Emise Vázané na Spotřebu: Co to Je a Proč na Tom Záleží

31.03.2026

Sledování produkce emisí oxidu uhličitého (CO2) je v současnosti velmi populární, a to z dobrého důvodu. Důvodem je postupné oteplování naší planety, ke kterému značnou měrou tento plyn přispívá. Pokud se v atmosféře nahromadí ve zvýšeném množství, zabraňuje přestupu tepla ze zemského povrchu a atmosféry dále do vesmíru, což je jev známý jako skleníkový efekt.

Oxid uhličitý ale neprodukují pouze věci vyrobené člověkem, ale také sama příroda. I člověk, který dýchá, vydechuje oxid uhličitý. Stejně tak činí zvířata. Rostliny naopak CO2 přijímají jako potravu, přičemž za působení světla a vody jej v zelených částech, chloroplastech, přeměňují na kyslík. Jedná se o biochemický proces známý jako fotosyntéza, který je základem života na Zemi.

Dle zprávy agentury Next Green Car činila koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře před průmyslovou revolucí méně než 300 ppm (parts per milion - částic na jeden milion). V dubnu letošního roku to bylo ale 410 ppm. Navíc se množství ppm neustále zvyšuje. Rozdíl, který z obou údajů vyplývá, je údajně způsobem činností člověka. Kdysi byla produkce CO2 a jeho spotřeba na naší planetě v rovnováze. Dnes s rozvojem průmyslu jeho produkce nad spotřebou převažuje, čímž se porušuje rovnováha našeho ekosystému.

Doprava a Emise

V roce 2015 činila průměrná hodnota vypuštěných emisí CO2 u nových aut v EU 119,6 g/km, uváděla to evropská agentura pro životní prostřední EEA. Automobilová produkce CO2 bývá porovnávána s leteckou dopravou. Na rozdíl od aut máte u letadel problém najít, jaké množství oxidu uhličitého produkují. Záleží totiž na celé řadě parametrů. Od použitých motorů, přes verzi letounu, až po kapacitu, která je variabilní. To představuje asi 2 procenta CO2 vypouštěných člověkem.

Odborný server czechairliners.net uvádí na trase Praha (letiště Václava Havla) - Paříž (letiště CDG) spotřebu paliva na osobu u Airbusu A319, který používají také ČSA, 27,74 litru. Po silnici jsou obě letiště vzdálené 1015 km, vzdušnou čarou 853 km. To znamená, na sto kilometrů je spotřeba paliva „na hlavu“ 3,25 l (při plné vytíženosti letadla a tedy při obsazení 145 míst). A protože CO2 je vázané na spotřebu paliva, v daném případě by se při porovnání s autem, obsazeným pouze řidičem, jevilo moderní letadlo jako šetrnější vůči životnímu prostředí. Jinak tomu je při porovnání letadla s vlakem.

Čtěte také: Spotřeba a produkce emisí: Vysvětlení

Dle údajů cestovního vyhledávače GoEuro se při cestě vlakem z Londýna do Paříže (tedy přes Eurotunel) uvolní do atmosféry přibližně o 160 g CO2 méně, než při stejné cestě letadlem. Vzhledem k tomu, že trať mezi Francií a Velkou Británii je elektrifikovaná, to asi není nijak překvapující. Také zůstává otázkou, v jak velké míře uvedený údaj o rozdílu zahrnuje prostředky na výrobu elektrické energie. Pokud by vznikala v jaderných, vodních či větrných elektrárnách, pak by ten vlak byl skutečně o dost lepší. Pokud by se tak dělo v tepelných elektrárnách při spalování uhlí, mohlo by to celé vypadat i jinak.

Lodě: Největší Znečišťovatelé

Všechny uvedené dopravní prostředky jasně vítězí při porovnání s loděmi. Právě ty zatěžují prostředí emisemi oxidu uhličitého asi nejvíce, jak dokazuje studie dánské vládní agentury pro ochranu životního prostředí. Ta tvrdí, že pouhých 15 největších lodí světa zatěžuje životní prostředí více než všechny automobily na světě, kterých v té době bylo asi 760 milionů. A to není řeč o sice menších, ale stále velice „špinavých“ lodí, kterých plují tisíce. Jen pro srovnání, chodec, který jde rychlostí 5 km/h, vydechne do atmosféry na vzdálenosti dlouhé 10 km asi 122 g/CO2, tedy přibližně desetinu toho, co, moderní osobní auto, které vykazuje obdobné číslo na jeden kilometr.

Vulkanická Činnost a Lidský Faktor

Zajímavé jsou údaje o aktivní vulkanické činnosti. Činné sopky uvolní do ovzduší ročně asi 300 milionu tun oxidu uhličitého. Jde o pouhé jedno procento produkce CO2 od lidí. Navíc dle vědců lidská činnost uvolní do atmosféry množství oxidu uhličitého, které odpovídá produkci 8000 velkých sopek. Zajímavé srovnání.

Evropský Systém Obchodování s Emisemi (ETS) a Jeho Dopady

Budoucí vláda Andreje Babiše chce evropský systém obchodování s emisemi, který zpoplatní emise skleníkových plynů z budov a dopravy, odmítnout i za cenu pokut, které by Česká republika musela platit. Na ročním odkladu opatření, které má mírně zdražit uhlí, zemní plyn, naftu či benzin, se státy EU dohodly letos v listopadu. Původně měl systém fungovat už od roku 2027. Evropská komise tak reagovala na tlak Česka a dalších států, které se obávaly přílišného zvýšení nákladů pro domácnosti i podniky.

Klíčovou změnou je revize stabilizačního mechanismu MSR, jehož úkolem je vyrovnávat trh a tlumit extrémní cenové výkyvy. Posílení mechanismu tržní stability (MSR) znamená, že při překročení hranice 45 eur začne systém automaticky uvolňovat další povolenky na trh, čímž se má stabilizovat nabídka a srazit cena. Podle hlavního ekonoma Argos Capital Kryštofa Míška jde jen o tlumení špiček, nikoli o garanci pevné ceny. „Trh s povolenkami bude samozřejmě i nadále řízen nabídkou a poptávkou, a velmi snadno tak může dojít k tomu, že budou jejich ceny vyšší,“ sděluje Míšek.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Připusťme, že cena nové povolenky nevyšplhá nad zmíněných 45 euro za tunu CO₂. Měsíční náklady průměrné domácnosti se mohou zvýšit o 200 až 400 korun. 45 euro na tunu CO₂ znamená, že na výrobu 1 kilogramu CO₂ je třeba 0,045 eur. Litr nafty vyprodukuje přibližně 2,66 kg CO₂. V případě plynu se roční náklady domácnosti budou zvyšovat v závislosti na spotřebě. Například domácnost s roční spotřebou 20 MWh (cca 4 tuny CO₂) by mohla zaplatit o 180 euro více. Tato spotřeba je ale velmi vysoká.

Nejvyšší nárůst výdajů hrozí podle studie rodinám s průměrnými příjmy, protože kombinují vyšší náklady na topení i dopravu. Bohatší lidé ale často bydlí v úspornějších domech nebo jezdí elektromobily. Pro malé podniky může být problémem zdražení energií (plynu a topných olejů) a samozřejmě i benzinu a nafty, což se promítne do vyšších provozních nákladů na vytápění, výrobu a dopravu. Logicky konkurenceschopnější pak budou podniky s ekologickým vytápěním, s ekologickými či nízkoenergetickými domy a elektromobily.

Důležitým aspektem, hrajícím roli v celkových nákladech domácností či firem, může být stále klesající cena elektřiny. „To, co jde za obnovitelnými zdroji energie, převedeme na stát. Od roku 2026 se stane hlavním příjemcem výnosů Státní fond životního prostředí. V případě ceny povolenky 45 eur (35 eur v cenách roku 2020), vychází pro Česko pět let po zavedení ETS2 celkový výnos na 154 miliard korun. Ve druhém scénáři pracuje studie PwC se cenou 70 eur (55 eur v cenách roku 2020). Desítky miliard korun půjdou po zavedení ETS2 do evropského Sociálně-klimatického fondu. Další, větší část (přes 100 miliard korun) připadne na národní programy.

Podle ekonoma a hlavního poradce ČBA Miroslava Zámečníka, který je spoluautorem studie PwC, by Česko nemělo být v Evropské unii jediné, kdo povolenky odmítá. Dekarbonizace zvýšila ceny energií v EU. Během listopadu 2025 se budoucí ceny povolenek v kontraktech na burze na prosinec 2027 pohybují kolem 47 eur (za tunu CO₂), zatímco ještě v říjnu 2025 to byl dvojnásobek. Podle Miroslava Zámečníka přispěje každá intervence, ke které by došlo vždy při překonání limitu 45 eur za tunu oxidu uhličitého, ke stabilizaci a snížení cen.

Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda je naopak přesvědčen o tom, že budou povolenky po roce 2027 výrazně dražší než 45 eur (za tunu CO₂). „Cena povolenek musí být takto vysoká, aby se stihlo dekarbonizovat do roku 2050. Pokud cíle odložíme do roku 2075 nebo 2100, pak se takový scénář samozřejmě naplnit nemusí. Kdyby státy nedodržovaly své závazky ve snižování národních emisí, tak by opravdu ceny povolenek vystřelily nahoru.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Zmíněné studie by podle Luďka Niedermayera byly relevantní, pokud by v Evropě nedocházelo k postupnému snižování emisí. „Kdyby státy nedodržovaly své závazky ve snižování národních emisí, tak by opravdu ceny povolenek vystřelily nahoru, ale nová data zveřejněná na počátku listopadu ukazují, že velká část zemí je na správné cestě k dosažení stanovených cílů. „V případě, kdy budeme snižovat emise v těchto sektorech rychleji, než se budou emitovat povolenky, tak bude vytvářen tlak na to, aby cena nerostla. Různí poslové zkázy říkali, že je nesplnitelný klimatický cíl pro rok 2030 (snížení emisí o 55 procent oproti roku 1990).

Výpočet Uhlíkové Stopy a ESG Rizika

Kalkulačka od EnviTrail má funkci, díky které si můžete zadané údaje uložit a do 30 dnů se k výpočtu vrátit a kalkulaci dokončit. Tato kalkulačka vám umožní snadno zjistit základní „provozní” uhlíkovou stopu vaší firmy - tedy Scope 1 a Scope 2. Rozšířený výpočet zahrnuje nejen Scope 1 & 2 (včetně detailního rozlišení metod výpočtu), ale může obsahovat i Scope 3 a umožňuje pokročilou analýzu dopadů napříč hodnotovým řetězcem.

Ačkoli technologické firmy nejsou typickými znečišťovateli a nepatří mezi klíčové transformační sektory, jako je například energetika nebo doprava, existují konkrétní ESG rizika a témata materiální specificky pro tento typ společností. Environmentální rizika bývají spojená s vysokou spotřebu energie datovými servery, případně s přepravou produktů. Firmy se proto potřebují zaměřit na svou energetickou náročnost a produkované emise.

Pro technologické firmy vyrábějící hardware produkty budou zásadní i otázky cirkularity - jednak popis využívaných zdrojů, ale také odpad, recyklace a opětovné využití. Při komplexním ESG hodnocení mohou být relevantní také další environmentální dopady vázané na výrobu hardwaru.

ČEZ a Snižování Emisí

V roce 2021 představenstvo ČEZ, a. s., schválilo závazek dosažení klimatické neutrality začleněním strategie udržitelnosti - VIZE 2030 do firemní strategie Skupiny ČEZ. Emise skleníkových plynů jsou v rámci hodnocení dvojí významnosti vyhodnoceny jako významný dopad vyžadující řešení v rámci obchodního modelu. Skupina ČEZ konsoliduje své hlavní obchodní aktivity a prosazuje ambice v oblasti udržitelnosti. Základním strategickým pilířem je přeměna výrobního portfolia na nízkoemisní a dosažení klimatické neutrality do roku 2040.

Nejsilnějšími nástroji dekarbonizace do roku 2030 (dekarbonizačními pákami) ve Skupině ČEZ jsou odchod od spalování uhlí (plánovaný pokles Emisní intenzity o přibližně 65 %) a instalace nových bezemisních zdrojů, případně přechodných zdrojů na zemní plyn (plánovaný pokles Emisní intenzity o zhruba 35 %). Od roku 2019 snížila Skupina ČEZ svůj instalovaný výkon o 2 446 MW uhlí spalujících zdrojů (220 MW Ledvice II, 440 MW Prunéřov I, 200 MW Dětmarovice, 79 MW Vítkovice, 1 000 MW Počerady, 500 MW Mělník III a 7 MW Teplárna ve Dvoře Králové). Dalšími nástroji dekarbonizace jsou energetické využití odpadů, technologické zvyšování účinnosti stávajících elektráren nebo výměna automobilové flotily se spalovacími motory na elektromobily.

Skupina ČEZ se zavazuje snížit Emisní intenzitu uváděnou v tunách CO2e/MWh o více než 50 % do roku 2030 oproti referenčnímu roku 2019 a dosáhnout klimatické neutrality do roku 2040. Oproti referenčnímu roku 2019, kdy bylo vykázáno 0,38 t CO2e/MWh, se jedná o snížení pod 0,16 t CO2e/MWh v roce 2030.

V září 2023 byla dokončena validace krátkodobého cíle pro rok 2033 a dlouhodobého cíle pro rok 2040 podle metodiky SBTi Sectoral Decarbonization Approach (SDA) a scénáře Net Zero by 2050 (NZ2050) od Mezinárodní energetické agentury, které jsou v souladu se scénářem 1,5 °C Pařížské dohody.

Skupina ČEZ vykazuje své emise skleníkových plynů podle metodiky Greenhouse Gas Protocol: Corporate Accounting and Reporting Standard a 2006 IPCC Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories (dále jen GHG Protocol). Emise jsou rozděleny do skupin: Scope 1, Scope 2 a Scope 3.

Spotřeba Energie a Uhlíková Stopa Domácností v Evropě

V průměru si z pohledu vypouštěných uhlíkových emisí nejhůře stojí obyvatelé oblasti jihozápadní Anglie, naopak nejmenší zatížení pro životní prostředí představují domácnosti v Rumunsku. Základem výzkumu byl propočet uhlíkové náročnosti služeb a produktů, které domácnosti využívají a to včetně potravin, bydlení či dopravy.

Nejvíce emisí obecně produkují velká města a průmyslové oblasti Evropy - Londýn, severní Itálie, Paříž nebo Bádensko-Württembersko. Nejmenší uhlíkovou stopu zanechávají domácnosti v Rumunsku, Maďarsku a Bulharsku. Také průměrné domácnosti ve Francii, Španělsku nebo Polsku si vedou lépe než Britové.

Většina přímých emisí vázaných na domácnosti pochází ze soukromého užívání vozidel. Doprava přispívá k přibližně 30 % emisí domácností v EU, přičemž v jednotlivých regionech je jejich význam mezi 13 až 44 %. Také potraviny představují velké zatížení.

Tabulka: Srovnání emisí CO2 z různých druhů dopravy