Emise v Německu rostou: Statistika a realita

Minulé léto ceny energií rostly jako šílené. Především ceny plynu a elektřiny dosáhly nevídaných výšin a prorážely jeden rekord za druhým. Po ruské invazi začalo být zřejmé, že Ruská federace bude využívat závislost EU na ruských fosilních palivech jako nátlakovou kartu.

Zpětně začala dávat smysl celá řada ruských opatření, která destabilizovala trh s energiemi dlouho před invazí. EU se rozhodla uvalit na ruská fosilní paliva sankce. A do toho přišly v Evropě masivní výpadky francouzských elektráren způsobené technickými problémy a výrazný propad produkce vodních elektráren způsobený suchem.

Historie emisí CO2 v EU

Když se podíváme na historii emisí CO2 současné sedmadvacítky EU, rekordních hodnot dosáhly v roce 1979. To činily kolem 4,1 miliardy tun CO2 a od té doby klesly zhruba o třetinu na 2,8 miliard tun v roce 2021. Pokud se podíváme na emise všech skleníkových plynů, klesly od roku 1990 zhruba o miliardu tun ekvivalentu CO2 - z původních 4,9 miliardy na 3,7 miliardy CO2.

EU snižuje svoje emise v podstatě již od osmdesátých let. Pokud by teď z roku na rok došlo k tak velkému nárůstu, že by dosáhly rekordní úrovně, byl by to katastrofální problém. Když jsem se Michala Půra zeptal, jaký rekord má na mysli, když EU očividně má emise nižší v řádu miliard tun, pak odpověděl: „To jsou čísla za rok 2020. Letos samozřejmě bude rekord, o tom vůbec nepochybujte.“

Pochyboval jsem. Proč? Neviděl jsem žádnou cestu, jak by se mohl padesát let trvající trend poklesu emisí změnit během jediného roku. Energetický systém má příliš velkou setrvačnost a snad by to ani fyzicky nebylo možné.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Vliv spalování uhlí a zemního plynu na emise

Z debaty vyplynulo, že Michal Půr je přesvědčen, že nárůst emisí bude tažený spalováním uhlí, které bude nahrazovat plyn. Něco na tom je. Zemní plyn se skládá převážně z metanu, který má vyšší výhřevnost než uhlí. Při stejném množství vyprodukované energie tedy vznikne méně skleníkových plynů ze spalování.

V praxi je to komplikovanější, protože těžba a přeprava plynu je spojená s masivními úniky metanu do prostředí a celkově jsou tak pozitiva plynu diskutabilní. Hodně záleží na tom, kdy a jaké uhelné elektrárny nahrazujeme. Záleží také na tom, jaké jsou plynové elektrárny, kterými nahrazujeme (je jich řada typů s různou efektivitou spalování).

Proto také snaha ustanovit plyn jako „přechodové palivo“ na cestě k dekarbonizaci je pravděpodobně spíš výsledkem propagandy fosilního průmyslu. Existuje řada analýz, které tvrdí, že příliš výrazný rozdíl mezi uhlím a plynem v praxi není.

Vezměme ale nejoptimističtější čísla, která jsou k dispozici (a která pocházejí často od plynařského průmyslu). Ta říkají, že přechod na plyn může znamenat až padesátiprocentní snížení emisí ze spalování. Vrácení se k uhlí by tedy mělo znamenat až dvojnásobné zvýšení emisí. Vzhledem k tomu, že spalování plynu bylo v roce 2021 za zhruba 22 procenty emisí EU, můžeme očekávat, že o stejnou část by emise mohly maximálně vzrůst.

To by stále byla ale polovina toho, kam by musely vzrůst, aby dosáhly rekordní úrovně z roku 1979. Čísla ukazují, že spotřeba uhlí v roce 2022 vzrostla o 7 procent. To ukazuje, že většina ruského plynu nebyla nahrazena uhlím, ale něčím jiným. Část byla pokryta plynem z jiných zdrojů. A část pokryly úspory - EU, jednotlivé státy, firmy ale i jednotlivci totiž připravovali úsporná opatření.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Masivní nárůst obnovitelných zdrojů pokryl část výpadku jak plynu, tak jaderných elektráren (především francouzských, ale i německých). A hlavně šílená cena energií prostě vynucovala šetření neúprosnou ekonomickou realitou.

Sázka o sud piva a realita emisí

Půrovo sebevědomé prohlášení: „Letos samozřejmě bude rekord, o tom vůbec nepochybujte“, mě trochu nahlodalo. Nepřehlédl jsem něco? V tu chvíli jsem přesto neviděl žádný způsob, jak by mohla EU dosáhnout tak extrémního růstu emisí. To prostě nebylo ekonomicky, ale pravděpodobně ani technologicky možné. Jediné, co mě napadlo bylo, že by Půr mluvil o růstu globálních emisí. Celkově totiž antropogenní emise stále rostou, přes dlouhodobý a výrazný pokles v mnoha částech světa a přes dočasný propad způsobený koronavirovou pandemií.

Nicméně taková argumentace by nedávala smysl jako kritika systému emisních povolenek, na které Půr svůj komentář směřoval. Ty jsou totiž zaměřeny na snižování emisí EU. Nakonec to tedy skončilo sázkou o sud piva.

A kam tedy sud poputuje? Do redakce Infa.cz nebo Alarmu? Minulý týden vyšly první autoritativní odhady emisí z energetiky za rok 2022. Emise CO2 z energetiky v EU nejen, že nerostly. Ony dokonce klesly o 70 milionů tun (o 2,5 procenta)! Nárůst emisí z uhelné energetiky kompenzoval rozvoj obnovitelných zdrojů. A napomohla také mírná zima. Na konečná čísla si ještě budeme muset počkat. Ale vzhledem k tomu, že mimo energetiku se žádné extrémní nárůsty emisí čekat nedají (v EU emisně roste pouze sektor dopravy), tak myslím, že už teď je jasné, že žádný rekordní růst emisí se v EU konat nebude.

Když se tedy vrátíme na začátek, ceny energií se pomalu začínají stabilizovat a emise padají. A co na to Michal Půr? Uzná prohru a zaplatí sud piva? Označí politiku EU jako fenomenální úspěch? Nebo jsem něco přehlédl a špatně pochopil?

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Emise CO2 z nových vozů v Německu

Jak už jsme zmínili dříve, v Německu bylo přes ohromné poklesy v závěru roku loni prodáno rekordních 524 219 elektromobilů, což znamená stejně rekordní podíl na trhu 18,4 procenta. Za takových okolností by člověk čekal, že průměrné emise CO2 nově prodaných aut půjdou dolů, ale ouha, nešly. Stal se dokonce pravý opak, a tak emise meziročně vzrostly o 4,9 procenta z průměrných 109,6 g/km v roce 2022 na 114,9 g/km v roce 2023.

Jak je o vůbec možné, když se jeden každý prodaný elektromobil prodává jako auto emitující 0 gramů CO2 na 100 km, třebaže je to jedním slovem lež? Pomineme-li faktory jako výrazný pokles prodeje dalších podobných lhářů (tedy plug-in hybridů) kvůli loňskému ukončení jejich dotací, pak je to prostě tak, že růst byť papírové spotřeby (které jsou emise CO2 přímo úměrné, to jistě víte) všech ostatních aut byl tak vysoký, že ani 524 tisíc lživých nul elektromobilů a skoro 176 tisíc neméně lživých minimálních spotřeb plug-in hybridů nestačilo na to, aby tento vývoj plně kompenzovaly, natož pak zvrátily.

Bylo totiž prodáno výrazně více vozů luxusní třídy, výrazně více sportovních vozů, dominantním segmentem zůstávají SUV (30,1 procenta na trhu) a meziročně největší nárůst prodejů zaznamenaly vozy vyšší třídy (+12,9 procenta). S ohledem na zmíněné nezbývá, než se znovu ptát, zda pokles emisí CO2 nových vozů v předchozích letech byl v konečném důsledku reálný, nebo šlo jen o uměle vytvořenou bilanci. Dobíjecí hybridy se staly součástí hry na snižující se spotřebu resp. emise CO2 nově prodaných aut. I jejich zkáza v Německu pak přispěla k tomu, že papírové emise nově prodaných aut vzrostly. Hlavní faktor je ale jinde - větší, těžší a výkonnější auta jsou přes všechny manipulace s jejich údajnou spotřebou i papírově užranější o tolik, že to ani statisíce prodaných aut s fiktivně nulovou nebo kvazi-nulovou spotřebou nedokáždou kompenzovat.

Struktura výroby elektřiny v Německu v roce 2014

Německá média postupně publikují zajímavé statistické údaje, jejichž rozbor napovídá, v jakém stavu se reálně nachází idea „zeleného“ a energeticky nízkoemisního Německa, kterou začala před čtyřmi roky prosazovat vláda Angely Merkelové: nejvíce elektřiny se v Německu stále vyrábí z uhlí.

V Německu se v roce 2014 vyrobilo celkem 625 TWh elektřiny (AG Energiebilanzen). Ze všech nefosilních zdrojů pochází slabá čtvrtina celkové hodnoty, a to 161 TWh elektřiny (vítr na souši 56 TWh, na moři 1 TWh, biomasa 43 TWh, fotovoltaika 35 TWh, vodní zdroje 20 TWh, domácí odpad 6 TWh). Ekologickou bilanci nadále výrazně vylepšuje jádro: vyrobilo 97 TWh elektřiny.

Navzdory klimatické metě - snížit emise CO2 do roku 2020 o 40 % - se v roce 2014 vyrobilo nejvíce elektřiny z fosilních zdrojů. Celkem 334 TWh (z toho připadlo 156 TWh na hnědé uhlí, 118 TWh na černé uhlí a 60 TWh na zemní plyn).

Od července 2014 do června 2015 Němci nakoupili 12 TWh francouzské (zhruba 75 % jaderné) elektřiny. Z českého mixu odebrali 6,3 TWh. Nejvíce elektřiny vyvezli do Nizozemska (23,9 TWh), do Rakouska (15,5 TWh) a do Švýcarska (12,6 TWh).

Emisní zátěž podle druhu paliva

Emisní zátěž lze mj. zhodnotit na základě nově zpracované studie Klimatické změny a jaderná energie Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Podle studie vzniká při spalování uhlí průměrná emisní zátěž 1025 g ekvivalentu CO2.kWh-1, přičemž hnědé uhlí zatěžuje životní prostředí více než černé - v průměru 1297 g oproti 1156 g ekvivalentu CO2.kWh-1. Druhým nejvýznamnějším zdrojem emisí skleníkových plynů na jednotku vyrobené elektřiny je plyn: v průměru 492 g ekvivalentu CO2.kWh-1.

Německo v prvním čtvrtletí zvýšilo spotřebu energie kvůli slabším OZE

Spotřeba primární energie v Německu vzrostla v prvním čtvrtletí letošního roku meziročně o 5,5 % na 3 151 PJ. Stalo se tak v důsledku nízké výroby elektřiny z větrných a vodních elektráren, která byla nahrazena zejména zdroji spalujícími fosilní paliva.

Analýza asociace AGEB ukázala, že výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v Německu klesla v prvních třech měsících letošního roku o 3,2 %, zatímco výroba elektřiny z černouhelných elektráren vzrostla o 5 % a z hnědouhelných dokonce o 6,7 %.

Největší propad zaznamenala výroba elektřiny z větrných elektráren, která klesla o zhruba 30 %. Téměř o čtvrtinu klesla meziročně také výroba elektřiny z vodních elektráren. Pokles výroby z větru a vody částečně vyrovnal nárůst výroby solárních elektráren, které dodaly do sítě meziročně o 24 % více elektřiny.

"Nižší účinnost tepelných elektráren ve srovnání se zdroji využívajícími obnovitelnou energii vedla k nárůstu spotřeby primární energie," uvedla asociace.

Vyšší spotřeba fosilních zdrojů vedla k růstu emisí CO2 v německé energetice meziročně o 7 %, což představuje nárůst o zhruba 11 milionů tun.

Výzkumníci z AGEB dodali, že za růstem spotřeby primární energie stojí kromě nižší výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů také chladnější počasí v únoru. Pokud by počasí v únoru bylo obdobné jako v roce 2024, byl by meziroční nárůst emisí CO2 v prvním čtvrtleté zhruba poloviční.

Rezidenční sektor jako významný zdroj emisí

Rezidenční sektor v Evropě patří mezi hlavní zdroje emisí skleníkových plynů - v největších ekonomikách EU přímé emise z domácností tvoří 7-14 % všech emisí, tedy stejně nebo více než průmysl. Z analýzy Allianz Trade vyplývá, že dosáhnutí uhlíkové neutrality v roce 2050 v sektoru bydlení bude stát 4 nejsilnější ekonomiky EU (Německo, Francie, Itálie a Španělsko) přes 3 biliony eur.

V hlavních evropských ekonomikách (Německo, Francie, Itálie, Španělsko a Nizozemsko) tvoří přímé emise z domácností 7 až 14 % celkových emisí dané země, což je srovnatelné s emisemi z průmyslu. „V Německu jsou obytné budovy zodpovědné za 14 % celkových emisí, což je srovnatelné s průmyslovým sektorem. Itálie a Francie následují těsně za Německem, kde emise z obytných budov tvoří 13 %, resp. 12 % celkových emisí.

Údaje odrážejí pouze přímé emise, tedy emise spojené s vytápěním prostor a ohřevem vody, chlazením, větráním, osvětlením a používáním domácích spotřebičů. Pokud se zohlední i nepřímé emise, uhlíková stopa sektoru rezidenčních nemovitostí se podstatně zvýší. „Do kategorie patří emise z předvýrobních a následných činností, jako je výroba stavebních materiálů, stavební procesy, údržba a produkce odpadu.

Pro 4 největší ekonomiky EU (Německo, Francie, Itálie a Španělsko) to bude znamenat výdaje okolo 3 bilionů eur (121 miliard ročně) do kumulativních renovací souvisejících s energií. „Investiční požadavky se mezi jednotlivými zeměmi značně liší v závislosti na rozdílech v podnebí, stáří budov a stávající úrovni energetické účinnosti. Německo, které má nejvyšší poptávku, potřebuje 1 382 miliard eur pouze pro rezidenční sektor a dalších 103 miliard pro komerční nemovitosti. Francie následuje s odhadovanou investiční potřebou 936 miliard eur do roku 2050.

Investice na přechod nemovitostí na nulové emise by dle analýzy mohly mít příznivý dopad na růst HDP zkoumaných států. „Zatímco v prvních letech (2030-2040) dojde pouze k mírnému nárůstu hrubé přidané hodnoty (HPH) v odvětví nemovitostí, který bude o 5 % vyšší než v pravděpodobném scénáři, od roku 2040 se situace výrazně změní, protože poklesnou provozní náklady, vzroste poptávka a zlepší se energetická účinnost. Mezi lety 2041 a 2050 by hrubá přidaná hodnota v odvětví nemovitostí měla překročit základní scénář o 20-30 %, zejména ve Španělsku a Nizozemsku.

Snižování emisí v EU: Statistika Eurostatu

Podle nejnovější statistiky Eurostatu se emise skleníkových plynů v Evropské unii neustále snižují. Za poslední dekádu o 19 procent. Evropě se nejspíš definitivně podařilo nastoupit cestu takzvaného trvale udržitelného rozvoje. To je takový socioekonomický pokrok, který je v souladu se šetrným přístupem k životnímu prostředí. Jen za posledních deset let se množství vypouštěných skleníkových plynů snížilo o necelou pětinu. Nejmarkantněji se na tom podepsala globální ekonomická recese, jež Evropu zachvátila v roce 2009.

Mezi premianty patří v tomto ohledu země střední a východní Evropy. Lotyšsko, Rumunsko a Litva jsou téměř na 40 procentech roku 1990. Naproti tomu standardní západoevropské tržní ekonomiky jsou v této disciplíně spíše jakousi „brzdou“. Rakousko, Irsko nebo Řecko vypouštějí do atmosféry zhruba stejné množství skleníkových plynů jako před 26 lety. Nejhorší jsou v tomto ohledu dva ostrovní státy - Malta a Kypr.

Obecně lze říci, že země bývalého socialistického bloku mají oproti těm západním jistou výhodu. V roce 1990 měly totiž zcela jinou (a to výrazně vyšší) výchozí základnu. Z odvětvového hlediska nepatří mezi největší znečišťovatele doprava, jak by se mohlo zdát, ale výroba elektřiny a zemědělství spolu s lesnictvím. Nicméně i zde je patrný zlepšující se trend.

Výroba elektřiny vyprodukuje mezi 5 a 6 kilogramy ekvivalentu CO2 na 1 euro HDP, zatímco v dopravě je to pouhý jeden kilogram. Zajímavé je rovněž srovnání jednotlivých zemí. Česko vytvoří ročně emise v objemu zhruba 106 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého. To je asi osmkrát méně, než Německo. V přepočtu na osobu je to ale srovnatelné.

Vývoj emisí CO2 z výroby elektřiny v Německu v roce 2019

V Německu v loňském roce měrné emise CO2 vztažené na jednotku vyrobené elektřiny stejně jako celkové emise z výroby elektřiny poklesly meziročně nejvíce od roku 1990. Měrné emise ve srovnání s rokem 1990 poklesly téměř o polovinu na 401 gramů na vyrobenou kWh elektrické energie. Uvádí to údaje Německého úřadu pro životní prostředí (UBA).

Emise oxidu uhličitého z výroby elektřiny v Německu od roku 2016 významně klesají. Podobný pokles byl do té doby zaznamenán pouze v krizových letech 2008 a 2009. Rok 2019 se podle odhadů UBA zdá jako jeden z nejprogresivnějších v historii, velkou měrou se na tom podílely podmínky panující na trhu. Zejména nízké ceny zemního plynu a rostoucí ceny emisních povolenek způsobily, že plynové elektrárny ve výrobě elektřiny nahrazovaly uhelné, které mají výrazně vyšší měrné emise CO2.

Zatímco hnědouhelné a černouhelné elektrárny v roce 2018 dle dat Fraunhoferova institutu vyrobily cca 200 TWh elektřiny a na celkovém energetickém mixu se podílely 37 %, v roce 2019 jejich výroba poklesla o čtvrtinu na cca 150 TWh a 29% podíl. UBA ve své statistice i proto uvádí emise CO2 zohledňující saldo, i měrné emise vztažené pouze na elektřinu spotřebovanou v rámci Německa. I tyto hodnoty vykazují významný pokles.

Zatímco v roce 2017 dosáhly celkové emise CO2 z výroby elektřiny 283 mil. tun a emise CO2 zohledňující saldo (tedy bez exportované elektřiny) 258 mil. t, v roce 2018 to bylo dle předběžných údajů 269 a 246 mil. t. V roce 2019 potom dle odhadů dokonce 219 a 206 mil. Odhadované měrné emise potom v roce 2019 dosáhly 401 g/kWh z celkově vyrobené elektřiny a 427 g/kWh v případě elektřiny spotřebované v rámci Německa, meziročně tak poklesly o 14, resp. 17 %.

Německý klimatický plán do roku 2020 byl méně úspěšný, než se očekávalo

Klimatická opatření zavedená v rámci Akčního programu pro ochranu klimatu 2020 byla dle nejnovější zprávy německé vlády méně efektivní, než se předpokládalo. Německo by tak nesplnilo svůj cíl snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 40 % oproti hodnotám z roku 1990. Vzhledem k důsledkům pandemie COVID-19 je ovšem možné, že nakonec k pokoření této hranice dojde.

Německa vláda zveřejnila Zprávu o ochraně klimatu za rok 2019, která hodnotí efektivitu opatření zavedených v rámci Akčního programu pro ochranu klimatu 2020. Obecně dle zprávy jednotlivá opatření zafungovala a přispěla ke snižování emisí. Jejich účinek je ovšem menší, než se čekalo.

Celkově vedla k redukci emisí o přibližně 37,5 až 48 milionů tun ekvivalentu CO2 (CO2e). Dle projekcí z roku 2014 měla být ovšem efektivita plánu mezi 62 a 78 miliony tun CO2e. Tak, jak byl nastaven, by tedy k dosažení cíle snížit emise o 40 % oproti hodnotám z roku 1990 nestačil.

Do statistik ovšem zatím nebyl započten efekt koronavirové krize. Německo přitom za první polovinu roku 2020 zaznamenalo rekordní pokles produkce elektřiny z uhlí. Částečně to bylo způsobeno sníženou poptávkou po elektřině a částečně bylo uhlí nahrazeno obnovitelnými zdroji, kterým přála mimořádně větrná zima. Dle zprávy je tedy stále možné, že hranice 40 % pokořena bude.

V roce 2019 došlo k meziročnímu poklesu emisí o 6,2 %, což je nejvýraznější snížení za celou dobu účinnosti Akčního programu. Celkově tedy Německo vyprodukovalo za rok 805 milionů tun CO2e, odpovídající poklesu 35,7 % oproti roku 1990. Za poslední 3 roky pak emise klesly v absolutních číslech o 104 milionů tun CO2e. To je více než dohromady za předchozích 10 let.

Globální trendy v poptávce po energii a emisích CO2

Rychlý růst poptávky po elektřině v celém světě zvyšuje spotřebu z obnovitelných zdrojů, jádra, ale i uhlí a plynu. Globální poptávka po energii stoupla v roce 2024 rychleji, než bylo v posledních letech zvykem. Rostla spotřeba elektřiny. Jak IEA uvádí, významnou měrou ji pokryla nabídka produkce obnovitelných zdrojů, ale i drahého a přeci jen fosilního plynu. V menší míře i jádra a poměrně málo uhlí.

Hlavní růst poptávky (spotřeba elektřiny loni stoupla o 4,3 %) připadl na jiné než vyspělé země. Ovšem pozor, podle některých statistik se do rozvojového světa pořád počítá například Čína. Nám, kteří pochybujeme, zda elektrifikace světa nepřevádí jen emise z aut a topenišť do elektráren, by mohl zavřít ústa fakt, že podle IEA většinu nárůstu zvládly obnovitelné zdroje. A dokonce 80 % spotřeby pokrývají ony a jádro. Navíc podle agentury byla akcelerace poptávky spíš než přechodem na vytápění a pohánění aut elektřinou způsobena extrémními horky.

Klesá podíl ropy jako energetického zdroje a stále rychleji roste podíl plynu. Poptávka po uhlí stoupla jen o jedno procento. Jsme tedy na dobré cestě. Emise CO2 stále rostou. Sice to loni bylo jen o relativně nepatrných 0,8 procenta. Což po pravdě neodpovídá ekonomickému růstu, takže jde nepochybně o úspěch. Táhne to ale hlavně Evropa. V USA podíl solárních a větrných elektráren dosáhl jen 16 % a v Číně 20 %. Celosvětově dosáhl podíl obnovitelných zdrojů 32 %. Není to úplně srovnatelné, protože do této kategorie patří energie z vody.

Nesmírně zajímavý je nárůst jádra o 33 %! Emise CO2 byly nejvyšší v historii. Klíčové byly ty z uhlí, které z drtivé většiny jdou (tedy jejich nárůst) i podle zprávy za Čínou, Indií a jihovýchodní Asií. Zatímco Evropa a USA emise snižují, takzvané rozvíjející se trhy je svým růstem převážily. Co se bude dít s emisemi, pokud Čína restartuje svůj rychlý ekonomický růst? Bude-li pokračovat oteplování planety, což je téměř jisté, povede to k dalšímu růstu spotřeby energií?

tags: #emise #v #německu #rostou #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Adresář STK stanic v Česku
• Projekty pro Kadaňskou přírodu
• Polské Karpaty: Příroda a ubytování
• Pardubický kraj: Tipy na výlet
• Kvalita vody v Rozkoši