Ochrana přírody a environmentální zákony v České republice

Ochrana životního prostředí nabývá v posledních letech na stále větším významu a je v popředí společenského zájmu. Proměna společnosti spolu s používanými technologiemi mohou představovat příčiny aktuálnosti této problematiky. S pomocí současných metod jsou odhalovány dříve neviděné následky činností, nové technologie však zároveň mohou způsobovat poškození, jejichž důsledky objeví až následující generace.

Není výjimkou, že v souvislosti s ochranou životního prostředí bývá často uváděn pojem ekologie či dokonce environmentalistika. I přesto, že směřování pozornosti na negativní důsledky antropogenní činnosti na životní prostředí je možné považovat za aktuální téma již od 70. let minulého století, používání patřičného pojmového aparátu obecně stále není jasně ukotveno.

Ekologie, na rozdíl od ochrany životního prostředí, představuje vědní obor, který se zabývá studiem vztahů mezi organismy navzájem a vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Za ochranu životního prostředí je pak považována činnost, která směřuje k předcházení, omezování a nápravě znečištění či poškození všeho, co tvoří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka. Ekologie tak představuje vědní obor, jehož praktická aplikace se promítá do ochrany životního prostředí, jinými slovy je ekologie vědou o životním prostředí.

Třetí pojem, environmentalistika, na druhou stranu nepředstavuje ani vědní obor ani jeho praktickou aplikaci. Je vyvozena z tzv. environmentalismu - aktivistického hnutí, jehož stoupenci se snaží prosadit opatření, která podle jejich úsudku zabraňují devastaci životního prostředí.

Historický vývoj ochrany životního prostředí

Potřeba chránit životní prostředí není záležitostí posledních několika desetiletí. Vliv člověka na přírodu a krajinu bylo zapotřebí regulovat již v průběhu 17. a 18. století, kdy byly vydávány lesní řády s platností pro jednotlivá panství. První unifikující zákon o ochraně lesa - Rakouský lesní zákon č. 250/1852 byl vydán již v polovině 19. století a o několik let později byl vydán Rakouský vodoprávní zákon č. 93/1869 - první vodní zákon na českém území.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

V průběhu 20. století byl přístup k ochraně životního prostředí typický svou decentralizací v řízení a roztříštěností mezi různá právní odvětví. Státní správa ochrany přírody zřízená v roce 1918 nejprve spadala do působnosti Ministerstva školství a národní osvěty a později byla zařazena pod Ministerstvo kultury, kde zůstala až do roku 1989.

První projevy vážného znečištění a narušení ekologické rovnováhy začaly být v Československu pozorovatelné počátkem 60. let minulého století. Krušnohorské lesy začaly mizet a narůstalo znečištění vody - a to i přes skutečnost, že v platnosti byl již zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody a zákon č. 166/1960 Sb., o lesích a lesním hospodářství. Problémem těchto zákonů byl však jejich represivní přístup v podobě udělování sankcí místo uzákonění požadovaných limitů.

Praktikování intenzivního zemědělství podporované masivním využíváním chemizace tak s sebou přineslo neblahé důsledky v podobě vyčerpávání půdních živin a zhoršování kvality zeminy včetně jejího zamoření pesticidy a hnojivy.

Ministerstvo životního prostředí

Již počátkem ledna roku 1990 došlo poprvé v historii ke sjednocení péče o životní prostředí zřízením samostatného Ministerstva životního prostředí (dále jen MŽP). Ministerstvo životního prostředí bylo zřízeno v roce 1990. Jeho úkolem je chránit přírodu a životní prostředí v České republice. Místo celého názvu Ministerstvo životního prostředí se často používá zkratka MŽP.

Ministerstvo se stará o:

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

• ochranu přírody, lesů a krajiny,
• kvalitu ovzduší, vody a půdy,
• odpadové hospodářství a recyklaci,
• ochranu klimatu a boj proti změně klimatu,
• ekologickou politiku státu,
• využívání přírodních zdrojů,
• ekologickou výchovu a osvětu.

Ministerstvo také:

• spravuje finanční prostředky na ochranu životního prostředí,
• připravuje zákony a předpisy v oblasti ekologie,
• kontroluje dodržování ekologických pravidel,
• spolupracuje s evropskými a světovými organizacemi na ochraně přírody,
• pomáhá krajům a obcím s ekologickými projekty,
• informuje veřejnost o ochraně životního prostředí.

Ministerstvo plní úkoly podle zákonů České republiky i pravidel Evropské unie.

Schválením nových ústavních zákonů došlo k zařazení ochrany životního prostředí do ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Československá federativní republika (dále jen ČSFR) rovněž přijala Ramsarskou úmluvu o mokřadech, jejíž nařízení se promítlo také do činnosti armády. Následujícího roku byl zřízen Státní fond životního prostředí České republiky a ustanovena Česká inspekce životního prostředí (dále jen ČIŽP).

Téhož roku byly přijaty první zákony upravující nakládání s odpady a o rok později zákon o poplatcích za uložení odpadů. Cílem těchto zákonů bylo zejména zpřísnit činnost spojenou s pohybem odpadů a provozem nezabezpečených skládek. Rovněž byl přijat zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami a zákon o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování.

Rok 1992 se stal přelomovým díky přijetí zákona o životním prostředí. První zastřešující zákon se tak stal výsledkem dlouholetého vývoje na poli ochrany přírody a proces unifikace problematiky životního prostředí byl vedle zřízení samostatného ministerstva tímto zákonem legislativně potvrzen. Téhož roku byl založen Český ekologický ústav, byl přijat zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a zákon o ochraně přírody a krajiny, do jehož znění byly transponovány evropské směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích, a to i přesto, že bývalé Československo v té době stále nebylo členem Evropské unie.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Environmentální legislativa a Armáda České republiky

V oblasti ochrany životního prostředí z historického pohledu jistou výjimku představovaly ozbrojené síly. Antropogenní hrozby druhu jiného, než ozbrojený konflikt však s postupem času začaly převracet priority a velení ozbrojených sil začalo řešit environmentální dopady vojenského výcviku a běžného chodu u útvarů. Po zkušenostech s poválečnými škodami není divu, že veřejné mínění 2. poloviny 20. století začalo obracet pozornost právě na činnost ozbrojených sil.

Potřeba zabývat se problematikou životního prostředí začala pronikat do vojenské sféry již v průběhu 70. let. Do nově vydávaných vojenských předpisů byla ochrana životního prostředí v relevantních pasážích zapracována. Z valné většiny se jednalo o předpisy z oblasti vojenské logistiky. První samostatné, tzv. ekologické orgány byly ustanoveny v roce 1987 a spadaly do působnosti vojenské ubytovací a stavební služby. Téhož roku byla zavedena funkce hlavního ekologa resortu obrany a složky Československé lidové armády (dále jen ČSLA) začaly do své administrativy zapracovávat požadovaná opatření.

Vzniklé ekologické orgány se zabývaly ochranou vod, půdy a ovzduší, údržbou pozemků a nakládáním s odpady. Na vybraných správách resortu obrany a státních podnicích byli určeni pracovníci pro řešení otázek ochrany životního prostředí a rovněž byly zřízeny ekologické komise.

Ne zcela efektivní systém řízení „vojenské ekologie“ do roku 1989 bylo zapotřebí reorganizovat, čímž vznikly předpoklady pro vytvoření samostatného ekologického oddělení a spolu s transformací Československé lidové armády byla v průběhu roku 1990 zřízena ekologická služba resortu Ministerstva národní obrany (dále jen MNO). Klíčové problémy zahrnovaly budování černých skládek, likvidaci komunálních odpadů, posuzování objektů z hlediska ekologických požadavků či hodnocení radonové zátěže a znečištění ropnými produkty.

Roku 1992 byla vydána „Odborná směrnice náčelníka hlavního týlu k hospodaření s odpady materiálu týlových služeb“ a do předpisu Zákl-1 a Všeob-Ř-10 byla zapracována problematika životního prostředí, čímž bylo novelizováno znění již zastarávajícího předpisu Vševojsk-16-7 z roku 1986. Podle Zákl-1 jsou tak velitelé povinni zajistit ochranu životního prostředí, znát stav úseku ochrany životního prostředí u útvaru, dodržovat stanovená regulační opatření, spolupracovat s orgány ochrany přírody, odstraňovat zjištěné nedostatky a hodnotit rizika vojenských aktivit.

Příprava nových zákonů mezi léty 1993 a 1998 se ve srovnání s předchozím obdobím viditelně zpomalila. Výjimku tvořilo nakládání s odpady, a to zejména díky vstupu České republiky do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen OECD).

Se vznikem samostatné České republiky byla 1. ledna 1993 přijata Ústava České republiky. Článek 7 ústavy uzákonil povinnost státu dbát na „šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“. V souvisejícím legislativním dokumentu, Listině základních lidských práv a svobod, je problematika životního prostředí uvedena v čl. 6, odst. 1-4; čl. 11, odst. 3 a čl. 35, odst. 1-3.

Přehled vybraných zákonů a předpisů

• Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.
• Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
• Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon).

Informační systémy a portály

• Informační systém EIA
• Informační systém SEA
• Registr CITES
• Národní geoportal INSPIRE

ČIŽP je odborným orgánem státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním právních předpisů v oblasti životního prostředí. Rovněž dohlíží na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí.

tags: #ekologie #ochrana #prirody #environmentalni #zakony

Oblíbené příspěvky:

• Složení kvalitního kompostu
• Léčebné pobyty v Jeseníkách
• Odpad Studénka
• Tipy pro pobyt v Jistebnici
• Udržitelnost a životní prostředí