Emise ze skládek: Vliv na životní prostředí a možnosti nakládání

Skládky jsou zdrojem velkého množství emisí metanu, který přispívá ke globálnímu oteplování. Skládkové plyny, které unikají z povrchu tělesa skládky, jsou vedlejším produktem rozkládajícího se odpadu. Jedná se o směs různých plynů vytvořených působením mikroorganismů na skládce, když rozkládají organický odpad.

Skládkový plyn je tvořen z přibližně 40 až 60 % metanem bez zápachu, zbytek představuje převážně oxid uhličitý se stopovým množstvím zapáchajících plynů, jako je sirovodík (H2S) a další těkavé organické sloučeniny (VOC).

Podle zprávy o nákladech na skleníkové plyny, kterou loni v listopadu předložila americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA), se sociální náklady na metan a jeho budoucích dopadů změny klimatu odhadují na 1 600 dolarů/tunu (cca 35 tis. Kč). Zdá se, že skleníkové plyny nás budou stát ještě mnoho peněz.

Zachycování skládkového plynu

Odpadový průmysl je v USA zodpovědný za značné množství emisí metanu. Metan je přitom skleníkovým plynem, který má na planetu horší negativní dopady než oxid uhličitý. Proto je důležité emisím předcházet nebo skládkový plyn zachycovat.

Skládkové plyny lze využívat energeticky, tím že se přeměňují na elektřinu nebo zpracovávají na obnovitelný zemní plyn (RNG nebo biometan). I tak se značná část ale dostává do atmosféry. Obecně se to připisuje tomu, že jímání plynu je nedostatečné, uzávěry drenáží jsou nedostatečné a i údržba není tak kvalitní, jak by mohla či měla být.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Úniky metanu je možné přičíst i povětrnostním podmínkám a podmínkám životního prostředí. Podle americké EPA vypustil v roce 2021 americký odpadový průmysl více než 85 milionů metrických tun metanu, což z něj činí třetí největší průmysl s emisemi metanu.

Nejde ale jenom o to, že by emise metanu mohly být schromážďovány a využívány energeticky. Z ekonomického hlediska je to potenciální příjem, o který obor přichází. Skládkování je velkým tématem odpadového hospodářství. Skládky obvykle přijímají odpad několik desítek let. Co se ale se skládkou stane, když už se odpad nenaváží? Jaký má uzavřená skládka vliv na životní prostředí?

Po uzavření skládky následuje rekultivace. Cílem je zabezpečení místa a vytvoření vhodných technických podmínek pro následné využití území. Rekultivace začleňuje již nevyužívanou skládku zpět do krajiny tak, aby se omezily negativní vlivy na životní prostředí. Ideálně také umožní přiměřené využití území pro další účely. Po ukončení rekultivace následuje další období následné péče, které je v Evropské unii stanoveno na 30 let. Během této doby se musí uzavřená skládka monitorovat a vyhodnocují se tři nejdůležitější ukazatele.

Za prvé jde o emise plynů, které skládka kvůli svému složení produkuje. Tyto emise zachycují v atmosféře energii původně pocházející ze Slunce, a tím přispívají ke skleníkovému efektu. Druhý ukazatel je výluh, neboli skládková voda, která vzniká z odpadů samotných a i vlivem dešťové vody.

Možnosti zpracování skládkového plynu

Mezi zajímavou oblast patří zmíněné emise plynů ze skládky. Lze je jímat a jedním ze způsobů zpracování je energetické využití v kogenerační jednotce. V té se vyrábí kombinovaně elektrická energie a teplo a tím dochází i k ekonomickému využití plynu. Ovšem kvalita skládkového plynu není dostatečná po celou dobu, obzvlášť když je již skládka uzavřená. V této fázi zbývá skládkový plyn pouze zneškodňovat bez využití energie.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Legislativa nabízí dvě možnosti - spalováním na fléře nebo přes aktivní biooxidační jednotku (biofiltr). Fléra (či tzv. polní hořák) je hořící pochodeň, která se většinou používá jako nouzové- nebo krátkodobě nutné zařízení. Navíc při spalování vznikají se vzrůstající teplotou další emise NOX.

Biofiltr jako alternativa

Oproti tomu je biofiltr samostatně fungující jednotka, která nevyžaduje častou kontrolu. Jde o přirozený proces odbourání methanu pomocí bakterií. Ty jsou osídleny v horní části biofiltru. Spodní část biofiltru je vyplněná koksem. Ta má za účel tlumit výkyvy barometrického tlaku. Samotný biofiltr je navrhován podle produkce skládkového plynu dané skládky. Do biofiltru ústí svodné potrubí plynu. Obvykle je zapuštěn do povrchu skládky, a tak ani nenarušuje její vzhled. Údržba není náročná, každé 2-3 roky se materiál vymění za nový. Měření na biofiltru probíhá dle legislativy 2 x ročně, a to nad jeho těsným povrchem.

V České republice je instalováno okolo 20 biofiltrů. Na jejich propagaci se podílel Ústav pro výzkum paliv, který dokonce sestavil první plnoprovozní biofiltry na skládkách. Další pracoviště, které se věnuje výzkumu biofiltrů, je Ústav Chemie Ochrany prostředí (ÚCHOP) na Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT) v Praze. Zde probíhá výzkum na posouzení účinnosti biofiltrů, jednak laboratorně a jednak i měřením na provozních biofiltrech. Různé biologicky aktivní materiály se liší svoji účinností. Dále se sleduje vliv teploty a vlhkosti. Cílem je prověřit biologicko-chemické děje v biofiltrech a případně jej optimalizovat. ÚCHOP je i členem mezinárodní profesionální skupiny TG CLEAR, která se zabývá výhradně biofiltry.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

tags: #emise #z #povrchu #skládky

Oblíbené příspěvky:

• Podmínky skládky zeminy v Dačicích
• Cesta k vnitřní pohodě
• MŠ Dušníky a ekologie
• Tipy pro údržbu drtiče odpadu
• Recyklace dílů aut v ČR