Ekologie jako vědní obor: Definice a zaměření

04.03.2026

Ekologie je pojem odvozený od řeckého slova „oikos“ čili „domácnost“ nebo také „životní podmínky“. Jako první definoval ekologii jako vědní obor Ernst Haeckel v roce 1866. Ekologie je věda, která se zabývá vztahy mezi organismy a prostředím a mezi organismy navzájem (2. polovina 19 století, Ernst Haeckel, jako samostatný vědní obor se rozvíjí až ve 20.).

Jde o vědu zasahující do mnoha oblastí a disciplín, která se snaží vysvětlit interakci mezi organismy, jejich vztahy a výměnu energií a materiálů s okolím i vzájemnou přizpůsobivost. V současné době je ekologie chápána také v širším smyslu slova jako ochrana životního prostředí, čili světonázor, v jehož popředí stojí starost o přírodu a její poklidné soužití s člověkem (resp. naopak). Ekologii lze podle Jaceka Lejmana z Filozofické fakulty Brněnské univerzity rozebírat na třech úrovních: jako hnutí, postoj a vědu. Ekologové jsou vědci, kteří studují ekosystémy.

Oblasti a zaměření ekologie

Ekologie se zabývá celou řadou procesů odehrávajících se ve všech skupinách organismů, v různých typech prostředí a v různém časovém a prostorovém měřítku. Využívá poznatků z téměř všech přírodovědných oborů. Můžeme jí rozdělit podle hlavního zaměření na ekologii obecnou, aplikovanou, speciální, ekologickou technologii. Podle studovaného objektu pak rozlišujeme například ekologii hub, ekologii člověka nebo synekologii (ekologie společenstev).

Ve zkratce, ekologie je věda zabývající se studiem interakcí mezi živými systémy a mezi živými systémy a prostředím. Jedním z prvních vědců, který definoval pojem ekologie, byl Ernst Haeckel, již v roce 1866 hovořil o ekologii jako o nauce o ekonomii přírody. Současné definici pak předcházela ještě řada dalších, například ekologie jako věda o historii přírody (Elton, 1927) nebo ekologie jako vědecké studium výskytu a hojnosti organismů (Andrewartha, 1961).

Vztah ekologie k životnímu prostředí a dalším pojmům

V současnosti je také často zmiňován pojem environmentalistika, která je také často používána jako synonymum ekologie. Jde však o obor, jenž využívá poznatků ekologie a zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystémů. Kromě jiného se věnuje také prevenci znečišťování životního prostředí a nápravou vzniklých škod. Environmentální výchova je také zařazena jako jedno z průřezových témat ve vzdělávacím programu.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Jedním ze základních pojmů ekologie je ekosystém, jde o soustavu biotických a abiotických složek prostředí, které se vzájemně ovlivňují a jsou spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací. Jako abiotický faktor je označováno například proudění větru, teplo, světlo nebo srážky. V případě biotických faktorů pak mluvíme o společenstvech rostlin, živočichů a dalších.

Také v ekologii se setkáváme s několika ekologickými zákony, se kterými věda pracuje. Mezi nejdůležitější patří zákon minima a s tím související limitující faktor, nebo zákon tolerance.

Další související pojmy:

Environmentalistika: je věda zabývající se vztahem člověka a životního prostředí.
Ekosystémy: přirozená jednotka skládající se ze všech vzájemně provázaných a závislých rostlin, zvířat a mikroorganismů nacházejících se v dané oblasti či prostředí (habitatu) a fungujících ve vzájemné interakci.
Životní prostředí: podle definice Ministerstva životního prostředí České republiky „systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje.
Trvale udržitelný rozvoj: V současné době velmi diskutovaný pojem, který se váže k rozvoji lidské společnosti a jeho závislosti na životním prostředí. Trvale udržitelný rozvoj klade v soulad hospodářský a společenský pokrok s plnohodnotným zachováním životního prostředí.
Globální oteplování: Zejména koncem 90. let a počátkem 21. století velmi oblíbený a především silně medializovaný pojem poukazující na globální změnu klimatu. Zejména upozorňující na stoupající průměrné teploty zemské atmosféry a oceánu, což by teoreticky mohlo vést k roztání polárních ledovců a zvýšení hladin světových oceánů.
Obnovitelné zdroje energie: Během posledních let rychle se rozvíjející odvětví energetiky, které spoléhá na energii, která je na rozdíl například od uhlí, ropy nebo zemního plynu obnovitelná. Tedy například biomasa, větrná energie, sluneční energie, vodní energie, energie mořských vln, energie přílivu, geotermální energie a řada dalších.
Solární elektrárny: V současné době překotně se rozvíjejí oblast energetiky. Jde o jeden z nejdůležitějších obnovitelných zdrojů energie, který by teoreticky mohl pokrýt většinu spotřeby elektřiny celé planety.