Emise prachu podle zdrojů v České republice

18.04.2026

Ministerstvo životního prostředí stanovuje podmínky a požadavky pro vydání rozhodnutí o autorizaci podle zákona o ochraně ovzduší.

Obecné emisní limity pro vybrané znečišťující látky a jejich stanovené skupiny jsou uvedeny v příloze č. 1 k vyhlášce Ministerstva životního prostředí.

Měření emisí znečišťujících látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku tak, aby výsledky měření byly porovnatelné s hodnotami emisních limitů.

Emise se stanovují výpočtem v případech uvedených v § 4 odst. 5 písm. b) zákona jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů v příloze č. 7 k této vyhlášce a údajů o spotřebě paliva nebo surovin, množství vyrobeného produktu nebo jiné relevantní činnosti.

U zdrojů pro výrobu vápna, cementu a zpracování magnezitu se provádí kontinuální měření nebo jednorázové měření, aniž by tím bylo dotčeno ustanovení odstavce 1 písm. c).

Čtěte také: Vše o emisních normách

Účinnost spalování pro účely této vyhlášky se vypočte z komínové ztráty, přičemž ostatní kotlové ztráty se nezapočítávají. Tato ztráta je vyhodnocována softwarovým vybavením měřicího systému z naměřených veličin, kterými jsou obsah kyslíku, teplota spalin a teplota spalovacího vzduchu měřených analyzátorem s elektrochemickými články.

Metody a postupy odběrů a stanovení znečišťujících látek a doplňkových veličin, pro než je vyžadováno osvědčení o akreditaci podle § 15 odst. 3 písm. f) zákona, jsou uvedeny v příloze č. 5 k této vyhlášce.

Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních zdrojů vedou průběžně evidenci o provozu zdrojů, a to včetně dokladů umožňujících prokázat správnost těchto údajů. V provozní evidenci se zaznamenávají stálé a proměnné údaje podle přílohy č. 6 k této vyhlášce.

Provozovatelé zdrojů podle § 11 odst. 2 zákona zpracovávají provozní řád v rozsahu uvedeném v příloze č. 8 k této vyhlášce.

Emisní limity pro tuhé znečišťující látky

Níže uvedené prvky resp. látky nesmí, a to i v případě přítomnosti více prvků resp. látek, překročit stanovené emisní limity.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Platné do 31. prosince 2017 (v mg/m3):

Tuhé znečišťující látky:
- skupina tuhé znečišťující látky ≤ 2500: 200
- skupina tuhé znečišťující látky > 2500: 150

Platné od 1. ledna 2018 (v mg/m3):

Tuhé znečišťující látky:
- skupina tuhé znečišťující látky ≤ 500: 150
- skupina tuhé znečišťující látky > 500: 100

Zdroje znečištění ovzduší

Kvalita ovzduší je zásadním faktorem, který ovlivňuje životní prostředí. V současné době mají na zvyšujícím se znečištění ovzduší vliv především mobilní zdroje. Emise představují znečištění měřené přímo ze zdrojů znečištění na daném území. Zdroje znečištění jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).

Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární (stacionární zařízení ke spalování paliv, REZZO 1-3) a mobilní (zdroje se spalovacími nebo jinými motory, REZZO 4).

Mezi největší znečišťovatele roku 2022 patřily uhelné elektrárny. V roce 2023 se na znečištění více podílely chemičky a provozy vyrábějící plasty.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

V roce 2024 se Lukavec dostal mezi provozy s vysokými emisemi zdraví škodlivých látek kvůli nárůstu emisí formaldehydu ze dvou dřevozpracujících provozů.

Monitorování emisí

ČHMÚ hodnotí z pověření MŽP úroveň znečišťování ovzduší pro primární znečišťující látky antropogenního původu. Základním podkladem je tzv. emisní inventura, která kombinuje přímý sběr údajů vykazovaných provozovateli zdrojů s modelovými výpočty z dat ohlášených provozovateli zdrojů nebo zjišťovaných v rámci statistických šetření prováděných především ČSÚ.

Zdroje znečišťování ovzduší jsou z hlediska způsobu sledování emisí rozděleny na zdroje sledované jednotlivě a zdroje sledované hromadně. Jednotlivě jsou sledovány zdroje vyjmenované v příloze č. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

Vývoj emisí

Emise prachu v ČR setrvale klesají. V roce 2023 byly nižší o téměř 300 tun za rok. Naopak, v případě formaldehydu byl zaznamenán výrazný nárůst v roce 2024.

V období 1990-2020 poklesly emise všech znečišťujících látek o desítky procent. Emise ze stacionárních zdrojů kategorie REZZO 1 a REZZO 2 výrazně poklesly vlivem zavedení systému řízení kvality ovzduší.

Emise prachu z malých spalovacích zařízení

Vytápění rodinných domů tuhými palivy představuje významný zdroj znečišťujících látek emitovaných do ovzduší. Množství prachu, který rodinný dům vypouští do ovzduší, je ovlivněno především typem spalovacího zařízení, typem použitého paliva, kvalitou obsluhy a kvalitní údržbou zařízení a spalinových cest.

Legislativní požadavky na emise prachu ze spalovacích zařízení zpřísňují země jako Německo a Rakousko.

Metody stanovení emisí prachu

Existuje více metodických postupů pro stanovení prachu, ale každá metoda má svá specifika, která se projeví na výsledných stanovených hodnotách prachu, takže není snadné je navzájem porovnávat a jejich reprezentativnost je diskutabilní.

Mezi používané metody patří odběr naředěného vzorku spalin z ředicího tunelu a gravimetrické vyhodnocení odebraného vzorku.

Reprezentativní stanovení prachu z malých spalovacích zařízení na tuhá paliva vyžaduje značné úsilí a pro partnery spolupracující na vytvoření jednotné evropské metodiky v rámci projektu EN-PME-TEST, tak představuje nelehký, nicméně ambiciózní, úkol.