Emise bankovních obligací: Podmínky a důležité informace

Dluhopisy jsou vhodným nástrojem financování obchodních společností a jejich projektů. Jsou vhodné pro firmy, které např. potřebují vypořádat společníky, financovat akvizice či rozvoj, nakupovat nemovitosti nebo technologie apod.

Emisí dluhopisů (obligací) se emitent obrací prostřednictvím kapitálového trhu na širokou veřejnost - majitele disponibilního kapitálu, kteří jsou ochotni investovat peníze do cenných papírů emitenta. Nákupem části nebo celých dluhopisových emisí poskytují emitentům bankovní úvěr (pokud se tohoto procesu banky účastní).

Podle druhu emitenta, účelu půjčky, jejího zajištění a dalších podmínek lze rozlišovat různé druhy dlužních úpisů (dluhopisů), kterými i např. banky disponují ve svých aktivech.

Co je emise dluhopisů dle zákona?

Dle § 2 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, se emisí dluhopisů rozumí: "soubor dluhopisů vydávaných na základě týchž emisních podmínek a majících stejné datum emise a stejné datum splatnosti. Dluhopisům téže emise, s nimiž jsou spojena stejná práva, se přidělí stejné identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN)".

Emisní podmínky dluhopisů

Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech uvádí: “Emisní podmínky podrobněji vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisů, jakož i informace o emisi dluhopisů, a to i odkazem na informace obsažené v prospektu”. V § 9 tohoto zákona potom najdete podrobně popsané náležitosti emisních podmínek.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Ten, kdo vydává dluhopis, musí nejpozději k datu jejich emise zveřejnit emisní podmínky např. na webových stránkách nebo na jiném nosiči informací, který investorům umožňuje reprodukci emisních podmínek v nezměněné podobě a jejich uchování tak, aby mohly být využívány alespoň do data splatnosti těchto dluhopisů.

Účtování dluhopisů

Investoři fyzické osoby obvykle o vlastněných dluhopisech neúčtují, pro sebe by si ale měly vést pečlivou evidenci svého majetku. Pokud je investorem, majitelem dluhopisu, účetní jednotka (pro zjednodušení právnická osoba), účtuje o dluhopisu jako o cenném papíru, přičemž účetní jednotka při zařazování dluhopisů určuje, jestli je bude držet do splatnosti a zda mají splatnost do jednoho roku (v takovém případě zařazuje dluhopisy do krátkodobého finančního majetku), nebo nad jeden rok (v takovém případě zařazuje dluhopisy jako dlouhodobé cenné papíry).

V účetnictví emitenta (toho, kdo je vydal) představují dluhopisy závazek vůči majiteli dluhopisů. Emitent účtuje o dluhopisech na samostatných závazkových účtech a řadí je mezi závazky krátkodobé, nebo dlouhodobé opět podle toho, zda jejich splatnost nastává do jednoho roku, nebo později.

Kdo je administrátor emise dluhopisů?

Administrátor emise dluhopisů je zodpovědný za vypořádání plateb souvisejících s emisí. Při vydání (emisi) dluhopisů přijímá administrátor platby kupní ceny dluhopisů od investorů, kterou v den emise převede na účet vydavatele. Později má na starost především výplatu úrokových výnosů a jistiny majitelům dluhopisů.

Druhy dluhopisů

Korporátní dluhopisy resp. obligace vydávají podniky, firmy. Financují jimi základní majetek, dlouhodobou potřebu oběžného majetku a půjčka bývá použita rovněž ke splácení krátkodobého nebo dříve přijatého dlouhodobého úvěru. Samozřejmě, že v tomto případě se nejedná o zrovna nejefektivnější způsob využití nové emise obligací. Úvěry mohou být zajišťovány reálnými zástavami v oblasti pozemkového dluhu či cennými papíry.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Bankovní dluhopisy jsou dluhopisy emitované peněžními ústavy. Pokud jsou bankovní obligace nakupovány na kapitálovém trhu jinými bankami, představují rovněž aktivní úvěrový obchod.

Státní a komunální obligace vydává ústřední vláda (např. ministerstvo financí či centrální banka), země a obce k opatření dodatečných finančních zdrojů ke krytí rozpočtového deficitu, na financování větších investičních projektů nebo zdokonalení infrastruktury apod.

S cílem zainteresovat banky a jiné finanční investory začaly podniky a další emitenti vydávat ziskové, indexové obligace a půjčky s proměnlivým úrokem. Účelem ziskových obligací je motivovat zájemce půjčky. Emitent má zájem o dodatečný kapitál, ale nechce se podílet na vlastnictví. Majitel obligace zůstává věřitelem a nestává se spoluvlastníkem. Alternativou ziskové obligace jsou obligace "úročené" pouze pohyblivě v závislosti na dosaženém zisku emitenta.

Indexované obligace chrání majitele před znehodnocením půjčky, k němuž dochází při inflaci. Emitent se zavazuje zvyšovat nominální hodnotu obligace podle míry inflace. U dluhopisů s pohyblivým úrokem se emitent zavazuje vyplácet úrok podle aktuální úrokové sazby na peněžním a kapitálovém trhu (v českých podmínkách se jedná o tzv. PRIBOR). To má význam na stabilizaci kursu obligace a přibližuje dluhopis půjčce v úvěrovém účtu. Spolu s obligacemi splatnými na předložení nahrazuje tento druh obligací nutnost provádět úrokové konverze.

Výměnné dluhopisy (směnitelné) jsou druhem korporátních obligací, které mohou být přeměněny na akcie. Úročení těchto obligací je zpravidla nepatrně nižší, protože majitel kupuje dluhopisy s určitým výhledem, že je vymění za akcie. Tyto vlastnosti naopak zase zvyšují kurs obligace, takže věřitel de facto co ztrácí na úroku, tak obvykle získává na kursové úrovni. Na kurs obligace pozitivně působí ta skutečnost, že výměnou za akcie uniká majitel dlužního úpisu částečně riziku inflace.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

V emisních podmínkách obligace se stanoví způsob výměny, který bývá velmi individuální, což má další vliv na kurs obligace. Majitel má právo provést výměnu obligací za akcie při její splatnosti či v předem stanovených a vyhlášených termínech. Na výměnu má přitom právo, nikoliv však povinnost. Výměnnou obligací za akcie se věřitel přeměňuje na akcionáře.

Odběrní obligace (opční dluhopisy) jsou velmi blízké výměnným obligacím. Na rozdíl od výměnných obligací zájemci (tedy i peněžní ústavy) kupují tyto dluhopisy proto, aby si zajistily právo na odběr akcií, aniž přitom zaniká jejich úvěrový vztah. Při odběru jsou uplatňovány poměry shodné či velmi blízké poměrům u výměnných obligací.

Rizikové obligace (junk bonds) představují značně riskantní dluhopisy, které mohou emitovat podniky se špatnou finanční situací a společnosti přebírající takovou firmu. Některé subjekty vydávají takové dluhopisy rovněž na financování rizikových akcí. Emisní kurs dluhopisů je hluboko pod nominální hodnotou, neboť hlavním záměrem je opatření kapitálu k ozdravení finanční situace dlužníka.

Prioritní dluhopisy skýtají pro věřitele některé další výhody. Zvýhodnění se zejména týká přednostního nároku věřitele na majetkový podíl při případném likvidování podniku (dlužníka). V tomto směru jsou zvýhodněni jak proti ostatním obliugacím, tak zejména ve vztahu k akcionářům. Případně mohou zakládat nárok na výplatu podílu na zvýšení majetku společnosti při splatnosti obligace.

Prémiové obligace nejsou ve srovnání s ostatními kategoriemi tolik rozšířené. Mohou ovšem být lukrativní pro finanční investory, kteří mají zájem o výnosová rizika. Jde o obligace, které jsou méně úročené. Dlužník vytváří z části úroků fond. Část obligací se v pravidelných termínech vylosuje a na dluhopis připadá prémie. Majitel slosované obligace zaznamená mimořádný výnos. Naopak majitelé ostatních obligací obdrží nižší úrok a v den maturity nominální hodnotu dluhopisu.

Prémie však mohou být spjaty s jinými okolnostmi (podmínkami), např. prémie mohou nahrazovat investorovi zvýšení úroků z pevně úročených dluhopisů, jestliže na kapitálovém trhu dochází právě ke zvýšení úrokových sazeb apod.

Nulové obligace (tzv. zero bonds) jsou dluhopisy, z nichž se úroky nevyplácejí průběžně. Vydávají se v emisním kursu, který je nižší než jejich nominální hodnota. Rozdíl mezi nominální hodnotou a prodejním (emisním) kursem obligace zahrnuje akumulované úroky a úroky z úroků. Úroky jsou věřiteli zaplaceny nejednou při splacení nominální hodnoty obligace. Zero dluhopisy jsou v některých zemích označovány jako prémiové obligace.

Výše uvedené všechny druhy dluhopisů nejsou na jednotlivých kapitálových trzích zastoupeny ve stejné míře. Zájem na inovaci úvěrových instrumentů v různých časových obdobích, místech a situacích a snaha přizpůsobit je individuálním obchodním podmínkám přivedly na svět další druhy dluhopisů, z nichž se však některé neujaly či nerozšířily nebo plní jistou specifickou úlohu.

Okrajové druhy obligací se svými vlastnostmi značně přibližují segmentu akcií a do jisté míry ztrácejí charakter čistého ukládacího cenného papíru. Pokud ovšem jde o hlavní druhy dluhopisů, v aktivech úvěrových bilancí bankovních a ostatních institucionálních investorů zaujímají v průměru stále významnou úlohu fixně zúročitelné dluhopisy státu, obcí (municipalit), veřejně právních ústavů a průmyslových podniků s adekvátním ratingem v mezinárodním vyjádření akceptovatelný od ratingových agentur Standard and Poor´s a Moody´s.

Emise dluhopisů v ČR

Zájem korporací o emise dluhopisů výrazně vzrostl po novele zákona o dluhopisech, která začala platit od 1.8.2012. Novela zrušila schvalování emisních podmínek emitentů ze strany ČNB. Toto vedlo k výraznému zjednodušení a zlevnění dluhopisových emisí.

Následně došlo k vydání několika stovek emisí v podobě korunových dluhopisů, což šlo legálně udělat pouze do konce roku 2012. O něco později se emise dluhopisů staly jedním z běžných nástrojů financování společností ve všech oborech podnikání. Do té doby byly využívány zejména bankovním a finančním sektorem.

Zájem o vydávání dluhopisů roste, a to zejména z důvodu relativní jednoduchosti a rychlosti vydávání. U emisí renomovaných emitentů není problém s jejich umístěním mezi investory, přičemž úroková sazba se může přibližovat sazbám bankovním, tedy i okolo 4%. U menších či rizikovějších projektů bývají k umístění využíváni finanční zprostředkovatelé. Zde je pak třeba k emisním a úrokovým nákladům připočíst i provizi za umístění.

V praxi se nejčastěji setkáváme s veřejnou podlimitní nabídkou dluhopisů, které vydávají zejména menší společnosti. Její výhodou je to, že ji lze propagovat např. na vlastních webových stránkách či na různých inzertních portálech (topdluhopisy.cz, dluhopisy.cz, fundlift.cz…), či lze spustit inzertní kampaně, např. na googlu či seznamu.

Druhou nejčastější variantou jsou privátní emise neveřejných dluhopisů. Tyto vydávají zejména firmy střední velikosti, pro které je limit podlimitní veřejné nabídky 1 mil. EUR omezující. Často se touto formou financují poskytovatelé úvěrů, jelikož ti mají dle § 2 zákona o bankách zakázáno získávat finanční prostředky od veřejnosti a tyto dále půjčovat (zákaz suplování činnosti banky).

Nejméně se v Česku využívají veřejné emise s prospektem. Je to zejména kvůli právním a auditorským nákladům a složitému správnímu řízení o schválení prospektu před Českou národní bankou (ČNB). ČNB je při schvalování prospektu relativně rigidní a schvalovací proces může trvat i několik měsíců. To je významný rozdíl oproti schvalování prospektů v zemích s rozvinutou finanční infrastrukturou, kde tato lhůta zpravidla nepřesáhne 1 měsíc. I přesto bylo v roce 2016 ČNB schváleno 39 emisí, což je historický rekord (zdroj: registr prospektů).

Desatero zásad ČNB pro investice do korporátních dluhopisů:

• "Nevkládejte všechna vejce do jednoho košíku" - tj. omezte riziko vytvořením diverzifikovaného portfolia.
• Investor by měl být velmi obezřetný zvláště v případech, jeví-li se nabídka na první pohled velice výhodně, například pokud je nabízen dluhopis s velmi vysokým výnosem.
• Investice do korporátních dluhopisů není pojištěna. V případě nesplacení jistiny či úroků (kupónů) se nelze obracet na Garanční systém finančního trhu.
• Před nákupem korporátních dluhopisů je nutné se seznámit s jejich emisními podmínkami, které má každý dluhopis, a v případě rozsáhlejších emisí s větším počtem investorů i s prospektem.
• Informace, že ČNB schválila prospekt k veřejné nabídce dluhopisů, znamená pouze to, že ČNB ověřila, zda prospekt splňuje všechny stanovené náležitosti, a poskytuje tak investorům dostatek informací pro jejich vlastní posouzení a investiční rozhodnutí.
• V případě žádného korporátního dluhopisu ale ČNB nezaručuje splacení dluhopisu ani návratnost investice!
• Vydávání, stejně jako splacení jistiny (jmenovité hodnoty) či vyplácení výnosů dluhopisů probíhá podle emisních podmínek, občanského zákoníku a zákona o dluhopisech, a to zcela mimo dohled ČNB.
• Pravděpodobnost, že dlužník své závazky splatí, posuzují mj. nezávislé ratingové agentury, které na základě podrobné analýzy rizikovosti dlužníka stanoví tzv. rating, jenž vyjadřuje pravděpodobnost, že dlužník své závazky řádně a včas splatí.
• Při rozhodování se ale nespoléhejte pouze na doporučení poradce, který může být k prodeji dluhopisů motivován provizí, a vycházejte i z vlastního úsudku a analýzy dostupných informací.
• Mějte na paměti, že ve většině případů nejsou korporátní dluhopisy veřejně obchodované, což může výrazně omezit jejich likviditu (snadnou převoditelnost na peníze).

Příklady emisí dluhopisů

Emisi dluhopisů jsme připravili např. pro zážitkovou agenturu TEPfactor, developera MSI Capital (skupina Moravská stavební - INVEST) nebo vinařskou skupinu Volařík. Pro naše klienty jsme na klíč připravili více než 130 emisí dluhopisů.

Cena emise u nás začíná na 39 000 Kč, ale vždy závisí na individuálních požadavcích. Po telefonické či osobní konzultaci od nás dostanete konkrétní písemnou nabídku.

Rizikovost investice do dluhopisů Fio banky

Hodnotu rizikovosti jednotlivých dluhopisových emisí určuje Fio banka, jakožto tvůrce investičního nástroje, na škále 1 až 4 podle svého interního modelu (s tím, že dluhopisy zařazené v kategorii 1 jsou z hlediska svých klíčových vlastností a rizik s nimi spojených bankou považovány za nejméně rizikové v rámci dluhopisových emisí, které by Fio banka potenciálně mohla emitovat; naopak dluhopisy zařazené v kategorii 4 jsou z hlediska svých klíčových vlastností a rizik s nimi spojených bankou považovány za nejrizikovější v rámci dluhopisových emisí, které by Fio banka potenciálně mohla emitovat), přičemž parametry tohoto hodnocení, jakož i jednotlivá hodnocená kritéria, si Fio banka stanoví interně.

tags: #emise #bankovních #obligací #podmínky

Oblíbené příspěvky:

• Nakládání s odpady ve Stříteži
• Chráněná krajinná oblast Slavkovský les
• Tipy z Nového Strašecí
• Jak třídit odpad s košem Sortibox?
• Trestní odpovědnost za alkohol za volantem