Emise oxidu siřičitého v roce 2000: Analýza a vývoj v České republice

04.03.2026

Kvalitu ovzduší hodnotíme podle celkového množství emisí vybraných základních znečišťujících látek, kterými jsou tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý.

Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěné do ovzduší je vykazováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), který je v závislosti na druhu zdrojů a jejich tepelných výkonech členěn na:

REZZO 1 - zvláště velké a velké zdroje, spalování s tepelným výkonem nad 5 MW a zvlášť významné technologie
REZZO 2 - střední zdroje, spalování s výkonem 0,2 - 5 MW a významné technologie
REZZO 3 - malé zdroje, spalování s výkonem do 0,2 MW, lokální vytápění, méně významné technologie
REZZO 4 - doprava (mobilní zdroje znečišťování ovzduší)

V hlavním městě je zaznamenáván trvalý dlouhodobý pokles emisí tuhých látek, oxidu siřičitého i oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů (REZZO 1-3). Tento příznivý vývoj je důsledkem jednak snižováním spotřeby paliv (nárůst využití tepla z tepelného napaječe Mělník - Praha, který zásobuje většinu objektů v pravobřežní části města, dále úspory ve spotřebě tepelné energie u odběratelů, snížení objemu průmyslové výroby po roce 1990 apod.), jednak vlivem změny skladby spalovaných paliv (nahrazování tuhých paliv plynnými palivy) a účinností provozu (rekonstrukce a modernizace kotelního fondu).

Významnou příčinou je i tlak ekonomicko - legislativních opatření na snižování emisí z těchto zdrojů. Za posledních deset let se emise tuhých látek a oxidu siřičitého snížily šestnáctkrát, oxidů dusíku 2,5krát a oxidu uhelnatého téměř 9krát.

I když zlepšování ovzduší v Praze vypadá oproti celé republice příznivěji, jsou měrné emise na území hlavního města stále vyšší, než je celorepublikový průměr. To je zapříčiněno mnohonásobně vyššími koncentracemi v dřívějších letech. Například před 10 lety přesahovaly měrné emise tuhých látek v Praze pětinásobek a v roce 2003 už byly jen 2,2krát vyšší než v ČR. Ještě výraznější je pokles oxidu uhelnatého. V roce 1994 byla jeho koncentrace v hlavním městě 5,8krát vyšší oproti celé republice, za desetileté období je tento násobek vyšší pouze 1,8krát.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Hodnoty znečištění ovzduší z mobilních zdrojů ve všech ukazatelích několikanásobně přesahují údaje ze zdrojů stacionárních. A i když u emisí REZZO 1-3 zaznamenáváme v posledních letech pokles, u emisí REZZO 4 dochází v hlavním městě ke značnému nárůstu, a to i v případě SO2 a CO, u kterých se na území celé republiky situace zlepšuje. Velký nárůst emisí tuhých látek z mobilních zdrojů je zaznamenán i v celé ČR, ovšem v Praze je nárůst větší.

Při srovnání měrných emisí z dopravy vychází Praha oproti celorepublikovému průměru jako podstatně více znečištěná. To je zapříčiněno mnohonásobně vyšší koncentrací automobilové dopravy na území hlavního města, než na území celé republiky.

Emisemi znečišťujících látek jsou více ohroženy kraje, ve kterých jsou největší stacionární zdroje znečištění nebo kde je větší intenzita dopravy. Pokud jde o stacionární zdroje, souvisí velikost emisí především s těžkým a chemickým průmyslem. Příkladem může být Ústecký kraj, kde i přesto, že se hodnoty měrných emisí oxidu dusíku od roku 2000 snížily téměř o polovinu, stále patří v mezikrajském srovnání k nejvyšším. V přepočtu na 1 km2 byly v roce 2014 emise oxidu dusíku v tomto kraji proti průměru ČR téměř pětinásobné.

Mezi roky 2000 až 2014 došlo k výraznému snížení emisí oxidu siřičitého ze stacionárních zdrojů. Přesto hodnoty v Ústeckém kraji patřily po celé období k nejvyšším. Vysoké hodnoty vykazují rovněž kraje Moravskoslezský, Karlovarský a Pardubický. K nejméně postiženým krajům emisemi oxidu siřičitého patří dlouhodobě Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina. Do roku 2006 (včetně) patřil do této skupiny i kraj Jihočeský, ale jeho pozici v dalším období vystřídal Liberecký kraj.

Emise oxidu uhelnatého ze stacionárních zdrojů patřily k nejhorším po celé sledované období v Moravskoslezském kraji. Vyšší hodnoty dále vykazovaly kraje Středočeský a hlavní město Praha, které však v roce 2014 předstihl Ústecký kraj.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Jedinou základní kategorií znečištění ovzduší, ve které na prvním místě nefiguruje okres Ostrava-město, jsou tuhé znečišťující látky. Mezi území s nejpříznivějšími podmínkami z hlediska tuhých emisí lze uvést okresy Břeclav, Vyškov, Tachov, Jeseník a Prachatice.

Pokud jde o mobilní zdroje znečištění (k dispozici jsou údaje pouze za kraje), projevují se rozdíly mezi kraji především vlivem hustoty automobilové dopravy. Nejhorší hodnoty emisí oxidu dusíku jsou dosahovány v kraji hlavní město Praha, a to i přesto, že proti výchozímu roku 2000 došlo k jejich snížení o 12,5 t/km2 (tedy o tři pětiny). Naopak nejnižší hodnoty jsou dlouhodobě dosahovány v Karlovarském kraji.

Emise oxidu uhelnatého jsou v kraji hlavní město Praha šestnáctkrát větší, než je průměr celé republiky.

Jednotlivé grafy ukazují vývoj emisí vybraných znečišťujících látek v České a Slovenské republice od jejich rozdělení v roce 1993 do roku 2019 na obyvatele. U každého grafu je také uveden procentuální rozdíl mezi začátkem a koncem hodnoceného období. Jak je patrné z grafů, u všech sedmi znečišťujících látek a obou zemí je množství emisí na obyvatele v roce 2019 nižší než v roce 1993, někdy i o více než 90 %.

Zejména u oxidu siřičitého a oxidů dusíku byla výchozí pozice České republiky v roce 1993 výrazně horší z důvodu intenzivnějšího průmyslu. Na jedné straně lze říci, že emise na obyvatele pro všech sedm hodnocených látek byly v roce 2019 nižší na Slovensku. Na straně druhé, právě u SO2 a NOX je v České republice pokles výrazně vyšší, a to zejména v absolutních hodnotách, ale i procentuálně.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Do roku 1999 došlo k výraznému poklesu koncentrací oxidu siřičitého na všech měřicích stanicích v Praze. Od roku 2000 do roku 2002 pokračoval mírný klesající trend ve znečištění ovzduší oxidem siřičitým. I přes mírný vzestup koncentrací oxidu siřičitého, nedošlo na žádné monitorovací stanici v roce 2006 k překročení imisních limitů stanovených legislativou. Nejvyšší roční koncentrace oxidu siřičitého byla zaznamenána na AMS Praha 6 - Veleslavín (9 µg.m-3), nejvyšší hodinová koncentrace byla naměřena rovněž na této monitorovací stanici (99 µg.m-3). Nejvyšší denní koncentrace byla zaznamenána na AMS Praha 6 - Suchdol a to 62 µg.m-3.

Česká republika se zařadila mezi nejúspěšnější státy OECD v rychlosti snižování emisí SO2. Česká republika splnila, ba daleko překročila cíl druhého protokolu Konvence EHK OSN o dálkovém přenosu znečištění ovzduší přes hranice států (UN ECE Convention on Long-Range Transboundary Air Pollution). Cílem bylo snížit emise SO2 do r. 2000 na 70 % úrovně r. 1990 (citováno dle zprávy EEA Dobris 2). V ČR byla tato cílová hodnota překročena již r.

Podle zprávy OECD (Towards Sustainable Development - Environmental Indicators, 1998) se za 15 let (1980-1995) podařilo snížit emise SO2 o 75 % a více pouze Finsku, Norsku, Rakousku a Švédsku. Předpokládá se, že u nás emise této škodliviny poklesnou za 14 let (1985-1999) o 82 %.

Legislativa a definice

Vláda nařizuje podle § 55 odst. 1 zákona č.:

Spalovací stacionární zdroj znečišťování ovzduší - zařízení nebo soubor zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterém se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla (dále jen "zdroj"). Ke zdrojům náleží i spalovací motory a plynové turbíny, které nejsou součástí mobilních zdrojů znečišťování ovzduší.
Spalování - technologický proces, při němž je oxidováno palivo za účelem získávání tepla.
Stávající zvláště velký zdroj - zdroj uvedený v § 54 odst.
Nový zvláště velký zdroj - zdroj uvedený v § 54 odst.
Budoucí nový zvláště velký zdroj - zdroj nebo zařízení, u něhož jsou splněny požadavky uvedené v § 54 odst. 6 zákona a pro který bude vydáno stavební povolení po 1. lednu 2003 nebo bude uveden do provozu po 27.
Plán útlumu provozování stávajícího zvláště velkého zdroje určeného k útlumu orgánem kraje v přenesené působnosti (dále jen "orgán kraje") - schválený plán vztažený na celý zdroj a doplněný závazným písemným prohlášením provozovatele a podaný České inspekci životního prostředí (dále jen "inspekce") nejpozději do 30. června 2004 se závazkem, že v období od 1. ledna 2008 do 31.
Porucha zdroje - odchylka vzniklá v důsledku technické závady, která je popsána v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zdroje (dále jen "provozní řád") podle § 11 odst.

Emisní limity a měření

Emisní limity pro zvláště velké zdroje stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu zdroje pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky obsahuje příloha č. 1 k tomuto nařízení. Emisní limity pro zvláště velké zdroje stanovené pro oxid uhelnatý obsahuje příloha č. 2.

U zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu 150 MW a vyšším se zjišťují emise znečišťujících látek. U zvláště velkých zdrojů, případně jejich zařízení, o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 100 MW se zjišťují emise znečišťujících látek jednorázovým měřením postupy splňujícími požadavky zvláštního právního předpisu na každém zařízení.

Zjišťování znečišťujících látek kontinuálním měřením se provádí na každém zařízení při splnění podmínek. U zdrojů nebo zařízení se neprovádí měření emisí tuhých znečišťujících látek, jde-li o zařízení spalující výlučně zemní plyn, a emisí oxidu siřičitého, jedná-li se o zařízení spalující plynné nebo kapalné palivo, pokud dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit. V těchto případech se pro stanovení emisí použije hodnot emisních faktorů uvedených v příloze č. 8.

Emise znečišťujících látek se zjišťují jednorázovým měřením při obvyklém provozním výkonu zdroje postupy splňujícími požadavky zvláštního právního předpisu na každém zařízení. Provozovatel zdroje, který podléhá povinnosti zajistit kontinuální měření emisí podle § 11 odst. 1 písm. j) zákona, prokazuje dodržení hodnot emisních limitů stanovených v přílohách č. 1 a č. 2 k tomuto nařízení tak, že žádná z kalendářních měsíčních středních hodnot nepřesáhne emisní limit a pro oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky 97 % a pro oxidy dusíku 95 % všech čtyřicetiosmihodinových středních hodnot nepřesáhne 110 % emisního limitu.

V případech, kdy se vyžadují pouze jednorázová měření, zpracují se výsledky jednorázového měření tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity. Emisní limity se považují pro zařízení budoucích nových zdrojů za splněné, pokud žádný platný denní průměr nepřesáhne hodnoty emisních limitů uvedené v přílohách č. 1 a č. 2 k tomuto nařízení a 95 % platných hodinových průměrů nepřesáhne 200 % hodnoty emisních limitů uvedených v přílohách č. 1 a č. 2.

Pokud nejsou u zdroje stanoveny emisní limity oxidu siřičitého nebo organických látek, zjišťují provozovatelé množství emisí výpočtem pomocí emisních faktorů uvedených v příloze č. 8.

Plány snížení emisí

Plány snížení emisí u stávajících zvláště velkých zdrojů se zpracují pro oxidy dusíku, oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky u zdrojů uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení, které byly v provozu v roce 2000. Zásady vypracování plánu snížení emisí u stávajícího zvláště velkého zdroje jsou uvedeny v příloze č. 5.

Pokud provozovatel stávajícího zvláště velkého zdroje poskytne příslušnému orgánu ochrany ovzduší do 30. července 2004 prohlášení, že v období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2015 nebude tento zdroj provozovat déle než 20 000 hodin, a pokud zdroj není součástí Národního programu snížení emisí ze stávajících zvláště velkých zdrojů, nebude u tohoto zdroje vyžadováno dodržování emisních limitů uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení jako platných pro stávající zvláště velké zdroje počínaje dnem 1. ledna 2008. Provozovatel každoročně předloží orgánu kraje a inspekci informaci o využité a nevyužité provozní době.

Provozovatelé zdrojů, na které se vztahuje povinnost měření, provedou toto měření v daných intervalech od posledního měření.

Emisní limity pro různé zdroje a paliva

Emisní limity pro velké a střední zdroje stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném výkonu zdroje pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, tuhé znečišťující látky a oxid uhelnatý jsou stanoveny v příloze č. 3 k tomuto nařízení. Pokud jsou v zařízeních velkých zdrojů spalovány použité oleje, jejichž spoluspalování je povoleno podle § 17 odst. 2 písm. 7 nebo 8 zákona, kontroluje se dodržování emisních limitů jednorázovým měřením, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně.

U zdrojů se neprovádí měření tuhých znečišťujících látek, jde-li o zdroje spalující výlučně plynné palivo, a oxidu siřičitého, jde-li o zdroje spalující plynné nebo kapalné palivo, pokud dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit. V těchto případech se pro stanovení emisí použije hodnot emisních faktorů uvedených v příloze č. 8.

Pokud nejsou u zdroje stanoveny emisní limity oxidu siřičitého nebo organických látek, zjišťují provozovatelé množství emisí výpočtem pomocí emisních faktorů uvedených v příloze č. 8.

U malých zdrojů se provádí jednorázové měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrola stavu spalinových cest postupem podle přílohy č. 9. Malý zdroj je provozován s požadovanou účinností spalování paliv a s přípustnou koncentrací oxidu uhelnatého ve spalinách stanovenou v příloze č. 9.

Pokud pro danou znečišťující látku nebo stanovenou skupinu látek není stanoven u zdroje specifický emisní limit a dojde-li k vymezení znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin k plnění obecných emisních limitů, stanoví se obecné emisní limity látek, jejichž emise lze u zdroje prokazatelně předpokládat a které mají významný vliv na kvalitu ovzduší v místě zdroje, především jedná-li se o oblast podle § 7 odst.

Pro zdroj, ve kterém se současně spaluje více druhů paliv, se hodnoty emisních limitů stanoví výpočtem uvedeným v příloze č. 6 k tomuto nařízení.