Emise a možnosti jejich snížení: Studie a analýzy

Podle studie je v příštích třiceti letech možná revoluce ve využití energie v sektorech energetiky, dopravy, stavebnictví a průmyslu, která s sebou přinese významné snížení emisí CO2.

Elektrifikace jako klíč k snížení emisí

Elektrifikace se může odehrát s pomocí přímých a nepřímých změn. Přímé změny znamenají využití elektrických dopravních prostředků v co největším množství oblastí dopravního průmyslu nebo rozšíření elektrického vytápění v budovách a průmyslu například s využitím tepelných čerpadel.

Nepřímé změny by znamenaly přesun k „zelenému vodíku” - vyprodukovanému elektrolýzou s použitím obnovitelné elektrické energie - jakožto palivu pro vytápění budov a pro co nejvíce průmyslových procesů, které by jinak využívaly fosilní paliva.

Pokud k tomu dojde, bude elektrická energie (přímo nebo nepřímo) představovat 60 % veškeré potřebné energie ve zmíněných sektorech. V současné době je to pouze 10 %.

I tak by ale těchto 60 % bylo daleko od kompletní dekarbonizace. K dalšímu snížení emisí až k nulovým hodnotám bude zapotřebí, aby vlády nastavily ambiciózní pravidla pro urychlení elektrifikace a aby se na trh dostaly nové technologie jako zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCUS).

Čtěte také: Vše o emisních normách

Bude důležité, aby se narůstající poptávka po energii maximálně pokrývala z čistých zdrojů, čímž se zvýší ekologické benefity elektrifikace.

Politická opatření a rozvoj energetické sítě

“K tomu, aby se tyto změny odehrály bude potřeba úsilí politiků,” řekla Victoria Cuming. “Vlády by měly zavést pobídky a pravidla pro snížení emisí z vyhřívání budov, podporovat projekty elektrifikace a odstranit překážky pro výrobu ekologického vodíku.

Albert Cheung, hlavní analytik BNEF, dodal: “Elektrifikace ekonomiky bude mít významný dopad na energetiku. Státní správa bude muset podpořit posílení a rozšíření distribučních sítí, které budou schopné dostát větším potřebným objemům energie a většímu podílu energie z obnovitelných zdrojů.

Podle studie bude zapotřebí navýšení kapacity energetického systému o 75 %, než kdyby k elektrifikaci nedošlo. Navýšení pokryjí nízkonákladové větrné a sluneční elektrárny.

Celý systém bude také muset být flexibilnější, protože vytápění a doprava budou mít různé vzory spotřeby energie. Současně by ale eletrifikovaná odvětví mohla vytvářet nové možnosti této „flexibility”, protože budou schopná pozměňovat své spotřební vzorce.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Dopady na Českou republiku a investice

Česká republika bude muset kvůli splnění nových klimatických cílů EU investovat do transformace průmyslu a dekarbonizace více než tři biliony korun. Několikanásobné zvýšení investic oproti současnosti je ale mimo finanční i technologické možnosti tuzemského průmyslu.

Vážně tak hrozí ztráta jeho konkurenceschopnosti, především pak energeticky náročných firem. EU během listopadu schválila nový klimatický cíl, podle něhož by unie do roku 2040 měla snížit emise oproti roku 1990 o 90 procent.

Pět procent redukce emisí bude možné naplnit pomocí investic do dekarbonizačních projektů ve třetích zemích. Splnění nových klimatických cílů bude studie vyžadovat výraznou akceleraci dekarbonizace tuzemského průmyslu, a to už velmi brzy.

Zapotřebí budou zejména masivní investice do elektrifikace nebo nových technologií například na využití vodíků nebo ukládání oxidu uhličitého. Podle Svazu průmyslu a dopravy nemají české firmy v energeticky náročných sektorech šanci na takto velké navýšení investic vydělat.

"Jejich ziskovost naopak již nyní vlivem dosavadních opatření setrvale klesá. Studie ukázala tři základní scénáře. Při splnění 85procentního snížení emisí budou podle ní zapotřebí investice za 3,2 biliony Kč, při splnění 90 procent snížení emisí pak až 3,8 bilionu Kč. Třetí scénář podle EGU ukazuje maximální možnost investic, kterou český průmysl zvládne.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

České firmy budou podle svazu ztrácet zejména vůči zemím s méně striktní regulací a výhodnějšími podmínkami pro rozvoj obnovitelných zdrojů. Apeluje proto na přizpůsobení cílů tuzemským podmínkám.

Opatření pro usnadnění transformace průmyslu

• Zrychlené odpisy investic do dekarbonizačních projektů
• Zjednodušení povolovacích řízení
• Stabilizace investičního prostředí

Problémy se zelenými certifikáty a smlouvy o odběru elektřiny

Řada společností, které veřejně ohlásily snížení emisí oxidu uhličitého, ve skutečnosti své emise nemusela zdaleka snížit tak, jak uvádí. Naznačují to alespoň výsledky studie, která se snažila zjistit, čím jsou podloženy tzv. Certifikáty podpory zelené energie.

Mnoho podniků se ve svých prohlášeních o své „ekologičnosti“ a snaze o ochranu klimatu ohání různými „zelenými“ certifikáty, které dokládají, že využívají elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Firmy mohou energii z větru či slunce využívat přímo, nebo mohou například tvrdit, že kompenzují svou spotřebu elektřiny z fosilních paliv. Vlastně si koupí uhlíkové „odpustky“ tím, že podpoří rozvoj čistých zdrojů jinde.

Studie, pod kterou je podepsán jako hlavní autor, byla publikována v časopise Nature Climate Change. Bjørn a jeho tým ve studii zkoumali 115 společností z nejrůznějších odvětví - včetně společností Microsoft, Ford a Best Buy - které se zavázaly ke snížení emisí uhlíku.

Autorský tým dospěl ovšem k závěru, že ve skutečnosti tyto společnosti snížily své emise jen asi o 10 %. Podle výzkumníků jsou na americkém trhu tyto certifikáty v současné době tak levné, že nemotivují energetické společnosti k realizaci nových projektů na výrobu „obnovitelné energie“.

Bjørn s kolegy dospěli při pohledu do statistik k závěru, že dvě třetiny firmami deklarovaného snížení emisí souvisely se „zelenými“ certifikáty - a pravděpodobně nijak nepřispěly ke stavbě nových zdrojů obnovitelné energie do sítě ani nijak jinak nevedly ke snížení emisí skleníkových plynů.

Smlouvy o odběru zelené elektřiny (PPA)

V posledních letech roste obliba nástroje známého česky jednoduše jako „smlouvy o prodeji elektřiny“, anglickou zkratkou PPA (power purchase agreements). To jsou prostě dlouhodobé smlouvy o přímém prodeji elektřiny spotřebiteli za předem sjednanou cenu.

V případě „zelených“ smluv si typicky nějaká velká společnost (např. automobilka) objedná obnovitelnou energii z větrných a solárních farem o velkém výkonu. Motivace korporací je jednoduchá: nejsou tak závislé na dotacích od státu a „ozeleňují“ tím svůj provoz, což je pro ně důležité z marketingového i legislativního hlediska.

Hlavním rysem smlouvy je to, že jedna strana pro druhou přímo vyrábí elektřinu podle dohodnutých podmínek. Autoři nové studie proto „zelené certifikáty“ vzniklé v rámci smlouvy o přímém prodeji „zelené energie“ považují za doklad skutečného snížení emisí.

EU ETS 2 a zpoplatnění emisí

Nový systém tzv. ETS 2 naváže od roku 2028 na stávající systém obchodování s emisními povolenkami (ETS 1), který funguje od roku 2005. Zpoplatní přitom emise ze silniční dopravy, spalování v budovách a malé energetiky a průmyslu, které v současnosti nespadají pod ETS 1.

Díky tomu dojde k narovnání trhu jak pro producenty emisí, tak pro podniky využívající nízkoemisní zdroje energie (např. biomasu či biopaliva). Zatímco ETS 1 v současnosti pokrývá přibližně 35 % všech emisí skleníkových plynů EU, ETS 2 pokryje dalších 39 %.

Více než 70 % unijních emisí tak bude podléhat zpoplatnění. V silniční dopravě hrají zásadní roli auta se spalovacími motory, v menší míře pak autobusy a nákladní vozidla.

Záměrem jejich zpoplatnění je motivovat domácnosti i podniky k využívání nízkoemisních způsobů dopravy, zateplení domu či pořízení tepelného čerpadla. Pro nepřekročení sociálně udržitelné ceny pro domácnosti pracuje systém s mechanismy pro případ nadměrného nárůstu ceny povolenky.

Producenti skleníkových plynů zařazení do systému (např. elektrárny) musí za každou tunu emisí vypuštěnou do atmosféry vyřadit jednu povolenku. Jejich množství na trhu je však omezené (princip cap-and-trade) a v čase se na základě předem stanovené trajektorie snižuje, což vytváří tlak na růst ceny povolenky.

Od roku 2026 do roku 2032 bude fungovat Sociální klimatický fond, pro nějž bude na úrovni EU alokována částka ve výši až 65 miliard eur (Česko bude moci využít přibližně až 40 miliard korun).

Úkolem každého členského státu EU bude vypracovat Sociální klimatický plán, ve kterém představí, jak chce využít prostředky z fondu s ohledem kompenzování možných negativních dopadů povolenek na nízkopříjmové domácnosti a mikropodniky.

Státy by je měly směřovat k upřednostňování nízkoemisních a bezemisních způsobů dopravy (veřejné dopravy, carsharingových služeb, cyklodopravy, elektromobility atd.) a renovacím budov s cílem dosáhnout vyšších energetických standardů a nižších emisí.

Dopady na domácnosti a menší podniky

Dopady zpoplatnění paliv zatíží především nízkopříjmové domácnosti a menší podniky, které typicky za pohonné hmoty a energie vynakládají významnou část svých příjmů.

Pro výpočet je třeba zohlednit množství oxidu uhličitého vyprodukovaného spálením paliva. Například litr benzínu obsahuje přibližně 650 gramů uhlíku a při jeho spálení vznikne asi 2,4 kilogramu oxidu uhličitého.

K tomu, aby došlo k významnému snížení emisí skleníkových plynů v sektoru silniční dopravy a budov, je potřeba kromě jejich zpoplatnění i dalších nástrojů (např. regulací nebo dotační a investiční podpory), které společně nasměrují tyto sektory k dekarbonizaci.

Klimatická konference OSN a varování před nedostatečnými kroky

S blížící se klimatickou konferencí OSN (COP30) v Brazílii přinášejí světové organizace varování před nedostatečnými kroky ke snížení emisí. Podle OSN by současné klimatické plány omezily globální emise skleníkových plynů do roku 2035 jen o deset procent.

Oxfam upozorňuje, že nejbohatší mají na růstu emisí nepřiměřený podíl, zatímco nové analýzy nevládních organizací identifikují 28 takzvaných „uhlíkových bomb“.

„Nebudeme schopni udržet globální oteplování pod 1,5 stupně Celsia v nadcházejících letech,“ varoval Generální tajemník OSN António Guterres. Klimatické plány, které dosud oznámily jednotlivé vlády, by podle částečné studie OSN snížily globální emise pouze o deset procent.

„Lidstvo tak poprvé obrací křivku emisí směrem dolů, ale stále to zdaleka nestačí,“ uvedl výkonný tajemník OSN pro klima Simon Stiell.Více než sto zemí své projekty nepředložilo včas, tudíž nebyly do studie zahrnuty.

Nejbohatší procento populace od roku 1990 spotřebovalo přibližně patnáct procent celosvětového uhlíkového rozpočtu, přičemž emise nejbohatších nadále rostly, zatímco podíl nejchudší poloviny lidstva klesal, uvádí organizace Oxfam ve své analýze.

Od přijetí Pařížské dohody v roce 2015 toto jedno procento spálilo více než dvojnásobek uhlíkového rozpočtu než nejchudší polovina světové populace dohromady.

"Uhlíkové bomby" a jejich dopad na klima

Od roku 2021 bylo také podle nových dat několika nevládních organizací uvedeno do provozu 28 rozsáhlých těžebních projektů ropy, plynu a uhlí, přestože mají potenciálně katastrofální dopad na klima.

Tyto projekty studie označují jako takzvané „uhlíkové bomby“ - tedy těžební projekty, které během své životnosti vyprodukují více než miliardu tun oxidu uhličitého. Nejvíce projektů se nachází v Číně (43 procent), dále v Rusku (devět procent) a USA (pět procent).

Kromě toho bylo od roku 2021 schváleno či spuštěno více než 2300 menších těžebních projektů, jejichž jednotlivé emise přesahují pět milionů tun CO2, což odpovídá ročním emisím města jako Paříž.

Celkový emisní potenciál všech těchto projektů by byl jedenáctkrát vyšší než zbývající globální uhlíkový rozpočet, který by udržel oteplení pod hranicí 1,5 stupně Celsia.

Lidský faktor a emise oxidu uhličitého

„Lidské emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů jsou hlavním faktorem globálního oteplování. Tento vztah mezi koncentracemi skleníkových plynů - zejména CO2 - a globálními teplotami platí po celou historii Země,“ popisuje web Our World in Data.

Od začátku industrializace se průměrné globální teploty zvýšily přibližně o 1,3 stupně Celsia. Oteplování se rozložilo nerovnoměrně po světě - severní polokoule se oteplila více než jižní, v některých oblastech o více než pět stupňů Celsia.

Například podle páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) jsou emise a činnosti člověka příčinou téměř sta procent oteplení zaznamenaného od roku 1950.

Různé způsoby měření emisí

Dle článku publikovaném na webu Our World in Data lze emise oxidu uhličitého měřit různými způsoby a každý ukazatel zdůrazňuje jiný aspekt odpovědnosti za klimatickou změnu.

Emise jednotlivých států ukazují, kolik která země aktuálně vypouští do ovzduší, ale nezohledňují velikost populace - větší země zkrátka produkují více emisí. Spravedlivější obraz poskytuje měření emisí na osobu (per capita), které ukazuje, kolik CO2 připadá na jednoho obyvatele.

tags: #emise #a #jejich #snizeni #studie

Oblíbené příspěvky:

• ČIŽP: Klíčové informace
• Výhody střešního bezpečnostního pásu
• Aktivity v Nové Školce Dubi
• Využití listí vlašských ořechů
• Odpad dřezu s odbočkou