Ekologický dopad sportovního oblečení na životní prostředí

Enviromentalistikou můžeme nazvat obor, který užívá poznatků několika vědních oborů, geografie, ekologie, chemie, fyziky a ekonomie. Zabývá se zejména vzájemným působení člověka a ekosystému. Dále také samozřejmě prevencí znečišťování životního prostředí, poté i nápravou vzniklých škod a na závěr nežádoucími zásahy. Kromě toho také enviromentalistika zahrnuje monitoring složek životního prostředí, péči o zdraví lidské populace, ochranu přírody a v neposledním bodě využívání přírodních zdrojů, které souvisí s naším tématem.

Trh je nepřežitě zásobován tunami nového oblečení - jeho výroba, distribuce, užívání a likvidace představují ohromnou zátěž pro životní prostředí. Spotřebitel má při nákupu možnost volby z široké nabídky různých materiálů, designu, kvality zboží, cenových kategorií. Ekospotřebitel dbá také na to, aby kupované oblečení a celý jeho životní cyklus bylo šetrné vůči životnímu prostředí a lidem kteří s ním přicházejí do styku (výrobci, uživatelé).

Textilní vlákna a jejich dopad

Výroba oděvů začíná u textilních vláken. Už v této fázi se objevují první environmentální i sociální negativa. Textilní vlákna můžeme podle jejich původu dělit na chemická (viskóza, nylon, silon či polyester) a přírodní (bavlna, len, konopí či vlna). Na druhou stranu nelze říci, že přírodní materiály jsou jednoznačně příznivější. Proces při výrobě bavlny je sice oproti polyesteru asi třináctkrát energeticky úspornější, nicméně při jejím pěstování se vedle velkého množství vody na zavlažování používá až čtvrtina všech pesticidů spotřebovaných v zemědělství.

Recyklace a bio bavlna

Dalším způsobem, jak získat environmentálně příznivější materiál, může být recyklace použitých vláken. Ne vždy je ale recyklace efektivní cestou. Musíme zvažovat spotřebu vynaložené energie a výslednou kvalitu vzniklé textilie. Dobrým příkladem může být technologie recyklace polyesteru zvaná Eco circle®. Oproti výrobě nového materiálu se uspoří asi 77 % emisí skleníkových plynů a 84 % energie.

Pod označením bio bavlny nehledejme surovinu, která se liší od klasické bavlny. Rozdíl je ale v pěstebních postupech, které mají nízký dopad na životní prostředí. Biologicky šetrná produkce obnovuje a udržuje úrodnost půdy, omezuje používání toxicko chemických pesticidů a hnojiv. Díky své čistotě je bio bavlna jemnější než bavlna klasická. Dále je prodyšná, hypoalergenní a díky své kvalitě otepluje či ochlazuje tělo.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Konopí a len

Méně známou rostlinou ve srovnání s bavlnou je konopí. Jedná se o rostlinu, která lehce upadla v zapomnění, ale stále se najdou lidé, kteří oceňují její kvality. Konopí má třikrát větší výnosnost než bavlna. Látka z něj je pevná a odolná. Můžeme konstatovat, že oblečení nám tedy vydrží déle než například z bavlny.

Len je taktéž rostlinou, stejně jako výše dvě zmiňované suroviny sloužící k výrobě oblečení. Jedná se o jednoletou rostlinu, která se pomalu vrací na své někdejší výsluní. Dříve bývalo oblečení ze lnu zcela běžné, ve 20. století jej však nahradily umělé materiály a levnější bavlna. Oproti zažitému mýtu len není drsný. Je naopak na nošení velmi příjemný, zejména v létě, kdy dobře odvádí pot. Každým praním se navíc více zjemňuje. Je taktéž přirozeně antibakteriální. Jeho vlákno je velmi pevné, dokáže pohltit vysoké množství vody a přitom nepůsobí mokře a snáší i vysoké teploty.

Tencel

Tzv. tencel je přírodní materiál, který se získává ze surového eukalyptového dřeva pěstovaného v trvale obnovitelných lesních porostech. Jedná se o vysoce ekologický materiál, jelikož je plně rozložitelný a na 1 m² se vypěstuje 10x více objemu produkce než u bavlny. Tencel rovněž absorbuje o 50 % více vlhkosti než bavlna a má přirozené antibakteriální vlastnosti. Je jemný jako hedvábí, chladivý jako len a hřeje jako vlna. Často se proto využívá u sportovního oblečení, ale také na normální nošení je velmi příjemný.

Sociální aspekty výroby sportovního oblečení

Velké množství sportovního oblečení a dalšího sportovního vybavení je vyprodukováno v Indonésii. 80 % pracovní síly v tamních továrnách tvoří ženy, které si vydělají měsíčně od 82 do 200 eur. Jejich mzdy jim nestačí často ani na základní potřeby a jejich rodiny tak nemohou žít důstojně. Podle kalkulace, která v Indonésii proběhla, je k důstojnému životu nutné vydělat alespoň 365 euro. Některé z dělnic nedostávají ani zákonem stanovenou minimální mzdu.

Jako příklad pro ještě větší zvýraznění tohoto nepoměru nám poslouží fotbalové mistrovství světa. Statisíce diváků na stadionech a další miliony diváku u televizorů. Všichni s vypětím všech sil upírají zrak k nejvíce sledované sportovní události na zemi, a to fotbalovému mistroství světa. Zaměřme se na sportovní vybavení hráčů, dres, kraťasy, štulpny, chrániče a kopačky. Nedílná výbava každého fotbalisty. Hlavními sportovními společnostmi, které tuto výbavu obstarávají, jsou společnosti Adidas a Nike. Společně sponzorují 22 z 32 týmů, přičemž celkový rozpočet na marketing a sponzoring se od minulého mistrovství téměř zdvojnásobil. Např. německý tým obdrží do příštího mistrovství na základě smlouvy se společností Adidas rekordní částku 65 miliónů eur.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Výzkumná zpráva sepsaná pro Collectif Éthique sur l’étiquette se mimo jiné věnuje porovnání současných nákladů výroby Adidas a Nike s náklady před 25 lety. Obě značky by mohly v současnosti přispět k pozitivní změně, protože v Indonésii se může podařit vyjednat dohodu, která se týká právě mezd. Po roce mezinárodní kampaně na podporu dělníků a dělnic byl totiž v roce 2011 podepsán společnostmi Adidas, Nike, Puma, Asics, New Balance, Pentland a zástupci významných dodavatelských továren i odborovými svazy přelomový „Indonesian Freedom of Association Protocol”, který přispívá k dodržování práv týkajících se svobody sdružování.

Vzdělávání a osvěta

Existuje celá řada přednášek či workshopů, které je možno uplatnit ve školním prostředí. Pokud se chcete seznámit s problematikou environmentální výroby oblečení, uskutečněte s žáky/studenty program „Šaty dělají člověka“, kde je možno si pozvat odborně školeného vedoucího tohoto programu, který je tématem provede. K tomuto programu lze také zařadit do výuky dvě aktivity: 1. Příběh oblečení a 2. Móda. Na této výrobní cestě poznávají studenti proces, který začíná u semínka rostliny až např. k hotovým džinům.

Kromě textilií nesmíme opomenout ani obuv, kterou taktéž každodenně nosíme. Pokud bychom chtěli odhalit pozadí výroby bot prodávaných nejen u nás v České republice, navštivme webovou stránku www.pribehbot.cz.

Udržitelnost ve sportu - individuální přístup

Sport a životní prostředí. Tvoje láska k pohybu, ať už běháš po lese, sjíždíš na lyžích zasněžené svahy, nebo se jen procházíš podzimním parkem, vyžaduje zdravé prostředí. Příroda je tvé hřiště.

Každý sport má svou ekologickou stopu. Nejde jen o to, že trénuješ venku. Jde o vybavení, které používáš. O cestování na tréninky a závody. I ty nejmenší detaily se sčítají. Hledáš udržitelnou alternativu? Zkoušej nakupovat sportovní oblečení z recyklovaných materiálů. Podporuj značky, které transparentně informují o svém výrobním procesu. Dlouhá životnost tvého vybavení je klíčová. Opravuj, co se dá. Daruj, co už nepotřebuješ. Tak prodloužíš životnost věcí a snížíš poptávku po nově vyrobeném zboží.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Sportovní nadšenci často cestují za svými vášněmi. Lákají tě vzdálené hory pro skialpinismus? Nebo snad exotické destinace pro triatlon? Letecká doprava, i když je pohodlná, generuje značné množství emisí CO2. Jak snížit uhlíkovou stopu spojenou s tvými sportovními výlety? Zvažuj alternativy. Pokud je to možné, cestuj vlakem. Využij sdílenou dopravu s ostatními sportovci. Pro lokální závody si vezmi kolo nebo použij hromadnou dopravu. Každý kilometr ušetřený autem se počítá.

Sportovní infrastruktura spotřebovává mnoho zdrojů. Mysli na bazény, kluziště nebo i trávníky fotbalových hřišť. Udržovat je v perfektním stavu vyžaduje vodu a energii. Co můžeš udělat ty, když se účastníš takových akcí? Zcela se vyhni jednorázovým plastům. Vezmi si vlastní láhev na vodu. Mnoho organizátorů dnes instaluje pitné fontánky. Využij je. Pokud sportuješ ve fitness centru, sleduj, jak nakládají s energií. Vyhledávej zařízení, která používají obnovitelné zdroje.

Když trénuješ v přírodě, stáváš se jejím neoficiálním strážcem. Zásady „Leave No Trace“ - nezanech žádnou stopu - jsou pro tebe klíčové. Při outdoorových aktivitách se chovej s respektem. Nepošlapávej citlivé ekosystémy. Držíš se vyznačených stezek. Zapoj se do lokálních iniciativ. Mnoho běžeckých klubů organizuje úklid břehů řek nebo lesních cest. Tvůj čas a energie jsou zde neocenitelné. Když vidíš odpadky, seber je. Vytvoř si návyk. Zvaž, zda se nezaměřit na sporty, které mají menší dopad. Turistika, nordic walking, nebo jízda na kole v přírodě často zanechávají menší stopu než třeba motorizované sporty.

Technologie přináší řešení. V oblasti udržitelné sportovní výživy vidíš pokroky. Rostlinné proteiny a lokální potraviny pro tvou regeneraci. Hledej také zelené iniciativy u velkých sportovních událostí. Když se koná velký závod, zkoumej, jak organizátoři řeší recyklaci, dopravu a minimalizaci odpadu. Když se dostaneš k tomu, že sám organizuješ malý lokální turnaj, nastav si ekologická pravidla jako prioritu.

Tvá cesta za sportem je cesta za sebou samým. Když se staráš o své tělo, staráš se i o prostředí, které ti dává sílu. Je to tvoje odpovědnost, ale také tvá největší příležitost. Preferuj cestování vlakem před letadlem, pokud je to možné. Pokud letíš, kompenzuj své emise nákupem certifikovaných uhlíkových kreditů. Použité vybavení je vždy ekologičtější volba, protože prodlužuje životnost produktu a snižuje poptávku po nové výrobě. Umělé trávníky vyžadují méně vody a údržby, ale jsou často vyrobeny z plastů, které se mohou při vysokých teplotách uvolňovat.

Udržitelnost ve sportu v České republice

Sportovní odvětví patří mezi velké producenty odpadu i emisí. Přesto se o jeho ekologických dopadech v Česku dlouho téměř nemluvilo. „Mnohá opatření už se u nás dělají. Například výměna osvětlení za LED, zachytávání dešťové vody nebo zavádění vratných kelímků. Dnes se situace rychle mění. UEFA tlačí na kluby, aby měly manažery udržitelnosti a dodržovaly ekologické standardy. Letos byla při Ligové fotbalové asociaci zřízena komise pro udržitelnost, kde působí ESG manažeři největších klubů.

Za prvé je to stará infrastruktura stadionů. Například zcela běžné, ale neudržitelné je zavlažování trávníků pitnou vodou z vodovodu. To už by se dávno dít nemělo. Za druhé je to nedostatek personálních kapacit. Třetí překážkou je nedostatek finančních zdrojů, protože některá opatření vyžadují vstupní investice. Překvapil nás velký zájem malých a amatérských klubů. Do druhého ročníku projektu Sport bez odpadu se začátkem prosince zapojila celá Chance liga. Připravili jsme informační stánky, edukativní kampaň a aktivity zaměřené na snižování množství odpadu. V posledních dvou letech jsme zavedli tříděné koše, vratné kelímky a další opatření. Tam, kde už infrastruktura existuje, teď fanoušci díky kampani vědí, že mohou odpad třídit. Největší výzvou je změna chování lidí.

Úplným základem jsou vratné kelímky. Je to opatření s okamžitým efektem. Téma udržitelnosti na sportovištích je velké a každým rokem roste počet klubů, které mají zájem. Chceme v této práci pokračovat, rozšiřovat projekty a také oceňovat kluby s příkladnou ekologickou praxí - dobré příklady táhnou. Cílem je v souladu s cíli udržitelného rozvoje OSN postupně dospět k uhlíkové neutralitě i ve sportu.

Materiály a jejich vlastnosti

Každý materiál má své unikátní vlastnosti a hodí se pro různé typy oděvů a výrobků. Ať už hledáš přírodní nebo syntetické vlákno, je dobré vědět, jak se jednotlivé materiály liší.

Přírodní vlákna

• Bavlna: Tento rostlinný materiál je široce používaný, ale jeho pěstování má značný dopad na životní prostředí. Bavlna vyžaduje velké množství vody (asi 2700 litrů na jedno tričko) a pesticidů.
• Len a konopí: Oba materiály jsou známé svou pevností a ekologickým pěstováním.
• Vlna: Vlna pochází z různých zvířat - ovčí vlna, merino, kašmír (kozy), mohér, angora (králíci) nebo alpaka. Každý typ vlny má specifické vlastnosti, jako je hřejivost, měkkost a pružnost.
• Hedvábí: Hedvábí je luxusní materiál získávaný ze zámotků bource morušového. Existuje i tzv. „peace silk“ (divoké hedvábí), kde se zpracovávají přirozeně opuštěné kokony, takže brouci nejsou usmrceni.

Syntetické materiály

• Polyester (PES): V současnosti nejběžnější materiál v oblečení, protože je levný a snadno se udržuje.
• Polyamid/nylon: Existuje více než 30 variant polyamidových vláken. Polyamid je silný a pružný, což ho činí ideálním pro sportovní oblečení nebo punčochy.
• Akryl: Akryl se vyrábí z propylenu a amoniaku a používá se jako náhražka vlny. Je lehký, rychle schne a snadno se udržuje, i když může působit méně přirozeně než vlna.
• Elastická vlákna (např. lycra, spandex): Tato vlákna jsou neuvěřitelně pružná - mohou se natáhnout na trojnásobnou délku a po uvolnění se vrátit do původního tvaru.

Polosyntetické materiály

• Viskóza: Vyrábí se z celulózy, obvykle ze dřeva nebo bavlněného odpadu.
• Modal: Vyrábí se z bukového dřeva a je měkčí než viskóza.
• Rayon: Podobně jako viskóza se vyrábí z regenerované celulózy.
• Tencel/Lyocel: Tento materiál se získává z eukalyptového dřeva a je známý svou měkkostí a ekologickou výrobou.
• Acetát a triacetát: Tyto materiály se vyrábějí z acetátu celulózy a jsou lehké a prodyšné.

Srovnání materiálů

Merino vs. Outlast

Merino i Outlast jsou tzv. funkční materiály, tedy materiály, které reagují na vnější vlivy a dokáží podle nich regulovat a měnit své vlastnosti. Ač jsou často zaměňovány, každý z nich funguje jinak.

Merino je ryze přírodní materiál, který odvádí vlhkost od těla, reguluje tělesnou teplotu, je antibakteriální, omezuje tělesné pachy, chrání před UV zářením a hřeje i mokré. Princip jeho práce je v chemické reakci vlákna - mění svou spirálovitou strukturu podle vnějších podmínek, vodu odvádí vzlínáním přes hydrofilní a hydrofóbní části vlákna a uvolňuje ji ve formě páry ven do prostoru. Tato funkce je neomezená, funguje libovolně dlouho.

Outlast je materiálem umělým (alespoň jeho funkční část), původně vyvinutý pro NASA jako materiál pro výrobu oblečení kosmonautů. Jeho kouzlo spočívá v mikrokapslích navázaných na vlákno přírodního materiálu, nejčastěji bavlny. Při změně vnějších podmínek, mění kapsle skupenství z tekutého na pevné a naopak. A přitom buď energii spotřebovávají, nebo uvolňují. Dokonale, a velmi rychle, tak umí regulovat tělesnou teplotu, a omezují pocení až o 40 % procent.

V účelu, pro který chcete oblečení použít - Outlast se hodí na kratší akce, a lépe a rychleji zvládá přechody teplot, snižuje pocení, takže vám může pomoci předcházet dehydrataci v horkých a suchých dnech a při náročném tréninku. V ostatních situacích je lepší sáhnout po oblečení z merina.

Polyester vs. Bavlna

Výběr sportovního materiálu může zásadně ovlivnit vaše pohodlí, výkon, ale také celkovou životnost vašeho oblečení. Mezi nejoblíbenější volby, když přijde na sportovní oblečení, patří tradičně polyester a bavlna. Svou oblibu si bavlna získala zejména pro svou přirozenou měkkost a prodyšnost. Přírodní vlákna bavlny umožňují dobrou cirkulaci vzduchu mezi tělem a oblečením, což pomáhá zabraňovat přehřívání těla ve vysokém výkonu nebo teplém počasí.

Polyester by na trh původně uveden jako syntetická náhrada hedvábí. Je proto přirozeně velmi lehký a jemný. Jeho nezpochybnitelnou výhodou je především to, že velmi rychle schne. Nemá takovou absorpční schopnost jako bavlna, a tak vás při vyšším výkonu netíží a v zimě vás spíše udrží v teple.

Pro nízkou zátěž nebo třeba předzápasovou rozcvičku je oblíbenou volbou bavlna. Pro tréninky ve vysoké intenzitě nebo pro ostré zápasy se více hodí oblečení z polyesterového vlákna. Díky rychlému schnutí a odvodu potu od těla, udrží polyester tělo v suchu a dres vás zbytečně netíží kvůli nasáklému potu.

U polyesteru je jednou z hlavních nevýhod jeho výroba, která je energeticky náročným procesem. Polyester a bavlna mají svá pro a proti. Měli byste proto zvážit své preference využití sportovního oblečení.

Funkční prádlo a materiály

Funkční oblečení si na sebe bereme na sport nebo při fyzicky náročných aktivitách. V neposlední řadě také do extrémních podmínek s ohledem na sluneční svit nebo teploty. Se zvyšující se dostupností funkčních materiálů je ale využíváme čím dál častěji.

Většina funkčního oblečení v první řadě udržuje svého nositele v suchu, i když se zpotí. Pot totiž odvádí od pokožky směrem ven, takže vlhkost necítíte a ta se pak z vnějších vláken rychleji odpaří. Protože pot se nehromadí uvnitř, ale odpařuje se ven, i když se zpotíte, nezapaříte se.

Funkční látky také pracují s tělesným teplem. Vlákna jsou totiž dutá a vzduch v jejich nitru se od našeho těla ohřeje a může dál hřát.

Ty syntetické vznikají z polymerů, k jejich výrobě je tak potřeba ropa a nemají úplně malou uhlíkovou stopu. Přesto se najdou výrobci umělých vláken, kteří se snaží svůj dopad na životní prostředí zmírňovat. Nic jiného jim nezbývá.

Bambusové vlákno se často používá pro rychleschnoucí ručníky. Jeho největší výhodou je totiž právě to, že dobře saje vlhkost, skvěle ji odpařuje a rychle schne. Vyznačuje se také zvýšenou odolností vůči UV záření a zápachu. Barevné bambusové textilie si svou barvu dobře drží.

Ekologické aspekty textilního průmyslu

„Oblečení, v kterém chodíte do přírody, dost možná přírodě škodí,“ upozorňuje organizace Greenpeace. Do většiny voděodolného outdoorového vybavení se totiž v současnosti přidávají sloučeniny PFC - a některé jsou toxické a hromadí se v životním prostředí i v našem těle.

Perfluorované sloučeniny (PFC) jsou stálé, tepelně stabilní, odpuzují vodu i olej. Právě pro tyto schopnosti jsou používány i v outdoorovém oblečení. Najdeme je v nepromokavých bundách, kalhotách, botách, batozích, stanech i spacích pytlech.

Někteří výrobci outdoorového oblečení nahrazují prokazatelně škodlivé PFC sloučeniny za ty, které jsou méně škodlivé. Firma Gore-Tex tak například v roce 2014 z výroby vyřadila nejrizikovější PFOA.

Podle Greenpeace je především důležité upřímně zvážit, na co budete svou výbavu používat.

Průzkum Mendelovy univerzity v Brně

Výzkum se uskutečnil pod vedením týmu Ing. Lucie Veselé, Ph.D., z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně od listopadu 2023 do února letošního roku, a to formou dotazníkového šetření na reprezentativním vzorku 1100 respondentů. Dále byly využity metody kvalitativní, jako focus groups a rozhovory. Projekt podpořila Technologická agentura ČR.

Výsledky tohoto průzkumu jasně ukazují, že potřebujeme posílit povědomí veřejnosti o tom, proč je důležité chovat se udržitelně a jaké jsou současné možnosti. Textilní průmysl a zejména tzv. rychlá móda generuje enormní množství odpadu.

Naší snahou je hlavně zvýšit recyklaci textilu - i proto nás od ledna 2025 čeká zavedení povinného sběru textilu. Součástí každé obce tak bude místo pro odevzdání textilu, aby se textilnímu odpadu a negativním dopadům na životní prostředí předcházelo. Současně probíhá diskuze ohledně zavedení rozšířené odpovědnosti výrobců za své výrobky, které mají dopad na životní prostředí, tedy za jejich sběr, třídění, recyklaci, likvidaci. Týkat by se to mělo vedle textilu a ložního prádla třeba obuvi nebo klobouků.

Češi, kteří mají s upcyklací nějakou zkušenost, takto nejčastěji „renovují“ oblečení a nábytek a největší motivací pro obnovu je kreativní nápad a poté úspora peněz. Naopak spotřebitele od upcyklace produktů v domácnosti odrazuje nedostatek dovedností, času a inspirace.

Z průzkumu nicméně vyplývá, že drtivá většina Čechů pojem upcyklace vůbec nezná. „Situace je svým způsobem obdobná počátku 90. let minulého století v oblasti recyklace nebo před pár lety s plýtváním potravinami. Domácnosti se nejprve musí o tématech upcyklace i fast/slow fashion dozvědět a následně být edukovány,“ říká prof. PaedDr.

Přestože téměř tři čtvrtiny Čechů upcyklaci nevyužívá, čtvrtina z nich by ji někdy ráda zkusila. Více než polovina respondentů (55 %) už někdy nakoupila produkt „z druhé ruky“. Největší motivací pro ně byla cena a jedinečnost produktu, až pak udržitelnost. Od nákupu „z druhé ruky“ je odrazuje hygiena a omezený výběr.

Oslovení odhadují, že nenosí až 31 procent obsahu své vlastní šatní skříně. Pokud ho chtějí vyhodit, umístí ho nejčastěji do kontejneru na textilní odpad nebo darují známým. „Na otázku, co se děje s oblečením v textilním kontejneru, odpovědělo 21 procent respondentů, že neví. Až 67 procent se jich domnívá, že se tento textil věnuje charitám a neziskovým organizacím.

Až 37 procent spotřebitelů si jednou měsíčně koupí nějaké nové oblečení, knihy 18 procent lidí a alespoň jednou za půl roku si knihu dopřeje 46 procent respondentů. Průzkum zároveň ukázal, že až 20 procent oslovených nakupuje nový nábytek nejméně jednou ročně.

Dva pojmy slow fashion (pomalá móda jako reakce na konzum) ani fast fashion (masová, levná móda bez ohledu na ekologii) drtivá většina oslovených nezná. Myslí si, že je to trend pro starší generaci, protože mladí chtějí stále nové trendy za málo peněz. Uvědomují si, že fast fashion je problém, ale nemají peníze na to si dovolit dražší oblečení.

Nejčastěji si Češi pořizují oblečení ve fast fashion řetězcích (až 35 %), po nichž následují specializované prodejny. Pouze dvě procenta respondentů uvedla, že si nechávají šít šaty na míru nebo si je ušijí vlastními silami.

tags: #ekologie #sportovního #oblečení #dopad #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické třídění odpadu
• Měření rozložení prachu
• Udržitelné podnikání v maloobchodě
• Udržitelné zahradničení
• Odpadky v lese a zvířata