Charakteristika Rybničního Ekosystému

Základní definice říká, že rybník je uměle vybudovaná vypustitelná vodní nádrž sloužící k chovu ryb. Chov ryb a produkce rybího masa, tedy hodnotné potraviny určené k lidské spotřebě byl a je základní cíl výstavby většiny rybníků. Okrajově vznikají rybníky čistě z protipovodňových, environmentálních či estetických aspektů, ke sportovnímu využití nebo k dočišťování odpadních vod z výrobních podniků. Nutné je si uvědomit, že rybník je vodní dílo - stavba, která každoročně spotřebuje nemalé finanční prostředky na údržbu a provoz.

Význam Rybníkářství

Rybářství patří k nejstarším zdrojům lidské obživy a rovněž mezi nejstarší zaměstnání člověka. Ve světě je pojem rybářství chápán velice široce a zahrnuje především rybářství mořské. Sladkovodní rybářství přestože tvoří výrazně menší část světové produkce ryb je však neméně významné, neboť produkuje dlouhodobě stabilní výnosy vodních organismů (ryb, měkkýšů apod.) cílevědomě a trvale udržitelně. V lidské výživě má rybí maso nenahraditelnou roli a jeho dostatečná konzumace se velmi pozitivně projevuje na našem zdravotním stavu. Řada světových národů zná a plně využívá výhody konzumace rybího masa.

Hlavní princip chovu kapra v rybnících je již po staletí neměnný. Zdrojem potravy k tvorbě přírůstku je přirozená potrava (plankton, bentos) za současného přikrmování krmivy rostlinného původu - obilovinami, které slouží jako zdroj energie. K odchovu dnes nejsou využívány hnojiva anorganického charakteru, podpůrné přípravky nebo antibiotika. Chov ryb v rybnících rovněž pomáhá k udržení rybích společenstev (ichtyofauny) řek a vodních toků.

Důvodů, které vedly ke snížení početnosti a pestrosti ryb v našich řekách je celá řada. Nešetrné úpravy vodních toků (napřimování, zatrubnění, vybetonování apod.), přímé vypouštění odpadních vod do řek bez dostatečného čištění, zanášení koryt a erozní činnost, splachy pesticidních látek z polí, pytláctví a nadměrná predace (kormorán) byly často příčinou téměř úplného vymizení života z řek.

Protipovodňová Ochrana a Akumulace Vody

Významnou celospolečenskou funkcí rybníků je jejich význam v územní protipovodňové ochraně. Rybníky, které jsou napouštěny v jarním období, zachytí obrovské množství vody z tajícího sněhu. Stejnou funkci pak rybníky a jejich soustavy plní v průběhu celého roku v obdobích přívalových dešťů, kdy je k tlumení zvýšených průtoků využíván jejich značný tzv. Z těchto důvodu je třeba rybníky udržovat v řádném technickém stavu. Nemalé finanční prostředky k zajištění těchto celospolečenských funkcí jsou vynakládány především z kapes rybníkářů, jejichž jediný příjem je z prodeje vyprodukovaných ryb.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Mezi negativní vlivy, narušující a redukující protipovodňovou funkci rybníků patří eroze půdních vrstev, způsobená nevhodným hospodařením na zemědělských pozemcích v povodí, plošným kácením lesních porostů a zrychlením povrchového odtoku či špatným řešením tvaru říčních koryt. Každoročně jsou rybníky zanášeny tisíci m3 sedimentů (převážně nejhodnotnější orniční vrstvou), které snižují akumulační a retenční schopnost rybníků a jejich odstranění je finančně nesmírně nákladné.

Voda je základní a nezbytnou složkou pro existenci a bohatství života na Zemi. Rybníky zadržují a akumulují tekoucí povrchové vody a vytvářejí tak zásobu vody v krajině, sloužící všem živým organismům. Rybniční vody se podstatnou měrou účastní malého vodního koloběhu a pozitivně tak ovlivňují mikroklima dané lokality. Velký rozmach rybníkářství za dob Karla IV. je spojen právě s nadčasovým uvědoměním významu rybníků, kdy panovník zaváděl stavby rybníků ze státních prostředků a nařizoval je stavět i městům, feudálům a církvi, aby, jak se uvádí ve starých zakládacích listinách „království naše rybami a vodními parami oplývalo“.

Biochemické Procesy a Eutrofizace

Akumulovaná voda v rybníku a její okolí představuje ustálené prostředí, ve kterém vzniká specifický řetězec biochemických pochodů. Současně zde probíhají skladné a rozkladné procesy, přeměna živin a látek, ustanovují se potravní řetězce a vzájemné vztahy v hierarchii zde žijících organismů. Zásadní problém ohrožující jakost povrchových vod i veškeré vodní ekosystémy jsou však nadměrné přísuny živin a látek z jiných oblastí lidské činnosti způsobující tzv. eutrofizaci povrchových vod.

Jako nejvýznamnější znečišťovatel se projevuje oblast vypouštění komunálních odpadních vod bez dostatečného čištění, dále odpadní vody z průmyslu a výrobních podniků, splachy ze zemědělsky obdělávaných polí a staré ekologické zátěže. Tyto zdroje znečištění jsou známy a popsány. Zachycením a přeměnou živin putujících ve vodních tocích v rybnících dochází k částečnému dočišťování povrchových vod. Speciálním případem jsou tzv. biologické či stabilizační rybníky, kterou jsou vystavěny pouze za účelem dočišťování povrchových vod bez ohledu na rybochovnou, protipovodňovou či ekologickou funkci a hodnotu. Takovéto rybníky nejčastěji nalézáme u výrobních zemědělských a potravinářských podniků (např. mlékáren, cukrovarů apod.) nebo pod malými obcemi.

Ekologický Význam Rybníků

K výstavbám rybníků byly v minulosti využívány především méněhodnotné půdní plochy, často podmáčené, neobdělávatelné, těžko dostupné a degradované. Z hlediska ekologického tak došlo k výraznému zpestření místních životních podmínek, vznikly tak nové specifické biotopy - volná vodní plocha, litorální zóna, ostrůvky, mokřadní břehy a vodou dostatečně zásobené okolní plochy. Rybniční ekosystém řadíme mezi stojaté vody. Ve většině stojatých vod je uzavřený oběh živin a výměna látek z okolím je méně významná. Voda se v nich pohybuje pomaleji, různými směry a v různých cirkulacích. Ekosystémy stojatých vod mají zpravidla zřetelné hranice.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Biotopy a Společenstva Rybníků

Ve vodním prostředí rybníků rozlišujeme tyto základní biotopy - oblast volné vody (pelagiál) a dno nádrže (bentál) a jim odpovídající společenstva volné vody (pelagos) a společenstvo dna (bentos). K běžným zástupcům rybničních vyšších rosltin patří rákos, orobinec, rdesno obojživelné, lakušník, stulík žlutý, kosatec žlutý, blatouch bahenní, šípatka vodní, rdest, skřípinec jezerní, celá řada ostřic či zblochan vodní.

Rybniční fauna je velmi pestrá. Na hladině se vyskytují vodní ploštice - bruslařky, vodoměrky či vodní brouci - vírník nebo potápník. Ve vodním sloupci vnášející se zooplankton - perloočky, buchanky, vířníci, vznášivky. Ponořené spatříme pijavky - chobotnatku, hltanovou či plže - plovatku, okružáka. Na dně rybníků se především vyskytují larvy pakomárů, jepice, vážky, raci nebo mlži - škeble. Připomeňme nejvýznamnější zástupce ichtyofauny - kapr, lín, štika, candát, sumec, amur, tolstolobik, cejn, plotice, síh a řada dalších. K rybníkům neodmyslitelně patří užovky. Z ptáků běžně spatříme racky a rybáky, kachny, lysky, labutě, poláky, potápku roháče, rákosníka či volavku popelavou. Při troše štěstí narazíme na chřástala, bukače, ledňáčka nebo motáka pochopa či orlovce říčního.

Rybníky slouží i k cílenému odchovu ohrožených živočichů, například zvláště chráněných druhů ryb jako mník jednovousý, jelec jesen, střevle potoční nebo kriticky ohrožených druhů raků - rak říční, rak kamenáč.

Rybníky jsou pevnou součástí české krajiny. Jejich počet a rozloha se však v průběhu historie značně měnila. Vrcholu dosáhlo rybníkářství v českých zemích v 16.století, kdy celková plocha rybníků představovala 180 000 ha. S nastupujícím rozvojem polního hospodářství však byly rybníky v následujících letech postupně rušeny a v roce 1850 je již uváděna výměra pouze 35 000 ha.

Přestože se jedná o hospodářsky využívané umělé vodní nádrže vystavěné člověkem, vytváří rybníky v krajině harmonický prvek v přírodním systému. Jedná se o přírodě blízký ekosystém zvyšují ekologickou hodnotu a ekologickou stabilitu krajiny. Představit si rozmanitou českou krajinu bez rybníků a rybničních soustav není možné. Sportovní rybolov je oblíbenou činností po celém světě. V České republice čítá základna sportovních rybářů přes 250 tis. členů. Neméně významnou úlohu pro českou společnost hrají vybrané rybníky určené k rekreačním účelům.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

Rybník jako Významný Krajinný Prvek

Mezi významné krajinné prvky podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon explicitně řadí také rybník. Pojem „rybník“ ve smyslu významného krajinného prvku není zákonem o ochraně přírody a krajiny samostatně definován.

Rybníkem se podle zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství) rozumí „vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními.“ Tato definice popisuje pouze funkčně technické vlastnosti rybníků jako specifických vodních děl, nikoliv jeho ekologické či hydrologické funkce, resp. rybniční ekosystém, proto je pro potřeby ochrany rybníků jako významných krajinných prvků ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny nevyhovující.

Charakter, složení a dynamika rybničního ekosystému, od něhož jsou odvozeny ekologicko-stabilizační funkce rybníka jako významného krajinného prvku závisí na mnoha faktorech; k těm podstatným patří zdroj vody (nejčastěji vodní tok, zřídka i dešťová voda nebo pramen), pozice rybníka ve vztahu k vodnímu toku, proporční parametry rybníka (plocha, tvar, hloubka, svažitost břehů a dna) a charakter rybničního hospodaření (druhové složení rybí obsádky, intenzita a technologie chovu).

Pod pojem rybník ve smyslu významného krajinného prvku je třeba vedle nádrží splňujících definici dle zákona o rybářství navíc zahrnovat také malé vodní nádrže, které plní ekologicko-stabilizační funkce rybníku v krajině (např.

Vliv Lidské Činnosti a Ochrana Rybníků

Hospodaření na rybnících se vyvíjelo nejdynamičtěji po druhé světové válce - produkce ryb z jednoho hektaru vodní plochy za tu dobu stoupla více než desetkrát! Za takovým vzrůstem stojí nejen velmi úspěšná práce šlechtitelů kapra, ale také hnojení rybníků, které podpořilo rozvoj přirozené potravy ryb. Na prudké zvýšení produkce rybníků pochopitelně zareagovala i kvalita vody, která byla poznamenána také nekontrolovaným vstupem zemědělského znečištění všeho druhu: močůvka, kejda, silážní šťávy, splach hnojiv, eroze orné půdy… a přidávaly se i splaškové odpadní vody z lidských sídel.

Rybníky se z čistých průzračných vod změnily na zakalené s vysokou biomasou fytoplanktonu, tedy mikroskopických řas vznášejících se ve vodním sloupci. Zhoršily se kyslíkové poměry a objevovaly se úhyny ryb z nedostatku kyslíku. Během několika desetiletí se - právě jako důsledek přezásobení vodního prostředí živinami - rozmohly sinice schopné vytvářet masové vodní květy. Rybí obsádky některých rybníků dosahovaly takové hustoty, že kapři vytlačili i potápivé kachny, které v rybníce nebyly schopny najít si něco k snědku. V takových případech už rozhodně nemohlo být řeči o „tradičním rybníkářství“ ani o „souladu s přírodou“.

Dnes se situace na rybnících oproti stavu před zhruba 20-40 lety podstatně zlepšila. Do povědomí se začíná dostávat i ekologické hledisko. Zápas mezi tlakem vlastníků na maximalizaci produkce ryb a přístupem zdůrazňujícím tzv. mimoprodukční funkce rybníků ovšem probíhá neustále. Řada let byly také velmi napjaté vztahy mezi vodohospodáři pečujícími o kvalitu vody a produkčními rybáři, kteří byli paušálně obviňováni ze znečišťování.

Rybníky, pokud je zachován alespoň několikametrový pás litorálu, tedy příbřežní vodní a mokřadní vegetace, jsou přirozeným centrem vysoké rozmanitosti jak rostlin, tak živočichů - od mikroskopických organismů přes vodní hmyz až po obojživelníky a ptáky. K ekologicky nejhodnotnějším rybníkům, k takovým, jaké byly dřív, tedy s čistou vodou a s rozptýlenými vodními rostlinami, se už ale bohužel nevrátíme.

Příznivé působení rybníků na klima je dnes velmi nedoceněnou službou, kterou nám zdarma poskytují. Vysoká měrná tepelná kapacita znamená, že na ohřátí litru vody o 1 ˚C se spotřebuje vysoké množství energie. Než se ale tentýž litr ochladí, velké množství tepla svému okolí zase předá. Ještě výrazněji se uplatňuje vysoké měrné skupenské teplo. Jedná se o to, že než se 1 litr vody odpaří (změní skupenství), spotřebuje se enormní množství energie. A naopak, když se vodní pára srazí a dá 1 litr kapaliny, velké množství tepla se do okolí uvolní. Voda vypařující se z vodní hladiny (evaporace) tak ochlazuje horký letní den. Ještě větší je vliv příbřežní a mokřadní vegetace, která dokáže odpařit násobně víc vody než vodní hladina (evapotranspirace).

Važme si malého vodního cyklu a rybníků a mokřadů se vší doprovodnou vegetací, které ho podporují! Tam, kde se lidem povedlo malý vodní cyklus zničit (tím, že si krátkozrace vykáceli lesy), tam došlo k úpadku celých civilizací (kupříkladu Mayové). Možná je klimatizační funkce rybníků a jejich litorálů cennější než produkce kaprů.

Dusík se v podobě dusičnanů dostává do vod převážně z orné půdy - vyplavováním hnojiv. Pokud se potokům, potůčkům či vyústěním drenáží do cesty postaví rybník, všechny dusičnany rychle spotřebuje. Naprostá většina dusičnanů se procesem tzv. denitrifikace přemění na plynný dusík, jenž se vrátí zpět do atmosféry. V našich podmínkách je fosfor tím prvkem, který určuje, jak velkého rozmachu sinice dosáhnou v Orlíku, Hracholuskách, Švihově, Vranově, prostě všude. A správně obhospodařované rybníky mají schopnost fosfor zadržovat. Ukládají ho v usazeninách a menší podíl se stane také součástí těla ryb, které se vyloví.

Fosfor - ale i sloučeniny dusíku, vápník a hořčík - nejsou v rybničních sedimentech definitivně pohřbeny. S výhodou je možné sediment z rybníka odebírat a hnojit jím ornou půdu, jejíž úrodnost je systematicky vyčerpávána neúprosným pěstováním energetických plodin, hlavně řepky a kukuřice. Hnojivé vlastnosti rybničního bahna byly velmi ceněny našimi předky, ale v dnešní společnosti, jež je obecně založena na systému koupit-použít-zahodit, se úctě zatím netěší. Zatím. Protože zdroje fosforu na Zemi dojdou rychleji než fosilní paliva. Za 150 let. A bez fosforu, jak bylo řečeno, nerostou sinice, ale neporoste ani obilí, zelenina, prostě nic.

Stovky a tisíce různých látek se dostávají do vodního prostředí. Poslední výzkumy ukazují, že rybníky mají schopnost významnou část těchto látek odbourat, tedy mikrobiálně rozložit. V teplé vodě a na povrchu bahna je dostatek rozmanitých bakterií, které mají potřebný čas znečišťující látky rozkládat. Občasným přerytím pomůže i kapr. Rybník je prostě bioreaktor a může nám pomoci s řešením spousty potíží. Pozor: pomoci, nikoli za nás vyřešit!

Správná odpověď musí být založena na spolehlivých údajích, ale získat je znamená pravidelně sledovat obrovské množství rybníků, všechny jejich přítoky a odtoky, měřit množství vody, které jimi proteče, a to alespoň dvakrát měsíčně po dobu dvou let (obvykle jeden produkční cyklus). Odsledovat za rok jeden až dva rybníky lze považovat za slušný výkon. V jižních a západních Čechách jsme jich zatím prozkoumali skoro dvacet. A zjistili jsme, že nedobrá kvalita vody u většiny z nich byla způsobena nemírným vstupem nečištěných odpadních vod z okolních obcí, které starost o své odpadní vody hodily na rybník. Pouze u menšiny rybníků se významněji projevuje znečištění pocházející z chovu ryb: z hnojení a krmení. Část z nich jsou rybníky katastrofálně přehnojené samotnými rybáři.

Ekologická hodnota takových rybníků je malá, přestože část z ekosystémových služeb, které nám mohou poskytovat, zůstává zachována - např. odstraňování dusíku a klimatizace krajiny. Z pohledu vlivu na kvalitu vody ve vodních tocích je důležité umístění takového rybníka. Pokud se nachází v horní části rybniční soustavy, pak níže ležící rybníky vypouštěné znečištění snadno zpracují.

Rybníky nám kromě ryb ke konzumu poskytují celou řadu tzv. ekosystémových služeb, z nichž některé vysoce významné ještě ani neumíme docenit: klimatizaci krajiny posilováním malého vodního oběhu, samočisticí procesy, příležitost k recyklaci látek.

Stavby přehrad byly vždy kontroverzním zásahem do krajiny. Ale člověk vodní nádrže dál ovlivňuje, bohužel často nepříznivě. Otázka hodnoty vodních zdrojů a kvality vodních ekosystémů se v posledním desetiletí v Evropě intenzivně řeší. Kvalitním ekosystémem přitom rozumíme takový, v němž se všechny součásti nacházejí ve stavu, jaký by existoval bez vlivu lidské činnosti. Evropa chce dosáhnout v dohledné době ve všech vnitrozemských a příbřežních vodách minimálně „dobrého ekologického stavu“, čímž míní stav jen mírně odlišný od přirozených podmínek.

V Evropě totiž neexistuje jediný člověkem nenarušený vodní ekosystém. Vzniklo proto několik principů hodnocení kvality. Asi nejlepší z nich používá historická data z preindustriálního či raně industriálního období. Jako charakteristiky, které nejlépe odrážejí ekosystémové změny způsobené člověkem, sledujeme změny početnosti nebo vymizení druhů, tedy reakce společenstev a ekosystémů na různé stresory. Stav rybích populací a společenstev stojí v centru naší pozornosti celkem pochopitelně. Ryby zaujímají v nádržích místo na vrcholu potravních sítí, ovlivňují mnohé biologické procesy ve vodních ekosystémech a naopak i je silně zasahují vnější vlivy. Navíc jsou relativně dlouhověké, což nám umožňuje sledovat působení stresorů za delší období, a to i zpětně, například podle deformací těl dospělých ryb. Struktura rybích společenstev tedy věrně odráží ekologické podmínky v nádrži.

Na nejhrubší škále můžeme v našich podmínkách rozlišit tři typy společenstev: První z nich zahrnuje lososovité (Salmonidaes) ryby v kombinaci s vrankami (Cottus) a střevlemi potočními (Phoxinus phoxinus), kterým vyhovují horské nádrže chudé na živiny (například Morávka). V nižších nadmořských výškách zpravidla převažují společenstva kaprovitých ryb (Cyprinidae) nebo s převahou okouna říčního (Perca fluviatilis). Konkrétní nádrž a její stav necharakterizují jen dominantní druhy, ale i pouhý výskyt a životaschopnost některých populací. Naopak kapr obecný platí v jižní Evropě za indikátor degradovaného prostředí, podobně jako ve střední Evropě cejn velký (Abramis brama), cejnek malý (Blicca bjoerkna), candát obecný (Sander lucioperca) a ježdík obecný (Gymnocephalus cernua).

Nadměrné množství živin je největším problémem evropských vod. Vyznačují se vyšší produktivitou a žije v nich větší množství ryb, většinou flexibilních všežravých druhů dobře adaptovaných na zakalenou vodu s nižší koncentrací kyslíku, ale oproti nenarušeným společenstvům v nich většinou chybí potravní specialisté. V našich nádržích, jejichž vody se využívají pro výrobu elektrické energie, často kolísá hladina vody, s čímž jde ruku v ruce úbytek porostů příbřežních ponořených rostlin. To může vadit rybám, které při výtěru odkládají své jikry na rostliny. Cejn velký či plotice obecná (Rutilus rutilus) ponořené rostliny pouze preferují a chybí-li, použijí jiný podklad.

Obdobnými indikátory jsou druhy, které vyžadují k úspěšné reprodukci migraci do přítoků. Také přítomnost mladých ryb značí životaschopnost populace jednotlivých druhů v nádrži. I v našich podmínkách nalezneme nádrže, kde se ryby přirozeně nerozmnožují a právem je označujeme za zcela degradované. Příčinou může být zmíněné kolísání hladiny, omezení migračními bariérami, ale i extrémní podmínky jako je trvale chladná a na kyslík velmi chudá voda s minimem potravních zdrojů. S kombinací všech těchto negativních vlivů se setkáváme v menších nádržích v kaskádě, do nichž přitéká voda z hlubokých vrstev předcházející nádrže (například Kamýk pod Orlíkem).

Narušení reprodukce a prostředí při březích (litorál) naznačuje i vysoký podíl mezidruhových kříženců ve společenstvu. Na kvalitu rybí obsádky má vliv i sportovní rybolov. Dobrým indikátorem intenzity rybářského tlaku je výskyt kapra obecného. Tento druh mají sportovní rybáři ve velké oblibě, a tak se dá říci, že platí úměra mezi počty kaprů ve vodě a rybáři na břehu. Kapr se ve většině našich nádrží přirozeně nerozmnožuje (potřebuje k tomu teplejší vodu a především vodní rostliny jako třecí podklad), sportovní rybáři je uměle vysazují. A nejen kapry, ale i nepůvodní druhy ryb, například amura bílého (Ctenopharyngodon idella), pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss), tolstolobika bílého (Hypophthalmichthys molitrix) a tolstolobce pestrého (Hypophthalmichthys nobilis).

Poslední výzkumy ukazují, že sportovní rybolov poměrně intenzivně ovlivňuje i početnost populací dravých ryb. Stabilita a vyváženost rybího společenstva, ve kterém početnost a biomasa odpovídá produktivitě nádrže, je nedílnou součástí dobrého fungování ekosystému nádrže. V takovém společenstvu žijí druhy s různými potravními a reprodukčními strategiemi, které využívají maximum nabízených ekologických nik.

Aktuální výsledky našeho průzkumu v českých nádržích naznačují, že prakticky všechny nádrže jsou ovlivněny lidskou činností. Ve většině prozkoumaných nádrží převládají početné populace kaprovitých ryb. Nádrže s nižší produktivitou obývají okounovitá společenstva a nejohroženějších lososovitých ryb je minimum.

Uveďme ještě jednou příklady a stav doposud prozkoumaných nádrží: nádrže s nejvyšším ekologickým potenciálem jsou šumavská vodárenská nádrž Nýrsko ležící na řece Úhlavě, menší vodárenské nádrže v Brdech Láz s Pilskou a dále krušnohorské Fláje.

Studium hodnocení ekologické kvality rybích společenstev v nádržích je v současné době podporováno Centrem pro ekologický potenciál rybích obsádek nádrží a jezer, projektem CZ.1.07/2.3.00/20.0204 (CEKOPOT) financovaným Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

tags: #ekosystem #rybnik #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Postupy recyklace drahých kovů
• Bezpečnostní standardy pro školy v přírodě
• Liberální ekologická strana a Petr Maršálek
• Komplexní průvodce řízením rizik
• Třídění odpadu v České Třebové