Ekosystém Ovocný Sad: Charakteristika a Význam

Ovocnářství bylo jako součást zemědělství po staletí jedním z hlavních faktorů utvářejících českou krajinu. Až do jeho intenzifikace na počátku 20. století hospodáři používali „měkké“, extenzivní technologie a hospodářské postupy, které se do venkovské krajiny vtiskly pestrou mozaikou drobných produkčních ploch, mezí, remízků a polních cest.

Tato „produkční síť“ zajišťovala obživu a zdroj potravin a hrála stěžejní roli při zajištění ekologické stability kultivované krajiny. V neposlední řadě se její viditelné aspekty podílely na utváření způsobu, kterým dnes krajinu vnímáme a hodnotíme. Agrární struktura krajiny je tak také nositelem důležitých kulturních a historických hodnot.

Obnova a Návrat Ovocných Výsadeb

V posledních letech jsme svědky obnovy a návratu ovocných výsadeb. Produkční funkce extenzivních výsadeb je dnes sice potlačena, na významu ale nabývají funkce jiné - sady i ovocné aleje se podílí na optimalizaci mikroklimatu a vodního režimu krajiny, brání degradaci půdy vodní a větrnou erozí, městské sady se stávají mírně neregulovaným rekreačním prostorem, jedlými parky i zelenými učebnami.

Velmi důležité je také zakládání genofondových ploch - jakési decentralizované genové banky ovocných stromů, které přispívají k uchování, a doufejme i zpětnému šíření, starých a okrajových druhů ovoce, často typického specifickými chuťovými vlastnostmi, odolností vůči škůdcům či výbornou adaptací na místní podmínky. Aktéři tohoto návratu ovocných stromů - ať už na straně institucí, spolků, či jednotlivců - jsou vedeni dobrými úmysly, často jim ale chybí dostatek znalostí k tomu, aby jimi realizované výsadby naplňovaly potenciál funkcí, který nabízí.

Sad či alej založená s dobrou znalostí místních podmínek, s odrůdami zvolenými s ohledem na místní mikroklima a půdní vlastnosti, s jasnou představou o zajištění dlouhodobé péče může růst a plodit dlouhé desítky let. Může se stát místem, kolem kterého vznikne místní společenství, oživit veřejný prostor a ozdravit krajinu.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Význam Ovocných Stromů v Krajině

O potřebě ovocných stromů (výsadbě) v krajině není pochyb. Jejich význam je především v místech intenzivně zemědělsky obhospodařovaných, ale také v rámci biocenter, biokoridorů, okrajů polních cest a lemů lesních porostů. Význam mají stromy solitérní, dále pěstované ve formě stromořadí, alejí, skupiny dřevin a také sady nově zakládané, stávající a ty, které se zakládaly v dobách dávno minulých a dnes přemýšlíme, zda má význam je revitalizovat, obnovit, vyklučit či jaký management zvolit, abychom z nich měli prospěch a užitek.

Nejvíce ceněny, s ohledem na podporu drobné zvěře, jsou extenzivní výsadby ovocných stromů zacílené do volné krajiny. Stromy přispívají k zajištění odpovídajícího mikroklima, usměrňují proudění větrů, zadržují vodu, v zimě usměrňují ukládání sněhu.

Extenzivní vs. Intenzivní Ovocnářství

Extenzivní výsadby nebo extenzivní ovocnářství se dá charakterizovat jako systém, v němž ovocný strom vnímáme z různých úhlů pohledu. V intenzivním ovocnářství strom sázíme primárně kvůli produkci, zatímco v extenzivním ovocnářství nás zajímají i mimoprodukční funkce ovocných dřevin. To znamená třeba funkce krajinotvorná, historická, když se bavíme o starých odrůdách, funkce sociální, když zakládáme komunitní sady, funkce protierozní, funkce ekologická, protože podporuje biodiverzitu, atd.

U každé extenzivní výsadby se musíme ptát, jaké funkce mají její ovocné dřeviny plnit, a od toho se potom vše odvíjí.

Pokud bych měl porovnávat extenzivní výsadby, které jsou svým charakterem a priori v ekologickém režimu, s intenzivními výsadbami, které jsou v biorežimu nebo biodynamickém režimu, zásadní problém nastává ve sklizni, která ekonomicky není porovnatelná. Intenzivní výsadby se mnohem snáz česají.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Samozřejmě, můžeme se bavit o tom, že třeba sběru na moštování to není problém. Můžeme mít extenzivní sad, setřásat ovoce, sbírat ho mechanicky a dělat z něho výrobky. To jde. Ale pokud se bavíme o stolním ovoci, tam extenzivní výsadby nemohou těm intenzivním konkurovat.

Co se týče politicko-ekonomické situace v intenzivním ovocnářství, myslím, že tam je to velmi podobné jak s těmi ekosadaři, tak s těmi konvenčními. Konkurence z jiných zemí je velká, tam nevidím moc rozdíl. Kdybych se já chtěl živit prodejem ovoce, nevidím smysl v tom zakládat intenzivní ovocný sad, i když v ekorežimu, proč rovnou nezaložit ten extenzivní sad? Já si tak představuju, že ten ekozemědělec práci dělá trošku s radostí, a přijde mi, že v tom intenzivním sadu tolik radosti není.

Městské Zemědělství a Ovocné Sady

Fenomén městského zemědělství je v posledních letech velmi diskutovanou otázkou. Myšlenka produkce potravin ve městech se zdá být v nápadném kontrastu s charakterem městského života. Ale produkce potravin ve městech je stará jako města sama. Odlišné jsou pouze motivace. Kromě toho městské zemědělství dotváří městskou krajinu a promítá se do struktury měst.

V zastavěných oblastech se městské zemědělství nachází jak v centru města, tak v předměstském prostoru, například v zahradách u domů, ve dvorech, v zahrádkářských koloniích, na pozůstatcích zemědělských pozemků v nové zástavbě a nově i na střechách nebo fasádách budov (zelené střechy a fasády). Umístění zemědělství v rámci města může být ekonomicky výhodné a atraktivní díky blízkosti spotřebitelů a existenci organizovaného trhu.

Ovocné sady jsou svým charakterem velmi vhodné pro městské zemědělství. Kromě zajišťování produkčních funkcí (produkce ovoce) poskytují celou řadu funkcí ekosystémových a kulturních. Ovocné sady nejsou typickou zemědělskou monokulturou a pod ovocnými stromy je pěstována vegetace pro neprodukční využití.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

Vegetace v Ovocných Sadech

V České republice je v současné době k dispozici několik typů směsí osiv určených k ozelenění trvalých kultur. Směsi se skládají především z vytrvalých druhů trav (jílek vytrvalý, kostřava červená aj.) a víceletých jetelovin bohatých na nektar (vičenec ligrus, jetel luční, j. plazivý aj.). Do některých směsí jsou přidávány dvouděložné byliny (mrkev obecná, kmín kořenný, jitrocel kopinatý, divizny aj.). Výsevek těchto směsí se pohybuje v rozmezí 20 až 40 kg/ha) a je určen k trvalému ozelenění meziřadí trvalých kultur.

Přitažlivost rostlinných druhů pro býložravý hmyz a pro prospěšné druhy se liší. Zvolená směs rostlin by proto měla být pečlivě vybírána tak, aby měla maximální přínos pro přirozené nepřátele zemědělských škůdců.

Příklad: Vegetace v ovocném sadu v Brně-Bohunicích

Sledovaný ovocný sad se nachází v katastrálním území městské čtvrti Bohunice (Brno-město, Jihomoravský kraj). Ovocný sad je veden v režimu ekologického zemědělství a je obhospodařován společností Ovocnářské družstvo s obchodní značkou Sady Starý Lískovec. Podle stáří výsadby ovocných stromů můžeme sad rozdělit do tří částí:

• Mladý sad: výsadba ovocných stromů proběhla v roce 2018. Výměra činí 3,64 ha. Byly zde vysázeny peckoviny, a to švestky a meruňky.
• Produkční sad: výsadba ovocných stromů proběhla v roce 2010. Výměra činí 5,83 ha. Byly zde vysázeny jabloně odrůdy Gala.
• Přestárlý sad: výsadba ovocných stromů proběhla v roce 1980. Výměra činí 0,61 ha. Byly zde vysázeny jabloně odrůdy Rubín.

K vyhodnocení zastoupené vegetace byla použita metoda fytocenologických snímků. Ve všech třech částech sadu proběhl průzkum vegetace ve stejný den (v červenci 2021). Ve snímcích byla odhadována pokryvnost nalezených druhů rostlin.

Mladý sad

V mladém sadu bylo celkově nalezeno 50 rostlinných druhů, z toho bylo 21 druhů původních, 21 archeofytů (rostlin zavlečených na současné území rozšířením v době před začátkem novověku, tj. do konce 15. století) a 8 neofytů (druhy zavlečené do Evropy po objevení Ameriky). Dominantními druhy ve vegetaci byly jílek vytrvalý, svlačec rolní, laskavec srstnatý, mák vlčí, turanka kanadská a vičenec ligrus.

Produkční sad

V produkčním sadu bylo celkově zaznamenáno 41 rostlinných druhů, z toho bylo 20 druhů původních, 16 archeofytů a 5 neofytů. Druhy s dominantním výskytem byly jílek vytrvalý, ječmen myší a turan roční.

Přestárlý sad

V přestárlém sadu bylo nalezeno 49 rostlinných druhů, z toho 24 druhů původních, 20 archeofytů a 5 neofytů. Druhy s dominantním výskytem byly jílek vytrvalý, ječmen myší, ovsík vyvýšený a turanka kanadská.

Bohatství druhů a odlišné zastoupení funkčních skupin organizmů nebo genotypů je důležitým aspektem biologické rozmanitosti, který je v úzkém vztahu s fungováním ekosystému, včetně lidské společnosti. Sledovaný ovocný sad, který je dnes téměř obklopen městskou zástavbou a je součástí městského ekosystému, je místem s vysokou druhovou diverzitou vegetace. Z výsledků je patrné, že se druhové složení mění v závislosti na stáří ovocného sadu.

Ovšem je nutné si uvědomit, že některé druhy mohou konkurovat ovocným stromům a působit jako plevele (svlačec rolní, hrachor hlíznatý a pcháč oset). Jedná se především o druhy s hlubokými kořeny. Některé druhy jsou schopny vytvořit velké množství biomasy, a tím blokovat dostupnost vody a živin (laskavec srstnatý a merlík bílý), jiné druhy produkují alelopatické látky a brzdí růst ovocných stromů (pýr plazivý a třtina křovištní).

Biologická rozmanitost rostlin ovlivňuje řadu ekosystémových funkcí, které jsou důležité i v městském prostředí. Na městské ovocné sady může být nahlíženo jako na sdružení rostlin, kde mimo vysazených ovocných stromů rostou i další druhy rostlin. Výskyt mnoha druhů rostlin působí příznivě na fungování ekosystému, ale může produkci ovoce omezovat.

Luční Sady a Staré Ovocné Aleje

Poskytují útočiště mnoha druhům rostlin i živočichů a zároveň zachovávají staré ovocné odrůdy s cennými genetickými informacemi. Význam lučních sadů a starých ovocných alejí je i kulturně-historický. Na ochranu a obnovu těchto tradičních krajinných prvků v česko-německém pohraničí se nyní zaměřuje společný projekt Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a partnerů z Česka i Saska.

Luční sady, v německém prostředí známé jako Streuobstwiesen, jsou tradiční formou extenzivního ovocného hospodaření. Vysokokmenné ovocné stromy v nich rostou v rozptýleně a jsou součástí lučního porostu. Ten může být využíván pro pastvu nebo kosení. Luční sady jsou také typické tím, že v nich bylo vysazováno mnoho různých druhů i odrůd ovocných stromů. Některé druhy ovoce při vhodném skladování vydržely až do příštího podzimu. Typický je pro ně druhově bohatý podrost a různé drobné struktury, jako je mrtvé dřevo a dutiny ve stromech. V Sasku a celém Německu jsou proto luční sady zákonem chráněny jako významné biotopy.

Luční sady pomáhají vytvářet mozaikovitou krajinu, která je významná nejen z ekologického hlediska, ale také pro svou estetickou a kulturní hodnotu. Tradiční ovocnářství v lučních sadech sahá až do středověku. Důležitým přínosem je i jejich genetická hodnota. V Čechách byly dříve tyto oblasti osídleny především německy mluvícím obyvatelstvem.

Po jejich odsunu po druhé světové válce, ale také kvůli změně způsobu zemědělského hospodaření v druhé polovině 20. I přesto však máme v projektu několik lučních sadů a ovocných alejí, které byly vysazeny ještě před druhou světovou válkou. Jedním z takových projektů je i náš česko-saský projekt OKliBio, který se věnuje podpoře a ochraně extenzivních ovocných výsadeb, lučních sadů a alejí.

Péče o luční sady a ovocné aleje vyžaduje pravidelný řez, který pomáhá udržet stromy zdravé a podporuje jejich dlouhověkost. U nových dosadeb je kromě zapěstování koruny velmi důležitá povýsadbová péče, a to zejména dostatečná a pravidelná zálivka po dobu pěti i více let po výsadbě. Kromě toho je vhodné ponechat v sadu mrtvé dřevo, které poskytuje útočiště pro různé druhy hmyzu, ptáků a savců. Význam má také správné sekání trávy. Nemělo by být příliš časté a zároveň by se mělo provádět po etapách (tzv.

Při správném managementu, zahrnujícím pravidelné sečení alespoň jednou ročně, však výskyt invazivních druhů výrazně klesá. Kromě bolševníku se na těchto plochách mohou vyskytovat také nepůvodní druhy dřevin, jako je pajasan žláznatý a trnovník akát. Jsou to lokální odrůdy jablek, hrušek a třešní, ale i dnes již netradičního ovoce jako je mišpule, jeřáb oskeruše, kdouloň nebo dřín. Jsou geneticky přizpůsobené místním podmínkám. V některých lokalitách se můžeme konkrétně setkat například s jabloněmi odrůd Car Alexander či Parména zlatá zimní.

Na české straně česko-saského pohraničí rostou i staré odrůdy, které nejsou do dneška určené. Ti, kteří je vysazovali, museli na konci 40. let odejít do Německa, a o těchto výsadbách se nedochovaly žádné záznamy. Výsledkem projektu má být i dvojjazyčná znalostní databáze s informacemi o starých ovocných odrůdách a lokalitách jejich výskytu.

Ekologická Produkce Ovoce

Ovocné sady jsou jako trvalá kultura ideálním prostředím pro uskutečnění programu ekologické produkce. Na rozdíl od polních kultur, kde na velké ploše zcela převažuje jedna plodina a na ni vázané organizmy, můžeme v sadech vytvořit poměrně pestrý agroekosystém s potenciálem zachovávat rovnováhu.

Na rozdíl od integrovaných systémů, kde není zcela jasně nastavena míra „šetrnosti“ používaných metod ochrany, výživy a dalších aspektů pěstování, zahrnuje přijetí ekologického modelu zcela pevné závazky ve volbě přípravků, hnojiv a v celkovém přístupu k technologii pěstování. Pravidla hry, kde na jedné straně figuruje produkce certifikovaného bio-ovoce a na druhé příjem dotací, jsou ukotvena v legislativních opatřeních.

Ekologická produkce ovoce je součástí ekologického zemědělství a plně se podřizuje jeho cílům a omezením. Zavedenému názvu „ekologické zemědělství“ odpovídá v angloamerickém prostředí termín „organic farming“; v německy mluvících zemích pak "Biologische Landwirtschaft". Ekologické zemědělství představuje formu hospodaření založenou na střídání plodin, využívání organických hnojiv a kompostů ve výživě, na biologických formách ochrany a na podpoře půdní úrodnosti.

V Evropské unii je právní rámec pro ekologické zemědělství zakotven v nařízení Rady (ES) č. 834/2007. V České republice stanovuje kritéria pro označení produktů jako „produkt ekologického zemědělství“ zákon č. 242/2000 Sb. Od 1.

Ekologická produkce podléhá certifikaci a kontrolám uskutečňovaným prostřednictvím soukromých organizací (KEZ o.p.s., Biokont CZ, s.r.o., ABCERT AG), a také státním kontrolním orgánem (ÚKZÚZ) a firmou BUREAU VERITAS CZECH REPUBLIC, spol. s r.o.

Počátky ekologického pěstování ovoce v Evropě spadají do období mezi světovými válkami, kdy se v Německu a ve Švýcarsku začínají objevovat alternativní přístupy k zemědělskému hospodaření, ze kterých dnes vychází biodynamické zemědělství. V 70. letech minulého století, v období intenzivní chemizace zemědělství, započala vážná diskuze o dlouhodobější neudržitelnosti takových systémů.

Změnu přinesla druhá polovina 80. let minulého století, kdy se začaly v ochraně proti škůdcům prosazovat účinné biopreparáty a nové strategie ochrany (především entomopatogenní viry a metoda dezorientace), a také postupně narůstal zájem obchodních řetězců o biopotraviny. Tento vývoj v oblasti metod ochrany se promítl i do rozvoje celých pěstitelských technologií (výživa, řez, regulace plevelů, péče o půdu, výběr odrůd, aj.).

Na velmi dobré úrovni je v současnosti vypracován systém pro ekologické pěstování jablek, ve kterém jsou zahraniční pěstitelé schopni dosáhnout výnosů srovnatelných s výsledky přijatelnými i v integrované produkci (výnos 30 t/ha i více). Oproti zahraničí se v ČR ekologická produkce ovoce vyvíjela se zpožděním a pomaleji.

Příčin bychom asi našli více, ale těmi hlavními bylo nastavení podmínek dotačních titulů společně s nedostatečným rozvojem odborného a technologického zázemí, který neodpovídal nárůstu sadů evidovaných v ekologickém zemědělství. Podle statistik se výměra sadů evidovaných v ekologickém režimu od roku 2008 více než zdvojnásobila.

Příznivost údajů, které v evropském měřítku nemají obdoby, však zdaleka nevyznívá tak zřetelně, vezmeme-li v úvahu objem vypěstovaného ovoce. V mnohých ekologických sadech je produkce velmi nízká nebo dokonce žádná. Přesto ale i u nás najdeme řadu pěstitelů, kteří jsou schopni nabídnout velmi kvalitní bioprodukci.

Od roku 2015 nastaly změny v podmínkách podpor ekologického zemědělství tak, aby ekologické zemědělství plnilo mimo jiné i roli produkční. Příjem dotace je nyní podmíněn prokázáním vlastní produkce na hektar v minimální výši definované hodnoty. Produkční sady jsou rozděleny do dvou kategorií (intenzivní, ostatní) s odlišnou výší dotační podpory.

Zatímco ovoce ze systému integrované produkce se uplatňuje na trzích za srovnatelné ceny s ovocem z konvenčního zemědělství, bio-ovoce má na trhu významně vyšší ceny. Účinnost některých přípravků určených proti škůdcům v ekologických sadech může být nižší nebo pomalejší, a proto je zde nutno počítat se vyššími ztrátami oproti integrovaným systémům.

Jedním z limitů pro rozvoj ekologického pěstování jsou např. u jablek nároky trhu, jenž je doposud zaměřen na tradiční odrůdy citlivé ke strupovitosti. Další omezení většího nárůstu ekologické produkce ovoce jsou v důsledku problémů s odbytem. Kvůli uvedeným aspektům zůstává ekologická produkce ovoce i v ovocnářsky vyspělých zemích (Rakousko, Německo, Itálie aj.) minoritní záležitostí a její podíl se zde pohybuje okolo 10 % tržeb. Meziročně však zůstává víceméně stabilní.

Přímá ochrana proti škodlivým organizmům se v ekologické produkci provádí biopreparáty, přípravky na bázi feromonů, botanickými pesticidy, podpůrnými látkami, přírodními oleji a minerálními látkami. Problém nadměrných depozicí mědi je řešen ročním limitem dávek (6 kg Cu/ha a rok). U síry, jejíž používání také bývá předmětem diskuzí, omezení spíše vyplývají ze samotného provozu (účinnost při teplotách nad 15 °C, fytotoxicita při vysokých letních teplotách).

Obezřetně je třeba zacházet s některými přírodními zoocidy (spinosad, přírodní pyrethrum), které vykazují vedlejší nepříznivé účinky na přirozené nepřátele škůdců. Pro pěstitele bývá provozně i psychologicky obtížné období tzv. konverze, kdy se vlivem vyloučení širokospektrálních insekticidů mohou objevit někteří škůdci.

Problémy většinou odezní po ustanovení biologické rovnováhy, přetrvávat ale mohou výskyty hlodavců nebo vektorů fytoplazem, případně i dalších škodlivých organizmů, které vyžadují razantnější zásahy (např. zobonosky). Ekologický pěstitel se také musí zabývat potenciálním vznikem rezistence obaleče jablečného vůči virovým preparátům, jež tvoří jeden z hlavních pilířů ochrany proti tomuto škůdci.

Potenciál ekologického pěstování ovoce není v ČR stále využit tak, abychom se na našem trhu dočkali dostatečné nabídky tuzemského bio-ovoce. Změna nastavení dotačních podmínek vyřešila problém sadů bez produkce jen zčásti a do budoucna asi bude třeba přistoupit k dalším krokům.

tags: #ekosystem #ovocny #sad #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Sklad Stavebního Materiálu Volyně: Informace pro zákazníky
• Bezpečnost v přírodě: Medvědi
• Konec Odpadu v ČR
• Co zabalit dětem do lesní školky: Sladkosti a potřeby
• Homosexualita v přírodě: hlubší pohled