Emise v chovech drůbeže

Změny klimatu jsou dnes viditelné na mnohých místech naší planety. Hlavní příčinou této změny je tzv. skleníkový efekt.

Chování některých plynů v zemské atmosféře se se dá totiž přirovnat ke skleněným tabulkám skleníku - zadržují sluneční teplo a nedovolují mu uniknout ven, což vede ke zvyšování teploty na povrchu naší země.

Nejvýznamnějším skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), který k oteplování přispívá přibližně ze 70 %. Jeho koncentrace v atmosféře rostou především kvůli spalování fosilních paliv, ale například i kácení pralesů nebo výrobě oceli a cementu.

Dalšími významnými skleníkovými plyny jsou metan (CH4), který do atmosféry uniká hlavně při těžbě fosilních paliv a chovu dobytka, a oxid dusný (N2O) vznikající zejména při používání umělých dusíkatých hnojiv.

K zastavení klimatické změny je klíčové dosáhnout celosvětově tzv. klimatické neutrality - rovnováhy mezi emisemi uhlíku a jeho pohlcováním z atmosféry do takzvaných úložišť uhlíku.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Aby bylo dosaženo čistých (nulových) emisí, musí být celosvětové emise CO2 vyváženy zachycováním uhlíku. Uhlíkové úložiště je jakýkoli systém, který pohlcuje více uhlíku, než emituje.

Hlavními přírodními zachytávači uhlíku jsou půda, lesy a oceány. Na druhou stranu se však uhlík přirozeně zachycený například lesy může znovu uvolnit do atmosféry lesními požáry, změnami ve využívání půdy nebo těžbou dřeva.

Proto je pro dosažení klimatické neutrality především nutné snížit emise CO2 a je potřeba, aby se do tohoto procesu zapojili a vzájemně spolupracovali všichni: od podniků a institucí až po státy a mezinárodní organizace.

Evropská unie se rozhodla jít příkladem a snaží se vytvořit podmínky pro postupné splnění požadavku klimatické neutrality do roku 2050.

V Úředním věstníku EU vyšla dne 15. července 2024 nově revidovaná směrnice č. 2024/1785/ES o průmyslových emisích, která s nově revidovaným nařízením o zřízení portálu průmyslových emisí (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1244 ze dne 24. dubna 2024 o ohlašování environmentálních údajů z průmyslových zařízení, o zřízení portálu průmyslových emisí a o zrušení nařízení (ES) č.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

V platnost vstoupí dvacátým dnem po vyhlášení. Po tomto datu budou mít členské státy EU až 22 měsíců na to, aby ustanovení směrnice začlenily do svých vnitrostátních právních předpisů.

Následovat bude tedy transpozice revidované směrnice prostřednictvím zákona o integrované prevenci, tj. zákona č. V roce 2028 (a poté každých pět let) Komise přezkoumá a posoudí provádění směrnice s přihlédnutím k nově vznikajícím technologiím.

Směrnice o průmyslových emisích je hlavním nástrojem EU pro regulaci znečišťujících látek z průmyslových zařízení, včetně intenzivních chovů hospodářských zvířat.

Členské státy stanoví účinné, přiměřené a odrazující sankce v případě nedodržení ustanovení směrnice.

Po průmyslu, energiích, autech či pneumatikách se pozornost Bruselu začíná upínat k hospodářských zvířatům. Právě jejich chov totiž prý produkuje emise „poškozující lidské zdraví a přírodní ekosystémy“.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Komise tomu hodlá učinit přítrž. Brusel začíná připravovat zemědělce na nová pravidla pro živočišné chovy s tím, že tím „udělá život pro Evropany čistší a zdravější“.

Toxické prostředí Evropanům mají totiž dle tvrzení Evropské komise způsobovat chovy zvířat, což zjistil dřívější projekt LIFE Clean Air Farming, probíhající mezi lety 2018 až 2022.

„Zemědělství produkuje 55 % emisí metanu a 94 % emisí amoniaku v EU, což nejen přispívá ke globálnímu oteplování, ale také poškozuje lidské zdraví a biologickou rozmanitost.

Samotná Evropská komise propočítává, že směrnice, vztahující se na velké farmy, mající více než 21 300 nosnic či 700 chovných prasnic dopadne až na 38 500 drůbežích a prasečích farem.

Ty pak budou muset při své činnosti dodržovat emisní limity, upravit krmivo či zajistit úpravy ventilace a podávat pravidelná hlášení do evidence o emisích a podstupovat audity a inspekce.

„Nejnovější pravidla pomohou podpořit inovace v oblasti nových a vznikajících technologií a podpoří materiálovou účinnost a dekarbonizaci podporou ekologičtějších postupů.

Aktuálně se mimo zemědělců připravuje i Brusel - a to v otázce jak zasáhnout proti emisím z krav. „Je nutné si uvědomit, že emise z chovu hospodářských zvířat jsou spojeny se zcela přirozenými biologickými procesy a že živočišná výroba je z hlediska environmentálních dopadů zásadně odlišná od průmyslové činnosti.

Co se týká výjimky pro malé a střední chovy, hlavní otázkou dle něj zůstává, jak budou tyto kategorie do budoucna nastaveny.

„Živočišná výroba klade vysoké nároky na investice a lidskou práci. To přirozeně vytváří tlak na její koncentraci v rámci středních a větších farem.

Více než 95 % mléčného skotu v ČR je chováno na farmách s výměrou nad 1 000 ha. To znamená, že přísnější regulace nebo snížená podpora větších farem by měla výrazný dopad na celý sektor,“ upozorňuje s tím, že kdybychom se drželi standardní definice malých a středních podniků v EU, podle obratu a počtu zaměstnanců, středně velké farmy v České republice by plně spadaly do této kategorie.

„Umělé nastavení velikostních kategorií zemědělských podniků podle rozlohy obhospodařované půdy nebo počtu kusů chovaných hospodářských zvířat neodráží reálnou ekonomickou situaci těchto podniků.

Regulace na ně dopadá mnohem tvrději, jako by šlo o velké ziskové podniky.

„Další regulace emisí bez kompenzačních mechanismů bude mít za následek zvýšení nákladů na živočišnou výrobu.

V kontextu vládní strategie, která živočišnou výrobu označuje za ekonomicky výhodnější než některé formy rostlinné produkce, by to byl krok proti logice vlastních priorit.

„Podle ASZ ČR se ale téma emisí v chovech hospodářských zvířat nadhodnocuje. Ve veřejném prostoru se velmi často uvádí, že emise z chovů hospodářských zvířat se na vzniku veškerých emisích podílí více než 14 procenty, to je ovšem celosvětový průměr, který je ale ve vyspělých zemích, jak vyplývá z řady studií (jedním z autorů je například profesor Kalifornské univerzity v Davosu Frank Mitloehner, který loni navštívil ČR) podstatně nižší, a činí něco mezi 4 až 5 procenty.

Mnohem více emisí z chovů hospodářských zvířat vniká v rozvojových zemích (v případě skotu například v Indii), a tam by tak také měly být upřeny aktivity snižující tamní emise.

Za rok 2021 celý svět vypustil do atmosféry 55 miliard tun ekvivalentu oxidu uhličitého (Our World in Data, 2023). Největší podíl měla Čína, která vyprodukovala 25 % celosvětových emisí skleníkových plynů.

Druhým největším znečišťovatelem jsou USA (11 %). Za 7 % celkových emisí je zodpovědná EU, podobně jako Indie nebo Jižní Amerika (Jones et al., 2023).

Ekvivalent oxidu uhličitého neboli zkráceně CO2eq, je metrická míra používaná k porovnání emisí různých skleníkových plynů na základě přepočtu na ekvivalentní množství oxidu uhličitého se stejným potenciálem globálního oteplování (Eurostat Statistics Explained, 2023).

Například podle standardního výpočtu je metan 28krát silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý (při uvažovaném stoletém horizontu), tedy 1 tuna metanu představuje 28 tun CO2eq.

Tento výpočet však v poslední době bývá zpochybňován a nový výpočet ukazuje, že metan je jen 8krát silnější skleníkový plyn než CO2 (Muller et Muller, 2017; Lynch et al., 2020; Smith et al. 2021).

Kromě absolutních hodnot emisí skleníkových plynů jsou vypovídající také relativní změny v produkci emisí od roku 1990 do roku 2021 ve vybraných částech světa.

Na jedné straně stojí EU, potažmo celá Evropa, které se spolu s Velkou Británií, USA a dalšími státy daří emise skleníkových plynů snižovat, a tím naplňovat sen o klimatické neutralitě.

Zemědělská činnost přispívá ke globálnímu oteplování především produkcí metanu z bachorové a střevní fermentace hospodářských zvířat a také oxidu dusného při používání hnojiv a hospodaření s půdou.

Jednou z nejzásadnějších informací pro rozhodování se v otázce snížení emisí je znalost podílu a role jednotlivých sektorů na celkové produkci emisí skleníkových plynů.

Data vycházející ze studie Poore et Nemecek z roku 2018 ukázala, že celosvětově tvorbě emisí vévodí energetika. Zemědělství spolu s LUCF (Land-use Change and Forestry, změna využívání půdy a lesnictví) tvořily 18,4 % z celkových emisí skleníkových plynů.

Samotný chov dobytka, na který je vyvíjen tlak z důvodu emisí CH4, pak necelých 6 %. Pokud k živočišné výrobě připočteme i rybolov, dostaneme se na produkci 8 % celkových světových emisí.

Co se týká „problematiky“ LUCF, je potřeba krátkého vysvětlení. Lesy tradičně CO2 pohlcují (kategorie LUCF má pak „záporné“ emise), ale při požárech či odlesňování se naopak stanou zdrojem emisí CO2.

V České republice se na produkci emisí skleníkových plynů nejvíce podílejí elektrárny a teplárny, doprava, výroba a stavby (energie budov).

Samotná živočišná výroba se na celosvětové produkci skleníkových plynů podílí z 6 až 8 %, v rámci emisí vyprodukovaných v EU jsou to ale pouhá 3 %.

Celková produkce emisí vznikajících v zemědělství od roku 1990 do roku 2019 se v EU snížila o 25 %, což je dáno zejména snížením stavů hospodářských zvířat.

Zemědělství hraje v kontextu boje s emisemi v podstatě dvojí roli, protože je jak producentem skleníkových plynů, tak má zároveň potenciál být součástí řešení vedoucího k dosažení uhlíkové neutrality.

Udržitelné zemědělské postupy, jakými jsou ekologické zemědělství a agrolesnictví, mohou pomoci zachycovat uhlík v půdě a tím snižovat emise.

Omezovat produkci emisí v zemědělství lze různými cestami; je možné redukovat spotřebu živočišných produktů, zefektivnit výrobu, ekologicky hospodařit s půdou, omezit používání umělých hnojiv, hledat alternativní zdroje energie a paliv.

V chovech skotu se nejčastěji lze setkat se strategiemi založenými na úpravě výživy, podávání inhibitorů metanu nebo genetické selekci s cílem snížit tvorbu metanu.

Mezi doporučené strategie pro snižování emisí skleníkových plynů, především metanu, patří inhibitory metanu přidávané do krmiv.

tags: #emise #v #chovech #drůbeže

Oblíbené příspěvky:

• Výhody a nevýhody podzemních kontejnerů
• Stavební odpad v ČR
• Udržitelnost v recyklaci pneumatik
• O IV. železničním koridoru a trati Sudoměřice - Votice
• Encyklopedie Matka Příroda: Ponořte se do přírody