Emise vojenských vozidel: Studie a dopady

Na konferenci o změně klimatu v Glasgow se intenzivně diskutovalo o podpoře transformace energetiky, inovacích v průmyslu a snižování emisí. Každá armáda je ve svých dimenzích poněkud komplikovanou organizací, placenou z peněz daňových poplatníků. Odtušit se dá, že ne zrovna malou, ale bližší podrobnosti jsou málokde k dohledání.

Tanky pochopitelně nejsou jediné mobilní prostředky, kterými armády disponují. A taková spotřeba vojenských letadel nebo lodí je oproti nim násobná. Například ze statistik amerického Ministerstva obrany lze vyčíst, že americká armáda spotřebuje za jeden jediný den všedního provozu okolo 48 000 000 litrů pohonných hmot. Za to by mohla celá Česká republika jezdit deset dní. A jaká je spotřeba paliv obřích armád z Číny nebo Ruska? To se už nedozvíte. Jde o přísně střežené státní tajemství a hrubé cifry se tu dají jen nepřesně odhadovat. Což platí i pro všechny ostatní armády členských zemích OSN, které s provozní statistikou takové okolky nedělají.

Když se totiž v roce 1997 podepisoval Kjótský protokol, rámcová úmluva o snižování emisí, dokázali si zástupci armád vyhádat výjimku. A platí to stále: dle Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) v současnosti hlásí 46 států plus členské země EU své národní emise, ale čistě bez příspěvku bilance vlastních armád. I klimatická dohoda z Paříže roku 2015 ponechává povinnost reportovat o příspěvku armád k národním emisním bilancím jako volitelnou. Nikomu, ani OSN, tak nemusí státy hlásit, kolik paliva spotřebovávají jejich vojska a jak velké nakonec vlastně mají emise. Což otevírá značný prostor spekulacím.

Podle některých kvalifikovaných odhadů se totiž všechny světové armády dohromady podílejí až na 5 % veškerých globálních antropogenních emisí. Tedy víc, než kolik činí součet veškeré emise z civilní letecké a námořní přepravy. Můžeme tedy kritizovat letecké přepravní společnosti za to, že během jednoho transatlantického letu jejich stroje vyprodukují okolo 720-1440 kilogramů emisí. Ale už nevidíme, že jedna celodenní mise strategického bombardéru B2 vyprodukuje 251 400 kilogramů CO2, protože stroj za provozu tankuje každých 6 hodin 50 tun paliva (běžné americké stíhačky přitom „žerou“ 10x méně). A kolik takových přeletů a misí vlastně B2 realizují? To se ze strategických důvodů a nároků na utajení nemáme šanci dozvědět.

Stejně tak neodhadneme, jak velký podíl mají armády světa na tom, že globální emise tu průběžně klesají a jindy nápadně rostou. Do armády Spojených států se přitom kritikou emisní bilance dobře trefuje: že coby instituce má největší spotřebu paliv na světě a je druhým největším institucionálním znečišťovatelem, že kdyby byla počítána jako samostatný stát, byly by její emise v žebříčku zemí 47. v globálním pořadí (umístila by se mezi Peru a Portugalsko). Případně, že emisní bilance americké armády (včetně loďstva a letectva) jsou v součtu větší, než 140 nejméně emise produkujících států světa. Do značné míry je to ale dáno tím, že byť americká armáda nemusí podrobně o své spotřebě nebo emisní bilanci informovat, alespoň částečně tak činí.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Ve zbrani má přitom víc mužů než USA například Vietnam, Severní a Jižní Korea, Indie, Čína, Rusko a Pákistán. Problém s informováním o emisích armád ale mají i země, které bychom ze zatajování informací nebo účelné nedemokratičnosti na první dobrou nejspíš nepodezřívali. Například Kanada, která rozmělňuje úhrn emisí vlastního vojenského letectva tím, že je zahrnuje do statistik civilního letectva. A vojenské loďstvo připočítává k bilanci lodní přepravy. Takže kanadské lodní a letecké společnosti možná reálně vykazují pokles emisí (zatím to tak nevypadá), nicméně jim v součtu může čistý štít špinit provoz vlastní armády. Jež je v součtech a průměrech maskovaná. Kanadské řešení je přitom zrovna tak špatné jako dobré. Aspoň se k emisní bilanci vlastní armády nějak hlásí. V případě Izraele nebo Saudské Arábie, zemí s obrovským vojenským rozpočtem, to ale zatím nehrozí.

Hodí se přitom zmínit, že „emise jedné armády“ nespočívají jen v proježděných litrech pohonných hmot a spotřebované elektřině. Na příkladu americké armády se dá demonstrovat, že pokud započteme i dodavatelské a výrobní řetězce (tedy vše od menáže, šití uniforem, výroby zbraní a munice), budou emise americké armády ještě 5,5x větší, než je sama ochotna nyní připustit.

Letos, během 26. konference Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v Glasgow, se dost úporně řešilo, jak podpořit proměnu energetiky, inovovat průmysl, uspořit emise. Jenže se přitom znovu pozapomnělo na armády světa. Které tento rok poprvé přesáhly v globálním součtu svých rozpočtů hranici 2 bilionů dolarů. Což je sice 4x méně, než kolik globálně dáváme na zdravotnictví, ale pořád je to 4x více, než kolik investujeme třeba do opatření proti klimatickým změnám.

Spotřeba paliva vybraných vojenských vozidel

Spotřeba paliva vojenských vozidel je značná a závisí na typu vozidla a provozních podmínkách. Níže jsou uvedeny příklady spotřeby paliva pro různé tanky:

Ozbrojené síly Spojených států amerických jsou řazeny na první místo v žebříčcích velikosti a síly. Od počátku Globální války proti terorismu v roce 2001 do roku 2019 dle dostupných informací vyprodukovala jejich vojenská činnost 1,2 miliardy metrických tun skleníkových plynů, což představuje roční emise 257 miliónů osobních automobilů - to je více, než je ve Spojených státech registrováno. Jen v roce 2020 to bylo 51 miliónů, tedy množství srovnatelné s celkovou roční produkcí emisí menších států, jako například Portugalska či Švýcarska. Například profesor David Vine označil americké ministerstvo obrany za největšího institucionálního původce globálního oteplování.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Podle tohoto textu mají ozbrojené síly Spojených států větší roční uhlíkovou stopu než 140 zemí světa svou celkovou - pokud bychom si je přestavili jako stát, byly by čistě na základě spotřeby paliva 47. největší emitent skleníkových plynů světa.

USA přiznává, že je potřeba jisté kroky podniknout. Podle tohoto dokumentu bude cílem americké armády do roku 2030 omezit emise skleníkových plynů o 50 % oproti úrovni z roku 2005. Tímto to však nekončí. Stanovuje také cíl být do roku 2050 zcela uhlíkově neutrální. V neposlední řadě pak dosáhnout reakce schopnosti na výzvy spojené s klimatickou změnou, a to zejména ve strategických, plánovacích a akvizičních procesech či dodavatelských řetězcích a koncepčních dokumentech. Těchto cílů chce dosáhnout ve třech oblastech - armádní instalace po celém světě, akvizice a logistika, trénink. Přelomové je zejména akviziční jednání. Prostřednictvím nové politiky v rámci AMC (Army Materiel Command), která stanovuje, že veškerá nově nakoupená vozidla musí být elektrická a pokud taková nejsou komerčně dostupná, tak hybridní. Čistě spalovací motory se tak stávají až poslední možností. Do roku 2050 tak chce mít jak bojová, tak nebojová vozidla plně elektrifikovaná a uhlíkově neutrální. Dále také zdůrazňuje potřebu investic do infrastruktury nabíjení a ukazuje, že takové investice pomohou pokroku i v civilní sféře. V tomto kontextu tak mělo být investováno v roce 2022 do 470 nabíjecích stanic.

V roce 2022 jako součást Klimatického akčního plánu zveřejnilo letectvo strategický dokument Climate Campaign Plan. Tento dokument předkládá ambici zajistit stoprocentní uhlíkovou neutralitu všech zařízení a instalací vzdušných sil do roku 2046. Plánuje také investice do vývoje a testování udržitelnějších paliv a prototypů nových letounů či podporu analýzy dopadů činnosti této instituce na změnu klimatu - a to vše za udržení vojenské dominance v globálním měřítku. V neposlední řadě pak americké ministerstvo obrany věnuje pozornost námořnictvu. Zde plánuje investovat a testovat alternativní paliva jako například vodík či e-methanol.

Další dva významní vojenští aktéři, kteří považují environmentální odpovědnost ozbrojených sil svých členských států za velmi podstatou a nedílnou součást budoucnosti, jsou Severoatlantická aliance a Evropská unie. Samotný generální tajemník NATO Jens Stoltenberg s podporou EU prohlásil, že jsme se dostali do situace, kdy nelze vybírat mezi silnými a ekologickými ozbrojenými silami - v zájmu přežití totiž potřebujeme oboje. EU tak plánuje vytvořit EU Climate, Security and Defence Training Platform a Climate and Defence Support Mechanism, který má umožnit členským zemím lépe spolupracovat v oblasti rozvoji udržitelných technologií. NATO obdobně plánuje prostřednictvím NATO’s Climate Change and Security Action Plan nařídit členským ozbrojeným silám hlásit a měřit jimi vyprodukované uhlíkové emise. Důrazně však EU a NATO zmiňují potřebu při této zelené tranzici zachovat stoprocentní akceschopnost a obranyschopnost.

U západních států tedy lze pozorovat narůstající zájem o problematiku klimatické změny a snahu o do budoucna úspěšný přechod ozbrojených sil k udržitelnějšímu fungování. Zájem východních aktérů o udržitelnost armád je podstatně nižší. Čína klimatickou změnu v zásadě neignoruje. Svou pozornost však namísto přechodu k uhlíkové neutralitě svých ozbrojených sil směřuje (podobně jako Spojené státy) k důkladnému výcviku a přípravě na dramatickou změnu operačních podmínek, která se kvůli změně klimatu očekává. Rusko přistupuje ke změně klimatu velmi pasivně. V kontextu ozbrojených sil nepodniká žádné významné kroky, a to ani v oblasti výcviku a strategie.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Západní státy tedy v posledních letech viditelně usilují či usilovat začínají o dekarbonizaci jejich ozbrojených sil a řešení klimatické krize - USA, NATO a EU aktivně vytváří strategie pro úspěšnou zelenou tranzici ozbrojených sil. Oproti tomu však „konkurenční“ východní velmoci o tuto problematiku nejeví v podstatě žádný větší zájem - Čína pozornost věnuje pouze adaptaci svých ozbrojených sil na boj v budoucím, klimatickou změnou ovlivněném prostředí a Rusko ji do svých bezpečnostních strategiích nezahrnuje.

Americká armáda uvádí, že již začala snižovat spotřebu a náklady na netaktický vozový park, zredukovala vozový park o 18 tisíc vozidel a naopak přidala 3 tisíce hybridních vozů za poslední tři roky. To armádě ušetřilo 50 milionů dolarů, snížilo spotřebu paliva o 13 milionů galonů ročně a snížilo emise skleníkových plynů na míli o 12 %. Letos plánuje instalaci 470 dobíjecích stanic, což je vzhledem k velikosti jejich globální flotily samozřejmě jen začátek. Do roku 2035 chce americká armáda začít využívat taktická vozidla s hybridním pohonem. Od roku 2050 by mělo dojít také na elektromobily, které by tvořily takřka kompletní vozový park.

V souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině vidíme, jak ničení životního prostředí, tak energetickou krizi. Nemyslím si, že je v této válce něco příliš skrytého. Je docela jasné, jak Rusko na Ukrajině ničí životní prostředí a taky jaké enormní riziko nám způsobuje tím, že okupuje jadernou elektrárnu. Zrovna to je pro mne jedním z největších rizik, které teď vidím.

To, že válka není nijak přívětivá k životnímu prostředí, samozřejmě není nic nového. Co ale v této válce vidíme možná výrazněji než v jiných, je záměrné útočení na infrastrukturu. A to může samozřejmě vést ještě k rozsáhlejším škodám na životním prostředí.

Zároveň musíme mít armády, které jsou sice zelenější, ale stále stejně výkonné. Tak aby byly schopné poskytovat humanitární pomoc, ale hlavně dělat svou hlavní práci -bránit členy aliance před jakoukoliv hrozbou.

tags: #emise #vojenských #vozidel #studie

Oblíbené příspěvky:

• Očkování Boostrix před školou v přírodě
• Chráněná příroda ČR - tabulky a značení
• Prodej kompostérů v Praze
• Péče o pleť v těhotenství
• Historický pohled na obranu státu