Recyklace plastů a nařízení EU: Přehled aktuálních požadavků a cílů

V rámci akčního plánu pro oběhové hospodářství z roku 2015 Komise označila zvýšení recyklace plastů za nezbytný předpoklad přechodu na oběhové hospodářství a zavázala se řešit toto odvětví cíleným způsobem.

V roce 2018 proto přijala Evropskou strategii pro plasty v oběhovém hospodářství, která předkládá hlavní závazky k opatřením na úrovni Unie, jež mají omezit nepříznivé dopady znečištění způsobovaného plasty.

Usiluje o rozšíření kapacity pro recyklaci plastů v Unii a navýšení podílu recyklovaného obsahu v plastových výrobcích a obalech.

Česká republika má nicméně již v současnosti dobře nakročeno stanovené cíle přesáhnout.

Podle výroční zprávy autorizované obalové společnosti EKO-KOM a.s. dosáhla míra recyklace plastových obalů v roce 2024 na 53 %.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vydává metodický návod pro recyklaci plastů z hlediska požadavků nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (nařízení REACH).

Metodický návod pro recyklaci plastů byl vydán po konzultaci a se souhlasem České inspekce životního prostředí, Státního zdravotního ústavu v Praze a Ministerstva životního prostředí (gestora za uvedenou problematiku).

Legislativní rámec a požadavky EU na recyklaci plastů

Nařízení Komise (ES) č. 282/2008 již stanovilo konkrétní požadavky na recyklační procesy, které mají zajistit soulad materiálů a předmětů z recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami s požadavky článku 3 nařízení (ES) č. 1935/2004.

Nařízení (ES) č. 282/2008 se ovšem nevztahovalo na všechny recyklační technologie, neboť z jeho působnosti byla vyloučena chemická depolymerizace, využití odřezků a šrotu a použití bariérových vrstev.

Má se za to, že použití materiálů z recyklovaných plastů, které byly vyrobeny vyloučenými technologiemi, ve styku s potravinami podléhá nařízení Komise (EU) č. 10/2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Nařízení (EU) č. 10/2011 stanoví požadavky na složení, které zajišťují bezpečné použití plastových materiálů určených pro styk s potravinami, včetně látek povolených k jejich výrobě a migračních limitů.

Nařízení (EU) č. 10/2011 požaduje, aby látky používané k výrobě plastových materiálů a předmětů vykazovaly vhodnou čistotu a aby zbývající nečistoty byly identifikovatelné a bylo možné pro ně provést posouzení rizik.

Vzhledem k tomu, že jednotlivé látky lze na úroveň vhodnou pro tyto účely vyčistit, uvedené nařízení paušálně neomezuje výrobní metody, pokud jde o látky uvedené v unijním seznamu povolených látek.

To mimo jiné znamená, že se tyto látky mohou vyrábět z libovolného zdroje, tedy i z odpadních materiálů.

Navíc pokud se látky vyráběné z odpadu získávají s vysokou mírou čistoty, jsou nerozeznatelné od týchž látek vyráběných jiným způsobem.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Z tohoto důvodu by výroba plastových materiálů a předmětů s využitím látek získaných s vysokou mírou čistoty z odpadních materiálů, které jsou zahrnuty v unijním seznamu zřízeném nařízením (EU) č. 10/2011 nebo se na ně vztahují některé výjimky, měla podléhat uvedenému nařízení, zatímco ostatní látky, u nichž nelze a priori předpokládat nepřítomnost sekundárních kontaminujících látek ani ji snadno vyloučit, včetně směsí, oligomerů a polymerů vyráběných z odpadu, by měly podléhat tomuto nařízení.

Toto nařízení požaduje dekontaminaci plastů prostřednictvím vhodné recyklační technologie a zahrnuje rovněž použití chemických recyklačních technologií.

Pokud se ovšem hovoří o odstraňování kontaminujících látek z látek či směsí, a nikoli z materiálů, často se místo výrazu „dekontaminace“ používá výraz „čištění“.

Jsou-li tedy chemické recyklační technologie použity s cílem odstranit kontaminující látky ze směsí či látek, tyto směsi či látky lze považovat spíše za vyčištěné, a nikoli za dekontaminované.

Dekontaminace odlišuje recyklovaný plast, který není vhodný pro styk s potravinami, od recyklovaného plastu upraveného tak, aby byl pro styk s potravinami vhodný, a to i v případech, kdy se omezuje pouze na dekontaminaci mikrobiologickou.

Nařízení (ES) č. 1935/2004 vychází ze zásady, že každý materiál nebo předmět určený pro přímý nebo nepřímý styk s potravinami musí být dostatečně stabilní, aby nedošlo k přechodu látek do potravin v takových množstvích, která by mohla ohrozit lidské zdraví nebo způsobit nepřijatelnou změnu složení potravin či zhoršení jejich organoleptických vlastností.

Tato zásada se tudíž vztahuje i na recyklované materiály určené pro styk s potravinami.

Uvedené nařízení však zároveň vysvětluje, že použití recyklovaných materiálů a předmětů by mělo být upřednostňováno pouze za předpokladu stanovení přísných požadavků, pokud jde o bezpečnost potravin.

Zajištění bezpečnosti potravin zahrnuje nejen přenos látek, které by mohly mít dopad na lidské zdraví nebo kvalitu potravin, ale také bezpečnost mikrobiologickou.

Vzhledem k tomu, že vstup recyklačních procesů pochází z odpadu, pravděpodobnost mikrobiologické kontaminace je mnohem vyšší než u materiálů a předmětů, které byly nově vyrobeny z výchozích látek.

Na základě úřadem provedených hodnocení žádostí o povolení podaných v souladu s nařízením (ES) č. 282/2008 lze mechanickou recyklaci PET a cykly výrobků, které jsou součástí uzavřeného a řízeného výrobního řetězce, považovat za vhodné recyklační technologie pro recyklaci odpadního plastu na plast splňující požadavky článku 3 nařízení (ES) č. 1935/2004 a měly by být stanoveny zvláštní podmínky pro jejich používání.

Zejména procesy mechanické recyklace PET by měly podléhat individuálnímu povolení, neboť náročnost a doba ošetřování vstupu v podobě plastů uplatňovaného při dekontaminačních operacích, a tím i jejich schopnost dekontaminace, závisejí na konkrétní konfiguraci uvedených procesů, a je tudíž nezbytné jejich individuální hodnocení na základě stanovených kritérií.

Nové cíle a omezení v oblasti obalů a obalových odpadů

Rada EU finálně schválila nařízení o obalech a obalových odpadech.

Nová pravidla do roku 2030 omezují vznik zbytečných obalů a obalových odpadů a stanovují závazné cíle, které se týkají opětovného použití.

Dále nařízení omezuje některé jednorázové obaly a požaduje, aby používání obalů v co největší míře snížily i hospodářské subjekty.

To se týká například baleného ovoce nebo potravin a nápojů v hotelech, barech a restauracích.

Součástí nového nařízení je i povinnost plnit od roku 2029 cíle sběru plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje na úrovni alespoň 90 %.

Pokud nechtějí zálohové systémy zavádět, musí prokázat, že za rok 2026 dosáhly cíle 80 % sběru.

A také předložit Evropské komisi plán, ve kterém uvedou strategii a konkrétní opatření, jak zajistí dosažení úrovně 90 %.

Spotřebitelům by třídění i výběr měly usnadnit požadavky na označování, označení a informace (např. malé kosmetické a toaletní výrobky na jedno použití v odvětví ubytování (např. velmi lehké plastové tašky (např.

V nařízení se stanoví nové závazné cíle pro opětovné použití pro rok 2030 a orientační cíle pro rok 2040.

Stávající směrnice EU o obalech a obalových odpadech byla poprvé přijata v roce 1994 a byla několikrát revidována.

Stanoví pravidla pro předcházení vzniku obalových odpadů a nakládání s nimi ve všech členských státech EU.

Evropský parlament přijal svůj postoj k navrhovanému nařízení v listopadu 2023 a Rada v prosinci 2023.

Jednotná pravidla EU pro "konec odpadu" u plastů

Evropská komise zveřejnila návrh prováděcího nařízení, které má poprvé stanovit celounijní kritéria určující, kdy plastový odpad přestává být odpadem.

Cílem je sjednotit roztříštěná pravidla, zvýšit kvalitu recyklátu a posílit důvěru průmyslu v recyklované plasty.

Návrh vychází z rozsáhlé studie Společného výzkumného centra (JRC) a může zásadně ovlivnit podobu recyklace v celé Evropské unii.

Evropská unie dnes nemá jednotný rámec pro tzv. „konec odpadu“ u plastů.

Každý členský stát si kritéria stanovuje po svém, případně je nemá vůbec.

To vede k situaci, kdy je tentýž materiál v jedné zemi stále odpadem, zatímco v jiné už má status výrobku.

Taková roztříštěnost komplikuje obchod, zvyšuje administrativní zátěž a snižuje důvěru v recyklát jako plnohodnotnou surovinu.

Studie JRC upozorňuje, že rozdíly mezi státy jsou výrazné nejen v právním výkladu, ale i v kvalitě recyklátu, kontrole vstupních materiálů a v požadavcích na systémy řízení kvality.

Podpora recyklace plastů a chemická recyklace

Počátkem letošního roku bylo schváleno nařízení (EU) 2025/40, které dále rozšiřuje již existující povinnost členských států Evropské unie omezovat jednorázové plasty a podporovat sběr, recyklaci a opětovné použití plastových materiálů v obalových prostředcích.

Členské státy unie mají povinnost do konce roku 2025 zajistit, že alespoň 50 % všech plastových obalů bude recyklováno, do konce roku 2030 má míra recyklace vystoupat na 55 %.

Nařízení dále cílí na takzvané lehké nákupní tašky vyrobené z plastu, u kterých platí povinnost členských zemí každoročně snižovat jejich spotřebu (v České republice by neměla roční spotřeba lehkých plastových nákupních tašek přesáhnout 40 kusů na obyvatele za rok a nadále platí povinnost pro prodejce poskytovat plastové tašky výhradně za úplatu).

Dále vzniká požadavek na členské státy na omezení kusového baleného čerstvého ovoce, nekoupíme si tak už například oloupaný banán ve vaničce omotaný smršťovací fólií, dále se omezí jednoporcové omáčky a dochucovadla podávaná ve stravovacích zařízeních v jednorázových obalech (například smetánka do kávy nebo hořčice) a toaletní potřeby v jednorázových obalech, jaká bývají k dostání v ubytovacích zařízeních (mýdla a šampony).

tags: #recyklace #plastu #nařízení #EU

Oblíbené příspěvky:

• Přínos Tomáše Němce
• Nápady pro táborové hry
• Jak Vybrat Ekologickou Láhev 0,3l?
• Výlety do přírody poblíž Prahy
• Dopady znečištění moří