Emise: Co to je a jak ovlivňují naše životní prostředí

Slovo emise pochází z latinského slova e-mitto, což znamená vysílám, vydávám nebo vypouštím. V dnešní době se používá v mnoha oborech a může nabývat celou řadu významů. V oboru hygieny a ekologie slovo emise vyjadřuje uvolňování polutantů do ovzduší.

Pro upřesnění pak rozlišujeme ještě termíny primární a sekundární emise. Primární emise jsou látky vyloučené přímo ze zdroje do ovzduší. Termín sekundární emise označuje skupinu látek vytvářených v atmosféře reakcemi mezi znečištěninami.

Při měření znečištění ovzduší a hodnocení expozice člověka proto většinou mluvíme o imisích. Slovo imise pak označuje emise (polutanty), které se již dostaly do styku se životním prostředím a jsou kumulovány například ve vodě, půdě nebo organismech.

Emise (z latinského emittere - zářiče, znečišťovatelé) jsou látky znečišťující ovzduší. Mohou být přírodního nebo antropogenního původu. Maximální koncentraci mají u svého zdroje (komín, výfuk, ...), jejich koncentrace se postupně snižuje mísením se vzduchem aj.

Imise je emise, která se dostala do styku se životním prostředím. Imise se mohou kumulovat v půdě, vodě či v organismech. V praxi jsou imisemi například těžké kovy nebo jiné znečišťující látky, které se ukládají v životním prostředí, například podél silnic, nebo v potravním řetězci.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Měření emisí a legislativa

Měření emisí je kontrola technického stavu vozidla, motoru a příslušenství, které se podílejí na tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech. Dále se při ní měří hodnoty oxidu uhelnatého ve výfukovém plynu v různých situacích (volnoběh, vyšší otáček). Pokud technik narazí na nějakou závadu, může dojít k seřízení vozidla a odstranění problému.

Stejně jako STK, i emise platí dva roky. Jde o povinné měření emisí u všech typů spalovacích motorů - dieselových, benzínových, na pohon LPG a CNG, a to podle §41 zákona č. 56/2001 Sb. o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

S vozidlem tedy přijedete na stanici, změří vám emise (SME) a potom následuje kontrola technického stavu. Dříve se při provedení technické kontroly dávala zelená emisní známka. Nicméně to se v roce 2015 změnilo. Nejen to, podmínky se stále zpřísňují.

Zároveň se zdokonalují přístroje, kterými se tyto hodnoty měří. Nyní jsou vybavené tlakovým čidlem, což technikovi napoví, že je správně zasunutý a nesnímá vzduch z okolí. Kouř z výfuku do nich kvůli správnému měření musí proudit napřímo. Výstupem měření je protokol o měření emisí.

Emisní limity upravují normy EURO. V současnosti je platná norma EURO 6, která se zaměřuje hlavně na emise oxidů dusíku. Diesely nesmí do ovzduší vypouštět více než 80 mg na km.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Než se vydáte na kontrolu, rozmyslete si, jestli není lepší zajet za známým mechanikem a nechat si vůz prohlédnout. Vyhnete se tak problémům na stanici. Většina stanic STK toto také nabízí - že se vám na auto nejprve podívají, opraví, co je potřeba, a až potom se přejde na reálnou kontrolu.

Jestli máte diesel, se kterým nejezdíte na dlouhé vzdálenosti, doporučuje se před kontrolou auto pořádně projet a na kontrolu přijet s hodně zahřátým motorem.

Když vaše auto neprojde emisní kontrolou, i tak dostanete protokol o měření emisí. V tomto papíře bude napsáno, proč neprošlo a v čem je problém. S tímhle dokumentem se tedy vyjdete za technikem a vyřešte si nápravu.

Emise ze stavebních výrobků

Stavebními výrobky se rozumí výrobky, které jsou určeny pro trvalé zabudování do staveb. Mohou se z nich uvolňovat emise (páry chemických látek), které mohou ohrožovat lidské zdraví.

Výrobce, stejně jako dovozce, popřípadě distributor, nese za stavební výrobky uváděné na trh odpovědnost, a proto musí provést povinné posouzení shody takovéhoto výrobku dle příslušných právních předpisů EU a ČR (v ČR dle zákona č. 22/1997 Sb. [1]).

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

V současné době platí pro stavební výrobky označované symbolem CE v ČR přímo aplikované Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 305/2011 [2], jímž se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (zkráceně Nařízení CPR), které se týká výrobků, pro které byly taktéž vydány v EU harmonizované normy.

Pro ostatní stavební výrobky bez CE označení platí v EU národní požadavky, v ČR dané Nařízením vlády č. 163/2002 Sb. [3], kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.

Pro oblast bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti stavebních výrobků platí v ČR obecné požadavky dané příslušnými kapitolami výše uvedených nařízení. V obou dokumentech jsou požadavky na bezpečnost a zdravotní nezávadnost řešeny společně s ochranou životního prostředí.

Na vnitřní ovzduší mají nezanedbatelný vliv emise ze stavebních výrobků. Pro jejich stanovení se používá řada jednotných normalizovaných postupů (ISO norem). Doposud ale nebyly schváleny celoevropsky platné hygienické požadavky (limity).

V Německu, Francii, Belgii, Finsku a jiných zemích se uplatňují národní požadavky speciálně stanovené pro stavební výrobky. V ČR doposud neexistují limity určené pro emise ze stavebních výrobků. Zatím se provizorně používají limity stanovené vyhláškou č. 6/2003 Sb. [4], kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb.

Škodlivost vybraných látek

Ve vnitřním prostředí se může vyskytovat řada látek, jejichž vyšší koncentrace mohou mít závažné důsledky na lidský organismus:

• Formaldehyd: Dráždí sliznice horních dýchacích cest a spojivek. Je klasifikován jako karcinogen.
• Toluen: Může poškodit centrální nervovou soustavu, způsobit nevolnosti, bolesti hlavy.
• Styren: Působí dráždivě na sliznice očí, respiračního traktu, zažívacího traktu a na kůži, primárně ovlivňuje centrální a periferní nervový systém. Řadí se také mezi karcinogeny.
• Xyleny: Mohou mít dráždivé účinky na sliznici očí a úst. Neurologické účinky se projevují bolestmi hlavy a celkovou nevolností.
• Směsi uhlovodíků: Dráždí oči, dýchací cesty i kůži. Vyšší koncentrace jejich par má narkotický účinek.
• 2-etylhexanol: Vysoké koncentrace dráždí oči a dýchací cesty, tlumí centrální nervovou soustavu.
• Terpeny (limonen, pinen, karen): Mohou způsobovat podráždění očí, pokožky a nervové soustavy, případně dýchacích cest.

Užitečné rady pro spotřebitele

• Před objednáním stavebního výrobku si ověřte jeho funkční a senzorické vlastnosti (zápach).
• Nechte si předložit posouzení shody a osvědčení o zdravotní nezávadnosti.
• Zkontrolujte vzhled výrobku a jeho senzorické vlastnosti.
• Nechte si předložit písemné informace o možnostech reklamace.

VOC (Volatile Organic Compounds)

Podniky, které provozují zdroje znečišťování ovzduší s emisemi VOC, vykazují (většinou správně) emise ve své souhrnné provozní evidenci podle zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. a údaje předávají prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP).

Porovnejme si nejprve definice VOC podle jednotlivých předpisů:

• Zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb.: "Těkavá organická sloučenina (VOC)" - rozumí se organická sloučenina, která má při teplotě 293,15 K tlak par 0,01 kPa nebo vyšší nebo která má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití.
• SMĚRNICE RADY 99/13/EC ze dne 11.: Nemethanové těkavé organické sloučeniny jsou těkavé chemické látky (mimo methanu), které je možno definovat jako sloučeniny uhlíku s výjimkou CO, CO2, H2CO3, karbidu kovu, uhličitanu kovu a uhličitanu amonného.

Za těkavé látky označujeme takové látky, které vykazují tlak par vyšší než 133,3 Pa při 20°C, což zhruba odpovídá jejich teplotě varu pod 150°C. Jsou převážně bezbarvé, některé silně zapáchají (aromáty), jiné jsou bez zápachu.

Látky NMVOC tvoří obecně následující chemické skupiny: alkoholy, aldehydy, alkany, aromáty, ketony a halogenované deriváty těchto látek.

Skleníkové plyny a klimatická změna

Lidmi způsobené emise skleníkových plynů zesilují v atmosféře skleníkový efekt, což vede k oteplování planety. Hlavním antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), který k oteplování přispívá přibližně ze 70 %.

V roce 2022 celý svět vypustil do atmosféry 57,4 miliard tun CO2eq. Tato jednotka přepočítává množství různých skleníkových plynů na množství CO2, které by mělo stejný příspěvek ke skleníkovému jevu.

Klimatická změna závisí na celkovém množství skleníkových plynů v atmosféře, při srovnávání jednotlivých zemí je však také vhodné vyjádření na obyvatele. V roce 2022 Česko vypustilo 118,5 milionů tun CO2eq, přepočteno na obyvatele jde o 10,9 tuny CO2eq na osobu. Světový průměr v roce 2022 byl 7,2 tun CO2eq na osobu.

Pro zastavení klimatické změny je nutné přestat vypouštět skleníkové plyny a dosáhnout takzvané klimatické neutrality. Množství emisí, které lze ještě vypustit, abychom nepřekročili určitou teplotní hranici, se označuje jako uhlíkový rozpočet.

Výraz „net-zero“ můžeme přeložit jako „čistá nula“ a je tím myšleno, že daný stát či firma je klimaticky neutrální, tedy odstraňuje z atmosféry stejné množství skleníkových plynů jako do atmosféry vypouští. Tato situace je také označována jako klimatická neutralita nebo uhlíková neutralita s tím, že druhý z pojmů se většinou týká pouze oxidu uhličitého, nikoli všech skleníkových plynů.

Emisní intenzita ekonomiky označuje množství skleníkových plynů vyprodukovaných na jednotku HDP a zpravidla se uvádí v gramech CO2eq na jeden dolar. Hospodářsky rozvinutější země mají zpravidla méně emisně náročné ekonomiky, neboť služby tvoří větší podíl jejich hospodářství.

Emise ze spalovacích zdrojů a jejich stanovení

Emise ze zvláště velkých, velkých a středních zdrojů se dle zákona o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb. stanovují především měřením. Měřením se zjišťuje emise těch látek, pro které má zdroj stanoveny emisní limity.

Měření emisí slouží jednak ke kontrole stanovených emisních limitů, jednak pro účely zpoplatnění ke stanovení množství emisí. Podrobnosti o zjišťování znečišťujících látek uvádí nařízení vlády č. 352/2002 Sb. v § 9 a vyhláška MŽP č.

Podle uvedeného § 9, čl. 6 a 7 lze u spalovacích zdrojů ve vybraných případech, kdy se nemusí provádět měření (TZL při spalování výlučně plynného paliva nebo SO2 při spalování kapalného paliva se zaručeným obsahem síry, který zaručuje splnění emisního limitu), stanovit emise výpočtem použitím tzv. emisních faktorů.

Výpočtem se dále stanovují emise hlavních zpoplatněných látek v těch případech, kdy u zdroje nejsou předepsány emisní limity. Jedná se o SO2 u středních zdrojů spalujících kapalná paliva s obsahem síry max. 1 % a o organické látky u spalovacích zdrojů mimo spalování dřeva a biomasy.

Emisní faktor je střední měrná výrobní emise dané znečišťující látky typická pro určitou skupinu zdrojů a představuje poměr hmotnosti do ovzduší přecházející znečišťující látky ke vztažné veličině, kterou u spalovacích zdrojů je hmotnost paliva u tuhých a kapalných paliv nebo objem paliva u plynných paliv.

Hodnoty emisních faktorů u spalovacích zdrojů jsou podle druhu paliva a druhu topeniště uvedeny v Příloze č. 5 nařízení vlády č. 352/2002 Sb.

S použitím uvedených emisních faktorů lze u daného spalovacího zdroje s předpokládanou hodinovou, resp. roční spotřebou paliva jednoduše přibližně stanovit hodinové, resp. roční emitované množství příslušné znečišťující látky a poplatky za znečišťování.

Přibližné stanovení koncentrace znečišťující látky a posouzení, zda je možno předpokládat splnění emisních limitů, je mnohem komplikovanější.

Cílem výpočtu je stanovení koncentrace znečišťující látky za podmínek, při kterých je stanoven příslušný specifický emisní limit a její porovnání s hodnotou emisního limitu.

tags: #emise #obsah #co #je #to

Oblíbené příspěvky:

• Vedoucí odboru životního prostředí Slavkov – co dělá?
• Rozměry kontejnerů na tříděný odpad
• Tipy na svačinu do přírody
• Doba rozkladu odpadů
• Použití odformovacích prostředků