Ekosystémy Polárních Moří: Arktida a Antarktida

Polární oblasti představují specifický biotop. Arktida je polární oblast okolo severního pólu. Název pochází z řeckého αρκτος (arktos) - medvěd a vztahuje se k souhvězdí Velká Medvědice a Malého Medvěda v blízkosti severního nebeského pólu.

Oblast je tvořená Severním ledovým oceánem pokrytým mořským ledem, který každoročně částečně roztává a rozpadá se na plovoucí kry, a severními oblastmi a ostrovy Ruska, Kanady, USA a skandinávských zemí (včetně Grónska), kde jsou oblasti ledovců, věčně zmrzlé půdy a tundry.

Na rozdíl od Antarktidy v okolí jižního pólu není Arktida světadílem. Typickým arktickým endemitním zvířetem je lední medvěd, naopak zde nežijí antarktičtí tučňáci.

Arktida je převážně oblast ledu, sněhu a nezalesněné zmrzlé půdy. I přes nehostinné prostředí však není Arktida mrtvou oblastí, ale překypuje životem.

V Arktidě nalezneme strukturní půdy, vzniklé díky kryogenním jevům. Jižněji potom málo vyvinuté tundrové, bažinaté, močálové a rašelinné půdy s mechy, lišejníky, ale i kvetoucími rostlinami. Velké rozšíření zde má permafrost, trvale zmrzlé půdy.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Živočišstvo je v Arktidě chudé, ale bohatší než v Antarktidě. Nejvíce druhů nalezneme v moři. V oblasti zcela chybí obojživelníci a stromoví živočichové.

Nejseverněji žijící živočichové jsou lední medvěd a polární liška. Z kožešinových živočichů zde nalezneme hranostaje, rosomáka, lumíky, sviště, polární vlky, polární zajíce či ovci sněžnou. V Severní Americe soby či pižmoně.

V Arktidě žije mnoho ptáků, jen málo jich zde ale hnízdí. Najdeme zde racky, buřňáky, chaluhy, rybáka dlouhoocasého (migruje z Antarktidy až 22 tisíc km), polární kachny, polární husy a kura sněžného.

Antarktida: Nejchladnější Kontinent

Antarktida je nejchladnější oblastí na Zemi a je domovem největší masy ledu na světě. Jeho plocha se každou zimu téměř zdvojnásobí, protože se kolem pobřeží tvoří mořský led.

To znamená, že jeho mořský led je obvykle starý maximálně jednu zimu a je tenčí a zranitelnější vůči oteplování moří a ovlivňování větrných proudů. Zvyšující se teploty způsobené změnou klimatu ovlivňují zejména ledové šelfy na vnějších okrajích kontinentu.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Nachází se zde oblast, která patří k nejrychleji se oteplujícím oblastem na Zemi, Antarktický poloostrov, část nejvzdálenější od jižního pólu. Led v této oblasti stále více taje, což vede k odlamování ledovcových šelfů (ledovcových příkrovů připevněných k pevnině) a k posunu ledovců, které zadržují, směrem k moři.

Tvorba a pohyb antarktického mořského ledu jsou ovlivňovány měnícími se větry, mořskými proudy a dlouhodobými klimatickými jevy, jako je El Niño. Na rozdíl od arktického mořského ledu, většina antarktického mořského ledu taje v letní sezóně a dorůstá v astrální zimě a chybí zde zpětná vazba "tání - oteplování - tání", kterou známe z Arktidy.

Led odráží velké množství slunečního světla zpět do vesmíru; s tajícím ledem je více slunečního světla pohlcováno oceánem, místo aby bylo ledem odráženo, což může dále zhoršovat oteplování oceánů.

Mořský led funguje jako přikrývka, která izoluje relativně teplý oceán od studeného vzduchu, takže když taje, může to ovlivnit mnoho faktorů od cirkulace oceánu až po místní ekosystémy ve vodě i na ledu.

Variabilita a Změny v Rozsahu Mořského Ledu

Reakce antarktického mořského ledu na změnu klimatu je složitá, s velkou meziroční proměnlivostí, a trend zůstává nejasný. Až do roku 2015 se ledová pokrývka v regionu od počátku satelitních záznamů každoročně pomalu zvyšovala.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

V následujících třech letech však došlo ke ztrátám a v roce 2017 byl rozsah mořského ledu nejnižší za posledních téměř 30 let. Od konce roku 2014 do roku 2017 ubyly v Antarktidě dva miliony kilometrů čtverečních mořského ledu, což je plocha odpovídající zhruba čtyřnásobku rozlohy Španělska.

V roce 2018 došlo k mírnému nárůstu celkového rozsahu antarktického mořského ledu. V polovině února 2023 byla v okolí Antarktidy zaznamenána nejnižší úroveň rozlohy mořského ledu podle satelitních záznamů, která činila pouhých 2,06 milionu km2. Tento nový rekord překonává dosud bezprecedentně nízkou hodnotu 2,17 milionu km2, která byla pozorována 19.

Ekosystémy Pod Antarktickým Mořským Ledem

Pod antarktickým mořským ledem existuje překvapivě živý ekosystém. V oceánech kolem Antarktidy se fytoplankton pod ledem rozvíjí během letního období. Tehdy se vrací sluneční světlo a tající led zároveň uvolňuje do povrchových vod živiny.

Sezonní výskyt fytoplanktonu je klíčovou součástí místního potravního řetězce. Živí se jím drobní korýši kril, kteří představují základní potravu pro ryby, tučňáky, tuleně i velryby.

Satelity programu Copernicus umožňují sledovat výskyt fytoplanktonu i v odlehlých polárních oceánech. Tato data pomáhají vědcům lépe porozumět zdejším ekosystémům a sledovat, jak reagují na změny životního prostředí.

Polární Noc a Bioluminiscence

Polární noc nepředstavuje problém jen pro dobrodruhy a obyvatele oblastí ve vysokých zeměpisných šířkách. Několik měsíců téměř úplné tmy, kdy slunce ani nevykoukne nad obzor, spolehlivě ukládá ke spánku i zdejší přírodu.

Řasy a další fotosyntetické organismy končí kvůli nedostatku světla svou činnost a celý navazující potravní řetězec pomalu vyhasíná. Kromě několika málo bakterií a prvoků, kteří světlo k životu nepotřebují, se život pod vodní hladinou téměř zastaví. Taková alespoň donedávna panovala představa o průběhu polární noci v severských oceánech.

Nyní se ale ukazuje, že jsou polární moře i v zimních měsících daleko aktivnější, než se kdo odvažoval hádat. Mořské organismy mají ještě jednu možnost, jak osvítit své okolí - bioluminiscenci.

Obecně platí, že množství záření v dané hloubce závisí na intenzitě pronikajícího slunečního světla, která se zvyšující se hloubkou klesá, a množství bioluminiscentních organismů. Nezanedbatelnou roli ovšem hraje i jejich aktivita, která může být při velké populační hustotě dále vybuzena vzájemnými střety blikajících organismů.

Právě na tomto místě do hry vstoupila skupina amerických a norských badatelů, kteří se rozhodli zmapovat bioluminiscentní společenstva v okolí norských Špicberků. Jak se už dlouho ukazuje, hlavní zářící složkou je bioluminiscentních společenstev jsou mikroskopické až drobné organismy obývající vodní sloupec - plankton.

Mezinárodní Spolupráce v Arktidě

Arktida se stala strategicky významným regionem díky tání ledu, které otevírá nové námořní trasy a přístup k nerostným surovinám. Arktická rada (založena 1996) je hlavní mezivládní fórum pro spolupráci v Arktidě.

V posledních 10-15 letech se její role rozšířila z vědecké spolupráce na ekonomické a bezpečnostní otázky. Rada sdružuje 8 arktických států a organizace původních obyvatel, pozorovateli jsou i nearktická mocnosti (Čína, Indie, EU).

Mezinárodní arktický vědecký výbor (IASC) byl založen v roce 1990 jako nevládní organizace podporující globální vědeckou spolupráci v Arktidě. Sdružuje 23 členských zemí a koordinuje výzkum napříč přírodními, sociálními i humanitními vědami.

Ekosystémy Antarktidy Před Miliony Let

Dnes nám přijde jako naprostá samozřejmost, že Antarktida je celá pokrytá ledem. Ale v průběhu historie Země je takový mráz spíše výjimečný. Samotná Antarktida byla ještě před 40 miliony let, tedy ve starších třetihorách, v podstatě normálním kontinentem.

První trvalé ledovce se tam objevily teprve před 35 miliony let. V Antarktidě byly ekosystémy plné rostlin a živočichů, hory, sopky a jezera. Také tam nepochybně tekly řeky, celé říční systémy s bujným životem.

tags: #ekosystem #polarnich #mori

Oblíbené příspěvky:

• Kontejnery na třídění
• Škoda Felicia Trumf 1.3 MPi: Zkušenosti
• Recenze černých odpadkových košů
• Shrnutí povídek Dvojčata v ohrožení
• Srovnání plastových kelímků