Ekologické problémy Severočeského regionu

Sdružení Arnika před pár dny zveřejnilo seznam největších znečišťovatelů, což je jistě chvályhodný počin z hlediska ochrany přírody i lidského zdraví. Jenže, jak už je to obvyklé, neděje se vůbec nic.

Znečištění ovzduší na severní Moravě

Na severní Moravě se po přechodném zlepšení kvality ovzduší během druhé poloviny let devadesátých situace v novém tisíciletí opět zhoršuje. S výjimkou dvou, tří měsíců v roce, jsou trvale překročeny 24hodinové limity u prašných aerosolů. Vliv počasí a místní orografie je v našem případě partikulární, neboť v smutně proslavené severočeské pánvi, na Mostecku, Litvínovsku atd. je kvalita ovzduší v posledních letech alespoň dle oficiálních měření daleko lepší, přičemž Severočeská pánev je z hlediska orografie daleko hůře větratelná.

Lidský faktor a laxnost úředníků

Za zhoršující se situací stojí lidský faktor, který je hlavní důvod většiny zde vyjmenovaných příčin nedýchatelného vzduchu nejen na Ostravsku. Nikoho to nezajímá anebo nemá pravomoce. I úředníci vysvětlují tento problém po svém: není vhodná legislativa, nemáme pravomoce, zkrátka nelze nic dělat. Nedokáži posoudit, zda-li ten či onen více lže nebo říká pravdu.

Jenže vyhlášení smogové situace však v pravomocích úředníků je a divím se, že k tomuto právnímu nástroji přistupují velmi sporadicky. Vloni v únoru koncentrace prachu v městech severní Moravy, především Karvinska a Ostravska dosáhly neuvěřitelných hodnot kolem 450 mikrogramů na metr krychlový. O tom, že i další škodliviny byly tehdy vysoko, není třeba se dále zmiňovat. Nikdo nepovažoval za nutné alespoň upozornit obyvatelstvo; až po urgencích v tisku, v čase kdy se vzduch začal pomalu lepšit, přišla upozornění na smogovou situaci, už si nejsem jist tím, zda byla zároveň nastartována regulace imisních zdrojů.

Firmy svůj přístup k věci vysvětlují zvýšenými náklady a nepřímo zdůrazňují svou oblíbenou rovnici při jednání s úřady: Větší náklady = větší nezaměstnanost… Mimochodem, nejvíce podniků seznamu Arniky sídlí právě na Ostravsku. A Ostravsko je region s vysokou nezaměstnaností. Mnoho starostů měst i úředníků na krajské úrovni jde maximálně na ruku místním firmám z důvodu vysoké nezaměstnanosti v jednotlivých městech či obcích, dále si slibují vylepšení místních rozpočtů a je vcelku možné, že jistá část úředníků je prostě na výplatní pásce … někoho.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Přesto laxnost, s jakou přistupují k problému zodpovědní lidé, úředníci, podnikatelé i politici, je zarážející. Je to pohodlné a někdo by se mohl třeba nazlobit, takže? Klídek. Vzduch je opět horší, čekárny v regionu se plní pacienty s respiračními nemocemi, lékaři posílají děti do ozdravoven či lázní. Jenže za pár týdnů se vrátí do svého původního prostředí …a jsme opět na začátku.

Je jedno krásné, prosluněné ráno, na začátku podzimu, vzduch se dá krájet a …. pan X hořce konstatuje: Zatímco jinde mají problémy ze vzduchem jen u inverzí po dobu pár dnů či týdnů a jsou toho plné noviny, u nás lidé mají problémy prakticky celý rok … a nikoho to nezajímá.

Dopady těžby uhlí

Organizace E. Purkyně se spolu s Národním památkovým ústavem rozhodla připomenout zaniklou přírodní a kulturní krajinu severozápadu Čech. Oblast patří k těm, které v Evropě zasáhla povrchová těžba uhlí nejvíce. Důsledky tohoto nevratného zásahu nejsou dosud zdaleka vyčísleny a popsány ve všech ekonomických, společenských a kulturních souvislostech. Ničení lidských sídel je spojeno s konkrétními osudy lidí, historií, sociální i kulturní pamětí a identitou. Krajinu se navíc stále nedaří rekultivovat.

Severozápad Čech patří k evropským regionům, které těžba uhlí postihla nejvíce. Souvisí s ní i množství problémů, s nimiž se v minulosti tento kraj potýkal a stále potýká. Konference začala v Ústí nad Labem u příležitosti druhého výročí částečného prolomení těžebních limitů v oblasti Severočeské hnědouhelné pánve. Přednášky a diskuse se zaměřovaly zejména na zánik sídel a architektonických i krajinných reliktů v oblasti těžby.

Energetická krize v minulosti a současné výzvy

V lednu i únoru roku 1985 došlo zatím naposledy ke kritickému stavu energetické sítě, kdy musely být řízeně omezovány dodávky elektřiny části zákazníků včetně domácností, aby nedošlo k rozsáhlému výpadku energetického systému, dnes nazývanému blackout. Energetickou soustavu ČR tehdy ohrozily prudké mrazy překračující hranici 25 stupňů pod nulou, které způsobily problémy jak v distribuční síti tak především v samotných elektrárnách.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Silné mrazy vedly také k extrémně vysokým požadavků na odběr elektrické energie domácností i podniků díky přitápění elektřinou. Aktuálně je menší riziko takovýchto mrazů, ale zase jsou častější hrozby silných větrů a tak je třeba nadále investovat do energetické bezpečnosti a držet distribuční soustavu připravenu zvládat i mimořádné události. Navíc se oproti minulosti musí energetická síť připravit na rychle se měnící energetiku, kdy je do ní připojeno diametrálně vyšší počet elektráren než před 40 lety.

Kritický stav v energetice v důsledku neobvykle silných mrazů nastal v druhém lednovém týdnu (7. - 12. 1.) a následně ještě v druhém únorovém týdnu (11. - 13. 2.). Nebezpečí blackoutu se ještě zvýšilo poruchami na uhelných elektrárnách a problémy se zásobováním uhlím. Přechod mrazivé vlny způsobil v některých hodinách výpadek až 2000 MW výkonu elektráren. V dokončené elektrárně Dukovany se teprve připravoval první blok ke spuštění a stavba elektrárny Temelín byla ve fázi příprav, výroba elektřiny v Česku tak závisela z naprosté většiny právě na uhelných elektrárnách.

Problémy s námrazou a havarijní plány

Především v oblasti Krušných hor měli energetici plné ruce práce s námrazou. Energetikům nezbývalo, než použít vypínací havarijní plán, aby hrozícímu blackoutu zabránili. V republice tak byly některé regiony operativně odpojovány od přísunu elektrické energie. Tehdy se ukázalo, že československá energetika není schopná čelit prudkému nárůstu spotřeby a potížím v elektrárnách při extrémních mrazech, proto po kritických měsících roku 1985 následovala rozsáhlá řada opatření a nákladných investic, aby se podobná situace neopakovala.

Ani dnes není hrozba blackoutu zcela zažehnána, problém však spočívá jinde. Česká republika sama o sobě má silnou a stabilní energetiku, v současné době ale prochází proměnou, kdy musí absorbovat desetitisíce až statisíce nových obnovitelných zdrojů. Současně pak postupně ubývají stabilní zdroje elektrické energie. Přenosová soustava pak musí navíc řešit přetoky energie z německých obnovitelných zdrojů. To by v kombinaci s dalšími okolnostmi, například havárií v přenosové síti mohlo problémy energetické soustavy přivodit.

Návštěva zástupců Evropské komise

Ústecký kraj navštívili zástupci Evropské komise, Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Ministerstva životního prostředí ČR. V rámci oficiální návštěvy jednali s představiteli kraje, měst a obcí, dále se senátory z dvou krajů (Karlovarského a Ústeckého) i dalšími aktéry v regionech. Zástupci Evropské komise, Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Ministerstva životního prostředí ČR začali svou dvoudenní návštěvu severozápadních Čech v Karlovarském kraji. Společně si prohlédli území postižená těžbou a seznámili se s problémy i plány na rozvoj regionu.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Program v Ústeckém kraji zahájila delegace v Prunéřově u města Kadaň, kde jí starosta města a náměstek hejtmana pro oblasti sociálních věcí, bezpečnosti a sociálně vyloučených lokalit Jiří Kulhánek představil projekt prostupného bydlení určený sociálně slabým občanům a neplatičům. Při přejezdu z Prunéřova do Ústí nad Labem měla delegace možnost seznámit se s povrchovým dolem ČSA, který by se v roce 2024 (po ukončení těžby hnědého uhlí) měl začít rekultivovat a sehrát důležitou roli v procesu transformace regionu.

Společné jednání probíhalo v podobném duchu jako debata u kulatého stolu v kraji Karlovarském. Představitelé kraje představili komisařům aktuální problémy i výzvy, kterým region čelí. Diskutovalo se o transformaci regionu, sociálních problémech a zátěžích, energetice i brownfieldech.

Konec uhlí v České republice

Ekologové vítají, že se nová vláda v programovém prohlášení shodla na stanovení konkrétního roku, k němuž se má Česká republika připravit na konec uhlí. V současnosti dává vládou zvolený termín podle ekologů první rozumný a jasný rámec pro odklon od neudržitelného spalování nejšpinavějšího fosilního paliva. Uhelná komise v prosinci 2020 doporučila ukončit v Česku využívání uhlí pro výrobu elektřiny a tepla v roce 2038, někteří ministři tehdejší vlády byli pro odklon od uhlí už v roce 2033.

„Deklarace roku 2033 definitivně posílá do propadliště dějin doporučení Uhelné komise udržovat uhlí až do roku 2038. Teď je ovšem potřeba, aby nová vláda začala plán rychle realizovat. Klíčem je zejména silná a koncepční podpora rozvoje domácích čistých obnovitelných zdrojů. Termín 2033 bude mít podle mluvčího Greenpeace Lukáše Hrábka dopady na konkrétní projekty uhelného průmyslu už v současné době. Nyní je jasné, že nemá smysl donekonečna opravovat a prodlužovat životnost starých a neefektivních uhelných elektráren, jako jsou Počerady či Chvaletice, nebo rozšiřovat těžbu uhlí na dole Bílina za územní ekologické limity. Současně je nutné usilovně pracovat na výstavbě nových obnovitelných zdrojů, které by měly v energetickém mixu vykrýt většinu výpadku uhelných zdrojů,“ uvedl Hrábek.

Průzkum Místo pro život a hodnocení Ústeckého kraje

V celkovém pořadí průzkumu Místo pro život obsadil Ústecký kraj 9. místo ze 14. V některých kategoriích zcela „vyhořel“, i tak si ale oproti minulým letům v hodnocení výrazně polepšil. I tak ale letošní skóre znamená oproti minulým letům výrazný posun v žebříčku směrem vzhůru. V některých ohledech si severočeská oblast nevedla špatně, v jiných ale zcela propadla. V celkovém výsledku mezi kraji se ten Ústecký umístil na devátém místě ze čtrnácti. Z maxima stovky bodů nasbíral 47. „Letošní výsledky nebereme jako neúspěch, naopak. Po několika letech, kdy jsme byli poslední, čtrnáctí, jsme poskočili na deváté místo. Je to pozitivní směr, vidím to jako úspěch.

Nejlepších výsledků dosáhly letos Hlavní město Praha (84 bodů), Jihočeský (75) a poté Karlovarský kraj (73). Ve výzkumu hodnotí analytická agentura Datank dvě základní oblasti, „environmental“ a „social“, do kterých spadá osm hlavních kategorií. Jde o bezpečnost, volnočasové aktivity a turismus, občanskou společnost a toleranci, péči o děti a vzdělávání, rozvoj infrastruktury, zdravotní a sociální služby, ekologii a životní prostředí a práci. V některých ohledech severočeský region zcela vyhořel. Nula bodů, a tedy jasné poslední místo vyhodnotil výzkum Místo pro život v oblastech péče o děti a vzdělávání, také u volnočasových aktivit a turismu a bezpečnosti. Naopak se tu páchá nejvíce trestných činů. Nejbezpečněji je v Pardubickém kraji.

Mezi negativy zaznívá nejnižší průměrná naděje na dožití u mužů, nejvyšší podíl nezaměstnaných žen, nejvyšší podíl trestných činů na tisíc obyvatel nebo nejhorší výsledky u státní maturity z českého jazyka. Data příznivě vyhodnotila oblast ekologie a životního prostředí v Ústeckém kraji. Obsadil 4. místo. V rozvoji infrastruktury 8. a ve zdravotních a sociálních službách 10. místo. I přes ne úplně dobré výsledky regionu jsou podle průzkumu a oslovených respondentů lidé s životem v kraji v podstatě spokojení. Lidé jsou velmi spokojeni s životem v Ústeckém kraji.

tags: #ekologie #severočeský #region #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Recyklační symboly – průvodce
• Novinky v legislativě o ovzduší
• Informace o skládce v Rejcharticích
• Průvodce výběrem odpadkového koše 60 l
• Studie o zapojení armády do ochrany životního prostředí