retenci vody, zvyšuje biodiverzitu, podporuje stabilitu a estetickou funkci krajiny nebo zajišťuje její prostupnost. Rybníky mají pro zadržení vody v krajině zásadní význam. Pomáhají při povodních i v období sucha. Při jejich budování se dnes klade důraz i na ekologické funkce. Nové rybníky jsou přípravou na změnu klimatu.

Lze však doufat, že podobně jako v jiných zemích světa se moderní přístupy k obnově poškozené přírody prosadí i v naší zemi. Odborných podkladů pro to máme u nás dost a dost, v tom se můžeme směle srovnávat i s vědecky a kulturně nejvyspělejšími zeměmi světa.

Tak jako se postupně úspěšně prosazují ekologicky podložené projekty obnovy narušených míst jinde ve světě, a získávají i čím dál tím větší veřejnou podporu, tak i u nás se snad rozumnější přístupy prosadí. Jednou z cest je osvěta, jak již dnes úspěšně činí některé neziskové organizace a sdružení (Calla, Rezekvítek aj.). K propagaci oboru u nás přispěla i 8. evropská konference o ekologii obnovy, kterou jsme pořádali v roce 2012. Nyní jsou „na tahu“ především státní instituce, hlavně ministerstva životního prostředí a zemědělství, aby daly většímu uplatnění spontánní sukcese zelenou i vhodnými legislativními nástroji.

Pevně věřím, že se obor více rozšíří i u nás. Bez teoretického zázemí však nelze úspěšně realizovat konkrétní projekty obnovy. Zájemce o bližší seznámení se s oborem odkazuji na učebnici ekologie obnovy (van Andel a Aronson, 2012. Restoration ecology. A new frontier. 2nd Ed. Blackwell, Oxford). V češtině byl publikován populárně-naučný šestidílný seriál v časopise Živa (Prach et al. 2009) a leckde jinde i další dílčí texty.

tags: #ekologie #obnovy #narušených #míst

Oblíbené příspěvky:

• Tipy na ubytování v přírodě
• Ferdinand Leffler a ekologie
• Co je Školení Emise TÜV?
• Objevte přírodu Střední Moravy
• Jak vyčistit spirálu na odpad