Zahrada Síly: Souznění Přírody a Člověka - Principy

V dnešní uspěchané době si stále více uvědomujeme, jak důležitá je souhra s přírodou a vnitřní klid.

Rostlinná Společenstva a Guildy

Každý region má svůj soubor rostlinných společenstev, ať už se nacházíme v lesích dubů a ořechovců na Severovýchodě, v chaparralu (hustém porostu keřů a nízkých stromů) v Kalifornii, v jižní poušti s porostem kaktusů saguaro a naditců nebo v borových lesích na Jihovýchodě USA.

Místní terénní příručky, zvlášť ty nedávno vydané, často obsahují seznam dominantních rostlinných společenstev regionu.

Krátká procházka s terénní příručkou po přírodních rostlinných společenstvech v místě našeho bydliště (nebo po těch, která ještě zbývají poblíž našeho města v přírodních parcích a rezervacích) nás poučí, které druhy se pravidelně vyskytují společně.

Každé společenstvo má téměř hmatatelnou atmosféru, a až budeme zkušenější, dokážeme vnímat posun například od suchých a otevřených lesů tvořených duby a ořechovci k chladné vlhkosti porostu javorů a buků. Brzy si všimneme vztahů.

Čtěte také: Jak na škůdce v kompostu?

A co hybridní rostlinná společenstva, ony nové směsi původních a cizokrajných druhů, s nimiž se setkáváme stále častěji?

V mnoha městech a jejich okolí zahlédneme původní rostliny propletené s „uprchlíky“ ze zahrad, s keři, jejichž semena donesli ptáci a s novými druhy milujícími narušenou půdu.

Botaničtí puristé se těchto směsí sice děsí, ale tato nová společenstva jsou zdatná a vitální a rychle se adaptují na změny životního prostředí, které přestává vyhovovat mnoha původním obyvatelům.

Ve skutečnosti nám tato smíšená společenstva mohou říci o tom, které rostliny budou v našem okolí dobře prospívat, více než společenstva pouze původní.

Oba druhy společenstev nás mohou poučit o obecných pravidlech, podle nichž se rostliny mohou kombinovat, ale ta hybridní by nám mohla prozradit více o konkrétních druzích, které budou nejlépe prospívat v naší oblasti.

Čtěte také: Zahrady a parky: Ekosystém

Původní společenstvo v lesní rezervaci daleko za městem nebo společenstvo pečlivě upravené v městském parku skupinou ochranářů jsou dobrými vodítky při hledání pravidel tvorby guild v přírodě a při zjišťování, které druhy nazývaly posledních několik set let nebo i více konkrétní region svým domovem.

Ale ona šťastně vzkvétající směska původních i dovezených keřů, květin a plevelů na volné parcele ve vaší ulici roste pravděpodobně v podmínkách podobnějších těm, jaké jsou vaší zahradě, než má lesní rezervace.

Smíšená společenstva mohou obsahovat pionýrské druhy, které vytvářejí půdu, dokáží přežívat a doplňovat půdu odvezenou a utuženou stavebními firmami, rostliny pro hmyz opylované místními včelami, keře, jejichž hojné semenáčky dokazují, že místní ptáci oceňují jejich bobule a ochranu, a stromy, které snášejí místní vzduch plný exhalací, a možná ho i pomáhají čistit.

Nechceme napodobovat zanedbaný vzhled opuštěné parcely, ale mísení těchto druhů naznačuje, že zde funguje mocná synergie.

Nakonec nám naše pozorování umožní porozumět rostlinným společenstvům natolik, abychom mohli vytvořit obdobné guildy, které pro nás budou fungovat v našich zahradách.

Čtěte také: Příroda a zahrada v české literatuře

Smícháním původních druhů a druhů z hybridních společenstev s podobnými domestikovanými rostlinami se můžeme pokusit ve společenstvu znovu vytvořit původní vztahy, přičemž nabídky společenstva přikloníme trochu více k lidským potřebám.

Příklad Guildy - Ořešák Královský

Arizonský permakulturní designér Tim Murphy vytvořil guildu se středovým stromem ořešákem královským (vlašský ořech).

Vycházel z důvěrné znalosti rostlinného společenstva obsahujícího ořešáky.

Sledujme Timova pozorování, úvahy a pocity, abychom viděli, jak zkušený designér využívá přírodu k sestavení užitečného seskupení rostlin.

Ořešák je jeden z patriarchů rostlinné říše.

Nad zadní terasou starého domu mých rodičů v Illinois rostl veliký ořešák černý, v jehož konejšivém stínu jsem trávil mnohá rána s dobrou knihou a šálkem kávy.

Kromě příjemného stínu nabízí ořešák mnoho dalších výhod.

Plodí výborné ořechy a těší nás pohledem na veverky poskakující v jeho větvích při pátrání po úrodě.

Dokonce i slupky a skořápky se dají využít - na barviva a brusiva.

Ořešáky také poskytují dřevo vynikající kvality, které vynáší pořádnou sumu a je potěšením pro výrobce nábytku.

Stromy jsou také odolné vůči suchu a mohou prospívat i v aridních západních státech stejně jako v méně drsných místech.

Vybrat rostliny, které by dělaly ořešáku společnost, je složité, protože tento rod je alelopatický, to znamená, že vylučuje toxické látky (v tomto případě se nazývá juglon), které potlačují konkurenční rostliny.

Velmi málo druhů dokáže prospívat pod korunou ořešáku, a vegetace kolem stromu bývá často zakrslá.

Ale pozorování přírody nás opět postrčí ke správnému řešení.

Murphy si všiml, že v Arizoně se často v suchém stínu ořešáku rozprostírá průbojný pionýrský keř zvaný břestovec (Celtis spp.).

Listy a bobule břestovce jsou dobrou potravou pro volně žijící živočichy, což dělá z tohoto keře kandidáta na umístění do ekologické zahrady.

Protože břestovcům se zřejmě pod ořešáky daří dobře, růst keře očividně není juglonem potlačován.

Břestovce vylučují stejně jako ořešáky látky potlačující konkurenci a mezi těmito alelopatickými kolegy tak vzniká velmi zajímavá napjatá harmonie.

Skoro to vypadá, že se toxiny těchto dvou druhů vzájemně doplňují.

Důmyslným propojením tu vzniká vysoce specializovaná nika.

Jakou vzácnou kombinaci vlastností musí mít rostliny, které dokážou růst mezi ořešáky a břestovci, nepoškozeny širokým spektrem toxicity?

Můžeme se podívat do přírody, co roste pod ořešáky a břestovci, ale o tom, jak tyto rostliny dokážou přežít v půdě prosáklé toxiny, se ví jen málo.

O vztazích mezi rostlinami máme jen povrchní informace, a jsme v tomto bodě omezeni na jednoduchá empirická pozorování.

K vytvoření užitečné guildy potřebujeme nalézt víc rostlin, které dokáží přežít alelopatickou lázeň.

Tim si všiml rybízu rostoucího pod korunou ořešáku a pozoroval divnou věc.

Rybíz se obecně vyskytoval pod ořešákem tehdy, pokud byl přítomen i břestovec.

Čím to je?

Vytváří spojení ořešáku a břestovce podmínky podporující rybíz?

Tim nabídl o spolku ořešák/břestovec/rybíz několik hypotéz.

Všiml si, že rozkládající se listy ořešáku a dužnaté obaly jeho ořechů vydávají pach podobný jako citronová tráva, který odpuzuje hmyz.

Protože hlavním škůdcem rybízu jsou mšice a další hmyz s měkkými těly, pach citronové trávy vznášející se mezi listy rybízu může tento keřík chránit.

Rybíz má také pravděpodobně prospěch z nepřítomnosti konkurenčních trav pod břestovcem a vyhovuje mu i polostín pod jeho dvěma průvodci.

Je také možné, že rybíz nějak profituje z nějaké podzemní výměny molekul mezi kořeny ořešáku a břestovce.

Tyto tři rostliny, ořešák, břestovec a rybíz, tvoří základ guildy.

Poskytují ořechy, dřevo, životní prostor pro živočichy a bobule na mlsání nebo na džem.

To je ale pořád hubená sklizeň.

tags: #zahrada #sily #souzneni #prirody #a #cloveka

Oblíbené příspěvky:

• Klimatické změny v Čadu
• Více o světelném znečištění
• Tipy pro focení v přírodě
• Ohrožení mládeže podle Sókratése
• Přečtěte si o znečištění ovzduší