Ekologie buňky

11.03.2026

Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Z buněk se skládají živé organismy. Jednobuněčné organismy tvoří jediná buňka, mnohobuněčné organismy (např. hlemýžď, krokodýl, člověk) sestávají z velkého množství buněk, které musejí navzájem spolupracovat. Organismy mohou být v základu jednobuněčné či mnohobuněčné. Bakterie jsou jednobuněčné (či jejich buňky tvoří kolonie). Rostliny, živočichové, houby či prvoci/protisté patří mezi tzv. eukaryotní organismy, které v buňkách mají pravé jádro ohraničené membránou.

Buňky lze obvykle sledovat pod mikroskopem a jejich stavbu si nelze vždy snadno představit. Znalost struktury a funkce buněk nám však pomůže pochopit podstatu toho, jak se organismy projevují navenek. Proč vypadám jinak než můj kamarád? Proč jíme a dýcháme? - Aby součásti buněk zvané mitochondrie za účasti kyslíku mohly uvolňovat energii ze živin. Proč jsou rostliny zelené? - Obsahují chloroplasty, které provádějí fotosyntézu. Představu o stavbě a funkci buněk lze získat v tématu buňka obecně.

Struktura buňky

Mezi základní součásti buňky patří:

Jádro (a) - Je ohraničené jadernou membránou. Je v něm uložena genetická informace ve formě DNA. DNA je návod na tvorbu bílkovin (proteinů). Ty ovlivňují, jak organismy budou vypadat (jsou např. stavebním materiálem) a fungovat (tvoří např.
Cytoplazmatická membrána (b) - Ohraničuje buňku, zajišťuje výměnu látek s okolím a komunikaci.
Buněčná stěna (c; není u živočichů) - Vně cytoplazmatické membrány. Je propustná, zpevňuje buňku. Můžeme získat energii např.
Vakuoly (e; v živočišných buňkách nemusejí být) - Jsou skladištěm různých látek (např. voda, cukry, barviva…). Např. květenství chrpy je modré, protože ve vakuolách jeho buněk jsou barviva anthokyany.
Cytosol je polotekutý vodný roztok, v němž jsou uloženy buněčné součásti (organely).
Cytoskelet (5) - Zajišťuje rozmístění organel, transport látek a průběh buněčného dělení.

Mitochondrie a chloroplasty pravděpodobně vznikly v průběhu evoluce pohlcením bakterie (u chloroplastu konkrétně sinice). Samostatně se dělí a ponechávají si část své původní DNA. U rostlin se kromě chloroplastů nachází např.

Buněčný cyklus a dělení

Buněčný cyklus je sled pochodů, kterým prochází buňka od svého vzniku po další dělení.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

\mathrm{G_1} fáze - Tato fáze následuje po buněčném dělení, dochází k růstu buňky, proteosyntéze, tvorbě organel. U diferencovaných buněk, které se již nedělí (např.
buněčné dělení - Může probíhat jako mitóza či meióza. Mitózou vznikají tělní (somatické) buňky. Dochází k rovnoměrnému dělení genetické informace, kdy dceřiné buňky mají stejný počet chromozomů jako původní buňka (u člověka jsou diploidní).
telofáze (f) - Dekondenzace chromozomů, vzniká jaderný obal, zaniká dělicí vřeténko. Současně s telofází probíhá cytokineze, rozdělení buňky na dvě dceřiné.

Meiózou vznikají pohlavní buňky (gamety), které mají oproti tělním buňkám polovinu genetické informace (jsou haploidní). Heterotypické (redukční) dělení v rámci své profáze I zahrnuje tvorbu bivalentů (homologické chromozomy se spojí), mezi nimiž probíhá rekombinace DNA (crossing-over). Toto vede k rozrůznění genetické informace, každá chromatida může obsahovat DNA pocházející od matky i otce.

Soubory buněk a tkáně

U mnohobuněčných organismů soubory buněk tvoří tkáně (u rostlin též označované jako pletiva), z tkání se skládají orgány (např.

Výzkum v oblasti biologie buňky

V oblasti biologie buňky probíhá rozsáhlý výzkum. Níže jsou uvedeny některé publikace z této oblasti:

Vsiansky V, Svobodova M, Gumulec J, Cernei N, Sterbova D, Zitka O, Kostrica R, Smilek P, Plzak J, Betka J, Kalfert D, Masarik M, Raudenska M. Prognostic Significance of Serum Free Amino Acids in Head and Neck Cancers. Cells. 2019; 8(5):428.
Münster L, Fojtů M, Capáková Z, Vaculovič T, Tvrdoňová M, Kuřitka I, Masařík M, Vícha J. Selectively Oxidized Cellulose with Adjustable Molecular Weight for Controlled Release of Platinum Anticancer Drugs. Biomacromolecules. 2019 Apr 8;20(4):1623-1634. doi: 10.1021/acs.biomac.8b01807.
Plzák J, Bouček J, Bandúrová V, Kolář M, Hradilová M, Szabo P, Lacina L, Chovanec M, Smetana K Jr. The Head and Neck Squamous Cell Carcinoma Microenvironment as a Potential Target for Cancer Therapy. Cancers (Basel). 2019 Mar 28;11(4). pii: E440. doi: 10.3390/cancers11040440.
Lacina L, Čoma M, Dvořánková B, Kodet O, Melegová N, Gál P, Smetana K Jr. Evolution of Cancer Progression in the Context of Darwinism. Anticancer Res. 2019 Jan;39(1):1-16. doi: 10.21873/anticanres.13074.
Peltanova B, Raudenska M, Masarik M. Effect of tumor microenvironment on pathogenesis of the head and neck squamous cell carcinoma: a systematic review. Mol Cancer. 2019 Mar 30;18(1):63. doi: 10.1186/s12943-019-0983-5.
Lacina L, Brábek J, Král V, Kodet O, Smetana K Jr. Interleukin-6: a molecule with complex biological impact in cancer. Histol Histopathol. 2019 Feb;34(2):125-136. doi: 10.14670/HH-18-033.
Raudenska M, Balvan J, Fojtu M, Gumulec J, Masarik M. Unexpected therapeutic effects of cisplatin. Metallomics. 2019 Jul 17;11(7):1182-1199.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

tags: #ekologie #buňky