Hlavačka poloměsíčitá: Ekologie, taxonomie a rozšíření

Hlavačka poloměsíčitá je laterálně zploštělá bentická ryba dorůstající až 10 cm. Typickými znaky druhu jsou srostlé břišní ploutve do přísavného terče, který využívá pro uchycení v proudící vodě. Hlavačka nemá plynový měchýř a pohybuje se tak přískoky. Nápadným znakem, který dal jméno celému rodu, jsou charakteristické a dobře viditelné protažené trubičkovité vnější nozdry.

Zbarvení hlavačky je velmi různorodé. Od světlých odstínů šedé až po hnědou s tmavými hnědými výraznými pruhy, které se ventrálně rozplývají. Od hlavy k prsním ploutvím má hlavačka ktenoidní šupiny (šupiny, jejichž vyčnívající plocha je pokrytá drobnými povrchovými trny), následují cykloidní šupiny (běžné šupiny jako známe od kapra nebo lososa) až k ocasní ploutvi.

Možná záměna

Hlavačku poloměsíčitou je možné zaměnit například s našimi vrankami (vranka obecná - Cottus gobio a vranka pruhoploutvá - Cottus poecilopus). Typickým znakem, kterým se mimo jiné od sebe liší, jsou srostlé břišní ploutve v přísavný terč, který najdeme výhradně u hlaváčů a hlavaček, nikoli u vranek.

Dalšími druhy, se kterými je možné hlavačku zaměnit, jsou její blízcí příbuzní, většinově nepůvodní a invazní druhy. V našich vodách je to hlaváč černoústý (Neogobius melanostomus) nebo hlaváč Kesslerův (Ponticola kessleri) či hlaváč holokrký (Babka gymnotrachelus).

Rozšíření

Hlavačka poloměsíčitá obývá rozlehlý areál v úmoří Černého moře. Původní rozsah areálu zabíral např. severozápadní Turecko, včetně evropské části a povodí řeky Marica a Struma, které ústí do Egejského moře. Dále se vyskytuje v povodí Dunaje a většiny jeho přítoků od ústí až ke Komárnu na Slovensku.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Odtud dále na západ proti proudu Dunaje je však rozšíření hlavačky nepůvodní, a to v celé délce až do povodí Rýna, odtud až do ústí Rýna v Rotterdamu do Severního moře. Populace v povodí Tisy v Maďarsku je rovněž považována za nepůvodní.

Další částí areálu rozšíření je povodí řeky Dněstr a Siret v Moldávii a Rumunsku a povodí řeky Dněspr na Ukrajině, zhruba po Kyjev, odtud dále na sever do jihovýchodní části Běloruska už jako nepůvodní areál.

První záznam hlavačky poloměsíčité z ČR pochází z roku 1994 z Mušovské vodní nádrže (vodní dílo Nové Mlýny). Ještě dříve, z konce 19. stol., je známa z dolního úseku řeky Moravy u Devína na Slovensku, z 90. let 20. století pak z Moravy na Záhorie.

Po objevu v Horní nádrži Nových Mlýnů došlo k rozšíření do zbývajících dvou nádrží, odkud postupně pronikala po i proti proudu řeky Dyje a jejích přítoků. Proti proudu se hlavačka zastavila pod jezem v Krhovicích (okr. Znojmo). Na Jevišovce je známa až po Lechovice (Znojmo) a na Svratce pod jezem v Rajhradicích (Brno-venkov). Řeku Jihlavu obsadila až po jez ve Cvrčovicích u Pohořelic (Brno-venkov). Níže v toku Dyje pod Novými Mlýny je hojným druhem rozšířeným až k ústí do Moravy. Během posledních let došlo k masivnímu šíření v toku Moravy, kde byla zaznamenána až pod jezem v Hodoníně.

V řece Kyjovce, přítok Dyje v oblasti Soutoku, je známa až k obci Týnec (okr. Břeclav). Zajímavostí v rozšíření druhu je pak výskyt v Dyji nad Vranovskou přehradou (Podhradí nad Dyjí - okr. Znojmo) a v posledních letech i v samotné přehradě (tedy zhruba po 60 km proti proudu toku Dyje od jezu v Krhovicích). Druh se sem pravděpodobně dostal jako nástražná rybka z rakouského úseku Dyje.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Biologie a ekologie

Hlavačka vyhledává široké spektrum vodních biotopů. Jako vhodná prostředí se jeví jezera, řeky, potoky či uměle vytvořené kanály nebo slepá ramena. Hlavačka preferuje prostředí s tvrdým substrátem. Vyšších početností dosahuje v biotopech s rozvinutým společenstvem vodních makrofyt. V dané lokalitě pak upřednostňuje mělké příbřežní partie s mírným proudem.

Tření hlavaček probíhá několikrát během roku, většinou od dubna do srpna. Hlavačky si vytvářejí hnízdo v substrátu, které hlídá samec. Po vytření většina jedinců z rodičovské generace hyne. Hlavní složkou potravy jsou drobní bezobratlí žijící na dně (bentos), zejména pak larvy chrostíků a pakomárů. Ve stojaté vodě se živí zooplanktonem.

Hlavačka není považována za predátora našich původních druhů, i když se dříve přepokládalo, že vyžírá jikry naši původních druhů, nejnovější studie tuto domněnku nepotvrdili. V žaludcích hlavaček se našli pouze jikry hlavaček (kanibalismus).

Taxonomická poznámka

Taxonomie hlavaček není zcela jasná. Hlavačka poloměsíčitá je druh, který vzniknul taxonomickým rozdělením druhu hlavačka mramorovaná - Proterorhinus marmoratus (Pallas, 1814) na tři druhy. Vlastní hlavačka mramorovaná žije v brakické a slané vodě v úmoří Černého moře.

Další druh P. semipellicidus (Kessler, 1877) je znám pouze z jednoho exempláře ze sladkých vod řeky Kasaru v úmoří Kaspického moře a pravděpodobně není validním taxonem a jedinci spíše náleží pod následující druh.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Hlavačka P. nasilis (De Filippi, 1863) žije v povodí Azovského a Kaspického moře, v řece Volze (od ústí až po Rybinskou přehradu severně od Moskvy), k tomuto druhu také nejpravděpodobněji náleží populace na západním okraji Kavkazu (v Rusku, Gruzii a severním Turecku).

tags: #ekologie #taxonomie #a #rozšíření #pakomárů

Oblíbené příspěvky:

• Jarní atmosféra v interiéru
• Kontejnery Otto a nakládání s odpady
• Zpracování odpadu z tabákových listů
• Postupy nakládání s odpady
• Význam Pozemkového Spolku