Plánované ekologicky významné segmenty krajiny v České republice

Ekologická síť je již dlouhodobě nedílnou součástí strategie ochrany přírody a krajiny ve většině vyspělých a v mnoha rozvojových zemích. V České republice je doposud často vnímána jako synonymum územního systému ekologické stability. To je však zúžený pohled.

Ekologická síť bývá charakterizována jako soustava dostatečně velkých (reprezentativních) jádrových území („ostrovů“ či „biocenter“, obvykle se zvýšenou biodiverzitou, zejména druhovou bohatostí a rozmanitostí biotopů), vzájemně funkčně propojených cestami (biokoridory) či nášlapnými kameny („stepping stones“, menšími územími, které svým charakterem umožňují dočasný výskyt druhů i mimo jádrová území a umožňují tak jejich přesun krajinou).

K popisu ekologické sítě v podmínkách ČR využíváme všechny již chráněné použitelné prvky po vyhodnocení jejich účinnosti a péče o ně. Takto vnímaná ekologická síť zahrnuje z většiny také skladebné části navrženého konceptu Celoevropské ekologické sítě (PEEN), a to včetně významné plochy zón zvýšené péče o krajinu.

Na mapce jsou zobrazeny vybrané segmenty ekologické sítě podléhající různým stupňům územní ochrany. Tmavě zelené plochy znázorňují soustavu chráněných území, nadregionální a regionální ÚSES, světle zelené plochy VKP.

V posledních letech se začíná v ČR při dotváření ekologické sítě uplatňovat bioekologický přístup, reprezentovaný například migračními trasami velkých savců, kdy cílem je propojení izolovaných lokalit výskytu ohrožených druhů a umožnění migrace, disperze a přesunů mezi těmito lokalitami. Reprezentují přístup doposud v praxi v České republice aplikovaný jen dílčím způsobem, založený především na biologických vlastnostech území a minimálních parametrech pro zajištění funkčnosti sítě jako celku, nejen dílčích částí.

Čtěte také: Příklady Zničené Krajiny

Významná část výše uvedených segmentů sítě se vzájemně překrývá a zároveň plní souběžně více funkcí. Často se jedná o území určená k ochraně biodiverzity, přirozené akumulace vod, ochranná pásma vodních a přírodních léčivých zdrojů, ochranné lesy, protierozní prvky nebo rekreační plochy. I proto je nutné síť chápat celostně, protože jen jako ucelená síť vzájemně se podporujících prvků plní veškeré své funkce.

Územní Systém Ekologické Stability Krajiny (ÚSES)

Koncepce územního systému ekologické stability byla vytvořena již v průběhu 70. a 80. let 20. století jako jedna z vůbec prvních koncepcí ekologické sítě na světě. Kombinuje přírodovědecký přístup (biodiverzitu, reprezentativnost, prostorové parametry), na nadregionální úrovni zdokonalený využitím biogeografického členění ČR, byť s jistými aplikačními problémy, s tvorbou kulturní, hospodářsky využívané krajiny, tedy s územně plánovacím přístupem.

Postupně se ÚSES podařilo zakotvit v ZOPK, v procesech územního plánování a komplexních pozemkových úprav. Na území ČR bylo dosud vymezeno přibližně 50 tisíc biocenter a 85 tisíc biokoridorů nadregionálního, regionálního a místního významu na celkové ploše 21 525 km2 (z toho nadregionální ÚSES 12 612 km2, regionální 5 867 km2 a místní 3 046 km2).

ÚSES je jedním z nejsilnějších zákonných nástrojů ochrany přírody a krajiny. Umožňuje na třech v prostoru vhodných měřítcích vytvořit propojenou síť přírodních či přírodě blízkých ekosystémů a pečovat o ni.

Struktura a hierarchické úrovně ÚSES: Základními skladebnými částmi systémů ekologické stability jsou biocentra a biokoridory. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. K vymezování jednotlivých hierarchických úrovní ÚSES v úzké vazbě na procesy územního plánování jsou příslušné orgány ochrany přírody.

Čtěte také: Elementární učení v praxi

Interakční prvky jsou hierarchicky na nejnižší úrovni a nemusí být propojeny s ostatními skladebnými částmi ÚSES. Jedná se o krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti. Interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.).

Soustava Zvláště Chráněných a Mezinárodně Významných Území

Zřizování chráněných území má v České republice více než stopadesátiletou historii. Podle Ústředního seznamu ochrany přírody, vedeného AOPK ČR, bylo k 31. 12. 2011 v České republice vyhlášeno 2 301 zvláště chráněných území o celkové ploše 12 486 km2 a 41 ptačích oblastí o celkové ploše 7 034 km2. V národním seznamu je zahrnuto 1 082 evropsky významných lokalit o celkové ploše 7 857 km2. Území ZCHÚ překrývají lokality soustavy Natura 2000 ze 61 % (překryvná plocha činí 6 704 km2).

Kromě území začleněných do soustavy Natura 2000 (EVL a PO) se na území České republiky nachází 6 biosférických rezervací UNESCO, 12 mezinárodně významných mokřadů a 75 botanicky významných území. S výjimkou významné části biosférické rezervace Dolní Morava a několika botanicky významných území se všechna tato mezinárodně významná území překrývají se ZCHÚ.

Soustava chráněných území (včetně lokalit soustavy Natura 2000) je ve své současné podobě nejdůležitějším aktivním a konkrétně cíleným nástrojem ochrany biodiverzity v ČR. Její výhodou je definice účelu jednotlivých území, a tím i předpokladu zachování či zlepšení jejich ekosystémových funkcí.

Evropsky Významné Lokality (EVL)

Evropsky významné lokality (EVL) jsou jedním ze dvou typů chráněných území v rámci soustavy Natura 2000. Jsou vyhlašovány pro typy přírodních stanovišť přílohy I a druhy přílohy II směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“). Požadavky směrnice jsou včleněny do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK).

Čtěte také: Současné ekologické problémy

Seznam typů přírodních stanovišť a druhů vyskytujících se v České republice, pro které mají být vyhlášeny lokality, je uveden ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 166/2005 Sb. EVL jsou v České republice vyhlašovány formou nařízení vlády prostřednictvím tzv. národního seznamu.

Česká republika informuje o změnách národního seznamu Evropskou komisi prostřednictvím Standardního datového formuláře, která svým prováděcím rozhodnutím lokalitu schválí na evropský seznam lokalit významných pro Společenství. Evropské seznamy jsou přijímány pro jednotlivé biogeografické oblasti. Území České republiky spadá do dvou biogeografických oblastí - kontinentální (96 %) a panonské (4 %, zasahuje do Jihomoravského a Zlínské kraje). Česká veřejnost je informována o přijetí lokalit na evropský seznam prostřednictvím nařízením vlády o evropském seznamu (aktuálně platné nařízení vlády č. 187/2018 Sb.

Směrnice o stanovištích stanovuje 6 letou lhůtu pro zajištění ochrany lokalit zařazených na evropský seznam. ZOPK definuje pro EVL tzv. základní ochranu (§ 45c odst. 2 ZOPK). Je-li to s ohledem na ekologické požadavky předmětů ochrany v daném území nezbytné, je pro jednotlivé lokality stanovena v národním seznamu nutnost zajištění jejich ochrany prostřednictvím zvláště chráněného území (a to buď na části, nebo celém jejím území).

Pro každou EVL jsou stanovena opatření péče v souhrnech doporučených opatření. V případě překryvu se zvláště chráněným území jsou cíle a nároky na péči o předměty ochrany rovněž přeneseny do plánu či zásad péče daného zvláště chráněného území.

Významné Krajinné Prvky (VKP)

Významné krajinné prvky tvoří plošně nejvýznamnější součást ekologické sítě v ČR. Jde o ekologicky, geomorfologicky či esteticky hodnotné části krajiny utvářející její typický vzhled a přispívající k udržení její stability. Zákon o ochraně přírody za VKP přímo prohlašuje všechny lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy a chrání je před poškozováním a ničením.

VKP prohlášené zákonem zaujímají v současné době v České republice plochu přibližně 30 337 km2, z toho VKP lesy tvoří 28 640 km2 (cca 37 % rozlohy státu), vodní toky a jejich nivy 1 000 km2 (cca 1,3 % rozlohy státu), rašeliniště 193 km2 (cca 0,2 % rozlohy státu), jezera a rybníky 500 km2 (cca 0,65 % rozlohy státu).

Česká republika by měla doplnit národní seznam evropsky významných lokalit, které jsou spolu s ptačími oblastmi součástí evropské soustavy Natura 2000. K tomuto kroku Česko vyzvala Evropská komise.

Rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s min. plochou alespoň 1000 ha. Jejich síť by měla zajistit podmínky existence charakteristických společenstev s úplnou druhovou rozmanitostí bioty v rámci určitého biogeografického regionu.

Ekologicky významné krajinné celky s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha. Menší ekologicky významné krajinné celky do 5 - 10 ha.

tags: #plánované #ekologicky #významné #segmenty #krajiny #v

Oblíbené příspěvky:

• Agapornis: ohrožený druh
• Kompostování s vaječnými skořápkami
• Ohrožení albatrosa stellerova
• Poplatek za autovrak
• Legislativa pro skládky v Německu