Za posledních patnáct let je patrný sílící tlak společnosti na ochranu životního prostředí. Podniky jsou nuceny vyhovovat stále přísnějším environmentálním legislativním nařízením. Není sporu, že strojírenská výroba způsobuje mnohé environmentální problémy.
Environmentální aspekty (dále též jen „EA“) jsou jedním z nejvýznamnějších prvků EMS. Mohou mít rozhodující vliv na environmentální dopad činností, výrobků nebo služeb organizace a zásadním způsobem určují úroveň ochrany životního prostředí organizací dosahovanou. Jednoznačné a dostatečně vypovídající vymezení environmentálních aspektů a jejich správná interpretace a řízení prostřednictvím environmentální politiky a environmentálních programů může výrazně ovlivnit kvalitu nově zaváděných i existujících EMS. EA jsou tedy zásadním prvkem plánovací, implementační i provozní fáze EMS.
EA mohou být přímé - takové, které organizace může přímo řídit, například emise do ovzduší, vypouštění látek do vody a půdy, využívání surovin a energií, produkce odpadů, emitované energie apod. - a nepřímé, na které může mít určitý vliv, například aspekty spojené se zbožím a službami používanými nebo poskytovanými organizací (provádění úklidu externí firmou, projekty, balení a transport výrobků), ale i kapitálové investice či vliv organizace na životní prostředí dodavatelů nebo řízených příspěvkových a obchodních organizací (školy, Technické služby). Do procesu identifikace EA je nutno zakomponovat nejen běžné provozní podmínky, ale i provozní podmínky abnormální a předvídatelné situace havarijního ohrožení.
Změny v životním prostředí, ať nepříznivé, či příznivé, které zcela nebo částečně vyplývají z environmentálních aspektů organizace, se nazývají environmentální dopady. Vztah mezi environmentálními aspekty a dopady je vztahem příčiny a následku.
Důležité je zhodnocení významnosti EA z hlediska jejich dopadů na životní prostředí, protože má vliv na navazující kroky, jako je stanovení cílů, programů, atd. Významnost je přitom relativním pojmem - to, co je významné pro jednu organizaci, nemusí být významné pro jinou. Při vytváření kritérií významnosti má organizace brát do úvahy environmentální kritéria (jako je rozsah, závažnost a trvání dopadu, nebo druh, velikost a četnost environmentálního aspektu), příslušné právní předpisy (jako jsou emisní limity a limity vypouštění v povoleních nebo nařízeních atd.) a zájmy interních a externích zainteresovaných stran (jako jsou zájmy spojené s organizačními hodnotami, obraz u veřejnosti/image, hluk, pach nebo zhoršení vzhledu).
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Pro dokumentování a aktualizování informací o identifikovaných EA je účelné udržovat je v podobě seznamu či registru. Norma nepředepisuje pro dokumentování EA v rámci EMS žádné formální uspořádání.
Ze zkušeností vyplývá, že odpovědné vymezení a vyhodnocení EA podstatně ovlivňují jak funkčnost systému, tak i náklady spojené s jeho vytvářením a provozem. Zároveň ale platí, že v praxi není vždy zcela zřejmé, jak správně definovat soubor EA; jinými slovy - není až tak zřejmé, co je a co není environmentální aspekt.
Nejčastějším nedostatkem při identifikaci EA je záměna činnosti (výrobku, služby) a aspektu. Zpracovatel registru EA správně chápe význam činností spojených s provozem a údržbou dopravních prostředků organizace, neuvědomuje si však, že environmentálním aspektem není vlastní provoz, ale větší či menší vliv činnosti na životní prostředí (například úkapy olejů, hluk apod.). V příslušném environmentálním programu se pak namísto způsoby, jak omezit dopad provozu autodopravy na životní prostředí důslednějším řízením EA (například častějšími kontrolami), zabývá všemi souvislostmi řízení provozu.
Druhou skupinou někdy se vyskytujících nepřesností je záměna aspektu a jeho dopadu na životní prostředí. Správněji formulovaným aspektem je „Emise do ovzduší“ související s danou činností (lakování), proto je třeba řídit tento aspekt například ventilací nebo používáním vhodných osobních ochranných pomůcek.
Právní ochrana životního prostředí je v českých podmínkách značně složitá. Zahrnuje předpisy průřezové (horizontální) - např. zákon o životním prostředí, zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, zákon o územním plánování - a předpisy složkové (vertikální) - zákon o vodách, zákon o ochraně ovzduší, zákon o ochraně přírody a krajiny atd. V EMS jsou navíc částečně zahrnuty i vlivy vyplývající z jiných než environmentálních předpisů (hluk, zápach, prach, vibrace).
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Požadavky právních předpisů, vztahující se k EA, mohou zahrnovat nejen národní právní požadavky, ale i právní požadavky kraje nebo obce. Všechny tyto předpisy (zákony, vyhlášky, nařízení vlády apod.) a z nich plynoucí požadavky musí mít organizace k dispozici, aby mohla vztah k EA identifikovat.
Zdroje jiných požadavků mohou být například dohody s orgány veřejné správy, dohody se zákazníky, směrnice jiné než zákonné povahy, dobrovolné zásady nebo kodexy správné praxe, dobrovolné environmentální značení nebo závazky následné péče o výrobek, požadavky obchodních sdružení, dohody se skupinami občanů nebo nevládními organizacemi, veřejné závazky organizace nebo její mateřské organizace, požadavky společnosti/podniku. Rovněž požadavky dané jinými zdroji - například vyhláškami obce, na jejímž území organizace působí, kanalizačními řády, oborovými předpisy apod. - je třeba mít k dispozici.
Environmentální cíle vycházejí z environmentální politiky, právních a jiných požadavků, environmentálních aspektů, ale i ekonomických možností organizace. Cíl může být vyjádřen přímo jako dosažení určité hodnoty nebo může být vyjádřen obecně a poté určen jednou nebo více cílovými hodnotami. Stanovené cílové hodnoty mají být měřitelné a mohou (ale nemusí) zahrnovat i časový horizont jejich dosažení. Cíle a cílové hodnoty mohou být použity pro celou organizaci nebo úžeji pouze pro činnosti spojené s daným místem nebo na jednotlivé činnosti.
Cíle jsou plněny prostřednictvím environmentálních programů, které konkretizují dosažení cílů a cílových hodnot do podoby krátkodobého plánu. Programy stanoví konkrétní kroky, které je třeba provést pro dosažení cílových hodnot například v jednom kalendářním roce.
V průmyslové výrobě se pro ochranu životního prostředí využívají různé formy jak preventivní, tak i reaktivní strategie. Mezi preventivní strategie se řadí čistší produkce, ekodesign a ecolabelling.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
Environmentální přístup ke strojírenské výrobě se také velmi často pojí s významnými ekonomickými přínosy. Preventivní strategie tak přinášejí dvojí užitek - ekologický a ekonomický - a jsou proto označované jako tzv. Sílící environmentální požadavky společnosti i nové přísnější legislativní nařízení tedy vytvářejí pro podniky nové příležitosti, ale i hrozby, pokud se podniky těmto změnám nechtějí přizpůsobit.
Zavedení systému environmentálního managementu podle normy ISO 14001 ve strojírenských podnicích není jen o splnění legislativních požadavků. Může přinést mnoho výhod, jako jsou snížení nákladů, zlepšení vztahů s komunitou nebo zvýšení konkurenceschopnosti na trhu.
Těchto příkladů ukazuje, že implementace požadavek ISO 14001 v praxi může přinést mnoho různých benefitů. Každý podnik má možnost najít své vlastní cesty, jak přispět k ochraně životního prostředí, zvýšit svou efektivitu a zároveň posílit svou pozici na trhu.
tags: #environmentální #aspekty #strojírenství