Až 65 % Čechů vnímá dopady klimatické změny, třetina z nich očekává značné zhoršení v příští dekádě. Výrazně také podporují výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, tedy vodních, větrných nebo solárních elektráren. Ukazuje to první ročník rozsáhlého průzkumu E.ON Barometr udržitelnosti, který mapuje postoje Čechů k odpovědnému chování a změnám v energetice.
Třetina tuzemské populace očekává, že v příštích deseti letech pocítíme dopady klimatické krize výrazněji, ať už formou extrémního počasí, v ceně energií a vody nebo úbytkem biologické rozmanitosti. Jen 12 % lidí je ochotno kvůli udržitelnosti výrazně omezit svůj komfort nebo platit více za udržitelnější produkty. Průzkum realizovaný agenturou IPSOS pro společnost E.ON ovšem také odhalil silný rozpor mezi obavami z budoucnosti a ochotou něco změnit.
Názory Čechů na výrobu elektřiny z nízkoemisních zdrojů
Češi se u výroby elektřiny kloní k nízkoemisním zdrojům. Ačkoliv Česká republika patří mezi země s nejpomalejším tempem výstavby větrných elektráren, 80 % respondentů podporuje využití větrné energie. Velké podpoře (68 %) se těší i jádro. Každý pátý Čech si myslí, že by ČR měla raději zůstat u klasických zdrojů jako je plyn nebo uhlí, dokud nebudou obnovitelné technologie efektivnější.
„Češi výrazně podporují výrobu elektřiny z obnovitelných nebo nízkoemisních zdrojů, ale jen pokud by nestála víc než ta běžná. To ukazuje, že jako národ nejsme k ekologii a udržitelnosti tak skeptičtí, jak to někdy vypadá,“ říká Tomáš Bělohoubek, jednatel společnosti E.ON Česká republika. Proti plynu je 28 % a proti uhlí se vyslovilo 45 % respondentů.
Celkem 84 % dotázaných říká, že chce nebo se snaží žít udržitelně. Deklarativní podpora udržitelnosti se promítá i do osobního chování. Avšak 56 % z nich přiznává, že se v zájmu udržitelnosti nechce nijak omezovat, a dalších 16 % uvádí, že odpovědněji žít chce, ale prakticky jim to nevyhovuje. Vyslovených odpůrců udržitelnosti a klimatické změny je mezi námi 6 %.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
Energetická transformace a očekávání veřejnosti
Podle E.ON Barometru má 44 % Čechů povědomí o pojmu energetická transformace, ale jen každý dvanáctý ví, co konkrétně obnáší. Po vysvětlení připouští polovina respondentů, že změna může přinášet jak výhody, tak nevýhody a jen 17 % z ní má obavy. Energetická transformace souvisí s postupným přechodem od fosilních paliv k výrobě energie z obnovitelných zdrojů. A s rostoucími nároky na modernizaci distribuce, decentralizaci a efektivitu sítě, která by ve finále měla přinést levnější energii a větší energetickou nezávislost Česka, potažmo Evropy.
„Většina lidí očekává, že hlavní roli sehrají stát a firmy. Tedy že my zajistíme spolehlivost sítě, investice do obnovitelných zdrojů i srozumitelné služby pro zákazníky. To je zcela pochopitelný postoj, a právě proto vnímáme naši roli jako klíčovou. Naší odpovědností je lidem ukázat, že změna může být v důsledku realistická, dostupná a dlouhodobě výhodná,“ objasňuje Tomáš Bělohoubek.
Většina Čechů volí při úsporách hlavně jednoduchá opatření: zhasínání světel (78 %), snižování teploty topení (56 %) nebo úplné vypínání spotřebičů (47 %). Přesto významná část domácností už investovala nebo plánuje náročnější a efektivnější kroky, jako je zateplení domu nebo či výměna oken. Konkrétně zateplení realizovalo nebo dokončuje 41 % rodin, dalších 21 % o něm uvažuje. Výměnu oken či dveří provedlo 49 % domácností a 18 % ji plánuje. U zateplení střechy je to 28 % provedených opatření a 22 % zájemců. Spíš zhasnout než zateplit.
Za nejpřínosnější opatření v oblasti ochrany biodiverzity považuje většina lidí sázení stromů, podporu udržitelného zemědělství a minimalizaci tvorby odpadu a spotřebovávaných věcí. Upřednostňování udržitelných produktů a služeb (např. energie z obnovitelných zdrojů) považuje za velmi přínosné jen 15 % Čechů.
„Lidé často nevědí, co si pod udržitelností představit a jaká opatření mají reálný dopad na životní prostředí nebo úspory energií. Proto považujeme za zásadní srozumitelně vysvětlovat, co změna energetiky obnáší, a nabízet lidem řešení, která pro ně dávají smysl,“ vysvětluje Karolina Filo, Head of Sustainability společnosti E.ON Česká republika.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Skupina E.ON v příštích pěti letech plánuje do transformace evropské energetiky investovat zhruba 27 miliard eur - především do modernizace distribučních sítí, jejich digitalizace a rozvoje chytrých energetických služeb pro domácnosti i firmy.
Legislativní podpora obnovitelných zdrojů
Senát schválil zákon, který nastavuje proces, jak v Česku vymezovat oblasti, kde se budou povolovat nové projekty obnovitelných zdrojů energie. Díky návrhu Ministerstva průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem pro místní rozvoj se otevírá cesta k rychlejší výstavbě solárních a větrných elektráren. Klíčovou novinkou je zavedení tzv. akceleračních oblastí - lokalit, kde bude možné nové projekty schvalovat v zjednodušeném režimu.
„Česká republika potřebuje posílit svoji energetickou nezávislost a zároveň snížit emise skleníkových plynů. Abychom toho docílili, tak potřebujeme rozvíjet obnovitelné zdroje. To usnadní zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů, který právě schválil Senát a který nyní míří k finálnímu podpisu pana prezidenta. Akcelerační zóny pomohou zjednodušit a urychlit výstavbu větrných a solárních elektráren na předem vytipovaných lokalitách, kde nehrozí negativní dopady na životní prostředí ani například na bezpečnostní zájmy státu. Veškerá výstavba však bude probíhat pouze po dohodě s místní samosprávou, která navíc díky novele zákona získá podíl z výnosů za vyrobenou elektřinu z větrných elektráren,“ uvádí ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
„Zákon je dalším důležitým krokem, který jako MPO děláme ke zvýšení naší energetické soběstačnosti. Akcelerační oblasti umožní rychlejší a předvídatelnější rozvoj obnovitelných zdrojů v místech s největším potenciálem a nejmenším dopadem na okolí. Vytváříme tak jasný rámec pro investory a přispíváme k větší dostupnosti čisté energie pro domácnosti i firmy,“ říká za předkladatele ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) s tím, že na vytipování těchto zón a přípravě konkrétních projektů budou spolupracovat státní orgány, místní samosprávy a místní veřejnost.
Hlavní novinkou zákona je zavedení tzv. akceleračních oblastí, ve kterých budou projekty fotovoltaických a větrných elektráren, schvalovány ve zjednodušeném režimu. V těchto zónách nebudou projekty splňující podmínky směrnice o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie mimo jiné podléhat posouzení vlivu na životní prostředí (EIA), což významně urychlí celý proces. Neznamená to ale, že budou projekty schvalovány automaticky. Potenciální dopady větrných a solárních elektráren se budou posuzovat už ve fázi vymezování akceleračních oblastí na základě požadavků na ochranu jiných veřejných zájmů, a dále biologického posouzení, a komplexního hodnocení vlivů návrhů akceleračních oblastí na životní prostředí (tzv. SEA).
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
V akceleračních oblastech bude možné povolovat nejen nové výrobny elektřiny, ale i související infrastrukturu, například připojení k distribuční a přenosové soustavě, systémy pro ukládání energie, dopravní a technickou infrastrukturu či opatření ke zmírnění dopadů na území, jako jsou hlukové bariéry.
Vymezení akceleračních oblastí bude probíhat na třech úrovních - místní význam bude stanoven v územních plánech obcí, nadmístní význam v zásadách územního rozvoje krajů a celostátní význam v územním rozvojovém plánu. Zákon určuje proces vytipování.
Nový zákon zajišťuje transpozici revidované směrnice o podpoře využívání obnovitelných zdrojů schválené v roce 2023.
Dopady obnovitelných technologií na životní prostředí
Při přechodu na nízkouhlíkové zdroje energie je nezbytné, aby byly správně pochopeny nejenom klady, ale i zápory každého zdroje obnovitelné energie. Zároveň také to, jaké má zařízení dopady na životní prostředí, i když se mohou ve srovnání s uhlím a plynem jevit jako zanedbatelné. Tvrdí to alespoň výzkumníci z Harvardské univerzity.
Ve dvou článcích zveřejněných v časopisech Environmental Research Letters a Joule vědci zjistili, že k přechodu na větrnou nebo solární energii v USA by bylo potřeba pětkrát až dvacetkrát více půdy, než se dosud předpokládalo. V případě, že by byly velké větrné farmy skutečně postaveny, zvýší se povrchová teplota nad kontinentálními Spojenými státy o 0,24 stupně Celsia.
„V jakémkoliv environmentálním měřítku poráží vítr uhlí, ale to neznamená, že by dopady větrných elektráren byly zanedbatelné,“ tvrdí David Keith, profesor aplikované fyziky na Harvardské univerzitě John A. Paulson School of Engineering and Applied Sciences a hlavní autor článků. „Musíme rychle odejít od fosilních paliv, abychom zastavili produkci uhlíkových emisí. Přitom si vybíráme mezi různými nízkouhlíkovými technologiemi, z nichž všechny mají určité sociální a environmentální dopady,“ doplňuje.
Jedním z prvních kroků, který pomůže plně pochopit dopad obnovitelných technologií na životní prostředí, je zjistit, kolik půdy by bylo potřeba k zajištění budoucích energetických potřeb. Energetičtí experty dlouho prodiskutovávali vztah mezi rozlohou půdy a s tím související energetickou hustotu, když brali v potaz dnešní energetické požadavky.
Ve výzkumu z roku 2013 vědec popsal, jak za sebou každá větrná turbína vytváří „větrný stín“, ve kterém lopatky turbín zpomalují vzduch. V předchozím výzkumu profesor Keith se spoluautory vymodelovali výrobní kapacitu velkých větrných elektráren a došli k závěru, že skutečná výroba větrné energie byla nadhodnocena, jelikož nevzali v potaz interakce mezi turbínami a atmosférou.
Dnešní větrné farmy budované na komerční úrovni pečlivě rozmísťují turbíny tak, aby se co nejvíc snížily dopady větrných stínů. Očekává se ale, že nebude možné vyhnout se interakcím s klimatem a s tím souvisejícím dopadům, protože bude nadále docházet k rozšiřování větrných farem kvůli rostoucí poptávce po elektřině z větru. V předchozím výzkumu ale chybělo pozorování, které by modelování potvrdilo.
Geological Survey zveřejnila polohu 57 636 větrných turbín po celých Spojených státech. Pomocí tohoto souboru dat v kombinaci s několika dalšími vládními databázemi byli vědci schopni kvantifikovat hustotu výkonu 411 větrných farem a 1 150 solárních fotovoltaických elektráren, které byly v roce 2016 v USA provozovány.
„Zjistili jsme, že v případě větru byla průměrná hustota energie - tedy rychlost výroby energie dělená plochou větrné elektrárny - až 100krát nižší, než odhadují někteří přední odborníci na energetiku,“ říká Miller, který je jedním z autorů obou příspěvků. „Většina z těchto odhadů nezohlednila interakci turbíny a atmosféry. Pro izolovanou větrnou turbínu nejsou interakce vůbec důležité, ale jakmile jsou větrné farmy více než 5 až 10 kilometrů dlouhé, interakce začnou mít velký dopad na hustotu výkonu,“ doplňuje.
Vypozorovaná hustota výkonu větrné energie je zároveň mnohem nižší než odhady amerického Ministerstva energetiky a Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Průměrná hustota výkonu u solární energie (měřená ve wattech na metr čtvereční) je 10krát vyšší než u energie větrné. Stále je ale mnohem nižší, než kolik odhadovali přední odborníci na energetiku.
Znečišťovatelé v České Republice
Podle žebříčku ekologických organizací je nejvýznamnějším znečišťovatelem elektrárna Chvaletice, na předních místech zůstaly Spolana Neratovice a elektrárna Počerady. Za největší znečišťovatele loňského roku označily ekologické organizace Arnika, Hnutí Duha a Greenpeace uhelné elektrárny. Kromě emisí skleníkových plynů vypouštějí do životního prostředí i toxické kovy včetně rtuti.
Uhelné elektrárny a teplárny jsou podle ekkologických organizací největšími zdroji úniku rtuti do ovzduší, obsadily prvních devět míst žebříčku. Na prvním místě je elektrárna Chvaletice společnosti Sev.En Energy, která v porovnání s předchozím rokem vypustila o 70 procent více rtuti. Na druhém místě se umístila elektrárna Počerady stejné společnosti.
Elektrárna Chvaletice je první i v žebříčku toxických těžkých kovů. Meziročně zvýšila emise arsenu o téměř 3,5 tuny, tedy o více, než ho vypustila do ovzduší v předchozím roce, kdy to bylo 2,1 tuny.
Podle Gabriely Sáričkové ze skupiny Sev.en Energy, kam patří elektrárna Chvaletice, vyplývají vyšší hodnoty škodlivin z loňského rekordního provozu elektrárny. "Ten způsobila energetická krize a zásadní zvýšení poptávky po elektřině z domácích zdrojů. Tradiční elektrárny tak v krizových měsících obrazně řečeno vytrhly velký trn z evropské energetické paty, což je všeobecně známo a vědí to i ekoaktivisté," uvedla Sáričková.
Elektrárna vloni ve spolupráci s ČVUT, Akademií věd ČR a dalšími akademickými a výzkumnými institucemi pokračovala v aplikovaném výzkumu na snižování emisí rtuti. Loňský čistý zisk elektrárny dosáhl 1,003 miliardy korun, rok předtím činil 132 milionů korun.
Elektrárna Počerady je podle žebříčků největším zdrojem emisí skleníkových plynů, na druhém místě se umístila elektrárna Chvaletice. Počerady zvýšily meziročně emise skleníkových plynů o přibližně 700 000 tun, Chvatelice o zhruba 1,1 milionu tun.
Nejvíce rakovinotvorných látek podle ekologických aktivistů vypustila do životního prostředí Spolana Neratovice. Uniklo z ní meziročně téměř totožné množství trichlorethylenu a o něco nižší množství vinylchloridu než v předcházejícím roce. Spolana vede i žebříček mutagenních látek. "Spolana je jediným výrobcem kaprolaktamu v České republice, což se vzhledem k charakteru používaných surovin a chemických látek logicky odráží na jejím postavení v daném žebříčku. Dlouhodobě snižujeme dopad výroby na okolní prostředí," doplnil mluvčí Spolany.
Za smutného skokana roku lze podle aktivistů označit společnost Saint-Gobain Adfors v Litomyšli, která meziročně více než zšestinásobila množství vypouštěného formaldehydu do ovzduší.
Energetický potenciál obnovitelných zdrojů energie
Cílem je upozornit na energetický potenciál obnovitelných zdrojů energie a nutnost podporovat vývoj i využívání těchto zdrojů v zájmu uchování přijatelného životního prostředí. Energetika je považována za jednoho z největších znečišťovatelů životního prostředí, který ovlivňuje všechny jeho složky. Kyselé deště, havárie obřích mořských tankerů s ropou, ztenčování ozónové vrstvy v horních vrstvách atmosféry, havárie jaderné elektrárny v Černobylu, zesilování skleníkového efektu a mnoho dalších jevů názorně ukazují ojedinělou schopnost člověka ničit své vlastní životní prostředí.
V současné době je již zcela zřejmé, že jakákoliv technologie (nejen energetická) uplatňovaná ve velkém měřítku je spojena s negativním působením na životní prostředí. Z hlediska rozsahu lze tyto vlivy rozdělit na lokální, regionální a globální. Je rovněž zřejmé, že s rozšiřováním té či oné technologie mohou některé vlivy postupně přerůstat z lokálních v regionální a posléze v globální, jak jsme toho ostatně v současné době svědky. Nejvíce diskutovaným problémem je nyní ohrožení životního prostředí globálním oteplováním, které je připisováno vysokým emisím skleníkových plynů do atmosféry, a to zejména emisím oxidu uhličitého (CO2) ze spalovacích procesů.
Hnací silou růstu produktivity a vyšší životní úrovně je prudce rostoucí spotřeba energie, získávaná hlavně z uhlí, ropy a plynu. Zdroje, které se na Zemi vytvářely milióny let, jsou spalovány v nevídané míře během několika lidských generací. Produkty energetických technologií založených na této bázi znečišťují všechny složky životního prostředí a významně přispívají nevyhnutelnou produkcí CO2 k zesilování skleníkového efektu.
Možnosti, které se nabízejí k nižší produkci CO2 při zásobování energií, lze shrnout přibližně do těchto bodů: snížení energetické náročnosti, zvýšení účinnosti přeměn energií, nové technologie přeměn energií, bezpečná jaderná energie, obnovitelné zdroje energie.
Obnovitelné zdroje energie jako doplňkové zdroje
Jedním z velmi potřebných, ale také hodně diskutovaných opatření je využívání obnovitelných zdrojů energie, kam patří především energie slunečního záření, větrná a vodní energie a energie biomasy. V úvahu přichází také využívání geotermální a slapové energie. Prozatím však nelze o obnovitelných zdrojích energie hovořit jako o skutečných alternativách nyní využívaných světových energetických zdrojů, ale spíše o doplňkových zdrojích energie.
Lidé na této planetě spotřebují v současné době asi 87 000 TW·h/rok (z tohoto pohledu činí energie dopadajícícho slunečního záření (1 060 × 106 TW·h/rok) asi 12 000krát více, energie geotermální (290 000 TW·h/rok) asi 3,3krát více a energie slapová (12 × 103 TW·h/rok) asi 14 % výše uvedené roční spotřeby energie). Množství obnovitelné energie tedy o několik řádů převyšuje současnou a budoucí světovou potřebu.
Z dalších příznivých vlastností obnovitelných zdrojů lze uvést téměř žádnou nebo jen malou zátěž životního prostředí a také jejich plošné rozptýlení po celém světě na rozdíl od fosilních paliv.
Kromě zmíněných příznivých vlastností mají obnovitelné zdroje energie množství vlastností problematických, např. u některých zdrojů velké a těžko předpověditelné krátkodobé i dlouhodobé výkyvy výkonu, předpokládající nutnost energii akumulovat.
Jejich uplatnění lze spatřovat zřejmě nejprve v decentralizovaném energetickém zásobování (tzv. disperzní zdroje) komunální sféry, jež bude vybavena jinými technologiemi, a postupně i v produkčních technologiích, jejichž energetická náročnost bude v zájmu udržitelného rozvoje společnosti nutně klesat.
Využívání jednotlivých obnovitelných zdrojů energie je individuální, neboť závisí na klimatických a geografických podmínkách. Má silně regionální charakter a je limitováno ještě dalšími mezemi technickými, legislativními, ekonomickými a environmentálními (vlivu prostředí).
Evropská komise EU má zájem v rámci snah o omezení klimatických změn v roce 2010 získat 12 % energie z obnovitelných zdrojů a za tím účelem zadala tyto cíle: výkon větrných elektráren 10 000 MW, milión instalací slunečních fotovoltaických článků, výkon 10 000 MW v kogeneračních jednotkách spalujících biomasu, výkon 1 000 MW z bioplynových zařízení, vytápět 10 000 domů s využitím biomasy [1].
Rozvoj energetiky obecně není v rozporu s ochranou životního prostředí, je však potřebné udržet rovnováhu mezi nutností zachovat a zlepšit životní prostředí a mezi dalšími společenskými potřebami, jejichž uspokojování závisí na dostupnosti energie. Důležitá úloha zde připadne zcela určitě uplatnění obnovitelných zdrojů energie. Podpora vývoje a využívání těchto zdrojů je v zájmu budoucích generací.
tags: #ekologie #slunecni #energie #dopad #na #životní
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]