Historie emisí českých bankovek

Mince a bankovky nás doprovázejí téměř na každém kroku. Odrážejí politicko-hospodářskou situaci země, jsou často i špičkovým výtvarným dílem. Od vzniku samostatného českého státu prošla naše platidla mnoha bouřlivými změnami, příprava technicky i výtvarně jednotné soustavy byla často přerušena politickým vývojem.

Počátky a vznik československé koruny

V okamžiku vyhlášení samostatného Československa u nás obíhala rakousko-uherská platidla. Mince byly z různých kovů a slitin včetně zlata. Na začátku I. světové války si lidé zlaté mince nechávali a nepouštěli je znovu do oběhu, protože se očekávalo zvýšení tržní ceny zlata nad nominální hodnotu mincí. Stát během války stahoval i mince z ostatních materiálů jako strategickou surovinu.

Koncem roku 1918 se projevoval akutní nedostatek oběživa. Bylo rozhodnuto o vydání nouzových platidel - poukázek, které zněly na koruny směnitelné za bankovky Rakousko-uherské banky. Jejich emisí byla pověřena Zemská banka království Českého. Pro výtvarné zpracování byly vybrány návrhy Alfonse Muchy.

Až čtyři měsíce po vzniku republiky vzniká 25. února 1919 československá měna. Zatím beze jména. Přemýšlelo se, jak se nová měna bude jmenovat. Vzhledem k tomu, že se korunou platilo právě za Rakouska-Uherska, řada lidí stejné pojmenování odmítala. Diskutovalo se o názvech denár, hřivna, lev, rašín, říp či sokol. Až 10. dubna se v zákoně objevuje název československá koruna a zkratka Kč. Proto je také uvedeno v zákoně o akciové bance cedulové, tedy v budoucnosti Národní bance Československé, který začal platit v roce 1920, že kapitál banky bude znít na zlaté franky.

Měnová odluka v roce 1919

Na přelomu února a března 1919 došlo k měnové odluce. Jednalo se o organizačně složitou akci spočívající mimo jiné v uzavření hranic, zastavení přeshraničního pohybu osob, mezinárodního poštovního styku a ve vypsání národní půjčky. Polovina obíhajících platidel byla zadržena, bankovky vyšších hodnot okolkovány a některé při té příležitosti staženy z oběhu. Mince naopak zůstaly ještě několik měsíců platné bez omezení, protože jejich měnový význam byl zanedbatelný.

Čtěte také: Vše o emisních normách

První československé státovky

Přechodné oběživo bylo nutné nahradit definitivními československými platidly. Vzhledem k neexistenci cedulové banky nešlo o bankovky, ale státovky. Státovky, tzv. I.emise byly uváděny do oběhu od července 1919 do února 1920. Jednalo se o širokou řadu devíti hodnot po 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1 000 a 5 000 korunách částečně nahrazující i mince. Jediná československá mincovna v Kremnici byla totiž od konce roku 1918 neschopna ražby.

Tisk nižších hodnot (do 500 Kč) byl proveden v šesti tiskárnách na území Čech - A.Haase, Politika a Unie v Praze, Ed.Strache ve Varnsdorfu, Gebrüder Stiepel v Liberci a J.Otto & Růžička v Pardubicích. Hlavní zásluhu na jejich přípravě a výrobě tiskových forem měla Tiskárna cenných papírů Rakousko-uherské banky ve Vídni. Jen dvě nejvyšší hodnoty byly vyrobeny v zahraničí - státovky po 5 000 Kč vytiskla vídeňská tiskárna a státovka po 1 000 Kč byla zadána obchodní ceninové tiskárně American Bank Note Company v New Yorku.

Nízké hodnoty tištěné jednoduchými technikami v tuzemských tiskárnách byly stejně jako předtím kolky hojně padělány, což vedlo k rozhodnutí tisknout v USA všechny hodnoty počínaje stokorunou. V letech 1920 - 1923 byla vydána tzv. II.emise tištěná v New Yorku. V letech 1920-1923 byly v novém provedení, tzv. II.emise, vydány hodnoty po 100, 500 a 5 000 Kč tištěné v New Yorku. Kromě několika implantovaných českých prvků šlo o ateliérové práce nízké výtvarné úrovně, avšak o vysoké technické úrovni. Státovky byly vyspělé technicky, ale neměly příliš vysokou výtvarnou úroveň. V roce 1921 byla také obnovena činnost kremnické mincovny a došlo k ražbě prvních československých mincí.

Národní banka Československá a její bankovky

Národní banka Československá převzala obíhající státovky jako své bankovky a chystala vydání nových, z nichž první byla vydána v roce 1926. V roce 1928 zahájila provoz Tiskárna bankovek NBČ, malý, ale velmi moderně zařízený grafický ústav, který produkoval špičkovou bankovní grafiku. Výtvarné pojetí československých bankovek bylo svěřeno Alfonsu Muchovi a po něm Maxu Švabinskému.

Prvním dílem kompletně připraveným a vyrobeným v Tiskárně bankovek byla bankovka po 50 korunách vzoru 1929 podle návrhu Alfonse Muchy. Na začátku 30.let převzal pomyslné žezlo hlavního tvůrce československých bankovek Max Švabinský, podle jehož návrhů byly vyrobeny a vydány vrcholné bankovky po 100 korunách vzoru 1931 a 1 000 korunách vzoru 1934. Třetí bankovkou podle návrhu Maxe Švabinského měla být hodnota po 5 000 korunách s portrétem Antonína Švehly, jejíž realizace se však protahovala zejména v důsledku opatření pro případ mobilizace.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Součástí mimořádných opatření pro případ mobilizace nebo útoku nacistického Německa na Československo byl předpoklad thesaurace drahých kovů a tedy i obíhajících mincí středních a vyšších hodnot. Výsledkem těchto opatření byly tzv. mobilizační státovky, rozměrem malá a jednodušeji tištěná platidla hodnot po 1 a 5 korunách k náhradě mincí.

Protektorát a poválečné období

Po okupaci a vyhlášení samostatného Slovenska zůstala v oběhu bývalá československá platidla. Na Slovensku byla poměrně rychle vyměněna za státovky a bankovky Slovenské národní banky. V českých zemích byla přeměna pozvolná, poslední československá platidla byla stažena z oběhu až na konci roku 1944.

Na osvobozené území dovezla Rudá armáda jednoduché provizorní poukázky vyrobené v Sovětském svazu bez vědomí tuzemských i exilových československých emisních orgánů. Po obnovení Československa stále obíhalo několik měn: protektorátní, slovenská a na částech území i německá a maďarská.

Měnová reforma v roce 1945 a 1953

K peněžní reformě došlo 1. listopadu 1945. Byla stažena všechna papírová platidla (s výjimkou poukázek po 1 koruně) a emisní činnost převzala obnovená Národní banka Československá. Do oběhu bylo vydáno jednotné československé oběživo tvořené státovkami tzv. londýnské emise a platidly tuzemské výroby.

Po vzniku Státní banky československé se připravovalo vydání formálně správných bankovek, k jejich vydání však nedošlo kvůli peněžní reformě vyhlášené k 1. červnu 1953. Všechna platidla byla z důvodu utajení vyrobena v Sovětském svazu. Tato platidla měla nízkou technickou i výtvarnou úroveň. K jejich výměně docházelo postupně v průběhu let 1958 - 1964. Od roku 1957 byla ražena mince po 1 koruně se zobrazením klečící ženy sázející lipovou ratolest.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Emise 70. a 80. let

Od poloviny 70. let proto byla připravována nová emise. Kvůli sporům o ideovou náplň však byla její realizace o mnoho let posunuta a první hodnota vyšla až v roce 1985. Emisi se však nepodařilo zcela dokončit.

Po Sametové revoluci

Po listopadové revoluci v roce 1989 mince i bankovky formálně zastaraly - změnil se název státu i státní znak. Bankovky bylo nutné modernizovat rovněž z hlediska technického provedení, aby se omezila možnost falsifikace. V roce 1991 byla vypsána soutěž na výtvarné návrhy, ale nebyl vybrán vítěz. Státní banka československá si následně vybrala k realizaci návrhy Oldřicha Kulhánka. I tuto emisi předběhl politický vývoj, návrhy musely být upraveny na bankovky budoucí samostatné České republiky.

Měnová rozluka v roce 1993 a současnost

Během příprav na rozdělení republiky se chystalo i přechodné označení platidel. Měnová rozluka 8. února 1993 byla stejně jako v roce 1919 legislativně i organizačně náročnou akcí. Byly okolkovány bankovky nejvyšších hodnot a vydány nové české bankovky i mince. Bankovky hodnot po 50, 100, 200, 500, 1 000 a 5 000 korunách doplnila v roce 1994 ještě dvacetikoruna a v roce 1996 dvoutisícikoruna.

Česká koruna (Kč, CZK) je zákonná měna České republiky od 8. února 1993, která navázala na tradici korunové měny z období první republiky a představuje základní jednotku českého monetárního systému. Vznik české koruny úzce souvisí s rozdělením Československa. Po dohodě o zániku federace k 31. prosinci 1992 musela nová Česká republika urychleně vytvořit vlastní měnu. Přípravy probíhaly v utajení pod krycím názvem "Operace Kláštěrec". Československé bankovky byly během víkendu 6.-7. února 1993 okolkovány.

Technické parametry současných mincí stanovila Česká národní banka ve spolupráci s Českou mincovnou. První série oběžných mincí 1993 zahrnovala haléřové nominály (10, 20, 50 haléřů), které byly pro nízkou kupní sílu zrušeny 2008. Významným milníkem bylo zahájení ražby zlatých investičních mincí 2000. Cyklus "Deset století architektury" představil památky UNESCO, následovaly série věnované českým panovníkům, mostům a přírodním krásám. Od roku 2018 ČNB vydává investiční mince "Český lev" konkurující zahraničním bullion mincím.

Vývoj českých pamětních mincí

Česká národní banka v roce 1993 z titulu centrální banky České republiky, započala vydávat kromě běžných oběžných mincí i pamětní stříbrné mince v nominální hodnotě 200Kč. Tyto stříbrné mince se vydávají k významným výročím a událostem, které jsou spjaté s historií naší republiky. Jedná se zpravidla o různá jubilea narození a úmrtí našich významných osobností nebo o významné historické události naší historie.

Mince v nominální hodnotě 200 Kč váží 13 g, Od roku 2011 v emisním plánu 2011-2015 se nově objevují mince s nominální hodnotou 500 Kč které mají váhu 25 g. Od tohoto roku je také použita ryzost v poměru 925/1000 stříbro a 75/1000 měď. Mince se razí v provedení Proof, tedy ve špičkové kvalitě a v provedení standard - běžné, tedy matné a jsou dodávány se sběratelskou kartou.

Významné emise pamětních mincí

• Pamětní mince k 1. výročí schválení Ústavy České republiky.
• Dvousetkoruna k 650. položení základního kamene ke Katedrále sv. Víta.
• Mince ke 100. výročí československé koruny.

Ochranné prvky a budoucnost českých bankovek

Česká národní banka se snaží neustále zlepšovat jednotlivé bankovky a mince, aby zabránila jejich padělání. ČNB pravidelně sleduje vývoj padělání bankovek a mincí a v případě potřeby zavádí nové ochranné prvky, které ztěžují padělání a usnadňují kontrolu pravosti.

Centrální banky po celém světě se aktivně zabývají možností plně digitalizovat národní měny a postupně zcela nahradit papírové peníze. Ukazuje se totiž, že fyzické oběživo je pořád nejbezpečnější platební prostředek. Nedá se hacknout, padělat se dá obtížně a my se snažíme být o krok napřed. Hotovost má tak svoji nezastupitelnou roli.

tags: #emise #českých #bankovek #historie

Oblíbené příspěvky:

• Přečtěte si více o přírodě a vědě
• Náš test: Odpadkový koš 3l
• Vztah k přírodě v piktogramech
• Svoz odpadu Hermankovice - podrobnosti
• Co je Emisní Doba Platnosti?