Emise CO2 ve Spojených arabských emirátech a globální kontext

Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře jsou velmi ožehavým tématem poslední doby. Zvyšování koncentrací skleníkových plynů (greenhouse gases, GHGs) v atmosféře způsobuje globální oteplování, což má celou řadu negativních dopadů pro lidstvo. Od doby před průmyslovou revolucí narostla průměrná globální teplota o více než 1 °C. Na této stránce si přiblížíme podrobné informace o emisích skleníkových plynů a dalších tématech s tímto spojených prostřednictvím čísel a grafů.

Globální průměrné koncentrace CO2 v atmosféře. Data daleko do minulosti jsou získávána z vzorku vzduchu ukrytém v bublinkách ledu z dávných dob. Pravidelné nárůsty a poklesy lze připsat střídání dob ledových. Po dlouhou dobu nedosáhly koncentrace CO2 hodnoty 300 ppm (parts per million, molekul na jeden milion). Nyní jsou však již vyšší než 400 ppm.

Zajímavý je jistě také vývoj emisí CO2 dle jednotlivých regionů. Podíl Evropy se poté začal snižovat s tím, jak začaly CO2 emitovat i další části světa. Od poloviny 20. století vidíme výrazně se zvyšující podíl Číny a dalších zemí v Asii. Pokud se podíváme na absolutní škálu, pak kolem roku 1900 činily globální emise CO2 přibližně 2 miliardy tun, zatímco o 115 let později, v roce 2015, už to bylo 36 miliard tun (18násobný nárůst).

Srovnávat emise jednotlivých zemí může být mírně zavádějící. Je totiž logické, že například Čína bude mít vyšší emise než Česká republika, protože se jedná o zemi s téměř 140x více obyvateli a více než stonásobnou rozlohou. V tomto směru je tedy vhodné přepočítat emise na počet obyvatel, tedy spočítat emise CO2 na jednoho obyvatele.

Na první pohled jsou vidět velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a celá mapa vypadá o hodně jinak, než mapa ukazující absolutní čísla. Nejvyšší emise na obyvatele mají země na arabském poloostrovu s rozvinutým ropným průmyslem - například Kuvajt nebo Spojené arabské emiráty.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Na první pohled by se mohlo zdát, že emise na osobu do značné míry souvisí s rozvinutostí dané země a životními standardy. To však úplně není pravda. Například řada velmi rozvinutých zemí v Evropě má na osobu emise CO2 relativně nízké - jmenovat můžeme třeba Švédsko (4,19 t), Velkou Británii (5,18 t), Francii (5,48 t). V České republice to podle tohoto zdroje dat z roku 2017 bylo něco málo přes 10 t na osobu. Podobně jako Česká republika je na tom například Německo nebo Nizozemsko.

Výše uvedený odstavec pojednával o emisích na obyvatele. V absolutních číslech je samozřejmě rozložení a pořadí jednotlivých zemí od nejvyšších po nejnižší značně odlišné. V současné době je největší množství emisí produkováno v Asii (53 %) - je to ale také kontinent, na kterém žije 60 % světové populace. Celkové emise Asie jako celku jsou tedy na obyvatele pod hranicí světového průměru. Ze všech zemí je nejvyšší množství emitováno v Číně a to s velkým náskokem (9,84 tun ročně), následují pak Spojené státy Americké (5,27 miliard tun). Celkově bylo v roce 2017 vyprodukováno 36,2 miliard tun CO2, Čína tedy emituje téměř 25 % globálního množství.

Názorněji však tento podíl ukazuje následující mapa, která navíc ukazuje i historický vývoj od roku 1750. Zpočátku byly takřka veškeré světové emise koncentrované na území Velké Británie a to dokonce až do roku 1888, kdy se ujaly nevalného prvenství Spojené státy Americké. Toto je dáno faktem, že Velká Británie byla první zemí, kde odstartovala průmyslová revoluce. V posledních dekádách pozorujeme výrazný nárůst podílu Asie.

Až doteď jsme se zabývali pouze emisemi v jednotlivé roky. Jak jsme viděli na předchozích mapách, podíl a množství emitované jednotlivými zeměmi se od roku 1750 velmi měnilo. Odhaduje se, že celkové množství emitovaného CO2 od roku 1751 antropogenní činností je přibližně 1,5 bilionů tun CO2.

Jak tedy vidíme, největší podíl má historicky stále Evropa (třetinový). Ze všech zemí na světě mají momentálně nejvyšší kumulativní emise CO2 Spojené státy Americké (400 mld. tun, přibližně čtvrtina světových kumulativních emisí CO2 od roku 1751). Kumulativní součet USA je v tuto chvíli víceméně přesně dvojnásobný, než kolik činí součet Číny (200 mld. tun). Významný podíl má také Rusko (100 mld. tun).

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Všechna předcházející data se zabývala emisemi jednotlivých zemí či regionů podle toho, kde dané emise vznikají. Často však je produkt, který byl vyroben v jedné zemi a emise CO2 spojené s výrobou tedy připadly právě na tuto zemi, nakonec skončil v jiné zemi, kde byl prodán a využit. CO2 emise spojené s obchodem (dovoz a vývoz, výroba a spotřeba). Poměr emisí CO2 z exportu a importu se v průběhu času měnil. Jako příklad si můžeme uvést USA a Čínu.

Emise CO2 spojené s výrobou energie a průmyslovými procesy pochází z různých typů paliva. V průběhu času se podíl jednotlivých typů paliv významně měnil a dodnes je poměr velmi různorodý v různých koutech světa. Od roku 1750 přibližně do roku 1870 se jednalo takřka výhradně o uhlí (coal). Následně se začaly projevovat i další paliva a v roce 1968 poprvé převýšily emise CO2 ze spalování ropy (oil) ty ze spalování uhlí. Od začátku 20. století se pak výrazněji začaly projevovat emise CO2 z výroby cementu a spalování zemního plynu při těžbě (flaring).

Největší podíl má výroba elektřiny a tepla /49,0 %) a tento podíl se od roku 1960 zvyšuje. Na druhém místě je pak sektor dopravy (20,5 %) spolu se sektorem výrobního průmyslu a stavebnictví (20,0 %).

Ekonomický růst znamená často vyšší spotřebu energie, vyšší míru dopravy, intenzitu průmyslu atd. Následující vizualizace dobře ilustruje silnou závislost mezi emisemi CO2 na osobu a GDP na osobu. Na grafu jsou ale patrné také odchylky.

Jak je ale možné, že některé země se shodným GDP na osobu mají odlišné emise CO2 na osobu? Záleží samozřejmě na tom, v čem ekonomický růst spočívá a jak k němu jednotlivé země přistupují. Obecně můžeme tento parametr označit jako ekonomickou CO2 intenzitu.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Pozitivním faktem je, že se intenzita od roku 1990 souvisle snižuje z 0,47 kg (1990) na 0,34 kg (2014). Data pro Českou republiku ukazují na pokles z 0,76 kg (1992) na 0,31 kg (2014). Je tedy vidět, že došlo v ČR k výrazně vyššímu poklesu než celosvětově. Ještě větší pokles zaznamenala Čína (1,41 kg v roce 1990 na 0,59 kg v roce 2014).

Skleníkové plyny zdaleka neznamenají pouze oxid uhličitý (CO2). Patří sem například také metan (CH4), oxid dusný (N2O) nebo fluorid sírový. S tím že každý z těchto plynů má odlišný potenciál globálního oteplování (PGO, anglicky Global Warming Potential, GWP). Tento potenciál je arbitrární index vztahující se k CO2. Laicky řečeno to znamená, že CO2 má PGO rovno 1. Každý skleníkový plyn pak má určité PGO, které značí násobek potenciálu způsobovat globální oteplování ve srovnání s CO2.

Emise CO2 ve Spojených arabských emirátech

Bohaté arabské státy ležící u Perského zálivu, jako Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt či Spojené arabské emiráty, patří mezi nejvíce znečištěné státy světa. Miliardy dolarů, které vydělávají na prodeji ropy, zemního plynu, ale dnes i na finančních službách či turistice, většinou neinvestují do ochrany životního prostředí či obnovitelných zdrojů.

Výzkum domovů více než dvou tisíc obyvatel Spojených arabských emirátů zjišťoval, jaká je kvalita ovzduší v jejich domácnostech. Sedmdesát výzkumníků sbíralo po dobu pěti měsíců vzorky vnitřního i vnějšího ovzduší, aby zjistili, jakým látkám jsou lidé ve vnějším i vnitřním prostředí vystaveni.

Podle odhadů UNC má znečištění životního prostředí na svědomí 5-35 % předčasných úmrtí ve Spojených emirátech. „Výskyt sedmi látek, které znečišťují ovzduší, jsme zaznamenali ve všech zkoumaných domácnostech během sedmi dnů,“ cituje server Gulf News Karin Yeatts, vedoucí týmu výzkumníků UNC. Jde především o formaldehyd, který je spojován s výskytem nádorových onemocnění a alergií.

Podle článku „Air quality tested in 600 UAE homes“ zveřejněného na serveru GulfNews.com 12. 4. 2010, se výzkum také zabýval tím, jak lidé žijí, tedy co jedí a jak jsou zvyklí se hýbat.

Globální dohoda v Dubaji a vliv ropného průmyslu

V Dubaji vznikla historická globální politická dohoda. Vůbec poprvé mluví o odchodu od využívání fosilních paliv. Po dramatickém průběhu a celonočních jednáních se na tom shodlo všech skoro 200 účastnických zemí. „Postup změny klimatu je alarmující,“ cituje přijatý dokument vědecké závěry. Lidstvo podle zpráv OSN směřuje k oteplení skoro o tři stupně Celsia. Poprvé v dějinách těchto klimatických konferencí všechny země světa projevily ochotu řešit hlavní příčinu člověkem způsobené změny klimatu, tedy spalování ropy, uhlí i plynu bez rozdílu. Nadpoloviční většina zemí od Spojených států až po malé rozvojové země aktivně usilovala o to, aby se v textu společného prohlášení objevilo (v nějaké formě), že je potřeba ukončit využívání fosilních paliv („phase out fossil fuels“). Do této skupiny patřila i Evropská unie, jejíž členové včetně Česka svou společnou pozici předem předjednali.

V dohodě z Dubaje se objevuje výzva zemím světa, aby se připojily ke společné snaze odejít od všech fosilních paliv v energetických systémech (energetice, průmyslu, zemědělství atd.) s cílem klimatické neutrality v roce 2050, ale s urychleným jednáním v tomto desetiletí, které je v tomto ohledu zásadní. Jde o historicky první takový závazek svého druhu, ale zároveň je to měkčí závěr, než o jaký např. Evropská unie usilovala. Mimo jiné i kvůli tomu, že dokument země „vyzývá“ (call on parties).

Závazky jsou dobrovolné. Nelze zřejmě čekat, že země jako Rusko je budou brát příliš vážně. Významnější je, že se přes původně odmítavý postoj k podpisu textu se zmínkou o ustupování od fosilních paliv nakonec připojily Indie nebo Čína.

Podle Romany Jungwirth Březovské, analytičky Asociace pro mezinárodní otázky a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR, má v tomto ohledu dubajská dohoda význam i přes dobrovolné plnění. „Je to jasný signál, že svět má směřovat pryč od fosilních paliv. Některým státům to bude trvat déle, ale ten trend by měl být zřejmý. A to je důležité především pro investory. Teď už vědí, že mají investovat především do nízkoemisních technologií, do obnovitelných zdrojů energie atd. Zkrátka že investice do fosilních paliv by už neměly být rentabilní,“ myslí si pozorovatelka COP28 v Dubaji.

Skoro dvě stě zemí ve společném prohlášení uznává závěry vědeckých zpráv OSN, že postup změny klimatu je alarmující. Paradoxně se ale podařilo první dohody zmiňující odchod od fosilních paliv dosáhnout právě tady a je to vlastně i proti zájmům Spojených arabských emirátů v ropném a plynařském průmyslu. Někteří pozorovatelé oceňují, že Spojené arabské emiráty dokázaly nakonec „zpracovat“ k odsouhlasení dohody i země jako Saúdská Arábie. Dosažená dohoda se tedy dá považovat za daných okolností za maximum možného.

Na konferenci se registrovalo skoro dva a půl tisíce zástupců fosilního průmyslu. Do průběhu konference se vložilo i vedení OPEC, Organizace zemí vyvážejících ropu. To vyzvalo účastníky, aby zabránili jakékoli zmínce o odstavení všech fosilních paliv v závěrečném dokumentu. Někteří pozorovatelé to považovali za signál paniky ze strany této organizace.

„Od ropného a plynařského průmyslu tu vidíme spoustu greenwashingu, recyklování starých slibů. A taky tu hodně propagují zachytávání a ukládání uhlíku a další technologie, které primárně slouží k odvádění pozornosti od skutečné potřeby ukončit využívání fosilních paliv,“ komentoval aktivity zástupců firem těžících a prodávajících fosilní paliva Romain Ioualalen z organizace Oil Change International.

Srovnání zemí v znečištění

Odborníci z britské organizace The Eco Experts připravili analýzu podle pěti faktorů ze 135 států světa. Porovnávali emise CO2 ze spalování paliv, spotřebu energie na jednoho obyvatele, úroveň znečištění ovzduší, počet úmrtí, které lze připsat na vrub znečištění ovzduší a výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Studie se zaměřila nejenom na samotné znečištění, ale i na to, co se proti tomu dělá.

Mezi 10 nejtoxičtějších států světa (studie se týká 135 zemí) patří: Saudská Arábie, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Omán, Turkmenistán, Libye, Kazachstán a Trinidad a Tobago.

Nejjedovatější evropskou zemí bylo Lucembursko, které trpí silným znečištěním ze sousedních zemí Německa a Belgie. V závěsu se drží Bulharsko a Bosna-Hercegovina. K silně znečištěným zemím výzkumníci řadí také Českou republiku spolu se Slovenskem.

tags: #emise #CO2 #Spojené #arabské #emiráty

Oblíbené příspěvky:

• Podmínky likvidace Renault
• Sluníčko a Příroda omalovánky pro děti
• Jak na přírodní stavby v Minecraftu
• Příroda a kaligrafie v tušové malbě
• Agentura ochrany přírody a krajiny ČR