Emise PM10 a PM2,5 z elektrické energie: Studie

Znečištění ovzduší prachovými částicemi označovanými jako PM10 a PM2,5 (podle velikosti částic) a jeho dopad na zdraví obyvatel bylo v posledních letech předmětem zkoumání mnoha odborníků ve světě. V jejich pracích byl prokázán vliv zvýšených koncentrací, zejména frakce PM2,5, na zvýšení celkové úmrtnosti a úmrtnosti na kardiovaskulární a nádorová onemocnění. Rovněž jde o dopad na snížení očekávané střední délky života (SDŽ).

V jedné ze studií je proveden odhad snížení SDŽ v 36 zemích Evropy v závislosti na odhadu průměrných ročních koncentrací PM2,5. Studie provedla i srovnání mezi rokem 1990 a očekáváním v roce 2010. Výsledkem je zjištění, že v důsledku znečištění ovzduší v ČR v roce 1990 byla pro věkovou kategorii 30-34 let odhadnuta ztráta SDŽ na 2,1 let. V roce 2010 se očekává zlepšení tohoto ukazatele a ztráta SDŽ by u stejné věkové kategorie mohla činit 1 rok. Přitom v zemích původní EU 15 činil odhad ztráty SDŽ v roce 1990 asi 1,4 let a v roce 2010 se ztráta odhaduje na 0,7 let.

KHS MSK Ostrava provedla stejnou metodikou jakou požili autoři studie odhad snížení očekávané SDŽ v Ostravě pro roky 2004 a 2005. U provedeného odhadu je třeba zdůraznit, že na Ostravsku se jedná o městskou populaci v oblasti se zvýšenými emisemi a imisemi prachových částic a že zde situace bude pravděpodobně vždy nepříznivější než je průměr ČR. Byť od počátku devadesátých let dochází v Moravskoslezském kraji k postupnému zlepšování kvality životního prostředí.

V letech 1990-1993 to bylo především vlivem poklesu průmyslové výroby, v dalším období pak důsledek zvyšujících se výdajů na ochranu životního prostředí ve veřejném i soukromém sektoru, používání šetrnějších technologií a ušlechtilejších paliv, a v neposlední řadě uplatňováním přísnější environmentální legislativy. O míře snižování negativních vlivů na životní prostředí svědčí především změny v hodnotách emisí škodlivin do ovzduší. Do roku 1995 se snížilo množství tuhých emisí o 2/3 a plynných emisí oxidu siřičitého a oxidů dusíku o 1/2 ve srovnání s rokem 1990. Ve druhé polovině devadesátých let se dynamika snižování množství emisí ze stacionárních zdrojů snížila. Z okresů MS kraje je nejvíce tuhých znečišťujících látek (42,0 %) vypouštěno v Ostravě a v okrese Frýdek-Místek (25,6 %), kde je silný hutní průmysl.

Můžeme však říci, že v současnosti žijeme v období s výrazně nižšími emisemi prachu do ovzduší než tomu bylo v druhé polovině 20. V posledních letech je opět patrný nárůst koncentrací znečišťujících látek, i když emise z velkých zdrojů se snižují. Příčinu je třeba hledat například ve zvyšující se automobilové dopravě, v nepříznivých meteorologických podmínkách pro rozptyl škodlivin v posledních letech a v opětovném nárůstu spalování tuhých paliv v domácích topeništích v důsledku zdražení plynu a elektřiny. Mezi 15 stanicemi v ČR v roce 2005 s nejvyššími průměrnými koncentracemi PM10 je 11 stanic z MS kraje (6 stanic v okrese Karviná, 4 stanice na území města Ostravy a 1 v okrese Frýdek-Místek). Zdá se, že v současné době byly vyčerpány technické možnosti ve snižování emisí - emise s posledních letech stagnují. Imisní situace se v posledních letech mírně zhoršuje, nemůžeme však hovořit o katastrofální situaci.

Čtěte také: Určení emisí PM10 a PM2.5

Ovzduší silně znečištěné jemným prachem, rostoucí počet alergiků, vysoká energetická náročnost průmyslu a produkce skleníkových plynů, ovlivňujících zemské klima, nízký podíl obnovitelných zdrojů energie, narůstající objem skládkovaného komunálního odpadu či nejpoškozenější lesy v Evropě - to jsou hlavní problematické oblasti, na které upozorňuje aktuální Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2006, kterou ve středu projednala vláda.

„Začátkem devadesátých let se kvalita životního prostředí výrazně zlepšila, teď už ovšem několik let stagnuje. V řadě oblastí pokulháváme za ostatními evropskými státy. Vzduch obsahující nadlimitní koncentrace prachových částic PM10 dýchá 62 % obyvatel, a to nejen ve městech [1]. Výrazně roste znečištění ovzduší dopravou a ze spalování v lokálních topeništích. To znamená bezprostřední riziko pro zdraví lidí, zvyšuje se počet dětí s alergiemi. „Peníze z evropských fondů pomohou při pořizování nízkoemisních (ekologičtějších) spalovacích zdrojů pro vytápění, státní úřady postupně obmění své automobily za čistější alternativy, přísnější bude kontrola STK, novela zákona o silniční dani zvýhodní auta na environmentálně šetrnější pohon. Reviduje se systém poplatků za znečišťování ovzduší, připravovaná novela zákona o ovzduší stanoví přísnější parametry pro spalování v domácích kotlích.

Od roku 2000 dochází k poklesu emisí oxidů dusíku, oxidu siřičitého a těkavých organických látek a naopak stagnují emise prachových částic. 29 % území České republiky (bez započtení přízemního ozónu) patří mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Problém jsou především jemné prachové částice PM10 a PM2,5, polycyklické aromatické uhlovodíky a oxidy dusíku. Koncentrace oxidu dusičitého překračují povolený imisní limit jen na několika dopravně exponovaných lokalitách, avšak tato látka je prekurzorem troposférického ozonu - další toxické látky, jejíž limitní hodnoty jsou překračovány na rozsáhlém území ČR. Vytápění v domácnostech se na emisích PM10 podílí z 38 %, doprava dalšími 20 %, na emisích PM2,5 se 27% podílí vytápění domácností a 31% doprava. Nadlimitním koncentracím PM10 je vystaveno 62% populace ČR. Na rozdíl od většiny evropských států množství těchto částic v ČR posledních letech neklesá. Emise polyaromatických uhlovodíků dokonce ze dvou třetin (66 %) pocházejí z vytápění domácností.

V roce 2006 byla alergická onemocnění zaznamenána u 30 % dětí, polovinu z toho tvoří respirační alergie. V roce 2001 se oproti roku 1996 zvýšil počet dětských alergiků o polovinu, v roce 2006 byl zjištěn podobně vysoký nárůst.

I přes pozvolný pokles (meziročně 6,5 %) je energetická náročnost české ekonomiky jedna z nejvyšších v Evropě.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Emise skleníkových plynů neklesají. Naopak, podle předběžných dat za rok 2006 došlo k jejich mírnému meziročnímu nárůstu. V přepočtu na obyvatele patří s 12,8 t nadále k nejvyšším v Evropě. Rostou mj. emise z dopravy, které nejsou zahrnuty do evropského systému obchodování s emisními limity.

Výroba elektrické energie z OZE tvoří 3,5 TWh a její podíl na hrubé domácí spotřebě elektrické energie vzrostl na 4,9 % (nárůst o 0,86 %). Na růstu se nejvíce podílela výroba elektrické energie ve vodních elektrárnách.

Zdravotní stav českých lesů se výrazně nelepší a je horší než ve většině evropských zemí. Přes 50 % lesů je postiženo z více než čtvrtiny defoliací (odlistěním). Příčinou je především znečištěné ovzduší, včetně historické zátěže emisemi síry, a abiotické faktory (klimatické výkyvy). Lesy mají i přes postupné zlepšování nevhodnou druhovou skladbu, tři čtvrtiny tvoří jehličnany, převážně umělé smrkové porosty.

Produkce odpadů v ČR - včetně komunálních - klesá. Nadále se ale zvyšuje podíl biologické složky skládkovaného odpadu. Přestože roste i procento odpadů, které se dále využívají, cíl Plánu odpadového hospodářství ČR do roku 2010 recyklovat polovinu komunálního odpadu se plnit nedaří. V loňském roce se jej recyklovalo jen 20 procent.

Všechny hodnoty v grafu jsou antropogenní emise skleníkových plynů CO2, N2O, CH4, HFC, PFC, SF6, NF3 vyjádřené jako CO2eq. Jednotka CO2 ekvivalent zohledňuje dlouhodobý efekt skleníkových plynů v atmosféře a převádí je na množství CO2, které by mělo stejný efekt.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

V roce 1990 činil objem emisí na území dnešní České republiky 196,9 mil. tun CO2eq. V roce 2023 to bylo 103,5 mil. tun. To znamená, že během tohoto období klesly emise ČR o 47 %. Většina tohoto poklesu, zhruba o čtvrtinu, však proběhla během devadesátých let.

Emise z jednotlivých sektorů

Jednotlivé oblasti lidské činnosti jsou barevně odlišeny. Níže je popsán vývoj emisí v jednotlivých sektorech:

Výroba elektřiny a tepla

Objem emisí z výroby elektřiny a tepla klesl oproti roku 1990 o 38 % na 33,72 milionů tun CO2eq ročně. Tyto emise pochází především ze spalování hnědého uhlí v elektrárnách a v posledních desetiletích spíše stagnují, a to i přesto, že v roce 2002 byla spuštěna Jaderná elektrárna Temelín. Výraznější pokles je patrný až v několika posledních letech v souvislosti s nárůstem cen emisních povolenek.

Průmysl

Emise z průmyslu klesly od roku 1990 o 67 % na 25,86 mil. tun CO2eq ročně. V této kategorii jsou zahrnuty tři druhy emisí. Za prvé jde o emise ze spalování fosilních paliv v průmyslu (např. koksu ve vysokých pecích nebo zemního plynu v cementárně). Za druhé jde o procesní emise, které vznikají chemickou reakcí při výrobním procesu - například při redukci uhlíku z železné rudy nebo při kalcinaci vápence při výrobě cementu. Útlumem těžkého průmyslu v první polovině devadesátých let došlo k výraznému snížení emisí ze spalování fosilních paliv. Konkrétně emise ze spalování při výrobě železa a oceli klesly do roku 2000 o dvě třetiny a v roce 2023 se pohybovaly pod 9 % oproti úrovním z roku 1990. Emise z (nespalovacích) průmyslových procesů přitom spíše stagnují. Například emise z výroby skla, cementu, vápna nebo amoniaku a z petrochemie se pohybují na podobných úrovních jako na začátku devadesátých let.

Doprava

Emise z dopravy vzrostly oproti roku 1990 o 75 % na 20,94 mil. tun CO2eq ročně. V detailním grafu napravo je po roce 2007 patrný dočasný pokles emisí v důsledku globální finanční krize a následné ekonomické recese. Od roku 2014 (s výjimkou roku 2020) lze opět sledovat růst emisí.

Emise skleníkových plynů v dopravě vznikají primárně spalováním fosilních paliv v motorech silničních dopravních prostředků - v roce 2023 to bylo 94 % všech emisí z dopravního sektoru, 5 % tvořila letecká doprava. Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na elektřinu, biometan nebo CNG), zvýšením podílu hromadné dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích.

Budovy

Emise klesly oproti roku 1990 o 71 % na 8,62 mil. tun CO2eq ročně. Jde o topení a ohřev vody v domácnostech, kancelářích a institucích (pokud energie není dodávána z teplárny) a také o vaření plynem. Průmyslové budovy jsou zahrnuty v kategorii Průmysl.

Zemědělství

Emise ze zemědělského sektoru klesly od roku 1990 o 54 % na 8,13 mil. tun CO2eq ročně. Emise pocházejí především z chovu hospodářských zvířat a z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N2O. K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), změna nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy.

Odpadové hospodářství

Emise z odpadového hospodářství od devadesátých let setrvale rostou. Do roku 2023 stouply o 68 % na 5,58 mil. tun CO2eq ročně. Emise z odpadového hospodářství produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan. Ten vzniká rozkladem biologicky rozložitelného materiálu (papíru, kartonu, textilií a bioodpadu) v tělese skládky.

Legislativa a metodika

Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (Common Reporting Format). Veškerá metodika k výpočtům a reportingu je na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP - national greenhouse gas inventory programme) a je závazná pro všechny státy UNFCCC. Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. ČR například do dalších zemí EU vyváží elektřinu, ocel, automobily apod. a dováží zboží z jiných zemí EU nebo z Číny.

Zahrnutí letecké dopravy je podobně problematické - zobrazený příspěvek letecké dopravy odpovídá emisím vyprodukovaným lety z letišť v ČR. Je to tedy pravděpodobně podhodnocený údaj (mnoho Čechů létá z Vídně či Bratislavy) a neodpovídá zcela množství emisí, které Češi způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do zobrazených emisí jen jako Praha-Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam-New York se započtou Nizozemsku).

Znečištění ovzduší a doprava

Doprava je jedním z významných zdrojů znečišťování ovzduší. Prostřednictvím tohoto zdroje se do ovzduší dostávají především oxidy dusíku (zejména oxid dusičitý), suspendované částice frakce PM10 a PM2,5 (prachové částice), oxid uhelnatý a uhlovodíky. Všechny výše uvedené znečišťující látky mají řadu negativních dopadů na lidské zdraví i vegetaci.

Platná legislativa pro ně stanovuje imisní limity, které však nejsou na řadě míst (města, okolí frekventovaných komunikací) plněny. Suspendované částice se do ovzduší dostávají jak prostřednictvím výfukových plynů z osobních i nákladních automobilů, tak prostřednictvím otěrů brzdových destiček automobilů a abrazí vozovky. Významné objemy suspendovaných částic frakcí PM10 a větších se pak mohou dostat do ovzduší tzv. resuspenzí, neboli zvířením prachových částic usazených na povrchu komunikací.

Opatření ke snížení znečištění ovzduší způsobené dopravou jsou proto nezbytnou součástí strategických dokumentů v oblasti ochrany ovzduší - Národního programu snižování emisí (NPSE) a Programů zlepšování kvality ovzduší (PZKO).

Realizace opatření by měla být řešena koncepčně a se zohledněním celé řady aspektů kvalitního života ve městech (životní prostředí, bezpečnost, pohodlí, parkovací plochy, alternativní způsoby dopravy, kvalitní hromadná doprava, atd.). Takové koncepční řešení nabízí např. plány udržitelné městské mobility nebo Smart Cities.

Studie a metodiky

Studie o vývoji dopravy z hlediska životního prostředí obsahuje ucelený přehled o vývoji dopravy ve vztahu k životnímu prostředí v České republice. Je tvořena řadou indikátorů popisujících vývoj dopravy na celostátní a v rámci vybraných ukazatelů také na krajské úrovni. Studie je tvořena každoročně od roku 1998 v datových řadách, které jsou sledovány již od roku 1993.

Nízkoemisní zóny jsou nástrojem k omezování znečištění ovzduší z dopravy ve městech. Podstatou jejich fungování je omezení vjezdu určitých skupin vozidel (na základě emisní kategorie, do níž příslušné vozidlo spadá) do města, příp. jeho části.

Ačkoli na území ČR nebyla doposud žádná nízkoemisní zóna vyhlášena, jedná se o nástroj, který funguje v řadě evropských měst, podrobnější informace o nich lze nalézt např. Metodika zahrnuje reprezentativní data pro silnice nižších tříd, tj. komunikace II. a III. Součástí metodiky je také metodika pro realizaci vhodné výsadby dřevin podél komunikací i u tzv. plošných zdrojů prašnosti. Metodika pro realizaci vhodné výsadby dřevin podél komunikací u tzv. Tato metodika byla zpracována v rámci projektu Výzkumu a vývoje "Zelené technologie pro ochranu ovzduší". Zabývá se monitoringem polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH) na povrchu listů. Protože významným zdrojem PAH jsou zejména spalovací motory, využívá metodika přirozeného systému usazování polutantů v místní vegetaci v okolí frekventovaných komunikací.

Zpráva o životním prostředí České republiky

Zpráva o životním prostředí České republiky je každoročně zpracovávána na základě zákona č. 224/2023, o právu na informace o životním prostředí. Jedná se o komplexní dokument, který hodnotí stav a vývoj životního prostředí v ČR na základě dat dostupných pro daný rok.

Asi nejzásadnějším poselstvím týkajícím se klimatu je, že emise skleníkových plynů v Česku oproti roku 1990 poklesly o 37, 1 %. Dle zpracovaných modelových scénářů tak ČR pravděpodobně splní evropský cíl poklesu emisí o 55 % do roku 2030. Sektorem, kde dekarbonizace postupuje nejpomaleji je jednoznačně doprava, ve které spotřeba energie stoupá a více než 90 % energie spotřebované v dopravě je fosilního původu. I přes zřetelný pokles emisí znečišťujících látek v důsledku modernizace technologií emise skleníkových plynů z dopravy stoupají.

Zpráva monitoruje i jiné ukazatele než jen emise CO2 a poskytuje tak další podstatné informace pro celkové hodnocení kvality životního prostředí. Její nesporná výhoda je, že čerpá z reálných měření a dat o materiálových tocích (např. Roční průměrná teplota vzduchu na území Česka statisticky významným způsobem stoupá, rok 2023 byl nejteplejším rokem od roku 1961.

Další podrobná data a vizualizace lze najít na serveru Envirometr.cz, kde si jednoduše zvolíte oblast, která vás zajímá. Data jsou zde prezentována v čitelných a lehce přístupných grafech.

Emisní inventury

ČHMÚ hodnotí z pověření MŽP úroveň znečišťování ovzduší pro primární znečišťující látky antropogenního původu. Základním podkladem je tzv. emisní inventura, která kombinuje přímý sběr údajů vykazovaných provozovateli zdrojů s modelovými výpočty z dat ohlášených provozovateli zdrojů nebo zjišťovaných v rámci statistických šetření prováděných především ČSÚ.

Zdroje znečišťování ovzduší jsou z hlediska způsobu sledování emisí rozděleny na zdroje sledované jednotlivě a zdroje sledované hromadně. Jednotlivě jsou sledovány zdroje vyjmenované v příloze č. 2 zákona č. 201/2012Sb., o ochraně ovzduší. Provozovatelé těchto zdrojů jsou povinni vést provozní evidenci stálých a proměnných údajů o stacionárním zdroji popisujících zdroj a jeho provoz a údajů o vstupech a výstupech z tohoto zdroje. Dále jsou povinni každoročně ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence (SPE) prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP). Údaje z ISPOP jsou dále přebírány do databází REZZO 1 a REZZO 2.

Hromadně sledované zdroje evidované v REZZO 3 zahrnují emise z nevyjmenovaných spalovacích zdrojů, stavebních a zemědělských činností, plošného použití organických rozpouštědel, čerpacích stanic, těžby uhlí, požárů automobilů a budov, z nakládání s odpady a odpadními vodami, používání zábavní pyrotechniky, aj. Emise z těchto zdrojů jsou zjišťovány s využitím údajů sledovaných národní statistikou a emisních faktorů.

Hromadně jsou sledovány také údaje o mobilních zdrojích (REZZO 4), které zahrnují emise ze silniční (včetně emisí NMVOC z odparů benzinu z palivového systému vozidel a emisí z otěrů brzd, pneumatik a silnic), železniční, vodní a letecké dopravy a z provozu nesilničních strojů a mechanismů (zemědělské, lesní a stavební stroje, vozidla armády, údržba zeleně apod.). Součástí emisní inventury nejsou emise z resuspenze, tj.

Pro modelové hodnocení úrovně znečištění jsou pro stanovení emisí z vytápění domácností používány emisní faktory reprezentující odhadovaný stav, kdy jsou kotle po část doby provozovány na snížený výkon znamenající nedokonalé spalování a zvýšené emise (EU 2015).

Vývoj úrovně znečišťování ovzduší

Vývoj úrovně znečišťování ovzduší je úzce spjat s ekonomickou a společensko-politickou situací i s rozvojem poznání v oblasti životního prostředí umožňujícím úplnější a přesnější emisní inventury. Emise všech znečišťujících látek poklesly v tomto období o desítky procent. Emise benzo[a]pyrenu začaly po poklesu v období do roku 2008 opět narůstat a v roce 2012 se přiblížily úrovni roku 2001. Vlivem vyššího podílu spotřeby černého uhlí v domácnostech po roce 2010 došlo také ke zvýšení emisí HCB. V roce 2012 dosáhly o 35 % vyšší úrovně než v roce 2000.

Emise ze stacionárních zdrojů kategorie REZZO 1 a REZZO 2 výrazně poklesly vlivem zavedení systému řízení kvality ovzduší, který aplikuje na různých úrovních řadu nástrojů (normativní, ekonomické, informační atd.). Dopady těchto nástrojů se nejvíce projevily koncem devadesátých let minulého století, tj. v období, kdy vstoupily v obecnou platnost emisní limity zavedené tehdy novou legislativou. Výrazné snížení produkce emisí z nejvýznamnějších zdrojů se příznivě projevilo na kvalitě ovzduší především v průmyslových oblastech severních Čech a Moravy, a došlo mj. také k významnému omezení dálkového přenosu znečišťujících látek.

I přes významné snižování emisí u energetických a průmyslových zdrojů přetrvávají na mnoha místech problémy s dodržováním požadavků na kvalitu ovzduší, a proto se pozornost v posledních letech soustřeďuje také na zdroje kategorie REZZO 3 a REZZO 4. Přestože i zde došlo k výraznému snížení emisí zejména u silniční dopravy, vliv těchto zdrojů na kvalitu ovzduší je významný především v obcích a pro jejich regulaci zatím nebyla uplatněna celoplošně účinná opatření.

Legislativní opatření

V roce 1991 vstoupil v platnost zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší, doplněný zákonem 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, který poprvé v historii ČR zavedl s platností od roku 1998 emisní limity. V důsledku restrukturalizace hospodářství a modernizace zdrojů došlo v řadě odvětví po roce 1990 k výraznému poklesu výroby.

U spalovacích zdrojů s nižším tepelným výkonem (výtopny/kotelny) postupně docházelo k náhradě pevných a kapalných fosilních paliv zemním plynem. Emise z lokálního vytápění domácností poklesly nejvíce v období 1993-1997 vlivem plynofikace obcí a státní podpory vytápění elektřinou. Spotřeba pevných fosilních paliv v domácnostech byla v roce 2001 o 67 % nižší ve srovnání s rokem 1990.

Emise hlavních znečišťujících látek a emise částic ze zdrojů REZZO 4 klesaly z důvodu přirozené obnovy vozového parku. Ukončení prodeje olovnatého benzinu v roce 2001 způsobilo výrazné snížení emisí Pb do ovzduší. Příznivý trend snižování spotřeby pevných fosilních paliv v sektoru lokálního vytápění domácností již od roku 2001 nepokračoval, a to zejména z důvodu rostoucí ceny zemního plynu a elektřiny.

Po roce 2009 spotřeba pevných paliv v domácnostech, zejména palivového dřeva, začala opět narůstat. V letech 2009-2012 docházelo díky dotačnímu programu Zelená úsporám k zateplování budov a k náhradě neekologického vytápění nízkoemisními zdroji. Emise hlavních znečišťujících látek a emise částic ze zdrojů REZZO 4 klesaly z důvodu zavádění přísnějších emisních norem pro nová vozidla uváděná na trh. Vliv nárůstu intenzity dopravy a spotřeby motorové nafty zapříčinil zvýšení emisí těžkých kovů a POP.

V roce 2012 vstoupil v platnost zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, který zavedl přísnější emisní limity pro spalovací zdroje podle směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích. Mezi nejvýznamnější technická opatření ke snížení emisí v období 2013-2020 patřily instalace zařízení na odsiřování a denitrifikaci spalin (vě...

tags: #emise #PM10 #a #PM2.5 #z #elektrické

Oblíbené příspěvky:

• Nový Portál občana Liberec
• Zimní kompostování
• Autoservisy a životní prostředí v ČR
• Článek o mladých nacistech
• Ekologický provoz kotle Laguna