Pěstování Eleuterokoku: Stanoviště a Péče

Sibiřský ženšen, známý též jako eleuterokok ostnitý (Eleutherococcus senticosus), je v České republice považován za raritní rostlinu. Přesto je jeho pěstování relativně nenáročné, a proto se často používá jako náhrada ženšenu pravého (Panax ginseng).

Původ a Rozšíření

Eleuterokok ostnitý se přirozeně vyskytuje v oblastech bývalého Sovětského svazu, především v tajze jižního Sachalinu. Je rozšířen i v Japonsku, Číně a Koreji, kde roste jako součást podrostu ve smíšených a jehličnatých lesích.

Oproti asijskému ženšenu je jeho pěstování snadnější a roste a přezimuje běžně nejen na Dálném východě, ale i v našich klimatických podmínkách.

Pěstování Eleuterokoku

Eleuterokok ostnitý je vzpřímeně rostoucí, trnitý keř pocházející ze severovýchodní Asie. Dorůstá do výšky až 2 m a vyznačuje se svou mrazuvzdorností a nenáročností.

Stanoviště

Eleuterokok je plně mrazuvzdorný a bez problémů snáší teploty až -25 °C. Vyžaduje polostinné, vlhké stanoviště a humózní půdu, ale vystačí si i s chudší půdou. Nesnáší přímé slunce.

Čtěte také: Ostropestřec mariánský a jeho pěstování

Půda

Eleutrokok není příliš náročný na typ půdy, ale nejlépe prosperuje v hluboké, dobře odvodněné půdě, bohaté na humus.

Zálivka

Zalévejte pravidelně, zejména během suchých období.

Hnojení

Během vegetačního období aplikujte organické hnojivo, aby podpořilo růst a zdraví rostliny.

Řez a Údržba

Pravidelné odstraňování odumřelých nebo poškozených větví pomůže udržet rostlinu zdravou a v dobré kondici.

Kvetení a Plody

V době květenství, v červnu, se na vrcholech větví objevují drobné květy, které v září dozrávají v černající bobule. V průběhu července a srpna se objevují atraktivní květy uspořádané do kulovitých skupenství, které krásně voní. Květy střídají tmavě fialové plody podobné ostružinám.

Čtěte také: Jak pěstovat okrasné dýně

Rozmnožování

Rostlinu je možné pěstovat ze semen nebo pomocí vegetativního rozmnožování, například dělením kořenů. Kromě dělení kořenů lze eleutrokok rozmnožovat také řízkováním.

Eleuterokok Henryův

Eleuterokok Henryův - opadavý keř z čeledi aralkovitých, původem ze střední Číny. Do Evropy se dostal na počátku 20. století a ceněn je jako strukturální dřevina s jemně „dlanitým“ listem a výraznými plody, které na keři často drží dlouho. V dospělosti mívá 2-3 m na výšku a 1,5-2 m do šířky, roste spíše pomalu asi 20-30 cm za rok. Výhony jsou tužší a nesou pevné trny, proto se uplatňuje i v přírodně laděných výsadbách jako neprostupný akcent. Listy jsou pětičetné, jednotlivé lístky oválné až vejčité, ostře pilovité a na omak drsnější. V červenci až září se na koncích výhonů objevují drobné květy v kulovitých okolících, bělavé až žlutozelené, vyhledávané opylovači. Od září se vyvíjejí kulaté souplodí plodů brzy přecházejících do modročerné až černé barvy. V přirozeném prostředí roste v horských lesích v nadmořských výškách 1 000-3 000 m, kde střídá polostín a rozptýlené světlo. Plodná souplodí často přetrvávají i do zimy a působí dekorativně na holých větvích. V tradičním asijském bylinářství se uvádí využití kořenů a kůry, zejména pro obsah saponinů a dalších sekundárních látek, v zahradě však zaujme především tvarem, trny a podzimním plodným efektem.

Pěstování Eleuterokoku Henryova

Pro pěstování eleuterokoku se osvědčuje slunce až polostín a závětrné místo, kde se keř v zimě nevysušuje větrem. Půda bývá nejlepší humózní, propustná a stále mírně vlhká, bez dlouhodobého zamokření, vhodné pH je přibližně 6,0-7,0. Výsadba je možná od března do listopadu mimo období mrazů. Zálivka je nejdůležitější po výsadbě a v delších suchých periodách, mulč z listovky nebo štěpky pomáhá udržet vlhkost a chrání kořenovou zónu. Řez se obvykle omezuje na odstranění poškozených nebo přestárlých výhonů na konci zimy, keř přirozeně houstne. Přihnojení kompostem na jaře podporuje vyrovnaný růst. Vyzrálé rostliny jsou mrazuvzdorné zhruba do -20 °C, u mladých výsadeb je v chladnějších polohách vhodný zimní kryt kořenového krčku. Díky trnům je potřeba počítat s opatrnější manipulací při řezu. Zdravotní stav bývá dobrý, při přemokření se mohou objevit houbové choroby, na mladých výhonech občas mšice. Pro zapojení porostu se počítá přibližně s 1-2 rostlinami na m², do volnější skupiny se sází s rozestupy asi 1-1,5 m. V městských výsadbách se uplatňuje díky toleranci ke znečištěnému ovzduší, pokud má kořenový prostor s kvalitní zeminou.

Využití Eleuterokoku

Jsou to právě kořeny, které jsou na rostlině nejcennější. Sibiřský ženšen je též znám pod názvem eleuterokok. Tento keř však lze pěstovat nejen kvůli svému zdraví, ale také pro jeho dekorativní charakter.

Tabulka: Složení Eleuterokoku Ostnitého

Čtěte také: Osevní postupy v bio zemědělství

tags: #eleuterokok #pěstování #stanoviště

Oblíbené příspěvky:

• Dopady klimatické změny: Česká perspektiva
• Ekologie stezky v Krkonoších
• Udržitelná energetika v Česku
• Proč třídit odpad a kompostovat?
• Recyklace plastů a oběhové hospodářství