Rys ostrovid je jedinou velkou šelmou, která se v CHKO Beskydy pravidelně rozmnožuje. Vlk obecný se v CHKO Beskydy aktuálně vyskytuje jen v počtu 2-3 jedinců. Další žijí v Javornické části CHKO Kysuce, odkud přecházejí na české území. Několik vlků se zdržuje ve Slezských Beskydech, na polské i české straně.
I letos „sčítání“ potvrdilo výskyt rysů a vlků. Ve srovnání s některými předešlými ročníky však bylo nálezů méně, což mohlo souviset s vysokou sněhovou pokrývkou se zledovatělou krustou, častými sněhovými přeháňkami, množstvím návštěvníků hor aj. Stopy rysa byly pozorovány na několika lokalitách v Moravskoslezských Beskydech, zatímco ve Veřovických vrších, Vsetínských Beskydech a na české straně Javorníků nebyl rys v termínu mapování potvrzen. Potěšující byla prokázaná přítomnost rysa ve Slezských Beskydech, které nejsou součástí CHKO Beskydy. Jednotliví vlci byli zjištěni v Moravskoslezských Beskydech a ve Slezských Beskydech. Stopy trojice vlků byly zaznamenány v hřebenové části Javorníků.
V posledních letech byla z polských a slovenských pohraničních lokalit získána data o rozmnožování vlků. Vlci do Beskyd přicházejí nejčastěji z početnějších populací ze Slovenska a z Polska.
Medvěd hnědý se v posledních letech vyskytuje v CHKO Beskydy sice pravidelně, ale spíše jen přechodně. Medvědí přítomnost nebyla ve zdejších horách od loňského jara zaznamenána. Během únorového monitoringu nebyl medvěd potvrzen ani na slovenské straně Javorníků.
Monitoring velkých šelem
V únoru proběhlo 37. mapování. Mapovatelé procházeli přidělené trasy a dokumentovali pobytové znaky rysů, vlků, případně medvědů (stopy, trus, kořist). Akce se za účasti více než sedmdesáti profesionálních a dobrovolných ochránců přírody konala ve spolupráci s Hnutím DUHA, ve stejném termínu se monitorovaly velké šelmy v CHKO Kysuce a v CHKO Bílé Karpaty.
Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka
Podle dlouhodobého monitoringu (fotopasti, telemetrie, pobytové znaky, analýza DNA), na němž se podílí AOPK ČR (Správa CHKO Beskydy), Hnutí DUHA Olomouc, Mendelova univerzita v Brně a Správa CHKO Kysuce, se v zimě v Beskydech zdržovalo osm samostatných rysů a několik odrostlých mláďat. V Javorníkách se na moravsko-slovenském pomezí pohybují čtyři rysové. „Beskydští“ rysi jsou součástí západokarpatské populace, která má těžiště na Slovensku. Početnost se zde odhaduje na 200-400 zvířat. Podle odborných kritérií by populace v příznivém stavu měla mít více než 400 jedinců.
Rys je tedy v Západních Karpatech vzácnou a ohroženou šelmou a zasluhuje přísnou ochranu. Zejména rysové na okraji areálu výskytu, jako je oblast Beskyd, jsou velmi zranitelní.
Ohrožení a ochrana velkých šelem
Odborníci uvádějí, že nejdůležitějším přímým a nepřímým faktorem ovlivňujícím úmrtnost velkých šelem jsou lidské aktivity (smrt na komunikacích, legální a nelegální lov). Z Beskyd jsou v posledních letech smutným dokladem rysové usmrcení motorovými vozidly a nálezy upytlačených rysů (rysice Laura, rysí samec Olda).
Přestože vlk, rys i medvěd požívají podle české legislativy té nejvyšší ochrany, jejich populace se neustále ocitají na hranici ohrožení. Ubývá dokonce i rysů, kteří se stahují zpět do nitra Šumavy a Beskyd.
„Šelmy sem prostě patří, vlci i rysi u nás dřív žili,“ tvrdí Mojmír Vlašín, zoolog z brněnského Ekologického institutu Veronica. „Pokud by se například stalo, že v lese neporostou žádné houby, lidé to budou vnímat tak, že tam něco chybí. A stejně tak není les úplný, pokud v něm nežijí šelmy.“
Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty
„Někteří lidé ještě stále považují velké šelmy za škůdce a mají-li možnost, hubí je. Příroda však stvořila vlky, rysy a medvědy, aby regulovali jiné živočichy, třeba býložravce či menší šelmy, a tím přispívali k přírodní rovnováze.
„Velké šelmy jsou jako magnet. Přitahují pozornost veřejnosti i přírodovědců. Díky velkému zájmu o vlky, rysy a medvědy můžeme dnes lépe chápat prostorové nároky divokých zvířat v člověkem pozměněné krajině. Informace o výskytu velkých šelem se používají v územním plánování při vymezování nezastavitelných ploch. Taková území pak slouží jako klidové oblasti, kde mohou žít nejen velké šelmy, ale i další zvířata,“doplňuje Václav Tomášek z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
„Jsme rádi, že se do monitoringu velkých šelem zapojilo i v této složité době opět velké množství dobrovolníků z řad veřejnosti. Podařilo se tak získat cenná data o aktuálním výskytu velkých šelem a dalších chráněných živočichů. Uvítáme také veškeré poznatky a informace od veřejnosti. Při letošním mapování byli zjištěni další vzácní a chránění živočichové - vydra říční, orel skalní, jeřábek lesní, strakapoud bělohřbetý, datel černý, krkavec velký, ledňáček říční, puštík bělavý, sýc rousný, kulíšek nejmenší, jestřáb lesní. Z běžnějších živočichů byli zaznamenáni srnec, jelen evropský, prase divoké, zajíc polní veverka obecná, volavka popelavá, káně lesní. Z menších šelem byly na mnoha místech pozorovány stopy lišky obecné a jezevce lesního, vzácněji kuny lesní a lasice hranostaje.
Výsledky mapování budou uloženy do nálezové databáze Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a využity při rozhodování v ochraně přírody.
Důležitost velkých šelem pro ekosystém
Velké šelmy lze označit za pravý klenot naší přírody. Kromě toho, že jsou krásné a vzácné, plní nezastupitelnou úlohu v lesním ekosystému. Pomáhají především udržovat přiměřené počty spárkaté zvěře (zejména srnčí a jelení), která při přemnožení spásá mladé stromky, čímž zabraňuje přirozené obnově lesů. Lesy bez velkých šelem postrádají přirozenou rovnováhu. Přítomnost predátora má zásadní vliv na chování kořisti. Zvěř se nezdržuje ve velkých stádech, je v krajině více rozptýlená a místo svého pobytu častěji střídá. Spásání tedy není tolik soustředěno jen do některých lokalit.
Čtěte také: Zahrady v Láhvi
Jako velmi skrytě žijící druh je rys obtížně sledovatelný, proto v posledních letech výzkumníci sledují šelmy pomocí tzv. fotopastí. Dalším intenzivním typem ochrany vzácných šelem je organizování rysích a vlčích hlídek. Skupinky speciálně vyškolených dobrovolníků v zimě hlídkují na Šumavě, v Jeseníkách či Beskydech. Zaměřují se hlavně na místa výskytu ohrožených zvířat.
Byť se rysi začali pomalu dostávat i na Šumavu, základ současné populace spočívá v reintrodukčním programu. Během 70. let bylo v Bavorském národním parku vypuštěno asi sedm rysů, odchycených na Slovensku. Mezi lety 1982 a 1989 pak na české straně našlo nový domov dalších 17 zvířat. „Zatímco v 80. letech rysi obývali jen horskou část Šumavy, v 90. letech už se rozšířili i do Českého lesa a Novohradských hor,“ říká Luděk Bufka. Populační křivka doznala svého vrcholu zhruba v roce 1996, kdy zde žilo celkem asi sedmdesát rysů. Od té doby pomalu klesá. „Zdá se, že se nasytilo prostředí a že rys vyplnil potenciální niky. Další pokles, který pokračuje dodnes, je ale patrně způsoben ilegálním lovem.
To však většinou neplatí v oblastech, kde se vyskytne poprvé a zvířata na něj nejsou zvyklá. „Do údolí Morávky se nastěhovalo pár rysů. Za tři dny stihli zabít patnáct srn. Ale ony se chovaly jako ovce, vůbec neutíkaly. Dokonce se přišly na rysa podívat zblízka,“ vzpomíná ostravský ochranář Ludvík Kunc. Podle něj si každá šelma potřebuje potvrzovat loveckou dovednost, a získávat tak sebevědomí. Proto také, pokud má možnost, zabíjí mnohem víc kořisti, než stačí spotřebovat. Karta se však obrací ve chvíli, kdy se zvěř s šelmami naučí žít. „Například na Šumavě už má rys problém ulovit srnčí, protože se stala velmi opatrnou,“ uvádí Ludvík Kunc a dodává: „Přežijí ti, co jsou nejostražitější.
Se změnou způsobu života srnčí a jelení zvěře v přítomnosti velkých šelem úzce souvisí i škody na lesním podrostu. Pokud po kopcích neběhají vlci ani rysi, srnci i jeleni mají tendenci se chovat stádově, shlukují se do míst, kde je klid a dostatek potravy. Podle odhadů ministerstva zemědělství zaplatíme každý rok kolem miliardy korun za škody způsobené přemnoženou zvěří, která doslova spásá mladé stromky. Když se ale v lesích zabydlí rys, velmi brzy vytuší, kde se dobře loví. „V první fázi to zvěř nechápe a je redukována, v druhé fázi to pochopí, a pak je takzvaně rozstřelena do okolí, prostě se rozeběhne. Pokud není říje, vyvarovává se toho, aby se potkávala. Lesu to velmi prospívá.
Pytláctví je zřejmě nejvíce ohrožujícím faktorem pro bezprostřední přežití této populace. Zajímavou sondou odkrývající kořeny ilegálního lovu chráněných šelem se stal průzkum Petra Koubka a Jaroslava Červeného z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd, který byl zveřejněn v loňském březnovém čísle Myslivosti. Jen několik závěrů: pro deset procent myslivců je přítomnost rysa v honitbě nepřijatelná a třetina se domnívá, že rys v přírodě jen škodí. Přes 80 % dotázaných si přeje regulovaný odstřel této šelmy, 9 % by ji chtělo střílet celoročně. Každý třetí myslivec zná konkrétní případ nelegálního lovu rysa a 17 z 204 dotázaných si jej i ulovilo. Tři myslivci se dokonce přiznali, že zabili více než jedno zvíře. Autoři na základě těchto zjištění odhadují, že během posledních dvaceti let bylo u nás upytlačeno kolem pěti set rysů.
Velké šelmy, obývající domovské okrsky o rozloze stovek kilometrů čtverečních, není možné izolovat jen do prostorově omezených rezervací nebo národních parků. Bez propojení s dalšími oblastmi není žádný park v Evropě sám o sobě schopen udržet byť jen zbytkové populace velkých šelem. Proto je důležité pokojné soužití lidí a velkých šelem i v dalším vhodném území, pokud mají v dlouhodobém horizontu tito chránění živočichové v Evropě přežít.
Společně s Agenturou ochrany přírody a krajiny jsme proto v předešlých letech připravovali tzv. Program péče pro velké šelmy, jehož stěžejním opatřením je rozsáhlá, ale dobře koordinovaná výchovná a osvětová kampaň, která by měla probíhat současně na třech rozdílných úrovních - celostátní, místní a ve specifických cílových skupinách (myslivci, lesníci, chovatelé ovcí, provozovatelé turistických chat…). Cílem je změna veřejného mínění a snížení tlaku ilegálního lovu.
Na místní úrovni jsme se zaměřili na medvěda - jediné z velkých šelem, která může být skutečně nebezpečná, pokud lidé nerespektují životní podmínky tohoto chráněného živočicha a přispívají k jeho synantropizaci například nevhodným nakládáním s komunálním odpadem. Vydali jsme proto poutavou brožurku „Život s medvědy“ s praktickými informacemi a doporučeními, jak se v oblastech s výskytem této šelmy chovat. Přestože z Beskyd nemáme informace o napadení člověka medvědem, preventivní opatření jsou vždy prozíravější, než řešení následků případných škod.
Přestože v řadě zemí výskyt velkých šelem představuje výrazný impuls pro rozvoj šetrného turistického ruchu, z Beskyd si donedávna nebylo možné odnést ani pohlednici, která by na výskyt chráněných šelem upomínala. Během letních prázdnin (2007) jsme proto vydali první sérii pohlednic s obrázky vlků, rysů a medvědů, které jsme rozšířili na vybrané horské chaty a turistická informační centra.
Skupina, která přijímá velké šelmy s největšími výhradami jsou myslivci. Je to dáno zejména historickými souvislostmi, kdy byly šelmy od tereziánských dob jako „škodná“ nemilosrdně vybíjeny. Smysluplný dialog s Českomoravskou mysliveckou jednotou na téma velkých šelem vedeme již několik let. Práce před rokem vyústila v podpis „Dohody o vzájemné spolupráci“ zahrnující například oboustrannou podporu odměny vypsané na dopadení pytláka vlka, rysa nebo medvěda. Na podzim jsme pro myslivecké hospodáře z Beskyd i Šumavy společně zorganizovali odborné setkání na téma „vliv a význam velkých šelem v přírodě“. Navzdory nízké účasti byly besedy většinou velmi plodné a přispěly k oboustranné výměně názorů. V budoucnu bychom chtěli zapojit myslivce do výzkumu potravní ekologie šelem pomocí monitoringu stržené zvěře, což by mohlo přinést podklady pro další konstruktivní diskuzi.
Vliv velkých šelem na lesní ekosystémy
Vlk, rys a medvěd jsou v Evropě původními druhy šelem, které stojí na vrcholu pomyslné potravní pyramidy. Šelmy jako masožravci zasahují do populací divokých kopytníků, redukují jejich počet, a tím přispívají k udržování přírodní rovnováhy mezi býložravci a lesní vegetací. Vlci především lovem jelenů a divočáků, rys predací srnců. Takzvaná zpětná vazba zároveň zaručuje, že se tyto šelmy nepřemnoží a svoji kořist zcela nevyhubí. Pokud v lese žije hodně býložravých kopytníků, rys či vlk se začnou rozmnožovat a lovem sníží jejich počty.
Vyhubením vlků a rysů ztratili srnci a jeleni přirozené nepřátele. Nadměrné stavy zvěře spásají mladé stromky, lesní byliny a okusuje sazenice, čímž brání obnově lesa. Ten pak nedokáže vyrůstat přirozeně sám, ale je nutné zajišťovat jeho umělé vysazování a ochranu před okusem pomocí nákladných opatření.
Význam velkých šelem coby řídící složky lesních ekosystémů byl prokázán v řadě studií především v Severní Americe, kde nenarušené přírodní oblasti poskytují vhodné příležitosti pro studium přírodních vztahů.
Kromě přímé regulace ovlivňují velké šelmy i chování své kořisti. Pokud je lesní zvěř na vlka či rysa zvyklá, nezdržuje se dlouho na jednom místě, vykazuje plašší chování a stává se těžko ulovitelnou. Šelmy také zlepšují zdravotní stav své kořisti a brání šíření mnohých chorob.
Například studie provedená na Slovensku objevila nápadnou souvislost mezi absencí vlků a výskytem klasického moru prasat (KMP): pouhých 7 % z případů tohoto závažného onemocnění se objevilo v oblastech s trvalým výskytem vlků. Nositeli nákazy jsou v 95 % selata a lončáci do 1,5 roku věku, kteří jsou nejčastější vlčí kořistí. Mimo souvislý areál výskytu vlka prase divoké nemá přirozeného nepřítele a ani asanace případů KMP nezabránila šíření nákazy do přilehlých oblastí. V území trvale obývaném vlky se mor do dalších oblastí nešířil, protože konzumací nakaženého kusu včas zaniklo ohnisko nákazy.
Pro vlky a rysy (kteří mají největší vliv na stavy spárkaté zvěře) není lov jednoduchou záležitostí - úspěšnost závisí na početnosti kořisti, ročním období a na tom, zda se jedná o území trvale obývané šelmami. Dlouholeté průzkumy ukázaly, že jen 10-49 % útoků vlka a 20-80 % útoků rysa končí úspěchem.
Proto se nejčastější kořistí šelem logicky stávají zvířata slabá, mladá (nebo naopak příliš stará), nemocná nebo hůře smyslově vybavená. Právě díky tomuto negativnímu výběru (jako jednomu ze základních principů evoluce) vděčí populace býložravců (kořisti) a tím i šelem za dlouhodobé přežívání, neustálé zdokonalování a přizpůsobování se prostředí.
Výskyt velkých šelem představuje sám o sobě obohacení přírody o druhy, které neuváženými zásahy člověka v minulosti vyhynuly. Návrat přirozených predátorů však má i další dopady. Pojem biodiverzita neboli přírodní (biologická) rozmanitost zahrnuje rozmanitost druhů všech živých organismů, tedy rostlin, živočichů nebo hub. Širší definice chápou pod biodiverzitou také genetickou rozmanitost nebo pestrost ekologických procesů a projevů chování zvířat.
Pokud ubývá druhů či se přírodní prostředí stává jednotvárnějším (homogennějším), je tím narušována nepředstavitelně provázaná síť vztahů a vazeb v přírodě. Tím se příliš z rovnováhy vychylují ekologické procesy, na kterých závisí budoucnost veškerého života Zemi. Méně rozmanitá příroda také hůře odolává nebo se obtížněji přizpůsobuje změnám prostředí.
Vlci a rysi v lese loví srnce, jeleny a divoká prasata. Tím mimo jiné ovlivňují i jejich chování.
Důkladné studie sledující vliv návratu dříve vyhubených vlků v Yellowstoneském národním parku v Severní Americe ukázaly, že díky opětovnému výskytu vlků se změnilo chování jelenů. Ti se z obavy z útoku vlků přestali shlukovat v širokých říčních nivách, kde do té doby spásáním likvidovali příbřežní porosty vrb a topolů.
Vlci, rysi a medvědi mohou zvyšovat biodiverzitu také podporou mrchožroutů a rozkladačů, kteří se přiživují na zbytcích jimi stržené kořisti. V Białowiezském národním parku bylo zjištěno, že zbytky kopytníků jsou důležitým potravním zdrojem pro 30 druhů malých a středně velkých savců a ptáků. V případě absence vrcholových predátorů jsou kadávery přístupné jen sezónně, nejčastěji v zimě. Přítomnost vlka a rysa tak představuje předvídatelný, celoroční přísun živočišných zbytků.
Zbytky potravy stržené vlkem nebo rysem může využít také medvěd nebo orel skalní. Na druhou stranu stejné zbytky potravy mohou zároveň využívat populace malých šelem, jejichž nárůst může myslivecké hospodaření považovat za nežádoucí.
Fakt, že se liška může stát potravou rysa ostrovida, byl potvrzen i na Šumavě, kde byla liščí srst nalezena v 5 % vzorků. Důkladnější telemetrická studie ve Švédsku prokázala, že rys se může významně podílet na redukci lišek: 50 % známých případů úmrtí způsobil rys. Také početnost lišek ve sledovaném regionu poté, co území znovuosídlil rys, během 10 let trvale klesala. Následné analýzy vyhodnotily predaci rysem jako nejpravděpodobnější příčinu tohoto poklesu. Rovněž zkušenosti myslivců v Beskydech naznačují, že početnost lišek je menší v oblasti, kde se trvale vyskytuje rys.
Na Slovensku byl zjištěn výrazný predační efekt vlka na populaci lišek a toulavých psů, podobně řada amerických studií prokázala nárůst početnosti jiných menších šelem - kojotů v oblastech, kde byli vlci vyhubeni, nebo naopak jejich pokles, pokud se vlci vrátili.
Finská studie využila 900 transektů dlouhých 12 km, na kterých myslivci každoročně zaznamenávali stopní dráhy zvěře. Analýza dat ze 17 let monitorovacího programu, umožnila vědcům demonstrovat, jak zvyšující se populace rysa umožnila potlačit populaci lišek. Tím došlo ke snížení jejich predačního tlaku na zajíce běláky. Zajíc tak zvýšil svou početnost přesto, že ve Finsku je významnou potravou rysa také právě zajíc. Populační hustota rysů však je zhruba 40x menší než u lišek, takže potlačení menších predátorů většími ve výsledku umožnilo zajícům uniknout predaci a dosáhnout vyšších počtů.
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]