Environmentální nástroje ve Spojených státech

Životní prostředí (Environment) je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou, nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje.

Metody hodnocení životního prostředí

Příspěvek nastiňuje možnosti vybraných metod hodnocení životního prostředí. Účelem analýzy efektivnosti nákladů je zjistit, který projekt/program nebo varianta projektu/programu může dosáhnout stanovených cílů při co nejnižších nákladech.

Vzhledem k tomu, že analýza efektivnosti nákladů (CEA) úzce souvisí s analýzou nákladů a přínosů (CBA), lze kombinaci těchto metod využít při hodnocení projektů nebo programů opatření. Aby mohla být CBA dobře provedena, musí být prováděna podle přesně logického postupu (metodiky).

Problematické zůstává ohodnocování (oceňování) užitků na úseku životního prostředí. Oceňování lze provádět jen v konkrétních kontextech daného území podle nejvhodnější metody oceňování. Používají se i mimotržní oceňovací techniky - používají se u statků, se kterými se na trhu neobchoduje, a je nutné zjistit jejich hodnotu jiným způsobem.

Multikriteriální analýza

Multikriteriální analýza je metoda, která se používá při rozhodování mezi několika alternativami, přičemž se (na rozdíl od lineárního programování) nepřipouští současně více výsledných alternativ, a závěrem analýzy by měla být vždy pouze alternativa jediná. Multikriteriální analýza se zabývá hodnocením možných alternativ podle několika kritérií, přičemž alternativa hodnocená podle jednoho kritéria zpravidla nebývá nejlépe hodnocená podle kritéria jiného. Metody vícekriteriálního rozhodování poté řeší disbalance mezi vzájemně protikladnými kritérii.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Vícekriteriální rozhodování vzniká všude tam, kde rozhodovatel hodnotí důsledky své volby podle několika kritérií, a to kritérií kvantitativních, která se zpravidla vyjadřují v přirozených stupnicích (hovoříme také o číselných kritériích) nebo kritérií kvalitativních, kdy zavádíme vhodnou stupnici, např. stupnice klasifikační, nebo stupnice velmi vysoký - vysoký - průměrný - nízký - velmi nízký a současně definujeme směr lepšího hodnocení, tj. zda je lepší maximální nebo minimální hodnota (klesající nebo stoupající hodnoty). Multikriteriální rozhodování je vždy analytický hierarchický proces.

Stanovení vah kritérií

Důležitým krokem při hodnocení vícekriteriálních problémů je stanovení vah (významu kritérií). Pro jejich určení je možné využít širší spektrum metod. Jednou z možných alternativ je metoda bodovací. Tato metoda patří mezi výpočetně nejméně náročné, ale současně kvalita výsledků získaných jejím prostřednictvím je nižší. Metoda bývá také označována jako alokace 100 bodů.

Problém spočívá v tom, že řešitel musí být schopen kvantitativně ohodnotit důležitost kritérií. Toto je však často velmi obtížné vzhledem k různorodosti sledovaných kritérií. Pro zvolenou bodovací stupnici musí řešitel ohodnotit i-té kritérium hodnotou bi ležící v dané stupnici. Čím je kritérium důležitější, tím je bodové ohodnocení vyšší. Řešitel nemusí volit pouze celá čísla z dané stupnice a může přiřadit stejnou hodnotu i více kritériím.

Bodovací metoda sice vyžaduje od řešitele kvantitativní ohodnocení kritérií, ale umožňuje diferencovanější vyjádření subjektivních preferencí než například metoda pořadí. Váhy jednotlivých kritérií leží v intervalu <0, 1>, a tedy se jedná o váhy normalizované do jednoho intervalu (1).

Další možností je využití Saatyho postupu binomického hodnocení. Saatyho metoda je založena na kvantitativním párovém srovnání kritérií. Při vytváření párových srovnání S = (sij), i, j = 1, 2, …, k, se často používá stupnice 1-9. Prvky matice sij jsou interpretovány jako odhady podílu i-tého kritéria a j-tého kritéria. Saatyho metoda je tedy založena na určení váhy jednotlivých kritérií - na stanovení vzájemné preference.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

V případě každé dvojice kritérií se stanovuje hodnota síly vzájemné preference, která je poté zapsána do matice. Pro citlivější vyjádření preferencí, na základě principů manažerského rozhodování, je možné použít i další mezistupně (2, 4, 6, 8, 10). Matice je tedy ve své podstatě reciproční a na její diagonále jsou vždy hodnoty jedna. Toto je dáno faktem, že každé kritérium je samo o sobě rovnocenné.

Nástroje vícekriteriálního rozhodování umožňují do hodnocení zahrnout široké spektrum kategoriálně odlišných kritérií. Každá z metod je do jisté míry zatížena subjektivním postojem řešitele. Minimalizaci tohoto vlivu lze dosáhnout především u Saatyho metody, kdy je pevně stanoveno hodnocení vah, ze kterého musí řešitel vyjít. Navíc je škála deskriptorů od sebe oddělena hodnotou dvou bodů, díky čemuž dochází k většímu oddělení vah.

Vzhledem k uvedeným faktům se jako efektivní jeví využití nástrojů vícekriteriálního rozhodování v kombinaci s přístupem CBA (Cost-Benefit Analysis). Tento fakt je podpořen různorodostí kritérií, kterými můžeme problémy v oblasti životního prostředí hodnotit, ale také požadavky na ekonomické vyhodnocování prováděných opatření.

Program OSN pro životní prostředí (UNEP)

Program Organizace spojených národů pro životní prostředí (United Nations Environment Programme - UNEP) vznikl v roce 1972 a sídlí v keňském hlavním městě Nairobi v úřadovně OSN. K jeho hlavním úkolům patří podpora mezinárodní spolupráce v oblasti životního prostředí, koordinace environmentálních programů OSN, sledování stavu životního prostředí, navrhování globálních a regionálních řešení nejvýznamnějších environmentálních problémů, podpora rozvoje výzkumu a zajištění výměny a šíření informací o životním prostředí.

UNEP odpovídá za environmentální stránku udržitelného rozvoje a propojení s jeho ekonomickou a sociální dimenzí. Pod hlavičkou UNEP fungují a sjednávají se důležité mezinárodní smlouvy v oblasti životního prostředí.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Úmluvy sjednané v rámci UNEP

• Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy a Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu
• Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva)
• Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů (EUROBATS)
• Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA)
• Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD)
• Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti
• Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání
• Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES)
• Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování
• Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasu v mezinárodním obchodu s některými nebezpečnými chemickými látkami a přípravky na ochranu rostlin

Environmentální rasismus v USA

Odstěhovat se, onemocnět, nebo zemřít. Tyto tři možnosti mají podle Sharon Lavigne, zakladatelky skupiny Coalition Against Death Alley, obyvatelé louisianské Cancer Alley neboli Rakovinové aleje. Přibližně 140 kilometrů dlouhý pás kolem řeky Mississippi je dlouhodobě jednou z nejvíce znečištěných oblastí Spojených států amerických. Nezávislí odborníci pod hlavičkou OSN v letošním roce označili oblast Rakovinové aleje a působení petrochemických podniků v ní za zjevný příklad environmentálního rasismu.

Pojem environmentální rasismus vznikl v 80. letech ve státě Louisiana, kde je silná petrochemická lobby. V oblasti mezi městy New Orleans a Baton Rouge od konce druhé světové války, kdy se v USA začala zvyšovat poptávka po syntetických materiálech, vyrostlo téměř 150 rozlehlých rafinérií, chemiček a továren na výrobu a zpracování plastů - nachází se zde například největší továrna na výrobu polystyrenu na světě.

„V současné době v Rakovinové aleji najdeme 7 z 10 komunit s nejvyšším výskytem případů rakoviny v USA. Například komunita Reserve, většinově černošská, má padesátinásobný výskyt rakoviny, než je národní průměr. Přezdívá se jí Rakovinové město (Cancer Town),“ popisuje vážnost situace amerikanista Jan Beneš z Filozofické fakulty Ostravské univerzity.

Největší koncentrace průmyslových podniků je v oblastech s populací z nízkopříjmových skupin, především afroamerického původu, které však místní průmysl příliš nezaměstnává. Louisiana je po Mississippi druhým nejchudším státem USA, množství komunit žijících v Rakovinové aleji se nachází pod úrovní chudoby, region navíc vykazuje vysokou nezaměstnanost.

„Komunity tedy nemají politický vliv ani socioekonomické nástroje, jak lobbovat za zlepšení svých životních podmínek a proti průmyslu. Vzhledem k přítomnosti petrochemického průmyslu a vysokému znečištění vody, půdy a vzduchu nemají nemovitosti vlastněné místními valnou hodnotu, chudí obyvatelé nemají dostatek financí k tomu, aby se odstěhovali a začali život jinde,“ říká amerikanista Beneš.

Těžká situace v regionu je obecně dlouhodobě známá - vyšlo o ní dokonce množství odborných studií a vládních zpráv - kvůli síle petrochemické lobby v Louisianě je však obtížné ji změnit. „Nedávná rozhodnutí místních zastupitelstev o další a intenzivnější výstavbě petrochemických závodů ukazuje, že afroamerické komunity nemají šanci a průmysl zvítězí,“ říká Beneš.

Spotřeba ropy na výrobu plastů má k roku 2050 překonat spotřebu automobilového průmyslu, tudíž důležitost petrochemických závodů pouze poroste. „Ekonomický rozvoj tedy zastiňuje osud místních komunit a dlouhodobý negativní postoj louisianských politiků k ochraně životního prostředí a postihům vůči znečišťovatelům situaci jen zhoršuje,“ dodává Beneš.

Současná hlava státu Joe Biden je prvním americkým prezidentem, který se k tomuto tématu vyjádřil - boj za environmentální spravedlnost a finance na něj určené jsou součástí návrhů infrastrukturních zákonů z dílny Bílého domu. Otázkou stále zůstává, zda se Demokratům podaří zákon prosadit.

Jako řešení se na úrovní státu Louisiana nabízí větší kontrola a trestání znečišťovatelů a zastavení rozmachu petrochemického průmyslu. Celonárodně je pak třeba řešit politiku výběru lokalit, do nichž města a státy umisťují velké znečišťovatele. Historicky se jedná o nežádoucí, k dalším investicím či rozvoji nevhodné oblasti a těmi byly právě ty s většinovým zastoupením etnických minorit.

tags: #environmentální #nástroje #ve #Spojených #státech

Oblíbené příspěvky:

• Limitace koncentrace odpadu
• Průvodce tříděním odpadu
• Bilance uhlíku ekosystému
• Rozměry odpadu pro umyvadlo: Kompletní průvodce
• Limity pro ekologickou rovnováhu