Emise z komínů elektráren: Druhy a dopady

I když se kvalita ovzduší v Česku pozvolna zlepšuje, vysoký podíl emisí vypouštějí do ovzduší domácnosti topící lokálně tuhými palivy. Jde o více než třetinu tepla pro tuzemské domácnosti, jak vyplývá ze Zprávy o životním prostředí České republiky za rok 2021, která byla nedávno zveřejněna. V lokálních topeništích je z hlediska emisí problematické spalování nejen uhlí, ale také dřeva, dřevního odpadu a dalších materiálů.

Ještě loni v listopadu byla situace podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) relativně stabilní. Jeho zástupci si pochvalovali, že se kvalita vytápění v letech 2017 až 2021 se zlepšila, stejně tak se snižoval i obsah problematických částic. Nicméně už koncem loňského roku ústav naznačil, že se s energetickou krizí se stav zhoršil. „Z předběžně vyhodnocených dat z února 2022 už určité zvýšení obsahu koncentrací rakovinotvorného benzo[a]pyrenu v suspendovaných částicích PM10 bylo na několika lokalitách zaznamenáno,“ sdělila Markéta Schreiberová z oddělení informačního systému kvality ovzduší ČHMÚ. To naznačuje potenciální zhoršení kvality vytápění. Hydrometeorologický ústav se chystá v nadcházejících dnech publikovat zprávu za celý loňský rok, která prý meziroční zhoršení potvrdí navzdory mírné zimě bez velkého množství inverzních dnů.

Podobný trend naznačuje i monitoring ovzduší a meteorologických podmínek společnosti Agdata, který využívají mnohá města a obce v Česku.„V oblastech rodinných zástaveb letos sledujeme oproti minulé topné sezóně průměrně pětiprocentní navýšení koncentrace polétavého prachu, který vzniká spalováním. A to i přes to, že teplotní průměr byl oproti minulému roku v listopadu vyšší o 0,3°C a v prosinci o 0,5°C, říká Lukáš Musil, obchodní ředitel Agdata City.

Podle Petra Cankaře - technického ředitele společnosti Jaroslav Cankař a syn ATMOS, která vyrábí kotle na pevná paliva - je nejhorším důsledkem zdražení energií právě to, že lidé vytáhli ze sklepů staré kotle. „Drahý zemní plyn a elektřina vedou lidi k tomu, že začali zase topit v kotlích, které jim stojí v kotelně 15 až 25 let. Tedy v ‚prehistorických příšerách‘, které měli už dávno vyměnit. Jejich technický stav je žalostný a znečišťují okolí kouřem. Kvůli odkladu povinné výměny starých kotlů v novele Zákona o ochraně ovzduší je však nemusí vyměnit,“ líčí.

Aktuální doba čekání na nový kotel je prý zhruba šest měsíců, ale situace se zlepšuje. Standardně je největší zájem o kotle na dřevo a kombinované kotle na dřevo a pelety. Dobře se prodávají i kotle na pelety a speciální zplynovací kotle na uhlí. Nejlevněji přitom vychází topit kusovým dřevem, dále hnědým uhlím a uhelnými briketami. „Následuje topení dřevními peletami, kde cena byla krátkodobě na vyšší úrovni, ale aktuálně prudce klesá,“ říká Cankař. Sám by zákazníkům doporučil kombinovaný kotel na dřevo a pelety ideálně zapojený s akumulační nádrží.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Prezidenta Společenstva kominíků ČR Jaroslav Schön si myslí, že by lidé především neměli do kotlů házet, co do nich nepatří. Trvale je tím poškozují, stejně jako komíny, a zároveň kontaminují ovzduší v lokalitě, kde sami žijí. „Doufám, že lidé už začínají chápat, že když si zničí komín, jeho rekonstrukce může vyjít třeba až na 50 tisíc korun. Podobné je to s výměnou kotle,“ varuje Schön.

„Pokud mám starší kotel na uhlí, nemá cenu si nalhávat, že když budu topit dřevem, tak budu ekologičtější. Konstrukce kotle na uhlí je jiná. Neumožňuje, aby v něm dřevo bylo spáleno hospodárně a ekologicky,“ vysvětluje expert s tím, že stačí pravidelně každý rok podle zákona o požární ochraně provádět kontroly a i díky nim se naučit, jak topit lépe. „Problém jsou ale domácnosti, kde nás ani nezavolají. Tam to už je často tak zadehtované, že musíme komín prorážet,“ líčí.

Za další prohřešky považuje, pokud lidé topí vlhkým dřevem namísto vysušenými briketami. Setkává se také s tím, že zavírají odvzdušnění kotle nebo přívody vzduchu do místnosti, kde se nachází, aby na minimum temperoval celý den. Ideální je činit tak, až když dřevo vyhoří a zbydou žhavé uhlíky, nikoli přímo do plamene. Dveře krbových kamen by se přitom měly otevírat pomalu, aby do nich rychle nevnikl studený vzduch a komín „nedostal šok“. Lidé se tak vyhnou úniku zplodin do místnosti.

Na nezanedbatelný faktor upozorňuje Veronika Buková, referentka vzdělávání z Asociace pro optimalizaci komínů a spalování (APKOS). Lidé by podle ní neměli spoléhat na to, že každý kotel „sedne“ na jejich komín. „Je nezbytné nechat si před pořízením nového kotle nechat ověřit výpočtem spalinovou stopu. To jediná šance, že se vám podaří zjistit, jestli komín je pro daný kotel optimální,“ říká. Pokud výpočet spalinové cesty není v pořádku, revizní technik domácnosti nemůže dát doklad o vstupní revizi, kterou každý nový kotel či kamna musejí mít.

Snížení množství polétavých částic by se částečně dalo řešit i takzvaným odlučovačem určeným pro krbová kamna, otevřené krby a kotle na dřevo. Žádný jiný zázračný „filtr“ prý neexistuje. Bohužel odlučovač je zatím drahá záležitost, vyjde zhruba na 60 tisíc korun. Pro rodinné domy se uchytil spíše v Německu, kde na jeho pořízení lidé mohou čerpat dotace, v některých částech země je dokonce povinný. V Česku mají odlučovače spíše jen průmyslové a energetické provozy.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Kontroly v terénu, které mohou provádět obce s rozšířenou působností, jsou zatím spíše neúčinné. Nejprve musí někdo opakovaně problém nahlásit, ale ani potom není jasné, že bude „hříšník“ usvědčen. „Kontroly se v Písku dělají namátkově, na základě upozornění. V průměru jich je zhruba pět ročně. Pokuta nebyla udělena žádná, protože kontrolované osoby měly potřebné doklady, například o revizi kotle, o kontrole spalinových cest, a nebylo potvrzeno ani podezření, že topili jiným palivem, než bylo pro daný kotel určeno,“ sdělila mluvčí úřadu Petra Měšťanová.

Podle Schöna ze Společenstva kominíků ČR se dá z rozboru popela a ve spalinové cestě poznat, zda daná domácnost přikládá do kotle plastové láhve. Z jeho zkušenosti ale prý kontroly spíše ubývají. „Skoro bych řekl, že lidé se soustředí na to, aby zvládli sami něčím topit, a možná jsou díky tomu i tolerantnější k sousedům. Problémy řeší více domluvou než přes úřady,“ říká.

Pro výměnu starých kotlů nízkopříjmových domácností jsou v Česku určeny Kotlíkové dotace. Vyměnit starý kotel třeba za tepelné čerpadlo jde ale také z programu Nová zelená úsporám. Od 1. září roku 2024 (původně to mělo být od září 2022, pozn. aut.) nebude podle platného Zákona o ochraně ovzduší v ČR možné provozovat v domácnostech staré neekologické kotle první a druhé emisní třídy.

Resort životního prostředí odhaduje, že v tuzemsku zbývá vyměnit zhruba 150 tisíc nevyhovujících kotlů, některé zdroje zmiňují i čtvrt milionu. „Ve všech výzvách kotlíkových dotací máme schválených 117 351 výměn nevyhovujících kotlů za celkovou částku 12,9 miliardy korun,“ tvrdí tiskové oddělení ministerstva životního prostředí. Například v Moravskoslezském kraji bylo podle mluvčí odboru kanceláře hejtmana kraje Nikoly Birklenové dosud vyměněno přes 23 tisíc zdrojů tepla, přičemž zbývá 25 tisíc nevyhovujících kotlů.

Další vlna podpory ekologického vytápění by se mohla rozjet podle ministerstva už v prvním čtvrtletí. Ve světě jsou elektrárny odpovědné za produkci přibližně 12 miliard tun CO2 ročně. K tomuto číslu je třeba připočítat i 11 miliard tun emitovaných dalšími zdroji, například auty nebo lokálními topeništi. Tyto emise přispívají k tvorbě skleníkového efektu a ovlivňují atmosféru z hlediska globálního oteplování.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Z průměrného komína tepelné elektrárny vycházejí spaliny s desetiprocentním obsahem CO2. Podobné je to i v případě většiny ostatních energetických procesů založených na spalování nafty nebo zemního plynu. Pokud by se podařilo tyto spaliny jímat, mohly by podle společnosti Westus posloužit jako energetický zdroj. Reakcí CO2 s vodou (nebo jinou kapalinou) a dalším procesním zpracováním by bylo údajně možné vytvořit tok elektronů, který by dokázal generovat elektřinu.

Evropská unie řeší podezření, že některé elektrárny zkreslují své emise CO₂, aby ušetřily na drahých emisních povolenkách. Podvody už vyšetřuje Úřad evropského veřejného žalobce. Některé evropské elektrárny a teplárny pravděpodobně podvádějí ve vykazování emisí oxidu uhličitého (CO₂). Mohou na tom ušetřit i stovky milionů. V roce 2023 Úřad evropského veřejného žalobce oznámil zahájení vyšetřování společnosti, která měla v Bulharsku ověřit a schválit padělané výkazy emisí.

V roce 2019 novináři OCCRP zjistili, že dvě bulharské elektrárny - Bobov Dol a Brikel - reportovaly podezřele nízké emise CO₂, aby ušetřily za emisní povolenky. Prokuratura v italském Tarentu zase vyšetřuje údajné podvody týkající se reportování emisí největší italské ocelárny Acciaierie d’Italia, jak popsali naši partneři z IRPI Media.

Cílem evropského systému pro obchodování s emisemi (EU ETS) je podpora dekarbonizace evropského průmyslu. Od roku 2005 prošel EU ETS čtyřmi fázemi implementace, nyní se nachází ve čtvrté, ta trvá od 2021 do 2030. EU každý rok vydává určitý počet emisních povolenek, který se každým rokem snižuje, což má za cíl postupně snižovat znečištění ovzduší. Podnikům se jednotlivé povolenky přidělují nebo si je podniky kupují na základě toho, kolik emisí CO₂ vypustí do ovzduší.

Firmy spadající pod EU ETS vykazují své emise na základě kontinuálního měření nebo výpočtu, který se odvíjí od laboratorních analýz. Neobvyklá data mohou být způsobena tím, že Česko je atypické vysokým podílem elektráren a tepláren s kontinuálním měřením - mají tedy měřicí přístroje, které snímají průtok skleníkového plynu přímo v komíně. Jenomže ani jedno české zařízení spadající pod EU ETS nedodržuje přesnost měření, kterou vyžaduje Evropská unie.

Úřady členských států Evropské unie každý rok nahlašují Evropské komisi, kolik paliva celkově spálila zařízení spadající pod EU ETS. Komise přitom rozlišuje několik kategorií paliv: černé, hnědé a sub-bitumenové uhlí (uhlí, které svým chemickým složením leží mezi hnědým a černým uhlím), zemní plyn a dalších devět druhů paliv, za jejichž spalování výrobci vyřazují emisní povolenky. Ke každému druhu paliva úředníci jednotlivých ministerstev životního prostředí ještě nahlašují, kolik oxidu uhličitého vzniklo z jeho spalování.

Novináři OCCRP, kteří zkoumali podvody elektráren, se zaměřili na výpočty takzvaných emisních faktorů, díky čemuž odhalili podezřele nízké množství emisí CO₂, které vykazují elektrárny v Bulharsku a Rumunsku. Emisní faktor ukazuje, kolik emisí CO₂ se uvolní spálením jednotky energie (terajoule) obsažené v konkrétním použitém palivu. Národně-specifické emisní faktory počítané Českým hydrometeorologickým ústavem. Redakce investigace.cz zjišťovala, zda i některá z českých elektráren nebo tepláren vykazuje podezřele nízký emisní faktor.

Společně s novináři OCCRP jsme nejprve vypočítali implicitní emisní faktory elektráren a tepláren, které Evropské unii nahlásily data potřebná k tomuto výpočtu. Data jsou veřejně dostupná, ovšem jen za období 2016-2021. Poté, v listopadu 2024, jsme se obrátili na Ministerstvo životního prostředí, aby nám roční výkazy emisí těchto zařízení poskytlo. Resort nám část informací zaslal, výkazy za jednotlivé elektrárny ale jako obchodní tajemství zveřejnit odmítl.

Tomu, že by v Česku mohlo docházet k nepřesnostem ve vykazování emisí oxidu uhličitého, napovídá fakt, že námi vypočtený implikovaný emisní faktor pro hnědé uhlí za celou Českou republiku je druhý nejnižší v celé Evropské unii. Spalování hnědého uhlí má v české energetice stále poměrně vysoké zastoupení - v rámci EU, která usiluje o odstup od fosilních paliv, jde o nadprůměr. V roce 2024 připadalo v tuzemsku na uhelné zdroje zhruba 40 % výroby elektřiny a přibližně 50 % výroby tepla. Produkce elektřiny a tepla dohromady odpovídá zhruba třetině českých emisí skleníkových plynů, což jsou plyny do velké míry zodpovědné za klimatickou změnu a patří mezi ně i oxid uhličitý (CO₂).

Redakce investigace.cz oslovila Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) s dotazy, jak si vysvětluje nízký implicitní emisní faktor hnědého uhlí v České republice. Úřad odpověděl, že to může být tím, že české hnědé uhlí je výhřevnější než ve zbytku EU. „Pokud se budeme bavit o hnědém uhlí, tak to těžené v ČR je poměrně kvalitní, což lze demonstrovat např. na průměrné výhřevnosti, ta se v posledních letech pohybuje v rozmezí 12-19 MJ/kg, oproti tomu např. pro polské hnědé uhlí se uvádí výhřevnost 7-10 MJ/kg a německé 8-12 MJ/kg, přičemž polské a německé hnědé uhlí má ve srovnání největší vypovídací hodnotu, jelikož hnědouhelné sloje vznikaly ve stejném geologickém období velmi podobným způsobem. „Všeobecně platí, že nejméně kvalitní uhlí se obvykle spaluje ve velkých elektrárnách.

Redakce se zeptala firmy ČEZ, zda některá z jejích hnědouhelných elektráren vykazuje emisní faktor nižší než 91,44 - tato hodnota je výsledkem našeho výpočtu implicitního emisního faktoru hnědého uhlí v České republice. Nejnižší implicitní emisní faktor měla v letech 2016-2020 hnědouhelná elektrárna Chvaletice, kterou v roce 2013 koupila od ČEZu skupina Sev.en Pavla Tykače. V roce 2017 byl její emisní faktor 86,8 t CO₂/TJ, a to navzdory tomu, že podle veřejně dostupných dokumentů má kotle uzpůsobené na nízkovýhřevné hnědé uhlí, které má obvykle vyšší emisní faktor.

Společně s OCCRP jsme v zájmu srovnání analyzovali také údaje ohledně černého uhlí. Za rok 2024 vyšel výpočet emisního faktoru hnědého uhlí v České republice přitom téměř stejně jako u uhlí černého - kolem 91 t CO₂/TJ. A to i přesto, že černé uhlí obecně obsahuje méně uhlíku na terajoule paliva a má vyšší výhřevnost, což vede k nižšímu emisnímu faktoru.

„Tyto nízké hodnoty mě překvapují. To by se dalo vysvětlit pouze ložiskem hnědého uhlí, které je lepší než ložisko černého uhlí. Ve skutečnosti by pak hnědé uhlí nebylo hnědé uhlí, ale černé uhlí. „V obecné rovině nelze manipulaci s vykazovanými údaji či nesprávné nastavení měření zcela vyloučit. Ministerstvo životního prostředí doporučilo redakci obrátit se také na odborníky z Českého báňského úřadu.

Přesný důvod nízkého implikovaného emisního faktoru pro Českou republiku se nám nepodařilo zjistit. Redakce investigace.cz oslovila ČHMÚ a MŽP s tím, jaký tedy může být důvod podobných hodnot pro černé a hnědé uhlí. To by znamenalo, že většina zařízení EU ETS - poměrově sice máme těch, která měří, oproti zbytku EU hodně, nicméně většina používá výpočet založený na laboratorních analýzách - může na tomto způsobu vykazování emisí prodělávat.

Největší české teplárny a elektrárny spadající pod EU ETS ale předepsanou přesnost měření emisí CO₂ nedodržují. Podle evropské legislativy přitom společnosti musí dodržovat přísný způsob měření, nejistota smí být pouze 2,5 %. Největší zdroj emisí CO₂, který dostal výjimku z úrovně přesnosti, je elektrárna Počerady, jež za rok 2023 vypustila do ovzduší 4 094 255 tun oxidu uhličitého. Není tedy jisté, zda vypustila o pět procent více, nebo méně. Při průměrné tržní ceně emisní povolenky za rok 2023, což je podle Energetického regulačního úřadu 2 004 korun (za jednu tunu musí zařízení vyřadit jednu povolenku), tak mohla elektrárna ušetřit přes 400 milionů korun, aniž by prováděla něco nelegálního. Mohla ale také za povolenky kvůli měření zaplatit podstatně více, pokud měřicí přístroj zaznamenal větší průtok CO₂.

Elektrárna Chvaletice patří mezi největší hnědouhelné elektrárny v Česku. Majitel plánuje ukončit její provoz nejpozději do března 2027. Skupina ČEZ má výjimku pro deset zdrojů CO₂. Mluvčí ČEZu Ondřej Gazdík tvrdí, že dosáhnout jistoty měření emisí, kterou předepisuje EU, jednoduše nelze. „Provozovatelé zařízení musejí pravidelně předkládat Výkaz o zlepšení, kde kromě reakce na zjištění ověřovatelů také zdůvodňují trvání použití nižší úrovně přesnosti. Podle Evropské komise je ale požadovaná úroveň nejistoty při vykazování emisí CO₂ dosažitelná.

“Pokyny CEMS (GD7) se přímo zabývají praktickými aspekty a potvrzují, že úroveň nejistoty 2,5 % pro roční emise CO₂ je považována za realisticky dosažitelnou pro zařízení ETS využívající metodu kontinuálního měření. Je důležité si uvědomit, že 2,5 % není specifikace pro samotné zařízení s metodou kontinuálního měření emisí, ale pro konečné vypočítané roční emise,” sdělila redakci investigace.cz Evropská komise.

Česká republika od uhlí zatím příliš neustupuje, a tak patří mezi země s nejdražší elektřinou - a to právě proto, že cenu ovlivňují fosilní zdroje. Minulý týden však skupina Sev.en Pavla Tykače oznámila, že své elektrárny Chvaletice a Počerady nejpozději do března roku 2027 zavře. Zda i v České republice dochází k záměrnému podreportování emisí, se nám s jistotou nepodařilo prokázat.

Počátek výroby elektřiny v lokalitě Tušimice se datuje do let 1963-1964, kdy zde byla uvedena do provozu Elektrárna Tušimice I (ETU I). Stejně jako ETU I, která již dosloužila, byla i Elektrárna Tušimice II postavena přímo u zdroje paliva - Doly Nástup Tušimice. Umístění elektrárny v centru výskytu hnědého uhlí s pásovou dopravou od těžebních strojů až do elektrárny byly a jsou hlavní předností lokality Tušimice, neboť zcela odpadají náklady za dopravu uhlí po železnici. To významně snižuje výrobní náklady a řadí elektrárnu mezi nejefektivnější provozy v České republice. Proto byla a je elektrárna od doby svého spuštění vždy maximálně využívána.

ETU I s plným instalovaným výkonem pracovala až do začátku 90. let, poté bylo všech 6 bloků v rámci útlumového programu odstaveno. Elektrárna Tušimice II se čtyřmi 200 MW bloky zahájila provoz v letech 1974 - 1975. Postavena byla, shodně jako první, přímo u zdroje paliva Dolů Nástup Tušimice, odkud přichází palivo pásovou dopravou až do kotelny. Společnost ČEZ Teplárenská, a.s. dodává teplo vyrobené v elektrárně svým zákazníkům v nejbližším okolí a zásobuje teplem město Kadaň.

Mezi roky 2007 a 2012 elektrárna Tušimice II prošla grandiózní komplexní obnovou, která zajistila její budoucí provoz podle současných evropských standardů přibližně do roku 2035, kdy se předpokládá vytěžení sousedního dolu Libouš. Účinnost elektrárny se zvýšila o 6 % čímž došlo k 14% úspoře paliva na vyrobenou MWh.

Modernizovaná technologie umožňuje spalovat v budoucnu i méně kvalitní palivo z dolu Libouš. Modernizované je i odsiřovací zařízení postavené v letech 1994-1997. Nyní je připraveno plnit ty nejpřísnější limity v oblasti vypouštění emisí po roce 2016. Emise oxidů dusíku se podařilo snížit o 70 %, emise oxidu siřičitého o 79 % a emise tuhých znečišťujících látek o 87 %. (První ekologizací však již elektrárna prošla v devadesátých letech, kdy se v první vlně snížily její emise o více než 90 procent!)

Vedlejší energetické produkty (popílek, struska a deponát) vznikající v Elektrárně Tušimice II jsou certifikovanými výrobky. Deponát slouží k revitalizaci krajiny po důlní činnosti, certifikovaná struska je využívána k asanaci bývalého složiště Tušimice a popílek se prodává pro využití ve stavebnictví. Pod vedením generálního dodavatele ŠKODA PRAHA Invest došlo k výměně čtyř původních kotlů, rekonstrukci elektroodlučovačů, vybudování nového odsíření a rekonstrukci vodního hospodářství elektrárny.

Na upravených turbínových stolicích jsou nyní nainstalovány čtyři nové třítělesové turbíny, každá o výkonu 200 MW. Čtyři generátory pro strojovnu, komplexní zařízení pro elektročást a systém automatizovaného řízení technologických procesů dodala společnost Siemens. Dosažené parametry odpovídají hodnotám předepsaným pro tzv. min. max. max. max. Max. Tlak přehřáté páry při max. max. Nové kotle společnosti Vítkovice Power Engineering, jsou průtlačné, dvoutahové, s granulačním ohništěm a přímým foukáním uhelného prášku do hořákových sekcí.

Kotel je vysoký 57,5 m, spalovací komora má rozměry 14 360 x 13 200 mm. K přípravě uhelného prášku slouží šest ventilátorových mlýnů s práškovými hořáky zaústěnými ve stěnách spalovací komory. Zajišťují spolehlivě provoz kotle na všech výkonových hladinách v regulačním rozsahu 50 až 105 % jmenovitého výkonu. Spaliny ze zadního tahu kotle odvádí samostatný spalinový kanál přes ohřívák do elektrostatického odlučovače popílku.

Odprášené spaliny dopravuje kouřový ventilátor do nového odsiřovacího zařízení, kde jednu odsiřovací jednotku používají dva bloky. V absorbéru jsou ze spalin protiproudem vápencovo-sádrovcové suspenze odstraňovány oxidy SO2 i kyseliny HCL a HF, hlavním produktem odsíření je sádrovec (CaSO4). Bylo zrušeno hydraulické odstruskování a změněno zpracování odpadních vod tak, že nyní se vypouští pouze splašková voda vyčištěná stávající biologickou čistírnou (cca 50 000 t/rok) a voda dešťová.

Nový systém vodního hospodářství zajišťuje doplňování vody do věžového chladicího okruhu a úpravu a opětovné využití kapalných odpadů z provozu elektrárny. V rámci komplexní obnovy byly poprvé v českých klasických elektrárnách stoprocentně použity izolace vodičů v tzv. Součástí komplexní obnovy byla i celková rekonstrukce horkovodní výměníkové stanice, která slouží pro zásobování teplem města Kadaně, dalších menších odběratelů i pro vytápění vlastního areálu elektrárny.

Dvoubloková výměníková stanice s trojicí ohříváků topné vody má jmenovitý tepelný výkon 80 MWt. Dnes tvoří jednu Organizační jednotku Elektrárna Tušimice a Elektrárny Prunéřov (ETP). Elektrárenské lokality Skupiny ČEZ lze považovat za největší hnízdiště sokola stěhovavého, který patří mezi vysoce ohrožené druhy. V celé České republice je sledováno cca 90 pravidelně hnízdících párů těchto dravců. Zatím sedm jich trvale vyvádí na svět své potomky na ochozech komínů či chladicích věží ČEZ.

Sokoli mají všude nainstalovány hliněné budky vyplněné keramzitem, přičemž vůbec první taková budka na průmyslových stavbách v ČR byla nainstalována v roce 2011 v Elektrárně Tušimice. I přes některé roky neúspěšného hnízdění (vejce byla podle ornitologů buď neoplozena či zastydlá) se z tušimické chladicí věže rozletělo v letech 2011 - 2019 do světa již 16 sokolích mláďat.

Lokální topeniště jsou jedním z největších znečišťovatelů ovzduší. A vzhledem k vysokým cenám elektřiny a plynu lidé topí v lecčem a lecčím. Prochází jim to kvůli státem odloženému požadavku na výměnu nevyhovujících zařízení.

tags: #emise #z #kominu #elektrárny #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Přednášky a skripta z ekologie živočichů
• Ekologické programy UJEP
• Komunální odpad Kladno
• Začněte s kompostem: Návod
• Ubytovací zařízení a problémoví hosté