Mexiko čelí řadě závažných ekologických výzev, od nedostatku vody a extrémního sucha po odlesňování a znečištění. Tyto problémy mají dopad na životní prostředí i na životy obyvatel. Nicméně, v zemi se objevují inovativní řešení a iniciativy, které se snaží tyto výzvy překonat a chránit přírodní zdroje.
Na začátku června omezilo mexické město Monterrey přístup obyvatel k vodě na pouhých šest hodin denně. Úřady tím reagují na historické sucho a nedostatek srážek. Ve státě stále častěji překračují teploty 40 stupňů Celsia. Již v únoru vstoupil v platnost stav nouze, který byl vyhlášen kvůli extrémnímu suchu.
Podle vedoucího vodohospodářského a kanalizačního úřadu, Juana Ignacia Barragana, prší v oblasti již od roku 2015 méně, než je standardem. Omezení přístupu k vodě je nejnovějším krokem úřadů, které se snaží vyřešit nedostatek vody v regionu. Voda byla předtím omezována podle oblasti na jeden den v týdnu. „Poptávka v současné době převyšuje nabídku asi o 2,5 metru krychlového za sekundu,“ řekl Barragan na tiskové konferenci. Podle něj by za chvíli mohly být dvě z hlavních přehrad (Cerro Prieto a La Boca), které zásobují metropolitní oblast, prázdné. Třetí přehrada, El Cuchillo, má kapacitu 45 %.
Více než polovina Mexika v současnosti podle Národní vodohospodářské komise (CONAGUA) čelí mírnému až těžkému suchu uprostřed extrémního horka, které je podle vědců důsledkem klimatických změn.
Mexiko začíná vykazovat známky zemědělské transformace v průmyslovém měřítku. Kromě zlepšení ziskovosti producentů vykazuje systém pozoruhodnou odolnost vůči suchu, což je rostoucí výzva mexického zemědělství.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
Ve státě Yucatán vyvinula inovativní společnost zařízení, které přeměňuje mořské řasy sargasum - významný ekologický problém v Karibiku - na zemědělské hnojivo a krmivo pro zvířata. Ve státě Hidalgo patentovali výzkumníci z Autonomní univerzity státu Hidalgo biohnojivo z odpadu vznikajícího při zpracování nopálu, široce pěstovaného kaktusu v Mexiku. Tato cirkulární inovace snižuje agroprůmyslový odpad a zároveň zlepšuje výnosy plodin bez použití chemikálií.
O tento obor začíná projevovat zájem i zahraniční kapitál. Francouzská společnost Lesaffre prostřednictvím své mexické dceřiné firmy FERMEX oznámila investici ve výši 25 milionů dolarů na rozšíření závodu ve Veracruz, kde instaluje novou výrobní linku na biohnojiva na bázi kvasinek. Tyto trendy ukazují, že s podporou akademické sféry, zaváděním inovací a rostoucím zahraničním zájmem začíná země objevovat dosud nevyužitý agroprůmyslový trh napříč různými mexickými regiony.
Plán širšího rozvoje pěstování palem olejných v Mexiku se rozhodně těší širokému zájmu veřejnosti, byť ne všude hledí na plantáže s důvěrou a nadšením, třeba ve státě Campeche, kde mají palmy nahradit výraznou část dosud chráněných pralesů.
Podpora mexické vlády pěstování palem olejných nemá setrvalou podobu, ale je spíše záležitostí několika vln. Ta první přišla v roce 2004 a zasáhla stát Chiapas. Z původně výnosného hospodaření, vydatně inspirovaného Indonésií a Malajsií, se ale brzy stal ztrátový byznys.
Špatnou pověst palmy olejné se regionální vláda v Chiapasu rozhodla vylepšit znovu v roce 2008, s výraznou podporou Evropské unie. Vedlejším výstupem těchto jistě chvályhodných snah bylo odlesnění 80 % (z 220 tisíc hektarů) pralesů při hranicích s Guatemalou a devastaci okrajů biosférické rezervace Montes Azul. A také otrava vodních zdrojů pro 11 000 obyvatel v regionu pesticidy.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Po Chiapasu, který je už na jednotlivé plantáže rozparcelovaný, teď hodlá do rozjetého vlaku obchodu s biopalivy z palmového oleje vstoupit i stát Campeche. Mexiko totiž přislíbilo rozšíření plantáží o 100 000 hektarů, a prakticky celé tohle rozšíření se má soustředit právě do Campeche.
„Z Tabasca, Chiapasu a Campeche se do dalších let má stát středoamerický palmový koridor,“ komentuje vládní záměr León Ávila, inženýr agrotechnologie. „Jednotlivé produkční společnosti na to dost agresivně reagují a s podporou vlády tu dochází k masivnímu záboru půdy.“
Za oběť novým plantážím totiž padnou hlavně místní tropické mokřady a pralesy, tedy místa, která „patří státu“ a zemědělci na nich dříve nikdy nehospodařili. Kácením zrušených rezervací, aby se udělalo místo pro plantáže, tak může být nepřímo ohroženo až 723,000 hektarů „druhého dosud největšího pralesního komplexu ve střední Americe“.
Kromě likvidace nenahraditelných biotopů pro vzácné a ohrožené druhy se Ávila obává také masivního znečištění vodních zdrojů, poklesu hladiny podzemní vody (v sousedním Chiapasu došlo během palmového boomu ke snížení o 30 metrů).
„Přitom představa, že unikátní chráněné oblasti Términos nebo Laguna přežijí v těsném sousedství palmových plantáží je lichá,“ říká Ávila. „Velké plantáže palem olejných by představovaly problém všude, ale tady bylo vybráno to opravdu nejhorší možné místo. Vláda prostě rozhodla, že se tu budou zřizovat plantáže, protože je tu majoritním vlastníkem půdy a hrozí tu minimální konflikt. Místní zemědělci se na plantáže těší, protože za nimi vidí byznys.“
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
Mexiko, Guatemala a Belize se spojily a chystají vznik Biokulturního koridoru Velké mayské džungle - přeshraniční rezervace o rozloze 14 milionů akrů, která má chránit tropický prales před odlesňováním, kriminalitou a tlakem těžařů. Ministři životního prostředí zdůrazňují, že nejde jen o ekologii, ale i o bezpečnost - velké části území dnes ovládají pašerácké a těžařské mafie. Země zároveň deklarují, že v koridoru nebudou povolovat ničivé megaprojekty.
Sousedé v okolí jedné z nejdelších mexických řek je už několik let sbírají a vyrábějí z nich biologické filtry. Ty pomáhají extrémně zamořený vodní tok zachránit. Vaječné skořápky totiž mají očistné účinky.
tags: #ekologie #státu #Mexiko