Emise ve velkých městech: Zdroj znečištění ovzduší

Znečišťování ovzduší (emise) je v Ostravě vážný a diskutovaný problém. Část území má průmyslový charakter s vysokou emisní vydatností. Jedná se především o hutní výrobu, která v takovém rozsahu nemá v republice obdobu. Emise (z latinského emittere - zářiče, znečišťovatelé) jsou látky znečišťující ovzduší. Mohou být přírodního nebo antropogenního původu. Maximální koncentraci mají u svého zdroje (komín, výfuk, ...), jejich koncentrace se postupně snižuje mísením se vzduchem aj. Imise je emise, která se dostala do styku se životním prostředím. Imise se mohou kumulovat v půdě, vodě či v organismech. V praxi jsou imisemi například těžké kovy nebo jiné znečišťující látky, které se ukládají v životním prostředí, například podél silnic, nebo v potravním řetězci.

Kvalita ovzduší v Praze

Kvalitu ovzduší hodnotíme podle celkového množství emisí vybraných základních znečišťujících látek, kterými jsou tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý. Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěné do ovzduší je vykazováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).

I přes dlouhodobý pokles základních znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů stále přesahují měrné emise v hlavním městě celorepublikové průměry. Kvalitu ovzduší v hl. m. ovlivňuje nárůst emisí z mobilních zdrojů.

Zdroje znečišťování ovzduší

V České republice se při posuzování emisí plošně sleduje celkové množství vypouštěných částic, takzvaných tuhých znečišťujících látek (TZL). Mezi nejvýznamnější faktory znečištění patří nejjemnější, okem nepostřehnutelné částice TZL. Právě míra a doba jejich výskytu v ovzduší nepříznivě ovlivňuje lidské zdraví i stav životního prostředí.

Zdroje znečišťování ovzduší se dělí do několika kategorií v rámci tzv. Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO):

Čtěte také: Vše o emisních normách

• REZZO 1 - zvláště velké a velké zdroje, spalování s tepelným výkonem nad 5 MW a zvlášť významné technologie
• REZZO 2 - střední zdroje, spalování s výkonem 0,2 - 5 MW a významné technologie
• REZZO 3 - malé zdroje, spalování s výkonem do 0,2 MW, lokální vytápění, méně významné technologie
• REZZO 4 - mobilní zdroje, doprava

Rozmístění velkých zdrojů emisí (REZZO 1) na území hl. m. Prahy je nerovnoměrné.

Největším zdrojem znečištění ovzduší je na území MČ Praha 10 automobilová doprava obdobně jako na celém území hlavního města Prahy. Na celkových emisích tuhých znečišťujících látek (TZL) se v roce 2015 podílela doprava z 92 % a na celkových emisích oxidů dusíku ze 76 % (Stach et al.).

Stacionární zdroje

Do roku 1992 se stacionární zdroje kategorizovaly pouze jako významné zdroje znečišťování ovzduší (REZZO1). Od roku 1993 jsou stacionární zdroje dále členěny na základě tepelného výkonu, míry vlivu technologického procesu na znečišťování ovzduší nebo rozsahu znečišťování a zařazeny do dílčích kategorií REZZO 1-3 (2). V hlavním městě je zaznamenáván trvalý dlouhodobý pokles emisí tuhých látek, oxidu siřičitého i oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů (REZZO 1-3). Tento příznivý vývoj je důsledkem jednak snižováním spotřeby paliv, jednak vlivem změny skladby spalovaných paliv a účinností provozu. Významnou příčinou je i tlak ekonomicko - legislativních opatření na snižování emisí z těchto zdrojů.

Za posledních deset let se emise tuhých látek a oxidu siřičitého snížily šestnáctkrát, oxidů dusíku 2,5krát a oxidu uhelnatého téměř 9krát.

Největším stacionárním zdrojem emisí na území hl. m. je Pražská teplárenská, a. s. - teplárna Malešice.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Mobilní zdroje

Dílčí databáze REZZO 4 zahrnuje mobilní zdroje znečišťování. Mobilní zdroje znečišťování ovzduší (REZZO 4) zahrnují mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší na území Prahy je automobilová doprava.

Hodnoty znečištění ovzduší z mobilních zdrojů ve všech ukazatelích několikanásobně přesahují údaje ze zdrojů stacionárních. A i když u emisí REZZO 1-3 zaznamenáváme v posledních letech pokles, u emisí REZZO 4 dochází v hlavním městě ke značnému nárůstu, a to i v případě SO2 a CO, u kterých se na území celé republiky situace zlepšuje. Velký nárůst emisí tuhých látek z mobilních zdrojů je zaznamenán i v celé ČR, ovšem v Praze je nárůst větší.

Při srovnání měrných emisí z dopravy vychází Praha oproti celorepublikovému průměru jako podstatně více znečištěná. To je zapříčiněno mnohonásobně vyšší koncentrací automobilové dopravy na území hlavního města, než na území celé republiky.

Vývoj emisí v Praze

Velký nárůst počtu zdrojů mezi lety 1985 a 1992 byl zapříčiněn především výstavbou blokových kotelen na nových pražských sídlištích až na 254 blokových kotelen v roce 1995. Naopak citelný pokles počtu velkých zdrojů v letech 1998-2001 je důsledkem realizace nejrozsáhlejšího teplárenského projektu s kogenerační výrobou v celé Evropě - propojení teplárenské soustavy Mělník - Praha. Nárůst počtu zdrojů v r. 2002 je dán změnami v zařazování zdrojů do jednotlivých kategorií podle prováděcích předpisů k zákonu č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, kdy do kategorie velkých zdrojů přešly některé původně střední zdroje (v hl. m. Praze se jedná především o čistírny oděvů).

Celkové emise oxidu uhličitého v Praze mezi lety 2010 a 2024 klesly o zhruba 30 procent. Podíl na poklesu má především snížení emisí z energetiky a stacionárních zdrojů, méně se daří snižovat emise z dopravy, které v posledních letech naopak mírně rostly. Podle monitorovací zprávy o plnění klimatického plánu celkové emise oxidu uhličitého mezi lety 2010 a 2024 klesly z 8,85 na 6,22 milionu tun, tedy o 29,7 procent. Na celkovém poklesu emisí se nejvíce podílelo snížení emisí z energetiky a stacionárních zdrojů, tedy například z výroby tepla a elektřiny či spalování paliv v budovách. Naopak emise z dopravy se daří snižovat jen omezeně a v posledních letech dokonce mírně rostou, zejména v soukromé automobilové dopravě. V roce 2024 činil nárůst emisí v soukromé dopravě 0,4 procenta ve srovnání s rokem 2010.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Energetická náročnost města i jeho uhlíková stopa mají podle monitorovací zprávy dlouhodobě sestupný charakter. Podle klimatického závazku Prahy by město mělo do roku 2030 snížit svou uhlíkovou stopu související s energetickými potřebami o nejméně 45 procent oproti roku 2010 a do roku 2050 dosáhnout takzvané klimatické neutrality.

Srovnání s ostatními městy

Více než 50 % celosvětové populace dnes žije ve městech. Ta se stávají významnými zdroji emisí skleníkových plynů. Studie srovnává 10 světových metropolí (Bangkok, Barcelona, Denver, Kapské Město, Londýn, Los Angeles, New York, Praha, Toronto a Ženeva) s ohledem na jejich emise skleníkových plynů.

Celkové emise u srovnávaných měst pohybují od 4,2 tun až po 21,5 tun CO2ekv./osobu. Nejlépe si vede španělská Barcelona s vysokou hustotou obyvatel, nízkými nároky na vytápění a relativně „čistě“ vyráběnou elektřinou. Praha si nevede ve srovnání s ostatními metropolemi špatně. V emisích skleníkových plynů z hlediska celkové produkce (tj. včetně dovážené energie a letecké a případně námořní dopravy) se umístila na třetím nejlepším místě s 9,4 t CO2ekv. na osobu. Při počítání pouze s emisemi vznikajícími přímo na území města dosáhla pak jen 4,3 t CO2ekv. Důvod je ten, že Praha na rozdíl od jiných metropolí nemá velké industriální zázemí.

Měrné emise v krajích ČR

Pro porovnání kvality životního prostředí jsme vybrali údaje za emise do ovzduší, odpady a investice do životního prostředí. Na kvalitě životního prostředí se pozitivně projevuje pokles emisí. Objem emisí sledovaných znečišťujících látek (tuhé znečišťující látky, oxidy síry, dusíku a oxid uhelnatý) pocházejících ze stacionárních zdrojů REZZO*) 1 až 3 v Česku z dlouhodobého pohledu klesá. V porovnání roku 2015 s předběžnými údaji za rok 2024 se měrné emise emitované stacionárními zdroji snížily o 64,0 % u oxidů síry (SOX), o 52,3 % u tuhých znečišťujících látek (TZL), o 39,6 % u oxidů dusíku (NOX) a u oxidu uhelnatého (CO) byly nižší o 35,6 %. Obdobně výrazné poklesy byly zaznamenány i u NOX a CO emitovaných z mobilních zdrojů REZZO 4. Jejich měrné emise se od roku 2015 snížily u CO o 44,9 % a v případě NOX o 35,5 %. K poklesu došlo rovněž u měrných emisí TZL. Tento pokles ale vlivem meziročních nárůstů v letech 2021, 2023 a 2024 nebyl tak vysoký a činil pouze 7,8 %. Zvýšení měrných emisí u mobilních zdrojů nastalo mezi lety 2015 a 2024 v případě SOX, a sice o 21,1 %.

Ve většině krajů jsou největším znečišťovatelem ovzduší stacionární zdroje. Výjimku představuje hlavní město Praha, kde v případě TZL, NOX a CO převažují zdroje mobilní. Vyšší emise NOX emitované mobilními zdroji v porovnání se stacionárními vykázaly v roce 2024 ještě kraje Liberecký, Jihomoravský a Zlínský. Nejvíce znečištěnými kraji jsou hl. m. Praha, Moravskoslezský a Ústecký kraj. Nejvyšší měrné emise CO ze zdrojů REZZO 1 až 4 byly v roce 2024 zaznamenány v Moravskoslezském kraji, Ústecký kraj byl krajem nejvíce zatíženým emisemi oxidů síry. Nejvyšší měrné emise TZL a NOX zatěžovaly v roce 2024 hl. m. Prahu, kde zároveň byly druhé nejvyšší emise CO.

Produkce odpadu v ČR

V roce 2024 se v Česku celkem vyprodukovalo 40 242 tis. tun odpadu, meziročně jeho objem vzrostl o 2 292 tis. tun (o 6,0 %). Celková produkce odpadu v letech 2018 až 2024 kolísala s tendencí k nárůstu. V porovnání s rokem 2018 se předloni vyprodukovalo o 5,8 % odpadu více. V přepočtu na obyvatele se v Česku v roce 2024 vyprodukovalo 3 696,5 kg odpadu. Pomyslného prvenství z pohledu produkce odpadu na obyvatele dosáhl v letech 2018, 2019 a 2022 až 2024 Jihomoravský kraj, v roce 2024 se zde vyprodukovalo 4 677,9 kg odpadu na obyvatele. Naproti tomu nejnižší objemy odpadu jsou dlouhodobě vykazovány v Libereckém kraji, který byl v letech 2018 až 2024 krajem s nejnižší nebo druhou nejnižší produkcí odpadů na obyvatele. Méně odpadu vykázal v letech 2021, 2022 a 2024 pouze Karlovarský kraj, kde v roce 2024 připadalo na obyvatele 2 756,0 kg odpadu.

Stejně jako celková produkce odpadů rostla v Česku i produkce komunálního odpadu. V období 2018 až 2024 docházelo s výjimkou roku 2022 k meziročním nárůstům jeho celkového objemu. V roce 2024 bylo v Česku vyprodukováno 5 888 tis. tun komunálního odpadu, meziročně o 8,9 % více. V porovnání s rokem 2018 to bylo o 12,2 % více. Průměrně se na obyvatele v Česku v roce 2024 vyprodukovalo 540,8 kg komunálního odpadu. Z regionálního porovnání vychází, že nejvíce komunálního odpadu v přepočtu na obyvatele se v roce 2024 vyprodukovalo v Moravskoslezském kraji (651,5 kg). V předchozích letech patřilo prvenství Středočeskému kraji s výjimkou roku 2022, kdy jej předčil Olomoucký kraj. Nejnižší produkcí komunálního odpadu na obyvatele se v roce 2024 mohl pochlubit Liberecký kraj (482,4 kg), v letech 2018 až 2023 se na obyvatele nejméně vyprodukovalo v Karlovarském kraji.

Investice do životního prostředí

Objem investic vynaložených v Česku na ochranu životního prostředí vykázal v letech 2015 až 2024 mírně rostoucí trend. Největší část těchto prostředků směřovala do nakládání s odpadními vodami, s výjimkou let 2016 a 2017, kdy se více investovalo do ochrany ovzduší a klimatu a nakládání s odpadními vodami zaujalo až druhou nejvyšší příčku. Třetím nejčastějším cílem investic napříč všemi roky bylo nakládání s odpady. V roce 2024 se v Česku na ochranu životního prostředí vynaložilo 35 156 mil. Kč v běžných cenách, z toho 27,6 % vynaložili investoři se sídlem v hl. m. Praze (9 718 mil. Kč). Nejčastěji investoři v jednotlivých krajích směřovali prostředky do nakládání s odpadními vodami. Nejvyšším procentem se tento účel podílel na celkových investičních výdajích u investorů se sídlem v Karlovarském kraji a Kraji Vysočina (80,0 %, resp. 78,7 %). Ve čtyřech krajích měla vyšší prioritu ochrana ovzduší a klimatu, nejvyšší v Jihočeském kraji, kde do této oblasti směřovalo 53,0 % investic. Investoři se sídlem v krajích Ústeckém a Královéhradeckém směřovali největší objem prostředků do nakládání s odpady (57,1 %, resp. 33,0 % všech výdajů v kraji). V hl. m. Praze vynaložili investoři značný objem prostředků také do ochrany a sanace půdy, podzemních a povrchových vod. Na tento účel zde bylo určeno 20,9 % z celkových investic v kraji. Ochrana biodiverzity a krajiny měla vysokou prioritu u investorů v Královéhradeckém a Jihomoravském kraji, směřovalo do ní 22,8 %, resp. 19,6 % všech investičních prostředků na ochranu životního prostředí.

Neinvestiční náklady na ochranu životního prostředí v Česku dosáhly v roce 2024 celkem 100 679 mil. Kč, a jejich objem rostl. Při porovnání s rokem 2020 byly v roce 2024 vyšší o 41,6 %. V průběhu let 2020 až 2024 bylo nejvíce neinvestičních nákladů spojeno s nakládáním s odpady, podíl tohoto programového zaměření se na celkových neinvestičních nákladech v jednotlivých letech pohyboval mezi 63,7 % (rok 2020) a 67,6 % (rok 2021). Druhý nejvyšší podíl souvisel s nakládáním s odpadními vodami. Na celkových neinvestičních nákladech do životního prostředí se v roce 2024 nejvíce podíleli investoři se sídlem v hl. m. Praze, a to z 21,9 %. I zde, stejně jako v ostatních krajích, souvisely neinvestiční náklady nejčastěji s nakládáním s odpady a druhým nejčastějším účelem bylo nakládání s odpadními vodami. Výjimku tvořily pouze dva kraje. V hl. m. Praze byl druhý nejvyšší objem neinvestičních nákladů spojen s ochranou ovzduší a klimatu a v Libereckém kraji měla druhou nejvyšší prioritu ochrana a sanace půdy, podzemních a povrchových vod. Ochrana ovzduší a klimatu byla rovněž důležitá v krajích Moravskoslezském a Ústeckém. Podíl neinvestičních nákladů, který s tímto programovým zaměřením souvisel, tam dosáhl 18,1 %, resp. 11,3 %.

tags: #emise #velka #mesta #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Recenze odpadkového koše KIS Chic Bin
• Boj proti světelnému znečištění v ČR
• Systém odpadového hospodářství
• Recenze odpadkového koše Hettich DUO
• Nové podmínky pro stanoviště taxi