Recyklace bioplastů a evropská legislativa

Evropská unie v současnosti realizuje několik iniciativ týkajících se plastů v oběhovém hospodářství. Tyto iniciativy zahrnují hodnocení platných právních předpisů, přípravu prováděcích aktů a návrh celounijních technických kritérií. Jejich společným jmenovatelem je snaha zajistit jednotné uplatňování pravidel, odstranit rozdíly mezi členskými státy a vytvořit předvídatelnější rámec pro nakládání s plastovým odpadem a recyklovanými materiály v rámci vnitřního trhu EU.

Podle Evropské komise je nutné urychlit přechod k oběhovému hospodářství, zejména s ohledem na omezené přírodní zdroje, konkurenceschopnost a potřebu snižování emisí. Komise v této souvislosti uvádí, že pro dosažení cílů stanovených v platné legislativě a strategických dokumentech EU je nutné odstranit překážky, které brání širšímu uplatňování oběhových postupů. EU si stanovila cíl stát se do roku 2030 globálním lídrem v oblasti oběhového hospodářství. V tomto kontextu Komise avizuje přípravu Circular Economy Act, jehož přijetí je plánováno na konec roku 2026. Probíhající iniciativy mají sloužit jako podklad pro tento budoucí legislativní rámec.

Bioplasty a jejich role

Bioplasty stále více nahrazují klasické plasty v oblasti obalových materiálů. Tyto materiály, vyrobené z obnovitelných zdrojů nebo schopné biologické rozložitelnosti, představují klíčovou alternativu ve snaze o udržitelnější produkty.

Podle nejnovějších dat sdružení European Bioplastics se výroba bioplastů zvýší ze 2,47 milionu tun v roce 2024 na přibližně 5,73 milionu tun do roku 2029. Bioplasty zahrnují plasty biologického původu i biologicky rozložitelné plasty. Nejčastěji používanými jsou například PLA (kyselina polymléčná), která se vyrábí z polysacharidů jako kukuřičný škrob, a polyhydroxyalkanoáty (PHA). Tyto materiály nacházejí uplatnění zejména v obalech potravin, ale také v textiliích a dalších průmyslových odvětvích.

Hlavními překážkami v rozšíření bioplastů jsou podle sdružení vyšší výrobní náklady a nutnost zavedení inovativních recyklačních technologií. Kromě technických výzev je důležitý i udržitelný původ surovin a snížení uhlíkové stopy během výroby bioplastů.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Legislativa Evropské unie

V Evropské unii je používání bioplastů regulováno, přičemž některé druhy plastů, včetně bioplastů, jsou omezené nebo zakázané kvůli jejich dopadům na životní prostředí a nejasným podmínkám rozkladu. Legislativa v této oblasti se zaměřuje na ochranu životního prostředí a snahu snížit znečištění plasty včetně těch, které jsou označovány jako biologicky rozložitelné.

Evropská unie zavedla Směrnici o jednorázových plastech (SUP - Single-Use Plastics Directive), která byla schválena v roce 2019 a platí od 3. července 2021. Tato směrnice zakazuje některé druhy jednorázových plastových výrobků a přímo se dotýká i bioplastů. V České republice na ni navazuje zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí č. 243/2022 Sb.

Zakázané oxo-degradabilní plasty jsou typem plastů, které obsahují přísady urychlující jejich rozklad na mikroplasty vlivem kyslíku, světla a tepla. Tyto plasty byly dříve považovány za ekologickou alternativu, ale vědecké studie ukázaly, že se v přírodě nerozkládají úplně, nýbrž se štěpí na mikroplasty, což způsobuje další znečištění. Směrnice SUP zakazuje oxo-degradabilní plasty v celé EU, včetně jejich použití v jednorázových produktech zakázaných v Česku stejným zákonem.

Chemická recyklace a nový legislativní akt

Evropská komise připravuje pro hlasování finální verzi prováděcího aktu podle směrnice (EU) 2019/904 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (Single-Use Plastics Directive - SUPD). Týká se metodiky výpočtu, ověřování a vykazování recyklovaného obsahu u plastových nápojových lahví.

Tento akt navazuje na Direktivu o jednorázových plastech (SUPD) z roku 2019 a doplňuje dřívější pravidla pro mechanickou recyklaci z roku 2023. Navrhovaný akt se zaměřuje na chemickou recyklaci, která umožňuje zpracování plastů, jež nelze recyklovat mechanicky např. směsi plastů, popř. vícevrstvé obaly.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Návrh aktu je postaven mimo jiné na studii Univerzity v Ghentu z roku 2023, která prostřednictvím analýzy materiálových toků (MFA) kvantifikovala přínos chemické recyklace k celkovému recyklování plastového odpadu. Navrhovaná pravidla se vztahují na nápojové lahve do 3 litrů, včetně víček, etiket a obalů, s výjimkou skleněných a kovových obalů.

Metodika výpočtu

Akt navrhuje zavedení použití metody mass balance accounting s pravidlem „fuel-use excluded“, která sleduje podíl recyklovaného materiálu v celém dodavatelském řetězci. Tato metoda zohledňuje pouze post-consumer odpad (např. použité lahve od spotřebitelů), nikoli pre-consumer odpad z výroby. Definuje „calculation points“ - klíčové body, kde dochází ke změně složení materiálu.

Příloha I aktu obsahuje přesné vzorce pro výpočet atribuovaného množství recyklátu, včetně kategorií výstupů (např. nepalivové produkty, paliva nebo duální použití). V kontextu chemické recyklace akt definuje "chemical building blocks" jako chemické suroviny pro výrobu polymerů, což zahrnuje monomery nebo jiné základní látky vznikající při depolymerizaci nebo pyrolýze.

Ověřování a vykazování

Výrobci a recyklátoři by měli muset nechat obsah recyklovaného plastu ověřit nezávislou třetí stranou (verifier). Pro složité procesy, jako je chemická recyklace, je vyžadována roční kontrola, která zahrnuje analýzu rizik, on-site inspekce a vydání certifikátů uznávaných v celé EU. Pro malé a střední podniky (MSP) je ověřování méně náročné - probíhá jednou za tři roky, aby se snížila administrativní zátěž.

Stejná pravidla by pak měla platit i pro dovoz z třetích zemí, tento bod ale opět není v aktuální verzi aktu dostatečně dořešen a je oprávněně kritizován ze strany Evropských recyklátory, především z pohledu jeho vymahatelnosti. Členské státy by měly být povinny podávat roční zprávy o plnění cílů v jednotném formátu uvedeném v přílohách II a III. Tyto zprávy by měly oddělené údaje pro PET lahve a celkový objem jednorázových lahví, spolu s podrobnými informacemi o recyklovaných materiálech a jejich původu.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Akt klade důraz na kvalitní kontrolu dat, aby byla zajištěna jejich přesnost a konzistence. Výrobci musí navíc vést podrobné záznamy o recyklovaných materiálech, které jsou k dispozici pro audity. Součástí je také podpora digitalizace procesů, například prostřednictvím elektronických systémů pro sledování materiálů.

Podpora chemické recyklace

Akt se jako jeden z prvních předpisů EU zaměřuje na technologie chemické recyklace, byť bohužel specificky pouze pyrolýzu nebo depolymerizaci. Výběr právě těchto technologií je ovlivněn především zmíněnou technickou zprávou Univerzity v Ghentu a nejde o technologicky neutrální přístup ani v rámci SUPD , což je zcela adekvátně kritizováno odbornou veřejností. Tyto technologie produkují suroviny (např. oleje nebo monomery), které lze použít k výrobě nových plastů potravinářské kvality a je na nich postavena definice výpočtu.

Veřejná konzultace, která probíhala od července do srpna 2025, přinesla řadu připomínek od firem, odborných asociací i veřejnosti. Nutná je změna definice "chemických stavebních bloků" tedy především jejich rozšíření i na další chemické látky, které se nepoužijí na výrobu polymerů. Je nezbytné považovat i výrobu takovýchto materiálů za materiálové využití odpadů dle současně platných definic recyklace. Komise musí zejména prosazovat technologicky neutrální pravidla pro účtování hmotnostní bilance. Požadavek na zjednodušení navržené sada pravidel výpočtu která je velmi složitá a nejednoznačná k interpretaci a umožňuje různé způsoby výkladu.

Recyklační sektor a výzvy

Evropský recyklační sektor se nedávno sešel v rámci akce pořádané Recycling Europe, dříve známou jako EuRIC, aby diskutoval klíčové otázky spojené s implementací Circular Economy Act. Na akci se setkali zástupci průmyslu, recyklačních firem, politiky a odborníci z různých odvětví a probrali způsoby, jak přeměnit evropské ambice v oblasti cirkulární ekonomiky na reálnou praxi.

Důležitým tématem byla kvalita recyklátů a jejich standardizace, která umožní jejich široké využití v průmyslu. Diskutovalo se o potřebě jednotných definic a postupů, aby recyklované materiály mohly být plnohodnotnou součástí výrobních procesů. Další pozornost byla věnována ecodesignu, tedy navrhování výrobků s ohledem na jejich snadnou recyklovatelnost a maximální využitelnost recyklátů.

Diskuze se dále soustředila na stabilitu a předvídatelnost legislativního rámce. Circular Economy Act představuje příležitost vytvořit jasná pravidla, která umožní firmám plánovat a rozvíjet recyklační kapacity bez obav z náhlých změn legislativy.

Navzdory těmto ambicím však reálný stav recyklace plastů v Evropě čelí tvrdým překážkám. Rostoucí ceny energií, které se staly až klíčovým provozním nákladem, výrazně zvyšují náklady recyklačních závodů a snižují jejich rentabilitu. Levné primární plasty vyráběné z fosilních zdrojů nyní často stojí méně než recykláty, což snižuje poptávku po materiálech vzniklých z recyklace a ohrožuje jejich konkurenceschopnost.

Tento ekonomický tlak dopadá nejen na samotné provozy, ale i na celé výrobní řetězce, které by mohly recyklované materiály využívat. Bez stimulů, regulace nebo cílených pobídek pro použití recyklátů zůstávají tyto materiály méně atraktivní, což ohrožuje smysl oběhové ekonomiky, jak byla diskutována na CEA eventu.

Výzvou pro Evropu je tedy propojit ambice CEA eventu s realitou trhu. Koordinace napříč sektory, standardizace recyklátů, stabilní legislativa a investice do recyklačních kapacit musí být doplněny konkrétními opatřeními, která zmírní dopady vysokých nákladů na energie, konkurence levných primárních surovin a kolapsu firem.

Další iniciativy a trendy

Globální plastová smlouva/úmluva (Global Plastics treaty) je mezinárodní dohoda, kterou vyjednává 175 zemí. Proces byl zahájen v březnu 2022, kdy Shromáždění OSN pro životní prostředí přijalo rezoluci o vývoji právně závazného nástroje pro znečištění plasty, včetně mořského prostředí.

Rozhodující je komplexnost, která zahrnuje opatření v průběhu celého životního cyklu plastů, od návrhu výrobku až po výrobu a nakládání s odpady. Země usilují o to, aby byla smlouva vyjednána do konce roku 2024. Podle Greenpeace ČR je to jediná cesta, jak omezit globální plastové znečištění.

Zavedení zálohování plastových lahví a hliníkových plechovek nabízí účinou možnost, jak snížit množství plastového odpadu. Týká se odpadu vybraného včetně tříděného i toho, který zůstává ve volné krajině. Česko se může inspirovat od 16 evropských zemí, kde zálohování již v tuto chvíli plně funguje. Například Slovensko zavedlo zálohování 1. ledna 2022 a během dvou let díky němu došlo k návratu více než 2 miliard nápojových obalů.

V Česku zákon o zálohování prošel poslaneckou sněmovnou a míří do senátu. Systém zálohování by měl podle něj odstartovat v roce 2026. Při nákupu se k obalu přičte záloha (4 Kč), kterou zákazník obdrží zpět při jeho vrácení.

Recyklace plastů v Evropě

V Evropě je nejčastějším způsobem likvidace plastového odpadu recyklace (40,7 %). Druhým nejčastějším způsobem zpracování plastového odpadu je energetické využití, což znamená přeměnu plastového odpadu na využitelné teplo, elektřinu nebo palivo prostřednictvím spalování nebo jiných procesů (35,0 %). Míra recyklace plastových obalových odpadů se v průběhu let neustále zvyšovala, a to z 25,2 % v roce 2005 na 40,7 % v roce 2022.

V roce 2023 bylo vyvezeno přibližně 1,3 milionu tun plastového odpadu k zpracování do zemí mimo EU. Důvodem vývozu je nedostatek kapacit, technologií nebo finančních zdrojů pro zpracování odpadu na místě. EU se snaží najít cirkulární a klimaticky šetrné způsoby nakládání s plastovým odpadem. Nízký podíl recyklace plastů v EU znamená značné ztráty pro ekonomiku i životní prostředí.

Každý rok se do půdy, řek a oceánů vyhodí 19 až 23 milionů tun plastů. To má negativní dopad na ekosystémy a přímo ovlivňuje živobytí lidí, schopnosti produkce potravin a sociální blahobyt. V roce 2019 vyprodukovaly plasty 1,8 miliardy tun emisí skleníkových plynů (GHG), což představuje 3,4 % celosvětových emisí, přičemž velká část těchto emisí pochází z jejich výroby a přeměny z fosilních paliv. Do roku 2060 se očekává trojnásobný nárůst emisí z životního cyklu plastů. Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) jen v EU vyprodukoval hodnotový řetězec plastů 193 milionů tun emisí CO2, což je více než roční emise Belgie (123 milionů tun v roce 2019).

tags: #recyklace #bioplastu #evropska #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Skleněné lahve a ekologie
• Odpadové hospodářství obcí v ČR
• Jak se vyhnout dvojímu placení poplatku za odpad?
• Hodnocení drtiče EcoMaster Deluxe EVO3
• Význam ploštěnců