Elektrické znečištění a jeho vliv na zdraví

Ovzduší, které nás obklopuje venku i uvnitř budov, je neustále více či méně ionizováno. Mluvíme o elektroiontovém mikroklimatu či o ionizaci vzduchu. Znamená to, že ovzduší obsahuje určité kvantum volných atmosférických iontů. Ionty jsou elektricky nabité molekuly, části molekul či molekulární shluky, vzniklé ionizací plynných složek atmosféry. K ionizaci je potřebná ionizační energie.

Na zemském povrchu působí její zdroje neustále, proto je v přírodě ovzduší v každém okamžiku ionizováno. Ovzduší elektricky neutrální se v přírodě nevyskytuje vůbec. Na tento stav je člověk dlouhodobě adaptován. Důvodem je složení atmosféry. Lehké ionty, shluky 10 - 30 molekul plynů vysoké pohyblivosti, životnosti několika sekund, neustále vznikající. Těžké ionty, tvořené shluky až tisíců molekul, životnost až týdny. Obsahují zpravidla “kondenzační jádro”, t.j. částici prachu, kouře či dýmu.

K překonání sil mezi atomovým jádrem a jeho elektronovým obalem je použita ionizační energie. Při ionizaci různých plynů se liší její spotřeba. První zdroj směřuje směrem k povrchu zemskému z kosmu, druhý vychází z nitra Země. Oba zdroje záření jsou prakticky všudypřítomné a způsobují asi 95% ionizace vzduchu.

Vliv iontů na lidské zdraví

Nad zemským povrchem nejsou kladné a záporné ionty v rovnováze. I když víme, že vždy při přirozené ionizaci vzduchu vzniká dvojice iontů s opačnými znaménky, nenaměříme na stejném místě stejný počet kladných a záporných iontů. Co je toho příčinou? Víme, že Země nese záporný náboj a ionosféra (dobře vodivá, nabitá vrstva vzduchu ve výši asi 50 km nad zemském povrchem) nese kladný náboj. Mezi těmito dvěma póly existuje elektrické pole, ve kterém jsou kladné ionty přitahovány k Zemi, zatímco záporné ionty jsou přitahovány k opačně nabité ionosféře.

V ovzduší se ionty pohybují rozdílnou rychlostí, která závisí na jejich hmotnosti a kvalitě prostředí. Čím menší ionty, tím rychlejší pohyb. Čím rychlejší pohyb, tím větší riziko zániku. Záporné ionty jsou menší než kladné, snadněji tedy zanikají. Děje se tak, že se setkají dva ionty opačného náboje, vymění si elektron a stanou se z nich dvě elektricky neutrální částice.

Čtěte také: Elektromotory a znečištění: Překvapivé výsledky

Na koncentraci atmosférických iontů má vliv atmosférický tlak, množství srážek, teplota a vlhkost vzduchu i jeho proudění. Zatímco vyšší vlhkost vzduchu znamená nižší ionizaci, vyšší teplota znamená více atmosférických iontů. Lidé, kteří jsou citliví na změny počasí, vnímají vlastně měnící se koncentrace vzdušných iontů. Reagují např. bolestmi hlavy, kloubů, jizev, příp. změnami nálady a poruchami spánku.

Čím čistší je ovzduší, tím výraznější jsou rozdíly mezi maximem a minimem koncentrací iontů. Nejmenší vliv na celkovou koncentraci atmosférických iontů ve vnitřním prostředí mají objekty z přírodních materiálů (dřevo, cihelné zdivo). Ionizaci vzduchu v interiéru značně negativně mění železobetonové zdivo panelových domů. Pro udržení nezbytné koncentrace iontů je v nich obzvlášť důležité větrání. Krajním případem jsou panelové objekty bez možnosti přirozeného větrání s klimatizací.

Největším nepřítelem přirozené ionizace vzduchu je kouření. Cigaretový dým je aerosol množství chemických látek, hlavní složkou je dehet. Druhým nepřítelem ionizace vzduchu je dlouhodobý pobyt více lidí v nevětrané místnosti. Lidé pak mají pocit “vydýchaného vzduchu” a “nedostatku kyslíku”. Třetím nepřítelem je úprava vzduchu klimatizací, kdy se vzduch filtruje, vlhčí a dopravuje v potrubí často na značně vzdálená místa. Míst, kde mohou lehké ionty zaniknout, je tedy mnoho.

Přímé působení vzdušných iontů se děje jednak vdechováním, tedy v plicích. K přímému působení dochází i na povrchu těla, kůží. Řada autorů ještě dnes o přímém působení iontů na člověka diskutuje. Samo jejich působení není dosud detailně objasněno. Provádí se pomocí generátorů iontů - ionizátorů. Některé produkují ionty obojí polarity, jiné jsou konstruovány tak, aby kladné ionty byly ihned zachyceny a ovzduší bylo obohaceno pouze o ionty záporné, z hlediska biologického působení na člověka potřebné a žádoucí.

Tyto přístroje pracují na různých principech. Nejčastěji vidíme ionizátory s koronovým výbojem. Emitorem (vyzařovačem) iontů je kovová jehla, která je umístěna tak, aby se vytvořené lehké záporné ionty snadno šířily do vzdušného prostoru. Kovový emitor vyžaduje občasnou údržbu (ostření), neboť se na jeho hrotu natavují nečistoty z ovzduší, hrot se tupí a produkce iontů klesá. Druhou skupinou jsou ionizátory s uhlíkovým vláknem. V současnosti představují nejnovější způsob produkce lehkých záporných iontů. Jejich emitor je tvořen vlákny čistého uhlíku.

Čtěte také: Udržitelná Budoucnost

Vzhledem ke kvalitě ovzduší, které nás obklopuje, lze ionizátor doporučit prakticky do každého interiéru. Správně používán nikomu neuškodí, naopak může mít řadu příznivých účinků. Nehodí se do místností nadměrně znečištěných a je zbytečný tam, kde se kouří. Ionizátory jsou dnes často přímo vestavěny v některých dokonalejších typech čističů vzduchu. Zde nejen samy přímo působí, ale protiprašný účinek čističů vzduchu zvyšují.

Protože je provoz ionizátorů naprosto bezhlučný, jsou vhodnou pomůckou ke snížení množství prachu v ovzduší bytu každého alergika. Jak bylo výše vysvětleno, ionizátory se podílejí na čištění vzduchu tak, že urychlují sedimentaci prachu a jeho částice elektrickými silami odpuzují směrem k pevným povrchům. Za zcela ideální považujeme nepřerušovaný provoz ionizátoru. Ověřili jsme totiž experimentálně, že ovzduší nelze vyčistit nebo ionizovat “do zásoby”. Přístroj by měl být umístěn minimálně půl metru od nejbližšího pevného povrchu - stěny nebo nábytku - a směrován tak, aby se vyrobené ionty k člověku dostaly.

Mezi ionizátorem a exponovanou osobou by neměla být pevná překážka. I tak záleží na materiálech, které jsou v interiéru užity (stavební, dekorační a zařizovací), kolik lehkých, uměle vyrobených iontů vlastně ve vzduchu místnosti zůstane, neboť je některé materiály více a některé méně pohlcují. Tzv. prostorové (bytové) ionizátory se montují napevno na strop nebo zavěšují do prostoru.

V České republice nemáme normu ani jiný předpis, který by určoval, jaká koncentrace lehkých iontů v ovzduší interiéru je optimální. Při doporučeních vycházíme ze znalosti ionizace vzduchu v čisté přírodě a takové koncentrace považujeme za ideální.

Světelné znečištění (světelný smog)

Světelné znečištění, nazývané hovorově také jako světelný smog, je uměle vytvořené světlo, které zvyšuje přirozenou úroveň světla ve venkovním prostředí. Množství tohoto umělého světla v nočním prostředí se za posledních třicet let zvýšilo o více než sto procent. Má přitom negativní vliv na ekosystém, lidské zdraví i ekonomiku.

Čtěte také: Zelená energie ve Španělsku

„Světelné znečištění je skrytým ekologickým problémem současnosti. Mnoho obcí dnes svítí příliš, zbytečně a často i špatným směrem,“ vysvětlila vrchní rada Odboru regionální politiky ministerstva pro místní rozvoj Ivana Svojtková. Autoři příručky poukazují na to, že jedním z důvodů, proč světelné znečištění narůstá, je fakt, že světlo šířené v atmosféře není v národních legislativách považováno za znečišťující látku, v důsledku čehož není jasné, kdo by za tuto problematiku měl nést zodpovědnost. Česko navíc ani nemá na politické či právní úrovní žádný legislativní dokument, který by stanovil, co vlastně světelné znečištění je.

Přesto se skupiny institucí a odborníků pokusily definici vypracovat, a to tak, aby umožnila jednotící výklad pro různé oblasti. Komise pro životní prostředí Akademie věd pak definici schválila. Světelné znečištění je podle ní „umělé vytvořené světlo zvyšující přirozenou úroveň světla ve venkovním prostředí“.

Podle ministerstva životního prostředí stojí za nárůstem světelného smogu především nevhodný způsob užití světla a dostupnost LED technologií. Ty totiž umožňují svítit levně a efektivně, čímž mnohdy vedou k nadužívání. Původcem znečištění ale může být každý umělý světelný zdroj, pro který je typické zejména směřování do nežádoucích prostor (například oken či volné krajiny), osvětlení mimo nutné časové období či použití zdrojů s nevhodnými spektrálními charakteristikami.

Ačkoliv dokument resortu pro místní rozvoj uvádí, že světelné znečištění se za posledních třicet let globálně zvýšilo o sto procent, připouští zároveň to, že zatím neexistuje univerzální způsob jeho měření. Pro globální mapování úniku světla ze Země do volného vesmíru se využívají satelitní snímky.

„Do budoucna se předpokládá doplnění kombinace dat z měřicích stanic na Zemi či nízko v atmosféře, aby bylo možné přesněji určit podíl světla, které se díky rozptylu a odrazům šíří v nízkých výškách,“ vysvětlují autoři příručky.

Působení světelného znečištění na ekosystém a zdraví

Bez ohledu na způsob měření je ovšem jednoznačné, že světelné znečištění s sebou přináší řadu negativních efektů. „Samotná hodnota nočního nebe je pro ekologii a potravní řetězec nevyčíslitelná. Škodlivé dopady světelného znečištění na lidské zdraví, ekosystémové služby či biodiverzitu jsou obtížně hodnotitelné,“ zdůrazňují autoři dokumentu.

Celosvětově je dle resortu pro místní rozvoj za nejzávažnější dopad považováno právě působení na ekosystém. Pro ten je totiž pravidelné střídání denního světla a hluboké noční tmy zásadním zdrojem časových signálů řídících činnosti a procesy pro přežití organismů. Živočichové na základě světla odhadují řadu faktorů, jako je správná doba pro hledání potravy či odpočinek. Umělé světlo má ale vliv i na flóru, jeho přítomnost může způsobit třeba předčasné olistění. Mezi další příklady lze zařadit přitahování hmyzu ke světelným zdrojům, dezorientaci ptáků či výrazné změny životního stylu ohrožených druhů netopýrů.

Světelné znečištění ovšem dopadá i na zdraví lidí. Slabé noční světlo sice obvykle není přímo příčinou konkrétních nemocí, ale představuje významný faktor zvyšující riziko vzniku některé z civilizačních chorob. Epidemiologické studie například ukazují, že výskyt rakoviny prsu celosvětově koreluje s množstvím světelného znečištění, ačkoliv tuto souvislost může do jisté míry ovlivňovat i hustota osídlení. Ministerstvo pro životní prostředí uvádí, že pod v noci osvětlenou oblohou žije více než osmdesát procent světové populace.

„Obecně lze říci, že světlo v nočních hodinách narušuje hormonální procesy, vede k nekvalitnímu spánku a k nedostatečné regeneraci organismu. Takto oslabovaný organismus je náchylnější k rozvoji některé ze široké škály nemocí, jimž by se při správně fungujícím cirkadiánním systému a dostatečné produkci melatoninu dokázal ubránit,“ vysvětlují autoři dokumentu resortu pro místní rozvoj.

Ti navíc upozorňují i na další projev výrazného světelného znečištění ve velkoměstech, jímž je omezení „regeneračních“ chemických procesů v ovzduší. Ty totiž přirozeně probíhají pouze v noci, kdy nejsou blokovány slunečním zářením. Světelné znečištění se tak tímto způsobem podílí i na zhoršování kvality ovzduší ve městech.

Ekonomické ztráty způsobené světelným znečištěním

Světelné znečištění ale přináší i negativa spojená s ekonomickými aspekty. Ty souvisí třeba s tím, že v některých případech část světla směřuje do míst, která osvětlená být nemusí. To se týká například oken domů, do nichž může svítit osvětlení silnice, či řeky, do níž svítí osvětlení mostu. Použité osvětlení je navíc mnohdy technicky nevhodné či zastaralé. „Naplno svítíme i pozdě v noci, kdy je náš zrak výrazně citlivější na rušivé světlo a zároveň po ulicích téměř nikdo nechodí,“ zdůrazňují autoři dokumentu.

Zatímco v řadě aspektů je obtížné přesně stanovit míru škodlivosti negativních dopadů světelného znečištění, v případě těch ekonomických tomu tak není. Na osvětlení jde zhruba dvacet procent světové energie. V rámci Evropské unie činí tento podíl 15,4 procenta. Ekonomické ztráty ale nepřináší jen náklady na energii nutnou k výrobě nevyužitého světla. Negativní dopady s přesahem do ekonomiky má totiž i omezená výkonnost a chyby lidí související s nedostatečným spánkem. Ve vyspělých zemích se vyčíslení těchto dopadů pohybuje okolo dvou procent HDP.

Dalším negativním dopadem je závojový jas oblohy, který znesnadňuje astronomická pozorování. „A byli to právě astronomové, kteří na problematiku začali před více než padesáti lety upozorňovat,“ podotýká text na webu Akademie věd. „Zatímco na přírodní obloze je možno pouhým okem spatřit až několik tisíc hvězd, na většině území Česka jsou to pouze stovky hvězd a v nejhůře postižených oblastech jako centra velkých měst a aglomerací jde pouze o několik jednotek či desítek hvězd,“ dodává web svetelneznecisteni.cz.

Proč je osvětlení zřizováno?

Na základě výčtu negativních aspektů světelného znečištění by se dalo snadno dojít k závěru, že veřejné osvětlení je něčím zbytečným, co ve svém důsledku přináší samá negativa. Je ovšem potřeba připomenout, že osvětlení je zřizováno za účelem usnadnění orientace, zvýšení bezpečnosti a snížení nehodovosti. To však neznamená, že ke zvýšení bezpečnosti osvětlení napomáhá ve všech případech. Je-li využito nevhodně, může být efekt dokonce opačný. Příkladem mohou být třeba ostré přechody mezi světlem a stínem či oslnění. Autoři dokumentu resortu místního rozvoje navíc poznamenávají, že „přímá souvislost mezi intenzitou osvětlení a mírou nehodovosti a kriminality je sporná“. To však neznamená, že pokud by osvětlení na dopravně exponovaných místech bylo vypnuto úplně, nedošlo by k nárůstu počtu nehod.

Možnosti omezení světelného znečištění

Jako logický způsob, jak světlené znečištění omezit, by se mohlo nabízet vypnutí veřejného osvětlení v určitých časech, či alespoň jeho částečné omezení, například skrze vypínání každé druhé lampy. Autoři příručky ministerstva pro místní rozvoj ovšem upozorňují, že stávající instalace na podobná řešení většinou nejsou připraveny a provedení něčeho takového je tak technicky nereálné. Pokud už se o podobném opatření opravdu uvažuje, je třeba řešit technické prostředky pro dostatečnou plynulost stmívání. Skokové vypnutí z plného provozu by totiž mohlo způsobit potenciálně nebezpečné situace například v dopravě. Možnosti plynulého stmívání ovšem zatím zvládne jen část moderních instalací. Vzhledem k trendům je podle autorů dokumentu nicméně pravděpodobně jen otázkou času, kdy budou tyto technologie uplatněny na většině území Česka.

Server svetelneznecisteni.cz uvádí, že na rozdíl od dalších procesů, jimiž lidé poškozují životní prostředí, lze světelné znečištění poměrně snadno omezit. „Sviťme jen tehdy, kdy je potřeba, pouze tolik, kolik je potřeba, a jen tam, kam je potřeba. Sviťme na zem, ne do nebe a ostatním do očí,“ je zdůrazněno na webu. Důležité je ovšem také využívat vhodný typ svítidel a omezit večer a v noci modré světlo o krátkých vlnových délkách.

Čemu konkrétně je třeba se vyhnout?

Zejména jde o směřování světla do nebe či do krajiny, ale třeba také do oken, nebo naopak z interiérů do vnějšího prostředí. Nevhodné je také osvětlovat prostory, u nichž to není nutné. Může jít například o parkoviště nákupního centra mimo otevírací dobu. Tím se dostáváme i k otázce, na jakých místech je žádoucí noční osvětlení omezit jako první. Kromě parkovišť zavřených nákupních center jde podle ministerstva pro místní rozvoj zejména o reklamní a další komerční osvětlení objektů, které jsou zavřené. Stejně tak se nabízí třeba i omezení nasvícení billboardů. Zmíněna jsou ale i svítidla pro osvětlení kulturních a architektonických památek. U těch je podle příručky vhodné vytipovat pro svícení takové časy, kdy může mít skutečný kulturní dopad.

Častým tématem je i osvětlení zařízení, na nichž se konají kulturní či sportovní akce. „I v těchto případech je značný prostor na časovou a prostorovou optimalizaci provozovaného osvětlení, které bývá zpravidla nedostatečně stíněno a šíří se ze sportovišť na velké vzdálenosti,“ píše se v příručce.

Jak svítit správně?

Pokud je veřejné osvětlení potřebné, je podle příručky zásadní eliminovat modré a bílé světlo, které je v nočním prostředí nejméně přirozené. Na důležitost barvy světla upozorňuje i server svetelneznecisteni.cz, podle něhož studené odstíny narušují přírodní rovnováhu i biologický rytmus člověka více než teplé. „Zároveň se takové světlo více rozptyluje v ovzduší. Pokud chcete bílé světlo, vždy dávejte přednost teplým odstínům, které jsou příjemnější a šetrnější k noční přírodě,“ doporučuje web.

Častým problémem v tuzemsku bývá také instalace osvětlení velmi vysoko nad okolním terénem i zástavbou. Obce by proto podle ministerstva měly preferovat nižší stožáry a osvětlení u země. „Design pouličního svítidla musí co nejvíc eliminovat svícení vzhůru i vodorovně a je potřeba hlídat intenzitu osvětlení a udržovat ji na nezbytně nutné úrovni kvůli odraženému světlu, které má největší podíl na výsledné kontaminaci ovzduší umělým světlem, a to převážně kvůli matným povrchům komunikací a budov, na kterých se světlo odráží všemi směry,“ vysvětlují autoři dokumentu resortu pro místní rozvoj.

U běžného osvětlení komunikací by podle webu svetelneznecisteni.cz měla být osvětlena zejména samotná komunikace a její bezprostřední okolí. Úroveň osvětlení by měla odpovídat typu a hustotě provozu. Používána by neměla být dekorativní svítidla bez účinné směrové optiky, jako jsou třeba válce, koule či lucerny.

Elektrosmog a elektromagnetické záření

Elektrosmog je laické označení pro škodlivý vliv elektromagnetického záření. To se vyskytuje všude kolem nás. Vyzařuje ho elektrické vedení, televizní vysílače, mobilní telefony i všechny domácí spotřebiče. Může nám škodit a je nutné se proti němu chránit? Elektromagnetické záření je možné rozdělit na ionizující (například rentgenové záření) a neionizující (například infračervené záření). O ionizujícím záření víme, že je ve vyšších koncentracích pro lidský organismus škodlivé, ale u neionizujícího záření vědci stále nenašli jednoznačnou odpověď.

Elektrosmog se používá jako označení pro působení neionizujícího elektromagnetického záření na okolí, respektive znečištění prostředí tímto zářením. Vzniká ze všech spotřebičů, ale také v okolí elektrického vedení nebo rozvodů elektřiny v domácnostech, vyzařují ho televizní a mobilní vysílače, mobily nebo počítače. Elektromagnetické pole se ale vytváří rovněž samotným slunečním zářením, je tedy všude kolem nás a stoprocentní ochrana před elektrosmogem není možná.

Škodí elektrosmog zdraví?

Právě laické označení elektrosmog dává elektromagnetické záření negativní konotaci - smog vytváří znečištění ovzduší a stejně tak se negativní účinky připisují elektromagnetickému záření. Může mít vliv na lidské zdraví, když ho vyzařuje i samotné Slunce? Vědci se na jednoznačném závěru zatím neshodli. Na jednu stranu se elektromagnetické pole zahušťuje, protože používáme stále více vysílačů nebo elektrických spotřebičů, na druhou stranu se intenzita záření například vysílačů pomocí vyspělejších technologií spíše snižuje. V České republice se tématem zabývá Národní referenční laboratoř pro neionizující elektromagnetická pole. Tato instituce má na starost stanovení a kontrolu dodržování limitů elektrosmogu a ohrazuje se proti tomu, že by člověk mohl být v běžných podmínkách vystaven příliš vysokým dávkám záření.

Omezení pro elektrosmog v ČR

V České republice se využívají expoziční limity v souladu s doporučením Evropské unie. Ty jsou nastaveny poměrně vysoko ve srovnání s množstvím záření, které elektrická zařízení při obvyklém použití vyzařují. V běžném životě tak není prakticky možné limity překročit, nicméně stojí za povšimnutí, že hodnoty byly v roce 2005 řádově desetinásobně navýšeny. To znamená, že v současné době můžeme být vystaveni mnohem vyššímu záření, než tomu bylo v minulosti.

Existují výzkumy, které škodlivost elektromagnetického záření naznačují. Problémy se spánkem nebo pamětí, bolesti hlavy, alergie, sexuální dysfunkce nebo zvýšené riziko vzniku rakoviny - to je jen několik málo neduhů, které se ve výzkumech prokázaly jako následek působení elektrosmogu. Proti těmto závěrům však vystupují skeptici, kteří se je snaží vyvrátit. Poukazují na nepřesnou metodiku výzkumu nebo nemožnost oddělit působení ostatních vlivů.

Problém s přecitlivělostí na elektrosmog ale skutečně existuje. Nazývá se elektromagnetická hypersenzitivita. Většinou je však toto onemocnění považováno za autosugestivní, psychosomatické fobické onemocnění. Nemocní mají problémy ne z elektromagnetického záření jako takového, ale vytvoří si z něj takový strach, že to má dopady na jejich zdravotní stav. Pravda je, že jednoznačně se zatím nepodařilo škodlivost elektrosmogu potvrdit ani vyvrátit.

Ochrana proti elektrosmogu

Jak jsme si vysvětlili, stoprocentní ochrana proti elektrosmogu je prakticky nemožná, protože elektromagnetické záření se vyskytuje všude. Určitě je ale možné jeho působení na lidský organismus omezit. Základním předpokladem je snížit čas, po který je člověk záření vystaven a zvýšit vzdálenost, jež má mezi tělem a vysílačem.

Jedním z ochranných opatření proti elektrosmogu je omezení používání mobilního telefonu. Jedná se totiž o vysílač, s nímž přicházíme do kontaktu dnes a denně, navíc si ho dáváme až k hlavě. Pokud chceme snížit množství elektrosmogu z mobilního telefonu, měli bychom volat krátce a na dobrém signálu. Není dobré nosit telefon na pásku nebo v kapse, z dosahu bychom ho měli odstranit především během spánku. Při častém telefonování se doporučuje pořídit si sluchátka nebo dát mobil na hlasitý odposlech, abychom si ho netlačili k hlavě po dlouhou dobu.

Další jednoduchá opatření můžeme zavést s dalšími spotřebiči v domácnosti. Neměli bychom se pohybovat v jejich blízkosti, když jsou v chodu (například procházet kolem zapnuté mikrovlnné trouby). Pokud je nepoužíváme, měli bychom vypnout spotřebiče i ze stand-by režimu, totéž platí pro wifi.

Znečištění ovzduší a lidské zdraví

Působení znečištěného ovzduší na organismus mimo jiné přispívá ke zvýšenému výskytu plicních, kardiovaskulárních a neurodegenerativních poruch a je odpovědné i za zkrácení střední délky života. Látky znečišťující ovzduší pocházejí jak z přírodních zdrojů (např.

Znečištěný vzduch obsahuje komplexní směs skládající se z plynných škodlivin [ozon, SO2, CO, NOx, těkavé organické sloučeniny (VOC)], prachových částic (particulate matter, PM) různé velikosti a sloučenin na ně navázaných, včetně např. polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH) a kovů. Toxicita znečištěného ovzduší tak vzniká spolupůsobením různých složek.

Účinky na lidský organismus

Účinky zprostředkované prachovými částicemi (PM) jsou v organismu spojeny jak s fyzikálními vlastnostmi PM, tak s chemickým složením na ně adsorbovaných sloučenin. Přítomnost částic samotných přispívá k aktivaci imunitního systému, což může mít za následek produkci reaktivních forem kyslíku (ROS) imunitními buňkami. ROS způsobují oxidační poškození makromolekul, včetně nukleových kyselin, indukují mutace, a tím zvyšují riziko tumorigeneze. ROS navíc působí jako signální molekuly ovlivňující expresi genů zapojených do metabolické regulace nebo stresové reakce.

Některé ze sloučenin vázaných na PM, zejména polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), jsou pravděpodobně karcinogenní nebo karcinogenní pro člověka. Reaktivní meziprodukty PAH mohou být také metabolizovány na o-chinony, které vstupují do redoxního cyklu a způsobují oxidační stres tvorbou ROS. Přítomnost přechodných kovů v PM dále přispívá k tvorbě ROS a oxidačnímu poškození makromolekul.

Jak se bránit znečištění ovzduší?

Hnutí DUHA a Greenpeace souhlasí s tím, že je potřeba hledat co nejefektivnější a nejbezpečnější cesty ke snížení znečištění ovzduší. 60 % z nás dýchá špinavý vzduch. 11 tisíc lidí ročně kvůli tomu předčasně zemře. Naplňují Státní energetickou koncepci ČR, která počítá s útlumem spalování uhlí v elektrárnách a domácích kotlích, aby zbylo na strategicky důležité teplárny.

Ukázalo se, že nekonečné dohadování, který ze zdrojů znečištění je potřeba řešit, nedává smysl. Česká republika je sedmým největším vývozcem elektřiny na světě. Dlouhodobě vyvážíme více elektřiny, než spotřebují všechny tuzemské domácnosti dohromady. Státní energetická koncepce počítá s postupným omezením vývozu a konsekventním útlumem výroby elektřiny ve velkých kondenzačních elektrárnách.

tags: #elektricke #znecisteni #vliv #na #zdravi

Oblíbené příspěvky:

• České startupy a ekologie
• Plánované krajinné segmenty
• Populační ekologická studie invazí rostlin
• Černá a přírodní police
• Organický odpad a jeho využití