Ekologie Průmyslu: Definice, Dopady a Postoje Obyvatelstva

Rozvoj moderního průmyslu je nezbytný, vedle užitku však lidstvu přináší i starosti. Je jedním z hlavních zdrojů znehodnocování životního prostředí. Vztah mezi lidskou společností a prostředím je jedním z ústředních problémů geografie. Rozšiřující se hospodářství vyžaduje mnohem více paliv, energie i surovin než dříve. Aby lidé zajistili rostoucí spotřebu, stále více drancují přírodu.

Dopady Průmyslu na Životní Prostředí

Průmyslové závody znehodnocují ovzduší, vodstvo, půdu i rostlinstvo. Nejvýraznějším zásahem do krajiny bývá povrchová těžba nerostných surovin. Mezi nejvýznamnější znečišťovatele ovzduší patří tepelné elektrárny, závody černé a barevné metalurgie, cementárny, koksárny, rafinérie ropy a závody chemického průmyslu.

Odpadů, které do ovzduší vypouštějí je mnoho: popílek, prach, sloučeniny síry, uhlíku, dusíku, chlóru. Exhalace ohrožují zdraví lidí, poškozují zemědělské porosty, ničí lesy. Značným znečištěním ovzduší trpí zejména velká průmyslová města a oblasti. Dochází zde k tvoření smogu, husté mlhy přesycené prachem a kouřovými zplodinami, jež snižuje sluneční záření o 30 - 40%.

Hlavními zdroji znečištění řek bývá odpad z chemických kombinátů, ropné výrobky, čistící a prací prostředky, odpad ze závodů papírenského průmyslu a z některých potravinářských závodů. Ve výrobě i mimo ni vzniká množství odpadů: popílků, jedovatých plynů, atd. Odpady zamořují životní prostředí.

Globální Problémy

• 10% zemského povrchu tvoří degradovaná půda.
• Degradováno bylo 20% z 250 mil. hektarů světové obdělávatelné půdy.
• 500 mil. lidí žije na degradované půdě.
• Od roku 1970 pokles poměru zalesněné plochy na 1000 lidí z 11,4 km² na současných 7,3 km².
• Rychlost vymírání je 50-100 krát vyšší než přirozená.
• Pokračuje i odlesňování.
• Problémem zůstávají emise do prostředí.

Postoje Obyvatelstva k Životnímu Prostředí

V některých výzkumech IVVM zkoumány názory čs. veřejnosti (50 % až 60 %) změny. Problémů od r. 1991, od kdy je v IVVM toto sledováno, stále kolem 90 % občanů. nejnaléhavěji pociťována kriminalita. Čech (speciálně Prahy a severočeského kraje) a ženy.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

V denním životě se možnosti, např. chování, která se však ve střetu s každodenním životem odsouvá do pozadí. Názory čs. občané v lidské lhostejnosti a nedisciplinovanosti. faktor, a to neznalost lidí o důsledcích jejich chování. úroveň průmyslové výroby a zprostředkovaně i stav hospodářství. Hospodářství přisuzován průmyslové výrobě, energetice a dopravě. škodí ŽP a to do doby než budou k dispozici neškodné. denně a 21 % občas. 39 % jej naopak zásadně nepoužívá. otázek bylo možno shrnout následovně.

Byli občané ochotni se uskrovnit a přinést určité oběti. užitečné, také škodí. vyjadřovali uvážlivě. spíše neochotu (saponáty na praní). občany byl jednoznačný: od r. 1985) kvalita prostředí výrazně zhoršila.D. výzkum r. 1990 se mezi čs. občany byl jednoznačný: od r. 1985) kvalita prostředí výrazně zhoršila.

V průzkumu r. 1990, existuje možnost zjistit názorové posuny. znění následující otázky z průzkumu r. 1985 provedli Ing. J. Vavroušek, Ing. K. Jech, Ing. L. Blažek, CSc. E. - studenti 3. - studenti 4. právnické fakulty Univerzity J.E. stupnici hodnocení, kde č. 1 bylo nejlepší, č. 5 nejhorší a č. názoru".

Větší vliv než v r. 1990 přisuzovala veřejnost v r. 1991 lidské lhostejnosti a nekázni (49 %). nekázeň (49 %). (43 % - 47 %). důsledcích svého počínání a stejně jako v r. 1990 se to přímo úměrně. vzdělaní, a hodnocení neznalosti důsledků chování. její severní části. spatřovali větší význam v samotné lidské lhostejnosti. produkce. důsledkům plynoucím z těžby surovin. domácností.

V případě, t.j. pomocí pětibodové škály. považovat za velmi kompetentní. energetika, doprava a průmyslová výroba. řazeny k nejzávažnějším. 1. a 2. Doprava se zařadila na místo třetí (51 % a 33 %). domácností, byla hodnocena prakticky stejně jako v r. (především na severní Moravě) průmyslová výroba. Čechách turistiky. častější kritikou v nejmenších obcích.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Ochota Obyvatel ke Změnám

Ochota čs. občanských postojů) zlepšit kvalitu prostředí. naznačené možnosti ovlivňování životního prostředí. B. dnech 10. 2 až 19. 2. celkově, zvláště pak jaderné. Osobní postoje čs. čs. dovozu elektřiny za cenu zvýšení výdajů za ni. dětmi do 15 let (4 %) a vysokoškolsky vzdělaní lidé (8 %). s dětmi do 15 let (10 %) a středoškolsky vzdělaní lidé (11 %). zrušit. dovoz. stejně, nebo dokonce ještě méně elektřiny než v roce průzkumu. mínění, že ve výrobě elektrické energie máme být soběstační.

C. dnech 21. - 29. 6. ČSFR". Zúčastnilo se 1 087 respondentů.IVVM ve výzkumu názorů na aktuální otázky v březnu r. 1993. jednáním vlády ČR o dostavbě JETE. elektřiny a možnosti jejího vývozu byly v r. 1993 vnímány spíše pozitivně. v r. 1994 souhlas poklesl a častěji se vyskytovala odpově "nevím". s r. 1993 poklesl v r. 1994 podíl těch, kteří se cítili v otázkách čs. energetiky kompetentními. dostavbě JETE pro ozdravení severočeského klimatu. dle očekávání velmi zdůrazňován občany jižních Čech (53 %). občanů o zdrojích výroby elektřiny u nás. zrušit. dopady na okolní přírodu) a z netradičních zdrojů.

Racionálními přístupy k problémům v obecné rovině (např. jaderného odpadu. kteří prognozovali vyšší spotřebu elektřiny u nás. úložiště jaderného odpadu (pouze 3 % odpověděly "ano"). uhelná elektrárna (14 % ku 5 %). nejtěsněji odpovědi korelovaly s pravdivostí takových informací.

Spokojenost s Životním Prostředím

Spokojenost občanů se životním prostředím v místě, kde trvale žijí. prostředím v místě trvalého bydliště narůstala od r. 1990 do r. 1993, v r. 1994 byla na stejné úrovni. podíl nespokojených, nejvíce bylo "tak napůl" spokojených občanů. vidí své místo v ovlivňování životního prostředí. měsíce. listopadu, v prosinci zaznamenala mírný pokles. trendu. rámci statistické odchylky, větší nepřekročily 8 procentních bodů. IVVM od r. 1991 (51 %, 68 %, 72 %). ostatní zaměstnanci, podnikatelé i živnostníci, města nad 100 tis. 38 %). východočeského regionu a ze sídel od 500 do 5 tis. posoudit. jejich likvidace.

Podíl dotázaných - resp. způsob 39 %, v tomto výzkumu 33 %.Zřetelný rozdíl je v tom, zda vůbec nebo v blízkosti. 27 % se základním vzděláním), méně často lidé do 29 let (29 %). z širší nabídky možností likvidace odpadu. regionem dotázaného. V blízkosti nemám kontejnery v obcích 2 000 - 5 000 obyv. Kontejnery na tříděný odpad v obcích 500 - 2 000 obyv. Sběrny surovin jsou daleko v obcích 500 - 2 000 obyv. nespokojených. menší obec, tím větší spokojenost. shoda výsledků pocházejích z různých průzkumů veřejného mínění (tj. metodou i počtem respondentů).

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Projekty separovaného sběru odpadů. mil. na 1 obyvatele ČR (vycházeje z údaje 5,4 mil. mil. t/mld. USD HDP/rok. Jak se od r. 1990 do r. 1994 změnila spotřeba paliv a energie k 1. 11. - prosinec 1994", J.Ekologické postoje při nákupechV oblasti ochrany životního prostředí. opačného názoru je 43 %. neumělo rozhodnout. apod.). zabývající se vztahem vlastníka a přírody. vlastník lesa, půdy, rybníka, apod. majetkem naprosto libovolně. "spíše" 20 % dotázaných. něco více s takovým principem souhlasilo. podnikatelé. zdravotní nezávadnosti, resp. prvním místě jejich cenu. většinou, 30 % spíše, ostatní ne).

Rozhodování osob s nízkou nebo nižší životní úrovní domácnosti. zvažovalo jen 36 %). jejich cenová nedostupnost. Potvrzují to i údaje z r. nebo jen při rozdílu cen do 20 % (43 %). dražší. pohyboval kolem čtvrtiny. 30 % u prostředků pro zahrádkaření. cena. uvádělo 54 % osob s dobrou nebo s velmi dobrou životní úrovní. kolem 35 %. zjišťovaných ekologických postojích promítl vliv vzdělání dotázaného. podíl stoupal úměrně s výší vzdělání až na 42 % u vysokoškolsky vzdělaných. výzkumu i při nákupu elektrických spotřebičů. ohledu na spotřebu. vybrala necelá třetina kupujících. to, co bylo, poukázalo 17 %.

Resp. malou propagaci úspornějších typů zboží. efektivnějších domácích spotřebičů. základním vzděláním, spotřebou elektřiny vysokoškolsky vzdělaní. 1990. především cenou bez ohledu na jeho spotřebu elektřiny. dotázaných uvedly, že jejich domácnost vlastní osobní automobil. k cestě do zaměstnání - ze 7 % na současných 16 %. nutné není (5 %). občané vysokoškolsky vzdělaní (26 %), lidé 33 - 44letí (22 %) a muži (22 %). jihomoravském (po 19 %). upustit? zjištění z roku 1991, kdy byla veřejná doprava akceptována rovněž většinově. něco menší část zvažovala budoucí náklady na provoz aut nebo jejich ceny. zřetelem.

Šetření Energií v Domácnostech

A. roce 1990 se mezi čs. občany byl jednoznačný: od r. 1985) kvalita prostředí výrazně zhoršila. energie. případný růst cen paliv a energie. VŠZ v Praze). spotřeby. "ekologických" investic. tolerovat. energií vypínáním nebo omezováním topení v noci a v době, kdy je byt prázdný. teplotu v bytě větráním. poplatků za vodu spojeným se snížením její spotřeby.

Tlak na její omezování - zatímco např. souvislosti s životní úrovní dotázaného. nebo s jiným středním vzděláním bez maturity. spíše špatnou, dále důchodci a občané na Moravě. podnikatelé a občané v Čechách. kteří se chovají způsobem "po nás potopa". dalších vlivů a ekologické dopady vlastních činností. nekázeň lidí. věnované na ochranu životního prostředí.

Podíl dotázaných - resp. výzkumu 33 % - zdaleka tedy nejde o běžný způsob jejich likvidace. tříděný odpad nemají k dispozici vůbec nebo v blízkosti. zřejmě plyne z širší nabídky možností likvidace odpadu. místa bydliště a dále rovněž regionem dotázaného. V blízkosti nemám kontejnery v obcích 2 000 - 5 000 obyv. Kontejnery na tříděný odpad v obcích 500 - 2 000 obyv. Sběrny surovin jsou daleko v obcích 500 - 2 000 obyv. že se spotřeba v domácnosti nezměnila nebo zvýšila. znamenat, že domácnost nešetří, resp. že neúměrně spotřebu zvyšuje. objektivně zvýšené potřebě domácnosti.

Výroba Elektřiny a Jaderná Energie

Výroby méně elektrické energie, nebylo nijak výrazné. stejně (kolem 25 %). Oproti r. občanů. Temelín (JETE) rozhodlo zajištění dostatku elektřiny. %) ze šesti, které dotázaní posuzovali ve výzkumech v r. jednáním vlády ČR o dostavbě JETE i v březnu r. 1993. zvyšovat, udržet na stejné úrovni, omezit nebo zrušit. dopady na okolní přírodu) a z netradičních zdrojů.

Významné Faktory Ovlivňující Životní Prostředí

• Způsob naší průmyslové výroby a jejichž dopady jsou řazeny k závažným.
• Neznalost důsledků svého chování na živ.
• Lidská lhostejnost.
• Nedostatečná výchova.

Ekologie a Průmyslová Ekologie

Ekologie je pojem odvozený od řeckého slova „oikos“ čili „domácnost“ nebo také „životní podmínky“. Jde o vědu zasahující do mnoha oblastí a disciplín, která se snaží vysvětlit interakci mezi organismy, jejich vztahy a výměnu energií a materiálů s okolím i vzájemnou přizpůsobivost. V současné době je ekologie chápána také v širším smyslu slova jako ochrana životního prostředí, čili světonázor, v jehož popředí stojí starost o přírodu a její poklidné soužití s člověkem (resp. naopak).

Ekologii lze podle Jaceka Lejmana z Filozofické fakulty Brněnské univerzity rozebírat na třech úrovních: jako hnutí, postoj a vědu. Ekologové jsou vědci, kteří studují ekosystémy. Jako první definoval ekologii jako vědní obor Ernst Haeckel v roce 1866.

Stále více společností a firem vynakládá úsilí na zpomalení úbytku neobnovitelných zdrojů, a proto postupně zapojují principy průmyslové ekologie (jedna z koncepcí určující rámec cirkulární ekonomiky). Jejím cílem je změnit výrobní postupy tak, aby odpad jednoho procesu byl zdrojem pro jinou technologii.

Oběhové Hospodářství

Oběhové hospodářství zabezpečuje maximální využívání použitých výrobků zpět pro výrobu nových produktů s minimálními odpady a dopady na životní prostředí. Představuje komplexní systém optimalizující výrobní procesy a používané technologie, spotřebu a nakládání s přírodními zdroji i odpady. Umožňuje snižovat náklady a zejména dopady na životní prostředí.

Odpady a materiály díky oběhovému hospodářství nemusí představovat pouze environmentální a ekonomickou zátěž, ale naopak i příležitost a zdroj, který svým opakovaným využíváním přináší zisk firmám, obcím, regionům a společnosti jako celku.

Skládkování je zcela přežitý způsob nakládání s odpady, kdy dochází k plýtvání materiály a energiemi. Navíc je často doprovázené negativními dopady na životní prostředí, kdy dochází k úniku metanu do ovzduší, v horším případě ke kontaminaci podzemních vod.

V případě, že nelze materiály recyklovat, je vhodnější jejich energetické využití, které odpad zároveň hygienizuje a je vždy spojeno s instalací moderních technologií čištění spalin.

Legislativa a Dobrovolné Nástroje v Ekologii Průmyslu

V praktickém životě by mělo docházet k propojení zásad ekonomiky a ekologie. To nejen ve prospěch stále připomínané nutnosti ochrany životního prostředí, ale i samotného podnikatelského prospěchu a prestiže dotyčné organizace, dotyčné firmy. Jistě si vzpomenete na naše snahy vysvětlovat praktické zásady a systematické přibližování způsobů, jak takové zásady zařadit do systému vedení firmy, servisu, či jiného typu výrobního a obchodního podniku, organizace.

Informace jsou rozděleny do dvou praktických „balíčků". V tom prvním to budou základní informace o legislativně právních předpisech, tedy ty zcela striktní, přikázané, tvrdě kontrolované a vymáhané pokyny. Ve druhém „balíčku" se naopak bude jednat o systémy doporučené, dnes již všeobecně nazývané jako dobrovolné nástroje v ochraně životního prostředí, tedy při působení na činnost výrobních podniků, na průmysl.

Vedení firem dává jejich přijetí a následné realizaci přednost a tyto dobrovolné nástroje považují za výrazný projev vlastní, technicko - ekonomické a environmentální vyspělosti a tím získáváním náskoku, předností před konkurencí.

A) Vybrané Legislativně - Právní Předpisy

• Zákon č. 171/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon ČNR č. 86/2002 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.
• Nařízení vlády, č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění Nařízení vlády č. 60/2004 Sb.
• Nařízení vlády, č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečisťování ovzduší
• Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší
• Metodický návod odboru ochrany ovzduší Ministerstva životního prostředí ČR k výpočtu imisních charakteristik znečisťujících látek pro hodnocení kvality ovzduší čj. 520/2203/93
• Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 274/2003 Sb.
• Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 275/2002 Sb., zákona 320/2002 Sb. a zákona č. 356/2003 Sb.
• Zákon o obalech č. 477/2001 Sb. a o změně některých zákonů (zákon o obalech)
• Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a o chemických přípravcích a o změně některých zákonů, a další zákony, nařízení, metodické předpisy, sdělení.

B) Dobrovolné Nástroje

• Ekologické označování výrobků (ekolabelling)
• Environmentální managment EMS resp. EMAS
• Čistší produkce
• Hodnocení životního cyklu (Life Cycle Assesment - LCA)
• Ekodesign
• Integrovaná výrobková politika. (IPP)

Ekologické Značení I., II. a III. Typu

Podle příslušných mezinárodních technických norem řady ISO 14 000 se problematika ekoznačení (environmentálního značení) a prohlášení rozděluje do základních tří skupin:

1. „Ekoznačení" (ekolabelling), I. typ, realizovaný podle normy ISO 14 024
2. „Vlastní (sebe-) prohlášení", II. typ, realizovaný podle normy ISO 14 021
3. „Ekoprofil", environmentální prohlášení o výrobku, III. typ, realizovaný podle normy ISO 14 025

I. Typ Ekoznačení - Ekolabelling

Všeobecné základní informace:

• ekoznačení realizované podle zásad uvedených v mezinárodní technické normě ISO 14 024
• garantem uvedeného sytému, programu je ve většině případů stát v garanci příslušného ministerstva životního prostředí
• program je určený hlavně na spotřební zboží (nepatří sem potraviny, nápoje, léky a léčiva, zbraně, střelivo, omamné látky atp.)
• rovněž příslušnou ekoznačkou nemohou být označeny výrazně ekologické výrobky jako je větrný či vodní mlýn, šlapací kolo, atd.
• jedná se o nejrozšířenější a dnes i nejpoužívanější a nejžádanější typ ekoznačení
• systém je zavedený buď jako národní či nadnárodní ve více než 40 státech světa

II. Typ Ekoznačení - Vlastní, Či Sebe - Prohlášení

Hlavní zásady:

• prohlášení musí být přesné a nezavádějící
• prohlášení musí být doložené a ověřené
• prohlášení se musí týkat určitého výrobku a musí být používáno pouze v odpovídajících souvislostech
• prohlášení musí být specifické ve vztahu k environmentálnímu zlepšení
• vyhlašovatel musí být zodpovědný za vyhodnocení a opatření údajů nezbytných pro ověření vlastního environmentálního prohlášení (tvrzení).

III. Typ Ekoznačení - Ekoprofil, Environmentální Prohlášení o Výrobku

Hlavní zásady:

• prohlášení (EPD) musí být přesné a nezavádějící
• prohlášení musí být doložené a ověřené nezávislou, odbornou akreditovanou institucí
• prohlášení se musí týkat pouze určitého výrobku a musí být používáno pouze v určitých souvislostech
• prohlášení je zpracováno ve všech fázích životního cyklu (LCA) výrobku
• prohlášení EPD předchází zpracovaná LCA studie výrobku, podle norem ISO řady 14 040
• základ prohlášení tvoří informace o materiálovém a součástkovém složení hodnoceného výrobku.

tags: #ekologie #průmyslu #definice

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu: Co do směsného nepatří
• Definice velitelského stanoviště Wehrmacht
• Praktické rady pro umístění odpadu ve sprše
• Rekordní zlepšení ovzduší ve Vídni
• Tipy pro život bez odpadu