EMA: Environmentální Manažerské Účetnictví

Environmentální manažerské účetnictví (dále EMA) se zabývá identifikací, shromažďováním, odhady, analýzami, vykazováním a předáváním informací o hmotných a energetických tocích, environmentálních nákladech a dalších hodnotově vyjádřených informací, které jsou východiskem pro rozhodování v rámci daného podniku. Systém klade zvláštní důraz na účetnictví environmentálních nákladů.

EMA sleduje a vyhodnocuje hodnotově vyjádřené informace z finančního a manažerského účetnictví (v peněžních jednotkách) a údaje o hmotných a energetických tocích ve vzájemných souvislostech. Cílem je zvýšení efektivnosti využití materiálů a energií, zmírnění dopadů podnikových činností, výrobků a služeb na životní prostředí, zmenšení environmentálních rizik a zlepšení výsledků hospodaření podniku.

Environmentální manažerské účetnictví ( EMA ) je jedním z dobrovolných nástrojů environmentální politiky. Pomáhá společnosti rozpoznat její vliv na životní prostředí a je základem pro řízení rozhodování, které společnost činí v této oblasti. Aplikací takových nástrojů získají podniky nejenom konkurenční výhodu, ale také zmapují své environmentální problémy/příležitosti. Na základě MŽP patří do skupiny dobrovolných environmentálních nástrojů (mezi další patří např.: ISO 14001, LCA, environmentální značení), u nichž platí 3 základní principy: prevence, dobrovolnost, systematický přístup.

Aplikace EMA

EMA může být aplikován na individuální procesy (např. výrobní linku), na systém (osvětlení, úprava odpadních vod, balení výrobků), zařízení nebo provoz, regionální respektive geografické skupiny provozů až po divize, pobočky nebo celý podnik. Zacílení EMA v podniku může mít různou formu, například se může jednat o systémové, individuální, geograficky vymezené pojetí.

Environmentální náklady

Dominantní obsahovou složku tvoří náklady, resp. environmentální náklady. Pro identifikaci environmentálních nákladů je nutné vzít v úvahu dopady podnikových činností, výrobků a služeb na životní prostředí. Tomu odpovídají environmentální účty v účtovém rozvrhu podniku.

Čtěte také: Účetnictví EMA

Environmentální náklady je účelné rozdělit do několika kategorií. První představují náklady související s nakládáním s odpady, odpadními vodami a emisemi do ovzduší. V druhé kategorii jsou náklady na péči o životní prostředí a na prevenci znečištění. Patří sem náklady mzdové a ostatní náklady útvarů zabývajících se ochranou životního prostředí, náklady související se systémy environmentálního managementu, včetně služeb certifikačních organizací, náklady na projekty čistších technologií, výzkum a vývoj v oblasti životního prostředí. Třetí kategorii představuje cena vyplýtvaného materiálu, tj. cena materiálu obsaženého v nevýrobkovém výstupu. Ve čtvrté kategorii jsou pak náklady na zpracování nevýrobkového výstupu.

Tyto vytváří dále dvě podskupiny, tou první jsou náklady na ochranu a tou druhou náklady spojené s újmou/poškozením životního prostředí. Pod nákladovými položkami zaměřenými na ochranu si můžeme představit např.: povinné plnění (IPPC), náprava škod, odstranění dopadů způsobených životnímu prostředí, dobrovolné environmentální aktivity/plnění (čistší produkce, EMAS). Do druhé podskupiny můžeme zařadit náklady typu: obdržené sankce, neefektivní využívání zdrojů/energií/materiálu (resp. nevyužitý materiál - jeho finanční vyjádření, nehospodárné nakládání s energiemi - finanční vyjádření).

Výkaz environmentálních nákladů/výnosů obsahuje např.:

• v nákladovém sloupci -> poplatky za ukládání, třídění, svoz, odstranění odpadu; poplatky za znečišťování ovzduší; poplatky za povolenky; pojištění odpovědnosti za škody způsobené životnímu prostředí; externí odborné služby; rezervy;
• ve výnosovém sloupci -> viz. níže.

Environmentální výnosy

Environmentální výnosy naproti tomu představují např. výnosy z recyklace, podpory a dotace. Lze sem zařadit také výnosy z prodeje využitelného materiálu (např. výnosy z prodeje látek zachycených filtračním zařízením), z využití odpadního tepla nebo z čistírny odpadních vod, která zpracovává odpadní vody i pro externí zákazníky. Environmentální výnosy jsou tvořeny finančním vyjádřením z recyklačního procesu, dotační a jiné podpory (zařazené jako výnosy v účetnictví), prodeje odpadů (kaly, ČOV, odpadní teplo).

Bilance hmotných a energetických toků

Základem zlepšení environmentálního profilu podniku je bilance hmotných a energetických toků (např. v kg/rok) pomocí analýzy vstupů a výstupů, která vychází ze základního principu: množství hmot a energií, které vstupuje do procesu, musí z procesu zase vystupovat, nebo být součástí zásob. Tato bilance může být zpracována pouze pro několik významných materiálů a energii, nebo pro veškeré hmoty a energie používané v podniku. Cílem procesu je vystopovat, jak hmoty a energie procházejí podnikem. Bilance se provádí vždy za určité období a porovnává se s informacemi z účetního systému, se systému pro skladování a nákupy atd.

Hmotné a energetické toky v podniku by měly být sestaveny nejen z hlediska množství, ale i v hodnotovém vyjádření. Definování hmotných a energetických toků systému. Toto dělení je založeno na klasické kategorizaci vstupů/výstupů. U prvně jmenovaného to v praxi jsou: suroviny, provozní a pomocné látky, obaly, energie, voda. Výstupy tvoří: výrobky, odpad, odpadní vody, emise. Zde platí taktéž jejich finanční vyjádření.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Environmentální reporting

V návaznosti na výše uvedené existuje taktéž ,,centralizovaná možnost" podávání zpráv o životním prostředí/environmentu a tím je environmentální reporting. Dalo by se říci, že tato možnost vychází z povinných i nepovinných hlášení, které firma vede (v praxi jsou to evidence z oblasti odpadů, ovzduší, vody, chemické látky a směsi, ale i jiné ,,nepovinné" evidence, zprávy, závěry). Environmentální reporting všechny tyto data zformuluje do ucelené podoby jediného výstupu. Další možnost zahrnující i tuto problematiku je tzv. reporting o udržitelnosti, ten navíc oproti environmentálnímu výstupu v sobě skloubí i ekonomickou a sociální stránku.

Samotná forma zpracování takového reportingu bývá různá, jsou to tištěné materiály (brožury, zprávy) nebo v současnosti častější je elektronická forma, v takovém případě se ale musíme vyvarovat velmi obsáhlým odborným zprávám, které mají mnohdy opačný efekt.

Výhody zavedení EMA a environmentálního reportingu

Je nasnadě taktéž představit výhody plynoucí ze zavedení takového systému. V souvislosti s environmentálním účetnictvím poskytuje následný reporting zprávy o možných rezervách a nákladových tocích, se kterými je možno dále procesně pracovat k dosažení vyšší efektivity. Současně také tento výstup prezentuje vztah společnosti k životnímu prostředí svým zákazníkům, veřejnosti a napomáhá k lepší spolupráci s kontrolními státními úřady (ČIŽP, krajský úřad). Ovšem toto jsou spíše ,,abstraktní" výhody a spolu s nepříliš pozitivním vztahem firem k normám a podobným systémovým řešením stojí stále v pozadí, což je velká škoda.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

tags: #EMA #environmentální #účetnictví

Oblíbené příspěvky:

• Globální problém znečištění ovzduší
• Odpadní rostlinné oleje a česká legislativa
• Helénistická etika a příroda
• Podnikový ekolog - kurz v Plzni
• Ekologie živočichů a GIS