Emise skleníkových plynů a výroba oken: Udržitelná budoucnost stavebnictví

Téměř polovina celkové spotřeby energie v Česku a přibližně třetina vyprodukovaných emisí skleníkových plynů je spojena se sektorem budov. V tomto sektoru emise skleníkových plynů vznikají hlavně při spalování zemního plynu a uhlí (k získávání tepla a elektřiny), v menší míře pocházejí z výroby stavebních materiálů.

Z hlediska emisí skleníkových plynů je zásadní, z jakého zdroje se energie vyrábí. U rodinných domů převažuje jako zdroj vytápění a ohřevu vody zemní plyn a biomasa (často jde o dřevo), v bytových domech je to většinou zemní plyn či nakupované teplo (pocházející z uhlí, zemního plynu a částečně z biomasy). Menší část spotřeby tvoří elektřina, využívaná také na svícení, provoz elektrospotřebičů a vaření (částečně se při vaření využívá i zemní plyn). Menší část energie se spotřebuje v průmyslu při výrobě stavebních materiálů, výstavbě a rekonstrukci nebo demolici.

Uhlíková stopa firem a stavebnictví

Uhlíková stopa firem (CCF - Company Carbon Footprint) je pro české podniky téměř neznámý pojem. Uhlíková stopa je nepřímý ukazatel spotřeby energií, dopravní náročnosti, nákupu výrobků a služeb v podniku, jde o konkrétní měřitelný ukazatel dopadu lidské činnosti na životní prostředí a na klimatické změny.

„Jsme jedna ze zemí, která má největší intenzitu energetické spotřeby na hrubý domácí produkt a máme jednu z nejvyšších emisních zátěží na hlavu,“ říká Petr Kalaš, viceprezident České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj (CBCSD) a šéfporadce ministra životního prostředí. Emisní zátěž na jednoho člověka v ČR dosahuje čísla 12 tun CO2, přitom evropský průměr je 8 tun.

Na uhlíkové stopě se podílí ve velké míře sektory dopravy a stavebnictví. Jednou z mála stavebních firem, které s problematikou změny klimatu dlouhodobě pracují, je Skanska. „Věříme, že znalost naší uhlíkové stopy povede v budoucnu k jejímu aktivnímu snížení, a tím také ke zmírnění dopadu našich činností na změny klimatu.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Pilotně se firma zabývá podrobnou kalkulací a sledováním uhlíkové stopy u konkrétních stavebních projektů, například kancelářské budovy Visionary v pražských Holešovicích, či rezidenčního projektu Botanica v pražských Jinonicích. Společnost rovněž využívá stavebního odpadu z dopravních staveb jako zdroje pro další využití v rámci podpory takzvané cirkulární ekonomiky.

Mezi podniky, které mají zkušenost s měřením a snižováním uhlíkové stopy, patří také společnost Letišetě Praha. Tato aktivita přinesla konkrétní, měřitelné výsledky. „Celkově se Letišti Praha od vstupu do této iniciativy podařilo uskutečnit opatření, díky nimž snížilo svoji uhlíkovou stopu o 9 procent v porovnání s rokem 2009. Mezi jednotlivá opatření patří například vybavení vozů GPS, výměna osvětlení za LED, výměna absorpčních chladicích jednotek, výměna kotlů za efektivnější s nižším výkonem či využití odpadního tepla v čistírně odpadních vod,“ popisuje Soňa Hykyšová.

Úspory přineslo sledování uhlíkové stopy také ve společnosti Vitana. Důležité je, že kroky vedoucí ke snižování uhlíkové stopy zároveň přispívají k optimalizaci podnikových výdajů za energie, dopravu a další položky. Mají tedy i ekonomický smysl.

Větší důraz na snižování uhlíkové stopy se však neobejde bez většího tlaku společnosti na firemní sektor. „Téma uhlíkové stopy v současné době není příliš vnímáno ani veřejností, ani našimi zákazníky. Vynikne to pak při srovnání s jinými trhy, na kterých působíme. Zejména ve Skandinávských zemích je téma snižování uhlíkové stopy a klimatických změn velmi aktuální.

Jedním z nástrojů, jak měřit dopady redukce emisí CO2 je veřejně přístupný interaktivní Kalkulátor emisních skleníkových plynů. „Zavést sledování uhlíkové stopy v podniku není komplikované, je ovšem nutná úzká spolupráce při získávání dat, občas to může být i časově náročné. Záleží na typu podniku, jinak tomu bude u podniku s kancelářskou činností a jinak ve výrobním podniku, alespoň takové máme zkušenosti a zpětné vazby od podniků, kterým jsme uhlíkovou stopu stanovili,“ upozorňuje Vladimíra Khajlová.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Předsazená montáž oken

Předsazená montáž okna, která je dosud známá spíše z oblasti výstavby pasivních domů, se kvůli zpřísnění předpisů a změnám v normě ČSN 73 0540 stává řešením s budoucností.

Konstrukční systém předsazené montáže oken je v souladu s náročnými požadavky směrnice evropského parlamentu a rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov. Všechny komponenty systému jsou vybírány a vyráběny tak, aby se vyhovělo opatřením, která si kladou za cíl snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 %, zvýšit energetickou účinnost budov o 20 % a také o 20 % zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů.

V praxi to znamená, že aby byly při montáži oken energetické ztráty co nejnižší, musí být okno umístěno do tepelně izolační roviny. Toto řešení se dosud příliš často nepoužívalo kvůli absenci jednoduchého a kvalitního systémového řešení.

První certifikovaný systém pro předsazenou montáž značky illbruck nabízí jiné řešení. Pokud nelze použít při kotvení šrouby, lze využít kombinaci extrémně výkonného ekologického lepidla illbruck SP340, které je certifikované výzkumným ústavem ift Rosenheim (podle směrnice MO-01/1), a pojistného kotvení. Díky tomu je dosaženo maximální únosnosti spoje (min. 200 kg na běžný metr) a těsnosti nosného profilu PR007 vůči stavbě.

Utěsnění připojovací spáry mezi oknem a rámem PR007 se provádí pomocí komprimační impregnované těsnicí pásky illmod Trio+ (TP652) a illmod Trio FBA (TP651).

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Recyklace PVC a snižování emisí

V době, kdy čelíme rostoucím ekologických výzvám, je důležité podporovat inovativní, ekologická řešení, která přispějí k udržitelnému stavebnictví. Recyklace PVC nepředstavuje žádné zdravotní riziko, naopak přináší významné ekologické a ekonomické výhody. Okna obsahující recyklovaný materiál dosahují stejné kvality a výkonu jako ty, jež jsou vyrobena z prvotních surovin, přičemž jejich uhlíková stopa je podstatně nižší.

Polyvinylchlorid neboli PVC je jedním z nejpoužívanějších plastů na světě. Rychle si získal oblibu pro svou flexibilitu, trvanlivost a cenovou výhodnost. PVC přináší významné výhody výrobkům a aplikacím v různých oblastech, jako je stavebnictví, automobilový průmysl, zdravotnické přístroje, elektronika a elektrická zařízení, obalová technika a móda. Ať už je PVC tuhé, nebo pružné, pomáhá odlehčit a prodloužit životnost oken. Výrobky z PVC navíc vyžadují minimální údržbu, a proto k zajištění své trvalé funkčnosti potřebují jen velmi málo dodatečné energie, surovin a chemikálií. Po skončení životnosti lze PVC recyklovat.

Kvalita a užitné vlastnosti okenních profilů z PVC-U (v současné době jediný materiál, ze kterého se plastové okenní profily vyrábějí) jsou klíčovou zárukou trvanlivosti a funkčnosti oken a dveří. Systémové domy již desítky let podrobují profily a výrobu certifikovaným kontrolám kvality, jako jsou RAL GZ-716 v Německu, QB 34 ve Francii, KOMO BRL0702 v Nizozemsku a ATG v Belgii. Tyto certifikáty kvality kontrolují především mechanické vlastnosti, ale také typové zkoušky finálních oken.

PVC-U je plast s dlouhou životností, který lze díky jeho chemickému složení a recyklovatelnosti opakovaně používat. Mnoho stavebních výrobků z PVC-U se nyní recykluje, což nám umožňuje udržet materiály v uživatelském řetězci po delší dobu. Mechanická recyklace, jež se používá, je v souladu s kritérii udržitelnosti, a zároveň udržuje pod kontrolou látky, které průmysl označil za škodlivé a před lety je vyřadil (např. olovo). Naproti tomu spalování by způsobilo okamžité uvolnění většiny škodlivých látek do ovzduší. Skládkování by rovněž vedlo z dlouhodobého hlediska ke spalování.

Mechanická recyklace výrobků z PVC je proto užitečným a udržitelným příspěvkem k ochraně klimatu. Jedna tuna recyklátu z PVC ušetří 2,027 tuny CO2 ve srovnání s použitím primárního materiálu.

V minulosti zpracovatelé PVC používali malá množství přísad na bázi těžkých kovů (olovo a kadmium): stabilizátory, jež chránily jejich výrobky před tepelnou degradací, a také pigmenty. Průmysl PVC nahradil původní stabilizátory na bázi kadmia a olova novými sloučeninami zejména na bázi vápníku.

Interně znovu použitý materiál z vlastní výroby, který nikdy neopustil výrobní závod, nebyl zpracován a pochází ze zbytků, nepoužitých profilů nebo z takzvaných náběhových profilů, jež jsou součástí nastavení technologie extruze. Tento materiál je podle normy ČSN EN 17410 považován za čistý materiál (virgin material), a proto se používá i na viditelné plochy, které vyžadují odolnost proti UV záření.

Materiál, který se používá poprvé a je přítomen také v profilech, jejichž jádro (střed) obsahuje recyklovaný, regenerovaný materiál.

Polymetylmetakrylát (PMMA) neboli akrylové sklo je průhledný termoplast a patří mezi nejtvrdší exrudovatelné materiály. PVC a PMMA jsou vysoce kompatibilní a díky koextruzi jsou oba materiály neoddělitelně spojeny. Tvrdý povrch PMMA velmi dobře odolává poškrábání. Díky tomu je povrch profilu odolnější.

Bio-attributed PVC je typ PVC, který se vyrábí s využitím surovin pocházejících z biologických nebo obnovitelných zdrojů, místo tradičních fosilních paliv. Tento výrobní proces vychází z principů udržitelnosti, kdy je část nebo celá uhlíková stopa produktu kompenzována surovinami na biologické bázi. Bio-attributed PVC může mít stejné chemické a fyzikální vlastnosti jako tradiční PVC, ale jeho výroba přispívá ke snižování emisí skleníkových plynů a využívá udržitelnější zdroje. Navíc mají nízkou uhlíkovou stopu. Například 1 kg recyklátu PVC ušetří 2 kg CO2. Jen v roce 2019 se podařilo snížit emise CO2 o více než 726 000 tun, což odpovídá spotřebě města s přibližně 84 000 obyvateli.

Standardizované okno s dvojitým zasklením (okenní jednotka o rozměrech 1,23 m × 1,48 m) obsahuje 16,79 kg PVC a v průměru se na jeho výrobu používá 40 % recyklovaného PVC. Standardizované plastové okno tak obsahuje 6,72 kg recyklovaného PVC, což šetří 13,44 kg CO2.

Snížení emisí skleníkových plynů: Výroba nových plastových profilů je energeticky náročný proces, spojený s vysokými emisemi skleníkových plynů. Snížení množství odpadu na skládkách: Plastová okna na skládkách se rozkládají po stovky let a znečišťují půdu i vodu.

Sytém REWINDOW, zavedený v České republice kolem roku 2018, představuje průkopnický krok v oblasti recyklace plastových oken. Ačkoli je to pro náš trh novinka, opírá se o bohaté zkušenosti západoevropských zemí, kde je recyklace starých oken již běžnou praxí. V Německu, Rakousku a dalších státech jsou firmy i soukromé osoby povinny stará okna recyklovat. Tyto osvědčené postupy přinášíme do České republiky a přizpůsobuje je specifickým podmínkám našeho trhu.

Celý projekt zajišťuje efektivní sběr, třídění a recyklaci starých plastových oken. Stará okna jsou rozebrána na jednotlivé součásti (PVC profily, sklo, kování), které jsou následně separovány a očištěny. Systém disponuje rozsáhlou sítí sběrných míst, která jsou připravena přijímat stará PVC okna. REWINDOW není pouze projekt, ale také příležitost přispět k lepší budoucnosti, chránit životní prostředí a zároveň ušetřit peníze. Každé recyklované okno je krokem správným směrem.

Český stavební trh čekají změny. Dodavatelé se musí připravit na čím dál větší podíly recyklovaných surovin ve svých výrobcích. Trh s otvorovými výplněmi z plastu není výjimkou.

Technologická oblast výroby a zpracování plastů se již nyní aktivně připravuje na dobu, kdy plasty nebudou jen jednorázovým materiálem. Protože výroba PVC, který je mimochodem třetí nejpoužívanější umělou hmotou na světě, také přispívá k produkci emisí skleníkových plynů, je zřejmé, že ani tato oblast neunikla pozornosti. Recyklace PVC má přitom dramatický dopad na snižování emisí těchto plynů.

Recyklát vzniká jednak při výrobě profilů z odřezků samotného nového nerecyklovaného PVC nebo při recyklaci starých výrobků. Automatizované linky separují ze starých okenních rámů kov, plast a sklo. Plast, v tomto případě polyvinylchlorid, se nadrtí na tzv. granulát. Granulát se vyčistí, přidají se stabilizátory a změkčovadla. Jejich cílem je udržet fyzikálně-chemické vlastnosti výrobku v normě. Protože recyklát nemusí být barevně homogenní, dochází během unikátního technologického procesu koextruze ke spojení tenké vrstvy nového ještě nerecyklovatelného materiálu (tzv. prvomateriálu či panenského PVC) s tím již recyklovaným. Tento krok prakticky zajistí estetičnost finálního výrobku. Opakovat celý cyklus lze až osmkrát.

V dnešní době, kdy se otázky životního prostředí stávají stále naléhavějšími, hledáme způsoby, jak snížit náš ekologický dopad a podpořit udržitelnější budoucnost. Právě náš obor, tedy oblast stavebnictví, se podílí výraznou měrou na tvorbě odpadu.

Relevantní zdroje uvádí, že každý rok přibude na světě 300 milionů tun plastů, které nejsou recyklovány. Americký časopis Science uvádí, že rok co rok v moři skončí osm milionů tun plastů. Vědecké kruhy mají za to, že ve všech světových oceánech může být až 110 milionů tun plastového odpadu. Přitom ve většině případů se jedná o materiál, které lze opět zpracovat, a tedy zařadit do výrobního procesu.

Zásadním dokumentem, který se detailně zabývá touto oblastí, tedy nakládání s odpady, je Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 z dne 30. května 2018. Tento dokument nahrazuje směrnici 2008/98/Es o odpadech.

Plastová okna výrazně přispívají k ochraně životního prostředí, a to ve dvou úrovních: V prvé řadě svými vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi. Výměna původních oken za okna nová, moderní konstrukce, přináší investorovi (rodinný dům) úsporu až desítek tisíc korun na provoz nemovitosti (topení, chlazení). Zároveň však znamená i pozitivní přínos životnímu prostředí (snížení emisí CO2 v řádech t/rok/rodinný dům).

Lze tedy konstatovat, že v případě výměny „PVC“ oken staršího typu za okna nová, nehovoříme v souvislosti s demontovaným výrobkem o odpadu, nýbrž jako o surovině. Jak je všeobecně známo, PVC se vyrábí z ropy. Opětovným zařazením PVC do životního cyklu produktu šetříme zdroje nerostného bohatství. V této souvislosti je třeba zmínit fakt, že výroba primárního PVC je zatížena vysokou produkcí skleníkových plynů.

Největším přínosem „plastových“ oken je jejich příspěvek k ochraně životního prostředí, a to především v oblasti snižování energetické ztráty budov, díky nízkému koeficientu prostupu tepla otvorových výplní. Nicméně zásadní přidanou hodnotou je skutečnost, že na rozdíl od jiných stavebních materiálů, jsou tyto výrobky téměř stoprocentně recyklovatelné. Technologicky lze tzv. regenerát přidávat do profilů, aniž by se negativně ovlivnily fyzikálně mechanické vlastnosti profilů a jejich užitné hodnoty.

Při výrobě tzv. primárního PVC vzniká určité (nezanedbatelné) množství CO2. Naopak u výroby PVC recyklátu je hodnota CO2 více než patnáctinásobně nižší. Přitom z fyzikálního hlediska se jedná o naprosto rovnocenný materiál. Efektivní a zodpovědné nakládání se zdroji nerostných surovin je jednou z nich. Otvorové výplně vyrobené z PVC profilů s obsahem recyklátu splňují veškeré požadavky na kvalitu, a zároveň přispívají ke zlepšení životního prostředí.

Otvorové výplně vyrobené z PVC profilů se objevily na trhu již před několika desítkami let. V České republice došlo k jejich zásadnímu rozšíření až na počátku devadesátých let minulého stolení. Nicméně lze konstatovat, že jejich obliba u spotřebitelů měla přímo raketový start. V dnešní době dosahuje podíl tzv. Z uvedeného vyplývá, že první okna z PVC profilů slouží svým uživatelům již téměř tři desetiletí. Třicet let je dlouhá doba v každém odvětví lidské činnosti, oblast otvorových výplní není žádnou výjimkou.

Dnešní standardně dodávaná otvorová výplň má často hodnotu Uw výrazně pod 1,0. V okamžiku, kdy se realizuje demontáž starých plastových oken, nastává otázka: „Kam s tím?“ PVC, z kterého jsou profily na výrobu plastových oken vyrobeny, patří svoji kvalitou ke špičce.

AKTUÁLNÍ STAV PROJEKTU „RECYKLACE STARÝCH PVC OKEN“. V rámci svozových dvorů jsou vybrány tři (připravuje se čtvrtý), kde bude probíhat, resp. již částečně probíhá, vlastní manuální demontáž starých oken (proběhlo zaškolení personálu). Demontáž bude probíhat pouze ručně (dopracováváme manuál pro pracovníky). Po záběhové fázi a shromáždění zkušeností, bude proškolen personál na všech ostatních pobočkách. Připraveny jsou i marketingové podklady, např.

V této souvislosti je třeba zmínit, že dne 27. září 2018 proběhlo jednání na MŽP, kterému byl přítomen i náměstek Kříž a ředitel SFŽP - inženýr Valdman. V úvodu jednání byli poměrně podrobně zástupci MŽP se současným stavem projektu a zodpověděli řadu dotazů. Přítomní velice ocenili profesionalitu, s jakou je projekt veden. Vyjádřili jednoznačnou podporu MŽP při přípravě a prosazování jeho legislativní části.

Tzv. technologická životnost oken se odhaduje na přibližně třicet let. Moderní svět čelí celé řadě globálních výzev. Efektivní a zodpovědné nakládání se zdroji nerostných surovin je jednou z nich. Otvorové výplně vyrobené z PVC profilů s obsahem recyklátu splňují veškeré požadavky na kvalitu, a zároveň přispívají ke zlepšení životního prostředí.

Na základě Usnesení vlády České republiky ze dne 13. července 2015 (číslo 564), je ČKLOP součástí pracovní skupiny při Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), která jedná o Akčním plánu na podporu zvyšování soběstačnosti České republiky v surovinových zdrojích, substitucí primárních zdrojů druhotnými surovinami. Cílem výše uvedených aktivit je vytvořit tzv. uzavřený cyklus tak, aby kvalitní surovina, z které jsou PVC profily otvorových výplní vyrobeny, byla opět zařazena do výrobního procesu ve formě nových PVC profilů.

Recyklace skla a její přínos

Ve prospěch využití skla na stavbách ve větším měřítku hovoří, že jde o plně recyklovatelný materiál, který lze až několikanásobně opět použít.

Sklo je ideální materiál z pohledu cirkulární ekonomiky. Je v podstatě plně recyklovatelné, přičemž při recyklaci prakticky neztrácí původní vlastnosti. Skleněné střepy vstupují jako součást vsázky při výrobě skleněných obalů, vláken i plochého skla používaného v oknech či na fasádách. U plochého skla vyráběného v Česku dnes běžně střepy tvoří 30 procent vstupních surovin. V Evropě se některé sklárny dostávají až na 40 či 50 procent.

Recyklované sklo šetří nejen vstupní primární suroviny pro výrobu surového skla, ale také energii, a tím snižuje emise skleníkových plynů. Použitím jedné tuny střepů lze ušetřit 1,2 tuny primární suroviny a snížit emise CO2 o 320 kilogramů. Každé procento využitých skleněných střepů při výrobě znamená úsporu energie až 0,25 procenta.

V souvislosti s rostoucím důrazem na celkovou udržitelnost ve stavebnictví se stále více do popředí dostává také recyklace plochého skla použitého v budovách. Ať už jde o okna, či celé skleněné fasády. V Evropě každý rok vznikne jen z plochého skla na pět milionů tun střepů. Pocházejí ze tří zdrojů. Největší část, zhruba dva miliony tun, tvoří přímo zbytky z výroby plochého skla. To jsou také nejcennější zdroje pro recyklaci, do výroby plochého skla se jich vrací až 80 procent.

Druhým často používaným zdrojem recyklovaného skla ve výrobě plochého skla jsou střepy, které vznikly při zpracování už hotového tabulového skla ve výrobních firmách. Zpět do výroby se jich vrací přibližně čtvrtina. Ty tvoří odřezky, střepy z rozbitého skla nebo zbytky vzniklé při dalších technologických úpravách.

Přibližně 1,5 milionu tun plochého skla vznikne v Evropě při likvidaci či rekonstrukcích budov. I z něj se může část uplatnit zpět ve výrobě skleněných tabulí. Většina ho ovšem spolu s dalšími střepy putuje do skláren, které se specializují na produkci obalů či skleněných vláken, které slouží jako materiál pro výrobu tepelné izolace. I ta se nakonec vrací zpět do nových budov, kde se s novým moderním zasklením stará o příjemné vnitřní klima a zároveň šetří energii potřebnou na vytápění či chlazení.

tags: #emise #sklenikovych #plynu #vyroba #oken

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace asfaltových kusů
• Proč zvolit lesní školku?
• Znečištění řek v ČR dopravou
• Zveřejňování emisí dat
• Klimatické změny v Česku