Ekologie Stanovišť a Ochrana Přírody v České Republice

14.04.2026

Předmět seznamuje se základními principy biologických zásad ochrany přírody (pojem biodiverzita, mechanismy ohrožení, principy ochrany na úrovní populací, druhů i prostředí, stanovení priorit v ochraně přírody). Získat podrobné ekologické znalosti o vodních a terrestrických ekosystémech s důrazem na středoevropské podmínky (sladké vody, lesy, louky, pole atd.).

Znalosti Absolventů

Absolventi předmětu mají přehled o obecné i zvláštní ochraně přírody na teoretické i praktické úrovni. Znají jednotlivé kategorie zvláště chráněných území, principy jejich ochrany a ochranné podmínky i povinnosti vyplývající z obecné ochrany přírody a krajiny. Jsou seznámeni se základními pravidly péče o chráněná území a ohrožené druhy. Orientují se v otázkách ochrany ohrožených druhů rostlin a živočichů a ochraně dřevin rostoucích mimo les. Znají základní legislativu v ochraně přírody, stejně jako orgány státní správy a vědí jaké jsou jejich základní kompetence. Mají přehled o mezinárodních úmluvách v ochraně přírody a jejich aplikaci v podmínkách ČR. Orientují se v nástrojích EU v oblasti ochrany přírody a problematice vytváření soustavy NATURA 2000 na evropské i národní úrovni.

Absolventi předmětu mají základní znalosti o struktuře a funkci vodních a terestrických ekosystémů. Znají příklady druhů vyskytující se v jednotlivých ekosystémech i jejich adaptace na specifické stanovištní poměry. Znají základní klasifikaci a třídění stanovišť i jejich vnitřní podrobnější členění. Znají historické souvislosti využívání ekosystémů ze strany člověka a jejich vliv na přeměnu stanovišť a výskyt rostlinných a živočišných druhů. Největší důraz je kladen na vodní a mokřadní stanoviště, lesní ekosytémy a travinné ekosystémy a agroekosystémy.

Dovednosti Absolventů

Absolventi předmětu umějí aplikovat teoretické poznatky a základní legislativu do praktické ochrany přírody. Umí využít získané odborné znalosti pro řešení konfliktů ochrany přírody a výrobní sféry i pro předcházení vzniku těchto konfliktů. V rámci své pracovní náplně mohou zajišťovat péči o zvláště chráněné druhy a zvláště chráněná území i připravovat a realizovat plány péče o zvláště chráněná území. Při řešení složitých a nepředvídatelných problémů postupují profesionálně a jsou schopni vyhledat odbornou a kvalifikovanou pomoc. Se svými dovednostmi se mohou uplatnit v orgánech státní správy, odborných institucích a specializovaných organizacích.

Absolventi předmětu se umí charakterizovat hlavní typy středoevropských (resp. evropských) stanovišť a své znalosti aplikovat do oblasti svého hlavního profesního zájmu - ochrany přírody a krajiny, managementu ekosystémů atd. Umí využít své znalosti ke zmírnění dopadů technických zásahů do krajiny na jednotlivá stanoviště i druhy. Při řešení složitých a nepředvídatelných problémů postupují profesionálně a jsou schopni vyhledat odbornou a kvalifikovanou pomoc. Umí využít své poznatky v oblasti státní správy, v kontextu s dalšími absolvovanými předměty.

Čtěte také: Více o Ekologii Stanovišť FŽP

Kompetence Absolventů

Komunikace

Absolventi předmětu rozumí odborné terminologii i problematice jako takové, což jim umožňuje vést efektivní komunikaci mezi orgány státní správy, nevládními organizacemi a výrobní sférou. Jsou schopni problematiku ochrany přírody aplikovat v týmové spolupráci i ve vztahu ke svým podřízeným či nadřízeným.

Absolventi předmětu rozumí odborné terminologii i problematice jako takové, která jim umožňuje efektivně komunikovat v oblasti odborné náplně předmětu. Umí vést efektivní jednání na úrovni státní správy, s investory apod. Jsou schopni problematiku ekologie stanovišť aplikovat v týmové spolupráci, dokáží efektivně komunikovat s odbornou i laickou veřejností.

Úsudek

Absolventi předmětu jsou schopni zasadit získané znalosti do kontextu ostatních vědomostí o živé i neživé přírodě a lidských aktivitách v krajině. Umí naiít souvislosti i samostatně posoudit vznikající konflikty mezi výrobní sférou a ochranou přírody.

Absolventi předmětu dokážou posoudit vhodnost a intenzitu zásahů v krajině, s ohledem na konkrétní podmínky na daném stanovišti, výskyt volně žijících druhů a další relevantní skutečnosti.

Doporučená Literatura

PRIMACK R. B., KINDLMANN P., JERSÁKOVÁ J., 2001 Biologické principy ochrany přírody. Portál, Praha.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody, v platném znění + prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb.
Učební texty dostupné na http//moodle.czu.cz, FŽP/KE.
STEJSKAL V., 2006 Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost.
a kol., 2007 Zákon o ochraně přírody a krajiny komentář. 2. vyd. C.H. Ing.
JENÍK J., 1995 Ekosystémy (Úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). Univerzita Karlova, Praha, 136 s.
SÁDLO J., STORCH D., 1999 Biotopy České republiky. IDM MŠMT, Praha, 94 s.
http//moodle.czu.cz, FŽP/KE
REICHHOLF J., 1999 Les. Ikar, Praha, 223 s.
PRUŠA E., 1990 Přirozené lesy České republiky. SZN, Praha, 247 s.
RYCHNOVSKÁ M., BALÁTOVÁ E., ÚLEHLOVÁ B., PELIKÁN J., 1985 Ekologie lučních porostů. Academia, Praha, 270 s.
LELLÁK J., KUBÍČEK F., 1991 Hydrobiologie. Univerzita Karlova, Praha, 257 s.
ŠTĚRBA O., 1986 Pramen života. Panorama, Praha, 221 s.
PIVNIČKOVÁ M., 1997 Ochrana rašelinných mokřadů. AOPK ČR, Praha, 32 s.
MACHAR I., 1998 Ochrana lužních lesů a olšin. AOPK ČR, Praha, 31 s.
PIVNIČKOVÁ M., 1997 Stepní formace a jejich ochrana. AOPK ČR, Praha, 39 s.
KUČERA T., 1999 Reliktní bory, suťové a roklinové lesy. AOPK ČR, Praha, 27 s.
CHYTRÝ M., KUČERA T., KOČÍ M. [eds.] 2001 Katalog biotopů České republiky. Ing.